Hospodářská politika státu

1. 2. října 2013VY_32_INOVACE_100215_Hospodarska_politika_statu_DUM Hospodářská politika státu Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Ing. Roman Blaha. Obchodní akademie a Střední odborná škola logistická, Opava, příspěvková organizace. Materiál byl vytvořen v rámci projektu OP VK 1.5 – EU peníze středním školám, registrační číslo CZ.1.07/1.5.00/34.0809.

2. Hospodářská politika • úkolem hospodářské politiky je sledovat průběh ekonomiky daného státu a do určité míry do ní zasahovat • je to konkrétní jednání státu, kterým je ovlivňována hospodářská realita v národním měřítku • základem pro hospodářskou politiku vlády je formulace základních cílů, kterých chce vláda dosáhnout

3. Cíle hospodářské politiky Hospodářské cíle dělíme z několika hledisek: z hlediska časového • krátkodobé cíle (týdny, měsíce) • střednědobé cíle (rok až 5 let) • dlouhodobé cíle (více než 5 let) z hlediska významu • hlavní cíle • vedlejší cíle • dílčí cíle

4. Základní cíle – magický pětiúhelník • mezi základní cíle hospodářské politiky, které jsou společné všem vládám, patří zejména pět cílů, které jsou někdy označovány jako „magický pětiúhelník“ • říká se jim tak proto, že se obtížně dosahuje úspěchu ve všech těchto oblastech najednou • některé z těchto cílů se navzájem vylučují (např. vysoké tempo růstu produktu vyvolává větší zaměstnanost, ale také vyšší míru inflace)

5. Základní cíle hospodářské politiky • ekonomický růst (vysoká úroveň a vysoké tempo růstu celkového produktu - HDP) • cenová stabilita = nízká míra inflace (o stabilitě cen se hovoří při jejich průměrném růstu do 2%) • vysoká zaměstnanost = nízká míra nezaměstnanosti (za přiměřenou míru nezaměstnanosti se považuje 2 – 6%) • vyrovnaná bilance zahraničního obchodu = rovnováha obchodní bilance a platební bilance (vyrovnané vývozy a dovozy a vzájemně provedené platby se zahraničím) • spravedlivé rozdělování důchodů

6. Subjekty hospodářské politiky • jsou všechny instituce, organizace i jednotlivci, kteří jsou na základě své kompetence nebo politické moci schopni formulovat politické a ekonomické cíle a vytvářet pro jejich dosažení nástroje a podmínky • rozhodujícím subjektem hospodářské politiky je vláda • prostřednictvím vlády může většina ostatních subjektů prosazovat svůj zájem a zasahovat do hospodářské politiky

7. Subjekty hospodářské politiky parlament • skládá se ze dvou komor – poslanecké sněmovny a senátu • schvaluje zákony • vytváří tak mantinely pro fungování společnosti a ekonomiky • jeho vliv na hospodářskou politiku je značný vláda • je nejvyšším výkonným orgánem státu • významně se podílí na legislativním procesu • je základním tvůrcem konkrétní hospodářské politiky

8. Subjekty hospodářské politiky centrální banka • má v ekonomice významnou funkci • reguluje množství peněz v oběhu tak, aby nedocházelo k jejich znehodnocování (inflaci) • měla by být co nejvíce samostatná, suverénní a nezávislá na vládě Mezi další významné subjekty hospodářské politiky patří: • politické strany • státní úřady • odbory

9. Nástroje hospodářské politiky • pro každou oblast hospodářství jsou zpravidla vytvářeny specifické nástroje vhodné pro řešení jejích problémů • Mezi tyto nástroje řadíme: • monetární politiku • fiskální politiku • důchodovou a cenovou politiku • zahraničně-obchodní politiku • sociální politiku • politiku zaměstnanosti • regionální politiku • antiinflační politiku

10. Důchodová a cenová politika • prostřednictvím regulování hladiny cen a mezd má bránit inflaci • jejím cílem je potlačovat inflaci bez negativních důsledků na vývoj HDP a zaměstnanosti • zahrnuje především regulace mezd a stanovení minimální mzdy • pokud selhávají opatření monetární a fiskální politiky nebo v mimořádných situacích (např. válka) jsou regulovány mzdy a ceny (jde o vážný zásah do tržního mechanismu)

11. Důchodová a cenová politika • dnes je většina cen zboží a služeb tvořena na základě tržního mechanismu, přesto zůstávají stále některé ceny státem regulované (elektřina, plyn, voda, nájemné v bytech, telekomunikační a poštovní poplatky aj.) • regulace mezd u nás byla používána v letech 1990-1995 a měla zabránit nekontrolovatelnému vývoji inflace • dnes stát mzdy v soukromém sektoru nereguluje (sám ale zaměstnává pětinu práceschopného obyvatelstva a ovlivňuje vývoj mezd ve státním sektoru)

12. Zahraničně-obchodní politika • jedná se o politiku měnového kurzu, celních sazeb a kvót • reguluje zahraniční obchod pomocí proexportních a antiimportních opatření • tato opatření mají stabilizovat obchodní a platební bilanci a chránit zájmy státu

13. Zahraničně-obchodní politika • stát může vytvářet nebo naopak odstraňovat překážky v zahraničním obchodě a svou ekonomiku tak uzavírat nebo otevírat zahraničním trhům • dovozní a vývozní kvóty jsou administrativně stanovená množství pro dovoz či vývoz určitého zboží • clo je dávka, kterou vybírá stát ze zboží při jeho přechodu přes hranice

14. Sociální a regionální politika Sociální politika • zahrnuje rozvíjení sociálních programů, podpor apod. Regionální politika • jejím cílem je dosáhnout rovnoměrnějšího vývoje a překonat zaostalost některých regionů

15. Politika zaměstnanosti • má překonávat negativní důsledky nezaměstnanosti • stát používá: • pasivní nástroje (vyplácení podpor v nezaměstnanosti) • aktivní nástroje (podpora vytváření nových pracovních míst, rekvalifikace apod.)

16. Děkuji za pozornost

17. CITACE ZDROJŮ ŠVARCOVÁ, Jena. Ekonomie: stručný přehled: teorie a praxe aktuálně a v souvislostech. 2011. vyd. Zlín: CEED, 2011. ISBN 978-80-87301-01-2. SOJKA, Milan a Bronislav KONEČNÝ. Malá encyklopedie moderní ekonomie. 2001. vyd. Praha 5: Libri, s.r.o., 2001. ISBN 80-7277-032-2. Prezentace byla vytvořena v MS PowerPoint 2010