Sociální komunikace

1. Sociální komunikace Mgr. Anna Vitásková

2. Komunikace komunikace – z latiny communicare vzájemné sdělování a společné sdílení kontinuální proces výměny inf. mezi lidmi za účelem dorozumění komunikace je všudypřítomná

3. Komunikace : • sociální – dorozumívání mezi lidmi • verbální – mluvená řeč, face to face, telefon • písemná – dopis, formulář, elektronická • obraz – graf, mapa • neverbální – beze slov • kombinovaná – slovo, zvuk, obraz • komunikace činy • mediální

5. Komunikace: • formální x neformální • tuzemská x mezinárodní • soukromá x úřední • přímá x nepřímá • vertikální x horizontální x diagonální • intrapersonální x interpersonální • rozhovor • veřejná • masová • počítačem zprostředkovaná

6. Verbální komunikace „na počátku bylo slovo“ (bible) • Verbální ( slovní ) komunikací rozumíme dorozumívání se pomocí slov, popř. jinými znakovými symboly Rétorika – nauka o řečnickém umění

7. Cíl sdělení • informovat • poučit • přesvědčit • získat • aktivizovat k určité činnosti nebo naopak k jejímu utlumení nebo zastavení

8. Základní kritéria účinné komunikace • jednoduchost • stručnost • zřetelnost • načasovanost a závažnost • přizpůsobivost • důvěryhodnost

9. Hlavní zásady verbální komunikace • mluvíme dostatečně nahlas a v přiměřeném tempu • vyjadřujeme se přesně, jasně, srozumitelně • mluvíme spisovně a užíváme správnou odbornou terminologii • neužíváme příliš dlouhé věty nebo komplikovaná souvětí • kontakt s posluchači (sledujeme očima posluchače a jejich reakce)

10. Komunikační modely prvky komunikačního procesu • komunikátor • příjemce komunikace • zakódování a dekódování zprávy • komunikační kanál • zpětná vazba • šum

12. Komunikátor - kóduje zprávu, mluví Příjemce - dekóduje, nemluví, naslouchá, zpočátku komunikaci neovlivňuje, v průběhu komunikace se obvykle role střídají - dialog Sdělení - komunikační záměr a cíl sdělení: co chceme druhému říci; obsah sdělení; smysl sdělení pro komunikátora a pro příjemce, komunikační efekt a vliv na příjemce Zakódování – převod myšlenek do řeči, obrazu, neverbálního projevu – výsledkem je sdělení Dekódování – převod přijatých symbolů na myšlenky, důležité vysvětlení zprávy její interpretace Komunikační kanál – způsob dopravy zprávy od jedné osoby ke druhé (verbálně, neverbálně, osobně, telefon, písemně,….) Zpětná vazba – prostřednictvím zpětné vazby příjemce potvrzuje, že pochopil sdělení. Zároveň vyjadřuje souhlas nebo nesouhlas. Účinek zprávy. Šum – narušuje tok komunikace, faktory, které mohou změnit obsah sdělení. Přijaté sdělení není tedy totožné se sdělením odevzdávaným.

13. Komunikační kontext =významová souvislost v jazykovém projevu Ovlivňuje význam všech sdělení. Tatáž slova mohou mít jiný význam, jestliže jsou použita v jiných souvislostech. Záleží i na prostředí. Jinak se vyjadřujeme v malé skupině přátel nebo v rodině, jinak např. veřejně ve skupině, kde je člověk chráněn anonymitou davu, jinak, pokud sami veřejně vystupujeme (při projevu).

14. Bariéry v komunikaci • nedostatek komunikačních dovedností • jazyková a odborná nepřipravenost (je třeba mluvit spisovně a v odborném textu správně používat terminologii) • nesrozumitelné vyjadřování • málo hlasité • nepřesné vyjadřování (např. při použití homonym)

15. Mluvení • vyjadřování myšlenek artikulovanou řečí • mluvení je součástí téměř každého jednání s klienty (nejen s nimi). • zkoumáním řeči – řada vědních oborů (rétorika, fonetika, lingvistika, teorie informací, estetika, sémantika, …). • komunikace má většinou 3 poslání: • Výměna informací • Ovlivňování chování ostatních lidí • Ovlivňování mezilidských vztahů a vztahu k vlastní osobě.

