1 / 18

ÚVOD DO SPECIALIZACE AKTIVITY PODPORUJÍCÍ ZDRAVÍ

ÚVOD DO SPECIALIZACE AKTIVITY PODPORUJÍCÍ ZDRAVÍ. 4. Pohybové aktivity – zdatnost - zdraví. Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem, státním rozpočtem České republiky a rozpočtem Hlavního města Prahy. Teoretická část Pohybové aktivity.

Download Presentation

ÚVOD DO SPECIALIZACE AKTIVITY PODPORUJÍCÍ ZDRAVÍ

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


  1. ÚVOD DO SPECIALIZACE AKTIVITY PODPORUJÍCÍ ZDRAVÍ 4.Pohybové aktivity – zdatnost - zdraví Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem, státním rozpočtem České republiky a rozpočtem Hlavního města Prahy.

  2. Teoretická částPohybové aktivity • Pohybovou aktivitou rozumíme veškerou pohybovou činnost – souhrn všech motorických aktivit jedince. • Aktivity jsou začleněny do způsobu života jedince a hovoříme o denním – týdenním – celoročním pohybovém režimu. • Do pohybového režimu patří i pracovní činnost. • Hypokinéza – nedostatečná pohybová aktivita Ve svém důsledku vede ke snížení tělesné zdatnosti a k následnému snížení nezávislosti jedince v pokročilejším věku

  3. Faktory ovlivňující pohybové aktivity • Biologické faktory - pohlaví, věk, tělesná hmotnost • Psychologickéfaktory - znalost aktivity - zdravotní efekt - prožitek, postoj k aktivitě, bariéry - zisk z aktivity – svalová síla, vytrvalost - sociální podpora – rodina, kolektiv • Faktory prostředí - urbanizace • Sociální faktory – rodinné zázemí, finanční dostupnost aktivit • Časový faktor – častěji o víkendu, sezónně více v létě, častěji venku (moderní outdoorové aktivity), organizace – skupiny/individuálně.

  4. Parametry pohybového režimu • Celkový objem – v týdenním či denním režimu • Struktura – aktivity je nutné diferencovat podle věku, zdravotního stavu, charakteru zaměstnání Vytrvalostní zátěž je nutné kombinovat s cvičením koordinace, pohyblivosti, obratnosti, síly, řízením pohybu. • Intenzita pohybové činnosti – jejím limitem je nejčastěji stav kardiovaskulárního systému, schopnost jeho adaptace na zátěž a zvyšování jeho funkčních rezerv. Platí zde definované, měřitelné a ověřené vzájemné vztahy. • Frekvence – za optimální se považuje vytrvalostní trénink 3x týdně, různě strukturálně kombinovaný.

  5. Pohybové režimy • Globální pohybové režimy – dominantně se zaměřují na tělesnou zdatnost a výkonnost, se kterými souvisejí funkční cíle v oblasti zdraví. Plní funkci primární prevence - prevence kardiovaskulárních chorob, zvyšování obranyschopnosti organismu, snižování úrazovosti. • Specializované pohybové režimy – zaměřeny na konkrétní dílčí funkční cíle, například prevenci či odstranění vertebrogenních obtíží. Plní funkci sekundární a terciální prevence.

  6. Zdatnost • Komplex předpokladů organismu adekvátně reagovat na podněty z prostředí, zejména na tělesnou zátěž, ale i na další fyzikální a psychické podněty. Hovoříme tedy o tělesné zdatnosti jako o souhrnu předpokladů pro optimální reakci při pohybové aktivitě a na podněty z okolí. • Výkonově orientovaná tělesná zdatnost – podmiňuje určitý pohybový výkon, jehož výsledek lze hodnotit a porovnat. • Zdravotně orientovaná tělesná zdatnost – ovlivňuje zdravotní stav, souvisí s dobrým zdravotním stavem a působí preventivně proti zdravotním problémům, vznikajícím například z již zmíněné hypokinézy.

  7. Zdravotně orientovaná zdatnost • výsledkem pravidelného a z hlediska fyziologie adekvátního ovlivňování aerobní zdatnosti, svalové činnosti, kloubní pohyblivosti a rozvoje koordinačních vlastností jedince. Program vedoucí k tomuto cíli se stává součástí života jedince. • po vytvoření určité úrovně zdatnosti jedince je možné : - denně vykonávat účelové pohybové aktivity - redukovat riziko zdravotních problémů - účastnit se různých pohybových aktivit

  8. Praktická částPohybové aktivity – zdatnost – zdraví TRÉNINKOVÉ ZATÍŽENÍ Vyjadřuje se v metabolických jednotkách VO2/kg/min, nebo v jednotkách srdeční frekvence. Pro praxi je intenzita tréninku nejlépe sledovatelná přes srdeční frekvenci. Obecně platí že : SFmax = 220 – věk SFtren = 180 – věk Toto rozdělení má pouze orientační charakter, pro cyklistiku je SFmax = 210 – věk, pro plavání je SFmax = 200 – věk.

