Gde bil, tamgde bil ...

1. Gde bil, tamgde bil ... Prede dolgju, golgju vrem egzistil ostrov,na ktor zxiznili vse cxlovekju cxuties: dobrju nastroenie, smutost, razum … i krom razlicxju ostatjucxuties tozx lubov.

2. Din den cxuties slisxili, zxe ostrov bu potopit.Kazxd gotovil svoi lodka i predgotovil otplovit iz ostrov. Tolk lubov cxekal do posledju moment. Perv nezx ostrov potopil, lubov prosil pomoc.

3. Na rozkosxju korab plovil okol ostrov bogatost.Lubov voprosil: “Bohatost, li ti mozx mne vzat?” “Ne, ja ne mozx. Imajm na svoi korab mnoguo zlato i srebro. Dla Ti tugde es nikai mesto.”

4. Tak lubov voprosil gordost, ktor plovil u ostrov na perekrasju korab: “Gordost, li ti mne mozx vzat s Te?” “Ja te, lubov, ne mozx vzat…” otvetil gordost,“ tugde es vsesxto soverhju i perekrasju.Ti mozx-bi usxterbit moi korab.”

5. Tak lubov voprosil smutost, ktor plovil blizuo: “Smutost, prosijm Te, vzaj mne s Ti” “Oh lubov,“ skazal smutost, ”ja es tak smutju zxe ja dolzx ostatit sam.”

6. Dobrju nastroenie plovil pri lubov, no bil tak spokoinju, zxe ne slisxil zxe lubov krikijt.

7. Nagluo nekai glos skazal:“Pridij lubov, ja te bu vzat.” Tot bil nekai starnik, ktorgvoril. Lubov bil takak blagodarju i sxtastju, zxe zabul voprosit starnikvoi imen. Gda doplovili na breguf, starnik otidil.

8. Lubov ponimal, zxe jeg mnoguo dlugijti voprosil razum: “Razum, li ti mne mozx skazat, kto mne pomocil?” “Tot bil vrem.” otvetil razum.

9. “Vrem?” voprosil lubov, “pocx mne pomocil vrem?” Irazum otvetil: “Ibo tolk vrem znajt, kak osnovju i vazxnju es lubov dla zxizn.”

10. Poslaj tut raskaz vse tvoi priatelis,abi znat, kai vazxnju es oni dla Te. Poslaj tut raskaz kazxd priateluf, poskroz Ti to bu poslat odnakju osobuf ktor to poslal Te. Esli tut raskaz bu vernut, Ti mozx but uverenju zxe imajsx realju krug priatelifs. www.slovio.com