9. E moc e

1. Obrázky a uspořádání některých částí prezentace dle Carpenter, Huffman: Visualizng Psychology. John Wiley & Sons, Inc., 2008 9. Emoce

2. Emoce • komplexní psychické jevy • obtížné je definovat – subjektivita • fylogeneticky vznikly jako evaluační systém, který měl usnadnit adekvátní reakci na významné podněty z vnějšího a vnitřního prostředí.

3. Emocionální jevy • aktuální emoční stavy (např. strach při náhlém silném zvuku brzdícího auta) • emocionální procesy delšího trvání • emoční epizody (v čase se odvíjející emoční výměna, např. reakce na překvapivou zprávu, partnerská hádka), • emocionální dispozice (jako připravenost reagovat na celou skupinu podnětů určitou emocí, např. hněvem – hněvivost; analogie s osobnostními temperamentovými rysy), • nálady jako déle přetrvávající emoční zabarvení prožívání, které – na rozdíl od emocí- nemusí mít specifický podnět a objekt. • emocionální vztahy, jako v průběhu času se opakující a poměrně konzistentní projevy vůči určitému objektu, např. láska nebo žárlivost. afekt - pro označení velmi silných emocí; v adjektivní podobě „afektivní“ (angl. affective) označuje spíše valenční stavy (příjemné-nepříjemné; Scherer, 1984). „cit“ spíše ve starší literatuře, označuje jen prožitkový aspekt emocionálního děje (emoce zahrnuje ještě další výše uvedené komponenty). Dříve byla pozornost věnována tzv. vyšším citům (etickým, intelektuálním a estetickým), v nichž výrazně vystupuje hodnotová stránka. V současnosti jsou city řazeny pod sociální emoce.

4. Hlavní témata psychologie emocí Odlišení emocí od ostatních psychických jevů - především díky vymezení • a) jejich formy a struktury rozlišení délky trvání (emoce jako stav-proces-dispozice), kvality a intenzity emocí (přístup tzv. diskrétních emocí, nebo tzv. dimenzionální přístup) a výčet složek emoce • b) jejich příčin na straně prožívajícího: • pociťovanání valence podnětů (příjemné-nepříjemné) a interpretace příčin událostí (tzv. atribuční teorie, např.Weinerova v prostředí a situaci • zejména evoluční teorie emocí hovoří o tzv. jádrových vztahových tématech primárních emocí, tj. situacích, jež vyvolávají specifickou emoční odezvu (např. zablokování potřeb a cílů jedince vzbuzuje hněv, ohrožení vzbuzuje strach, setkání se s mimořádnými zdroji radost, ztráta vzbuzuje smutek, nebezpečí znečištění vzbuzuje znechucení apod.). • c) jejich funkcí • způsoby adaptace a subjektivního hodnocení. • regulace individuální aktivity (emoce se stávají primární motivací chování) • intrapsychické funkce emocí, tj. jakou roli hrají v utváření psychiky jedince • funkce sociální, tj. role emocí v sociální interakci (od dyadické úrovně až po úroveň kulturální). Sociokulturní paradigma • emoce nejsou výlučně osobní zkušeností, emoce i jejich regulace jsou významně určovány sociokulturními podmínkami, systémem norem a hodnot (Matsumoto, 2000).

5. Složky emocí • subjektivní prožitek, obsahující jak afektivní (libé-nelibé) tak kognitivní hodnocení (významu situace a vlastních možností ji zvládat), • tělesné změny (spojené se změnami v autonomní a neurální aktivaci), • emocionální výraz, • připravenost k jednání (jako stav aktivace i tendence ke specifickému jednání).

6. Teorie emocí • fyziologické:

7. Tělesné změny – aktivace a emoce

8. Teorie emocí • kognitivní: • Tomkins (1960) - emoce jako stavy které spojují vnější svět událostí s vnitřním světem našich potřeb a přání – emoce je hodnocení (appraisal) události v pojmech našich cílů (primární motivační systém) • Schachter a Singer (1962) - propojení hodnocení události s aktuální fyziologickou aktivací; kognitivní faktory určují, kterou konkrétní emoci lidé pociťují, stupeň autonomní aktivace určuje nakolik, a zda vůbec ji pociťují.