  9. Podle pohybové anamnézy lze navrhnout následující zatížení: Osoby začínající s pohybovým programem 60 % SFmax Osoby s pohybovou anamnézou 65 % SFmax Osoby pravidelně trénující 70 % SFmax Vrcholoví sportovci 80-90 % SFmax

  10. U netrénovaných osob dochází s přibývajícím věkem k postupnému poklesu aerobní zdatnosti. Hodnota VO2max/kg klesá každé decennium o 10 %. U trénovaných jedinců je tento pokles nižší.

  11. Dynamické zatížení - patří sem hlavně vlastní pohyby těla, snadno proveditelné, ale obtížně srovnatelné: chůze, některé cviky LTV, také dřepy, poskoky. Stupně používané v řadě obměn, bicyklový ergometr, klikový ergometr, běhací pás. Statické zatížení - je založeno na izometrické svalové práci, např. sevření ručního dynamometru (handgrip), trvající až do pocitu únavy, odpovědí organismu je zde zvýšení systolického i diastolického krevního tlaku za mírného navýšení SF.

  12. FUNKČNÍ HODNOTY – vybrané parametry Tělesná výkonnost - schopnost organismu podat a opakovat určitý fyzický výkon. Maximální spotřeba kyslíku (v ml.min-1) je úzce spojena s množstvím tukuprosté hmoty, což je logický důsledek toho, že spotřeba O2 během cvičení je závislá na množství O2, které je potřeba dodat pracujícím svalům. Výkon se při ergometrii vyjadřuje v přepočtu na 1 kg hmotnosti těla (W kg-1). Při dávkování zátěže je nutné respektovat věk, pohlaví, těl. hmotnost, u osob nemocných i druh a stupeň choroby.

  13. Výdej energie lze odhadnout ze vztahu mezi výkonem a spotřebou O2, výdejem CO2. V praxi se používá hodnot respiračního kvocientu. Čas (sekundy) vyjadřuje dobu, po kterou jedinec vydržel pracovat při určité konstantní či stoupající intenzitě zátěže nebo kterou potřeboval k dosažení určitého fyzického výkonu. Index W170 je určitým ukazatelem obecné zdatnosti u zdravých nebo jen málo oslabených osob. Stanovení indexu je založeno na lineárním vztahu mezi vzestupem intenzity zatížení a srdeční frekvence. Wmaxje nejvyšší dosažený výkon při stupňovaném zatížení

  14. KARDIOVASKULÁRNÍ HODNOTY Srdeční frekvence je hlavním funkčním ukazatelem. U zdravých jedinců stoupá lineárně se vzrůstajícím fyzickým zatížením až do oblasti submaximální intenzity. Od úrovně 75 – 85 % dochází k pozvolnému zpomalení vzestupu až na úroveň maximální srdeční frekvence. Vzrůst SF je provázen vzestupem spotřeby O2 a minutového srdečního objemu. Uvedené vztahy neplatí u osob s chorobami KVS.

  15. Krevní tlakje funkcí objemu srdečního a periferního odporu a umožňuje: - sledovat odezvy cirkulace na tělesnou zátěž - včasné poznání latentní hypertenze - kontrolu odezvy u hypertoniků - diagnostické využití jeho vztahu k dalším funkčním ukazatelům

  16. TĚLESNÉ SLOŽENÍ Dlouhodobá pozorování nás mohou informovat o zdravotním stavu populace, mohou objasnit význam případných rizik při různých chorobách a pomáhají při tvorbě pohybových programů Zvláště rizika spojená s nadváhou a s poklesem tělesné zdatnosti a výkonnosti jsou popisována jako nejzávažnější Nadváha je pravděpodobně nejznámějším fenoménem poslední doby, který výrazně ovlivňuje prevalenci kardiovaskulárních, metabolických a nádorových onemocnění

  17. K terénním technikám pro stanovení tělesného složení řadíme: antropometrii [výpočet BMI (Body Mass Index), WHR (Waist to HIP Ratio)] kaliperaci bioelektrickou impedanci

  18. Použitá literatura • Heller, J.: Fyziologie tělesné zátěže II. Speciální část – 3. díl. Praha : Karolinum, 1996. 222 s. • Teplý, Z.: Zdraví, zdatnost, pohybový režim. Praha: ČASV, 1995. • Teplý, Z.: Pohybový režim dospělých. Praha: Univerzita Karlova, 1990. 213 s. • Teplý, Z.: Teoretické základy tvorby pohybových režimů a jejich praktická realizace. Praha: ČSTV, 1988. 115 s.

More Related