1 / 17

Mezivládní konference 1990/91 - Maastrichtská smlouva

Mezivládní konference 1990/91 - Maastrichtská smlouva. Evropská měnová integrace. Mezivládní konference.

midori
Download Presentation

Mezivládní konference 1990/91 - Maastrichtská smlouva

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


  1. Mezivládní konference 1990/91 - Maastrichtská smlouva Evropská měnová integrace

  2. Mezivládní konference • V srpnu 1990 - Komise publikovala dokument s názvem „Jeden trh, jedna měna“ - analýza výhod a nákladů HMU - odpověď na kritiku, že společná měna je zaváděna bez zhodnocení ekon. situace států • eliminace kolísání kurzů, eliminace transakčních nákladů, transparentnost cen, snížení inflace???, vyšší konkurence v EU, ztráta autonomie v měnové politice, jednotná měna má šanci posílit • IGC o HMU - zahájena 8. prosince 1990 - stejně jako IGC o politické unii v Římě • HMU - podporována během IGCs různou intenzitou Spory : monetaristický a ekonomistický přístup k HMU • VB odmítla vytvořit HMU

  3. Přístupy k HMU • Ekonomistický přístup: Německo a bankovní sektor: vlivem vnitřního trhu zmizí rozdíly mezi národními měnami..společná měna bude výsledkem celého procesu - „proces korunovace“. • Francie + Komise - monetaristé: společná měna bude působit jako motor - Fr. V souvislosti se sjednocením Německa - tlačila na závazný a rychlý harmonogram přijetí jednotné měny - menší nezávislost ECB • Členské státy pro HMU: Komise, Fr, Bel, ŠP, It, rezervované Německo a Nizozemsko, proti VB • Pro Německo - spíše motivace - stabilizace jeho postavení v ES - prosazovalo splnění konvergenčních kritérií a nezávislé ECB

  4. Mezivládní konference • HMU a o PU (hnací trojka - Kohl, Mitterand, Delors) • Spor o spuštění třetí fáze HMU - Něm. Chtělo až po konvergenci členských zemí • Návrh dvourychlostní Evropy - návrh Fr a Něm - poté staženo - státy měly obavy, aby více zemí nenásledovalo přístup VB, Mitterand navrhoval omezit opt-out pro VB - • Něm a Niz - prosazovalo nezávislou CB - zcela na vládě • Fr - chtěla oproti tomu získat větší vliv na hospodářské vedení EU - Rada ECOFIN získala větší vliv na řízení koordinace hospodářských politik členských států EU (čl. 99 a 104 SES)

  5. Mezivládní konference • Konference o HMU - části Delorsovy zprávy se promítly do Smlouvy o EU • Konference o PU - komplikovaná jednání - VB i další státy kladli odpor federalistické koncepci EU - zásadní změny - EP a Rada měly schvalovat legislativu, Komise by vydávala prováděcí nařízení - státy proti posílení pozice Komise • V oblasti ZP - Delors navrhoval, aby Komise měla možnost iniciativy, předsednický stát či skupina států • červen 1991 - Luc předložilo návrh Smlouvy o EU - chrámová struktura - pro VB a FR, proti Delors • 2. pol. roku 1991 - Nizozemci - federalistický přístup - návrh jediného Společenství - strom • Proti návrhu VB, Fr, Německo ambivalentní přístup - nakonec tento návrh NL neprošel Maastrichtská smlouva - postavena na lucemburském návrhu tří pilířů

  6. Maastrichtská smlouva • 11.-12. prosince 1991 v Maastrichtu předložena revize smlouvy o ES a Smlouva o EU, podpis 7. února 1992 • Delors kritizoval výsledek konference - EU založeno una pilířích prohlásil za nepoužitelnou a ochromující - „organizovaná schizofrenie“ - vnější ekonomické vztahy řídí ES a vnější politické vztahy řídí členské státy • Maastrichtská smlouva přinesla významné posuny k federalizaci ES: • jednotná měna • občanství Unie • hlasování kvalifikovanou většinou a spolurozhodování EP • Sociální charta • Výbor regionů

  7. Evropská unie

  8. Maastrichtská smlouva • Smlouva o ES stanoví, že pokud nebude do konce roku 1997 rozhodnuto o zahájení III. Fáze, bude zahájena k 1.1. 1999 - požadavek Francie na pevný časový scénář • Podmínka Německa - státy vstoupí po splnění konvergenčních kritérií • Monetaristický přístup - účast v ERM po dva roky před vstupem do III. Fáze HMU • Ekonomistický přístup - koordinace HP od II. Fáze HMU, konvergenční program a plnění konvergenčních kritérií a jejich vyhodnocení ECB, Komise, Rada ECOFIN • Pro rozhodnutí o vstupu do III. Fáze HMU - Rada ECOFIN rozhodne kvalif. většinou, které státy vstoupí a většina států musí splnit konvergenční kritéria