16. Řeč • schopnost určitého společenství dorozumívat se navzájem určitým jazykem • má dvojí funkci : • je prostředkem styku mezi lidmi • nástrojem našeho myšlení

17. Druhy řeči • vnitřní řeč - je řeč „pro sebe“, kterou myslíme, formulujeme své myšlenky • vnější řeč • mluvená • psaná vyžaduje přesnější stylizaci myšlenek, aby je čtenář nechápal zkresleně je psychologicky náročnější jak pro pisatele, tak pro čtenáře

18. Způsob řeči Lidská řeč se projevuje prostřednictvím barvy hlasu, jeho síly a rychlosti řeči. Člověk by měl mluvit přiměřeně hlasitě a ve vhodném tempu, ne však monotónně. Pokud neměníme rychlost ani sílu hlasu, ztrácí posluchači pozornost. • Síla hlasu - souvisí s obsahem sdělení, velikostí prostoru i se situací. Ve velké místnosti nebo tam, kde je mnoho lidí, je třeba mluvit hodně nahlas, aby všichni dobře slyšeli. V běžné řeči se pak důležitá sdělení zdůrazňují zvyšováním nebo snižováním hlasu. Dominantní člověk mluví většinou hlasitěji než ostatní. Někdy se nedostatek argumentů nahrazuje zvyšováním hlasu. Zvýšení hlasu je však někdy třeba použít i tehdy, jestliže oslovený nereaguje a nejsme si jisti, že nás slyšel nebo vnímal.

19. Rychlost řeči - závisí na délce slov v příslušném jazyce. Např. referáty se čtou v češtině mírným tempem do 100 slov za minutu, ale rozhlasové nebo televizní zprávy rychlostí až 120 slov za minutu. Pro optimální vnímání je potřebné rychlost řeči střídat. U náročných témat a nových informací se doporučuje mluvit pomaleji. Rychleji se mluví o věcech už známých nebo méně důležitých. Plynulost řeči - v komunikaci je přirozené, že řeč není úplně plynulá, ale vyskytují se v ní různé pauzy: fyziologická (potřeba nadechnout se) gramatická (vyskytuje se tam, kde by v psaném textu byla interpunkční znaménka) váhavá ("okno", bezradná situace, ztráta logiky myšlení)

20. Chyby v řeči • nedokončené věty • opakování téhož • přeřeknutí, zakoktání • pazvuky (é, ehm, hm)

21. Otázky v komunikaci • otevřené • uzavřené • řečnické • zjišťovací a objasňovací • kontrolní • alternativní • hypotetické • průzkumné • agresivní, sugestivní, intimní,…

22. Asertivita je umění přiměřeně se prosadit či bránit v situaci, ve které se právě nacházíte • věcný a neústupný komunikační styl • vědomé vyhýbání se komunikačním faulům • věcné čelení kritice, afektovaným a agresivním výpadům

23. Typy verbální komunikace • Konverzace (osobní, elektronická) • Rozhovor (aktivní naslouchání, vhodné typy otázek, …) • Dialog (forma osobního rozhovoru a sociální komunikace) • Diskuse (rozprava, rozhovor, rokování, debata,…) • Projev (veřejné vystoupení k velkému počtu účastníků

24. Typy verbální komunikace • Prezentace (cílený a účinný přenos inf.) • Jednání a vyjednávání • Porada • Zpráva, oznámení, referát, přednáška, výklad • Pohovor, interview • Proslov, konferování, vystupování v masmédiích • Komunikace v týmu

25. Chyby v komunikaci • nesprávná argumentace • zkreslování inf. • útočnost, povýšenost • nenaslouchání • neurčitost sdělení • pasivita • defenzivní chování • skákání do řeči • spěch, agresivita

26. dominance emoce manipulace zdravotní stav jazyk komunikace společenské postavení šumy v myšlení neverbální narážky,….

27. Děkuji za pozornost Použitá literatura: STŘÍŽOVÁ, Vlasta. Prezentace informací a komunikace. Vyd. 1.. Praha : Oeconomica, 2010. 177 s. : il. ISBN: 978-80-245-1714-8