Německý idealismus

1. Německý idealismus

2. Spokojme se s tím, že sebevědomí je zde, a že zároveň s jeho nezměnitelnou jednotou je stanoven zákon jednoty pro vše, co je pro člověka, a pro vše to, co se má stát skrze něj, tj. Pro jeho poznání a jednání. F. Schiller, Listy o estetické výchově

3. Otázka č. 1 Čím se jako absolventka germanistiky mohu živit?

4. Otázka č. 2 Kdo je na následujících obrázcích?

6. Otázka č. 3 Ke komu ze zobrazených autorů byste přiřadili následující biografické údaje?

7. ???, 1724 - 1804, pruský filozof z východního Pruska, téměr nikdy necestoval, věnoval se pouze studiu, byl výborný řečník a oblíbený učitel, žil životem docenta a profesora filozofie, celý dospělý život strávil na jediné škole v Königsbergu, jeho život byl vzorem pravidelnosti, rád si zval k sobě domů společnost kolegů a studentů, je autorem kritické filozofie. Název jeho nejslavnějšího díla začíná slovem Kritika. ???, 1762 - 1814, Pocházel z chudé saské rodiny, studoval díky finanční podpoře místního saského šlechtice, který obdivoval jeho talent, ale studia na univerzitě už pak kvůli nedostatku peněz nedokončil. Živil se jako soukromý učitel. Působil hlavně v Lipsku a Jeně, ale také v německých rodinách v Polsku - v Krakově, Varšavě či Gdaňsku.. Vybudoval filozofický systém nazvaný Wissenschaftslehre. Byl považován za přímého Kantova nástupce. Zemřel na tyfus. ???, 1770 - 1831, syn šlechtického úředníka na dvoře vévody Württenberského, působil v Bernu, ve Frankfurtu, v Jeně, Tübingen, Bambergu, Norimbergu, Heidelbergu a Berlíně jako učitel filozofie. Je autorem nejkomplikovanějšího a nejrozsáhlejšího filozofického systému 19. století a sám se považoval za ukončitele historie. Byl obdivovatelem Napoleona a sám se považoval za jakéhosi Napoleona v oblasti ducha. Jeho nejslavnější dílo se jmenuje Phänomenologie des Geistes. ???, 1770 - 1843, významný německý básník, jeho nejslavnější báseň se nazývá Hyperion. Studoval v Tübingen, působil jako domácí učitel v rodině frankfurtského bankéře a měl románek s jeho ženou Diotimou, která se pak stala hlavní postavou jeho díla Hyperion ???, 1775 - 1854, narodil se ve Württenbergu, působil v Tübingen, Jeně, Lipsku, Stuttgartu, Mnichově, Würzburgu a Berlíně. Nevytvořil jednotný filozofický systém, povaha jeho myšlení se stále měnila. Byl učitelem Kierkegaarda, Bakunina nebo Engelse ???, 1749 - 1832, má pověst největšího německý spisovatele a zakladatele klasické německé kultury, narodil se Frankfurt, zemřel ve Weimaru, bylo to spisovatel, básník, naturfilozof a diplomat. Je spojován také s Karlovými a Mariánskými lázněmi, jeho hlavním působištěm byl Weimar. Osobně se setkal s Napoleonem, ale nebyl mu osobně příliš nakloněn. Patří k nejzajímavějším evropskýcm vzdělancům.

8. Pro další informace o uvedených autorech prostudujte následující odkazy http://www.fichte-gesellschaft.de/phpfusion/news.php http://de.wikipedia.org/wiki/Johann_Gottlieb_Fichte http://www.schelling-gesellschaft.de/ http://www.hegel-system.de/de/d0.htm http://de.wikipedia.org/wiki/Immanuel_Kant http://de.wikipedia.org/wiki/Schelling http://de.wikipedia.org/wiki/Johann_Wolfgang_von_Goethe http://www.zeno.org/Literatur/M/Goethe,+Johann+Wolfgang http://www.hoelderlin-gesellschaft.info/ http://www.zeno.org/Philosophie/M/Hegel,+Georg+Wilhelm+Friedrich