10. Teorie emocí • kognitivní - pokračování: • Weiner (1986) - emoce, závislé na události (např. radost při překvapení) a emoce závislé na hodnocení příčin události • místo (vnější- vnitřní) • stabilita (stabilní-přechodné) • kontrolovatelnost (ano-ne). • hněv - událost hodnocena jako způsobená vnější, (námi) nekotrolovatelnou příčinou; vina by byla výsledkem hodnocení události jako způsobené vnitřní a kontrolovatelnou příčinou (našim předchozím chováním). • Lazarus – kognitivní zhodnocení (appraisal)

11. R. Lazarus • trojí zhodnocení • situace • vlastní možnosti zvládat • znovuzhodnocení

12. Teorie emocí • evoluční • Plutchik - psychoevoluční teorie emocí • emoce založeny na našich znalostech prostředí, představují komplexní řetězce událostí (většinu elementů takového řetězce si nemusíme uvědomovat) • emoce mají genetický základ a jsou základními formami adaptace • existuje 8 základních emocí (emoční „rodina“např. hněv, zuřivost nebo podráždění jsou stejně tak primární emocí, ale liší se intenzitou).

13. Plutchik - psychoevoluční teorie emocí

14. evoluční- pokračování role emočního výrazu

15. porovnání “klasických“ teorií – fyziologický, kognitivní a výrazový aspekt emocí

16. Teorie emocí • funkcionalistické • Levenson (1994) - dvousystémový funkční model emocí, • jádro - trvalá, jednoduchá a efektivní struktura vytvořená záhy v evoluci k vyrovnávání se s velmi elementárními jednoznačnými problémy, jako jsou nejrůznější ohrožení. • systém kontrolních mechanismů - uspořádány tak, aby ovlivňovaly jednání a činnost jádrového systému, mění podmínky, které uvádějí jádrový systém do akce (např. při prvním setkání s hračkou v podobě velkého pavouka se můžeme vystrašit, následně reagujeme kontrolovaným způsobem) • intrapersonální funkce emocí: • zvládání výzev v prostředí, • napravovací funkci pozitivních emocí, • změna behaviorálních a kognitivních hierarchií, • modulaci subjektivního prožívání, • poskytování asociativních struktur v paměti, • skupinové diferenciaci, • individuální diferenciaci.

17. Teorie emocí • sociokulturní • emoce – episodické dispozice chovat se určitým způsobem • v průběhu emoce vstupujeme do přechodné sociální role, s jejími obsahovými a regulativními pravidly. • emoce mají nadindividuální význam, který získaly prostřednictvím sociální konstrukce. • jednotlivé prvky emoce, tedy např. fyziologické změny, kognitivní hodnocení, výraz, jsou propojené volně a nemusejí být vždy přítomny. To vysvětluje variabilitu průběhu téže emoce (např. hněvu) - přechodných sociálních rolí - u různých lidí v různých situacích. • v posledních letech se stále více zdůrazňuje kulturní kontext jako distální podmínka, která určuje skripty a významy, rozhodující o rozlišování jednotlivých forem emocí, jejich exprese a regulace (např. Matsumoto, 2001).

18. Jednotlivé primární emocenebo valenční dimenze? obličejový emoční výraz primární emoce – univerzální výraz, učíme se ho jen modulovat všechny složky emoce propojené (Ekman, Friesen – monitorování změn, změní-li se výraz

19. dimenzionální přístup Integrovaný model prostoru afektivních stavů. (Volně podle: Yik, M.S.M., Russell, J.A. & Feldman-Barrett, L. (1999). Structure of Self reported Curent Affect: Integration and Beyond. Journal of Personality and Social Psychology, 77, 600-619.

20. obličejový výraz emoce – Facial Affect Coding System

21. emoční inteligence - různé přístupy model schopností (původní užší pojetí), model rysový (častěji jako model tzv. emotional self-efficacy, respektive „typické emoční angažovanosti“ spíše nežli inteligence) smíšený model složky vnímání, vyhodnocování a vyjadřování emocí emoční podpora myšlení chápání a analyzování emocí, využívání emočních znalostí reflektivní regulace emocí k podpoře emočního a intelektuálního růstu Emoční inteligence vs. Emoční kompetence

22. Jak vnímáme emoce druhých? která tvář se vám více líbí? A B

23. A B

24. Emoční inteligence vs. Emoční kompetence • EI jako entita, nebo přírůstkový model – emoční kompetence proč je to takový rozdíl? • C. Dwecková – už od dětství máme implicitní teorii svých schopností – „entity theorist vs. incremental theorist“ to velmi zásadně ovlivňuje to jaké si volíme cíle, jaké vynakládáme usilí, jak reagujeme na dílčí neúspěchy. • děti taková přesvědčení (implicitní teorie) budují na základě reakcí důležitých dospělých (tedy i učitelů) na jejich snažení a výsledky