  9. Maastrichská smlouva • Revize a doplnění článků - 98-124 SES (pak nepatrné změny Smlouvou z NICE) • čl. 99 - stanoví zásady koordinace hospodářských politik - ER stanoví hlavní směry hospodářských politik - priorit pro ekonomiky - a Rada na základě zpráv Komise sleduje hospodářské politiky v členských státech - soulad s hosp. politik členských států s BEPGs • č. 104 - členské státy se vyvarují nadměrných schodků veřejných financí - prováděcí nařízení Rady z r. 1997 (2005), procedura nadměrného schodku - čl. 104/7 SES - např s ČR • Čl. 121 - Konvergenční kritéria - 11. Protokol o KK, 13. Protokol o VB, 14. Protokol o Dánsku a HMU

  10. Ratifikace SEU • Dánové - 2.6. 1992 odmítli smlouvu - 50,7% proti (46 tis. Občanů rozdíl): Edinburský protokol 12/1992 (výjimky z občanství, HMU, obranná politika) - květen 1993 referendum - 56,7 % pro • Rada ministrů - po dánském vetu - prosadila, aby i nadále státy pokračovaly v ratifikaci (Komise byla výsledkem dánského referenda zaskočena) • VB - Horní sněmovna pozastavila ratifikaci • FR - referendum - 20. Září 1992 - referendum - 51,04 % pro - negativní hlasy - proti prezidentovi, proti socialistů a obavy ze ztráty francouzské suverenity • VB - J. Major - vstřícnější než Thatcher - VB potřebovala trh EU • SRN - ratifikace v prosinci - požadavek rozhodnutí Ústavního soudu, zda je v souladu s německými ústavními zákony - rozhodnutí padlo 10/1993 - „nevytváří se zde stát a není proto v rozporu s ústavou SRN“

  11. Fáze hospodářské a měnové unie • I. Etapa 1.7. 1990-1993 - liberalizace pohybu kapitálu, koordinace měnové a hospodářské politiky (Výbor guvernérů CB), začlenění zemí do ERM • Odpovědnost - ECOFIN za dohled nad koordinací HP - zejména důraz na snižování zadlužení • II. Etapa - 1994-1998 • založení EMI (předchůdce ECB) - omezené pravomoci - koordinace měnových politik a spolupráce CB • koordinace makroekonomických politik • vyhodnocení konvergenčních kritérií • posílení ECU jako zúčtovací jednotky - předchůdce EURO • III. Etapa - od r. 1999 - jednotná měnová politika, • ustavení ECB a ESCB, bezhotovostní platby v eurech • od r. 2002 oběh eurobankovek a euromincí - 11 členských států eurozóny (od r. 2001 se připojilo Řecko, 2007 Slovinsko)

  12. Závěrečné fáze realizace HMU • 31. Května 1995 - Zelená kniha o vytvoření HMU - kroky k zavedení jednotné měny • Fáze A: 1998 - plnění maastrichtských kritérií • -zřízení ECB a ESCB • - tisk bankovek a mincí • Fáze B: 1999-2001:fixace směnných kurzů k euru • - euro v bezhotovostním styku, směna 1:1 vůči ECU • ESCB - provádí měnovou politiku • přechod na euro podle vůle, ochoty a připravenosti subjektů • Fáze C: 1.1. 2002-30.6. 2002 - hotovostní euro (název 12/1995) • - stažení bankovek a mincí denominovaných v národních měnách • - Přechod bankovního sektoru na euro, Dokončení přechodu veřejného a soukromého sektoru na euro, duální zobrazování cen...

  13. Konvergenční kritéria • cenová stabilita – průměrná míra inflace nesmí překročit o více než 1,5% míry inflace nejvýše tří států, jež dosáhly v tomto kritériu nejlepších výsledků • stabilita veřejných financí – plánovaný nebo skutečný deficit veřejných financí nesmí přesáhnout 3% HDP a veřejný dluh 60% HDP • stabilita měnových kurzů – státy musí udržovat kurz své měny v rámci rozmezí, stanoveného ERM po dobu alespoň dvou let, aniž by došlo k devalvaci nebo revalvaci • stabilita úrokových sazeb – průměrná nominální úroková sazba nesmí překročit o více než 2% úrokovou sazbu nanejvýš tří zemí, jež dosáhly nejlepších výsledků v oblasti cenové stability • Nezávislost centrální banky - organizační, finanční

More Related