9. Otázka č. 4 Jak byste charakterizovali dobu v níž uvedení autoři působili?

10. Otázka č. 5 Jak byste přeložili následujíc výrazy do němčiny? duše, mysl, duch, rozum, vůle, soudnost, uvažování, myšlení

11. Přeložte následující citáty

12. Georg Wilhelm Friedrich Hegel - Das älteste Systemprogramm des deutschen Idealismus Vorangestellt wird die Idee des schöpferischen Ichs als eines selbstbewussten Wesens. Die erste Idee ist natürlich die Vorstellung von mir selbst als einem absolut freien Wesen. Mit dem freien, selbstbewußten Wesen tritt zugleich eine ganze Welt – aus dem Nichts hervor – die einzig wahre und gedenkbare Schöpfung aus Nichts. – Hier werde ich auf die Felder der Physik herabsteigen; die Frage ist diese: Wie muß eine Welt für ein moralisches Wesen beschaffen sein?

13. G. W. F. Hegel, Grundlinien der Philosophie des Rechts Das was ist zu begreifen, ist die Aufgabe der Philosophie, denn das was ist, ist die Vernunft. Was das Individuum betrifft, so ist ohnehin jedes ein Sohn seiner Zeit, so ist auch die Philosophie ihre Zeit in Gedanken erfaßt. Es ist ebenso töricht zu wähnen, irgendeine Philosophie gehe über ihre gegenwärtige Welt hinaus, als, ein Individuum überspringe seine Zeit, springe über Rhodus hinaus. Geht seine Theorie in der Tat drüber hinaus, baut es sich eine Welt, wie sie sein soll, so existiert sie wohl, aber nur in seinem Meinen – einem weichen Elemente, dem sich alles Beliebige einbilden läßt.

14. J. G. Fichte, Grundlage der gesammten Wissenschaftslehre Er soll diejenige Thathandlung ausdrücken, welche unter den empirischen Bestimmungen unseres Bewusstseyns nicht vorkommt, noch vorkommen kann, sondern vielmehr allem Bewusstseyn zum Grunde liegt, und allein es möglich macht2. Bei Darstellung dieser Thathandlung ist weniger zu befürchten, dass man sich in etwa dabei dasjenige nicht denken werde, was man sich zu denken hat – dafür ist durch die Natur unseres Geistes schon gesorgt – als dass man sich dabei denken werde, was man nicht zu denken hat. Dies macht eine Reflexion über dasjenige, was man etwa zunächst dafür halten könnte, und eine Abstraction von allem, was nicht wirklich dazu gehört, nothwendig.

15. F. W. J. Schelling, Vom Ich als Prinzip der Philosophie Es ist ein kühnes Wagestück der Vernunft, die Menschheit freizulassen und den Schrecken der objektiven Welt zu entziehen; aber das Wagestück kann nicht fehlschlagen, weil der Mensch in dem Maße größer wird, als er sich selbst und seine Kraft kennen lernt. Gebt dem Menschen das Bewußtsein dessen, was er ist, er wird bald auch lernen, zu sein, was er soll: gebt ihm theoretische Achtung vor sich selbst, die praktische wird bald nachfolgen. Vergebens würde man vom guten Willen der Menschen große Fortschritte der Menschheit hoffen, denn um besser zu werden, müßten sie schon vorher gut sein; eben deswegen aber muß die Revolution im Menschen vom Bewußtsein seines Wesens ausgehen, er muß theoretisch gut sein, um es praktisch zu werden, und die sicherste Vorübung auf eine mit sich selbst übereinstimmende Handlungsweise ist die Erkenntnis, daß das Wesen des Menschen selbst nur in der Einheit und durch Einheit bestehe; denn der Mensch, der einmal zu dieser Überzeugung gekommen ist, wird auch einsehen, daß Einheit des Wollens und des Handelns ihm ebenso natürlich und notwendig sein müsse, als Erhaltung seines Daseins: und – dahin soll ja der Mensch kommen, daß Einheit des Wollens und des Handelns ihm so natürlich wird, als der Mechanismus seines Körpers und die Einheit seines Bewußtseins.