25. Regulace emocí • nesnadná záležitost • nejen ovlivnění intenzity prožitku a kontrola vyjádření negativních emocí • i zesílení a udržení pozitivních emocí 3 modality – fyziologicky, behaviorálně, kognitivně 4 způsoby regulace • vyhýbáním nebo naopak vystavováním se situaci, která ji vyvolává • modifikací situace– ať už přímým zásahem nebo věnováním pozornosti jen některým aspektům • tzv. kognitivní změnou - tj. přehodnocením situace z hlediska osobního významu • modulací odpovědi– pokud se emoce rozvine, lze ovlivnit její projev – nejčastěji potlačením, nebo zesílením exprese STUCHLÍKOVÁ, Iva. Základy psychologie emocí. Praha: Portál, 2002.

26. a „zvládání“ emocí • suprese a represe • sebeovládání ve smyslu ovládání exprese emocí – součást socializačních požadavků, „display rules“ • ale také „feeling rules“; represe – „nic mi nevadí, nic nepříjemného se mne nedotýká“ • řada dospívajících se pohybuje ve stále více zprostředkované –virtuální - realitě (media, zejména internet) • přitažlivost zprosředkovaného kontaktu? • někteří se cítí ohroženi bezprostředním, emočně zahlcujícím kontaktem.

27. Klady a zápory represe, aneb co za to • na první pohled se to zdá velmi výhodná strategie • možný resilienční faktor? – (zotavování se z IM, Ginzburg at al., 2002) x ale Shaw et al. 1985 - represoři se naučili méně o IM během hospitalizace) • represoři • afektivně autonomní oddělení („bojí se, ale neví o tom“), • přesvědčení o vlastní emocionální stabilitě, • zvýšená autonomní aktivace • zkreslení poznávacích procesů, podceňování pravděpodobnosti negativních událostí,méně afektivních vzpomínek a delší latence ve vybavování si jich • nižší hodnoty sobě připisovaných negativních emocí • v soukromí odklánění pozornosti od zpětné vazby • nevědomě klamou sebe i když vysoké skóre sociální žádoucnosti (Derakshan, Eysenck)

28. Metody „měření“ emocí potřeba triangulace • subjektivní např. STAI, POMS, PANAS, dílčí emoce • objektivní expertní posuzování výrazu a chování, fyziologické monitorování • projektivní např. „nestandardně“ TAT, Wartegg

29. Příklad nevědomé úzkosti ve Warteggově testu u represorů • žena, 21 let • infantilní vyjádření (neadekvátní věku subjektu) • expansivita vyjádření (tendence překračovat rámce) • tlusté nebo silně vyryté linie • zaplňování prostoru (prázdnoty)

30. Příklad nevědomé úzkosti v autoportrétu represorů • žena, 22 let • důraz na ochranné detaily (maska, ochranný kruh, oblečení jako ochranna) • zvýšený tlak na tužku • infantilní prvky • stylizace (zobrazení sebe jako klauna) • důraz na atributy kontaktu (ruce, řasy, ústa)

31. Emoce a osobnost Lewis a Granic (2000) považují emoce za osy osobnosti • hlavní organizující role, podobá se působení osobnostních rysů při usměrňování či predisponování osoby směrem ke specifickým vzorcům vnímání, kognice a behaviorálních reakcí. Epstein et al (1992), Kirkpatrick et al.(1992), aj. – „cognitive experiential self-theory“: • existence dvou zásadně odlišných systémů poznávání a rozumění. • racionální mysl, která je charakterizována logickým deduktivním způsobem porozumění, který je pečlivý, analytický, reflektivní a často uvážlivý, • emocionální mysl, která je mocná, impulsivní, intuitivní, holistická a rychlá – a často nelogická, • Obvykle mezi těmito dvěma systémy harmonie, jeden doplňuje druhý. Nicméně při rozrušení, stresu a silných emocích je fungování racionálního systému narušeno zablokováním (obsazením kapacity) pracovní paměti systémem emocionální mysli.

32. Moc emocí • Emoce jsou nástrojem subjektivního hodnocení. • Poukazují tedy i na naše hodnoty; na způsob, jakým hodnotíme to, co se nám a s námi děje. • Otevřenost vůči vlastnímu prožívání nás vede i ke změně přístupu k našim hodnotám. • Dokážeme-li více reflektovat svoje pocity, dokážeme být mnohem více v kontaktu se svými autentickými hodnotami a odlišovat hodnoty introjektované. Jsme méně tím, kým bychom (podle těch kolem nás) měli být, a získáváme větší odvahu být sami sebou.