Psychologie II Neverbální komunikace (1)

1. Psychologie IINeverbální komunikace (1) Přednáška 5

2. Obsah přednášky • 1. Prostorové chování • 1.1 Teritorium • 1.2 Prostorové zóny • 1.3 Komunikace chováním v osobním prostoru • 1.4 Orientace v prostoru • 2. Chování v čase • 2.1 Včasný/pozdní příchod • 2.2 Kulturní rozdíly v koncepci času • 3. Mutilační chování • 3.1 Tělesné změny nevratné/vratné • 3.2 Využití oblečení a umělých doplňků v neverbální komunikaci • 3.3 Působení barev

3. Verbální x neverbální komunikace • Verbální komunikace • Neverbální komunikace • Rozdíly mezi verbální a vokální komunikací.

4. Typy vztahů verbální, neverbální a vokální komunikace • 1. Verbální a vokální komunikace • Slovní komunikace, mluvená řeč, slova. • 2. Verbální a nevokálníkomunikace • Řeč, která není mluvená, ale v psané formě. • 3. Neverbální a vokálníkomunikace • Paralingvistické jevy: citoslovce. • 4. Noverbální a nevokální komunikace • Zprávy nelingvistického charakteru. Např. gesta, úprava těla, zaujímání prostoru atd.

5. Biologické základy neverbální komunikace • Neverbální komunikace má svoji biologickou složku. • Neverbální komunikace člověka má souvislosti s některými projevy chování zvířat - je výsledkem fylogenetických procesů. • Každý živočišný druh používá nástroje ke komunikaci, které se osvědčily. • V evoluci člověka se neverbální komunikace uplatňovala ještě před vznikem artikulované řeči.

6. Mnohé výrazové prostředky si člověk neuvědomuje, vybavuje je bez záměru a nedovede je dobře kontrolovat. • Neverbální projevy jsou také součástí některých vegetativních reakcí a reflexů. • Některé rysy neverbální komunikace jsou nezávislé na kultuře a způsobu života, jiné se naopak objevují pouze v určitých skupinách nebo společnostech.

7. Zájem o neverbální komunikaci • V souvislosti s výzkumy etologie a sociální antropologie 20. století. • Korekce představy, že komunikace se děje jen verbálním kanálem. • Úvahy o tom, v jakém rozsahu jsou pro přenos zprávy důležité slovní informace a do jaké míry neverbální signály. • Poznání síly neverbální komunikace. • Praktické využití.

8. Složky neverbální komunikace • Základní výrazové prostředky • mimika • gesta • postoje • akce • Prostorové chování (proxemika) • Kontaktní chování (haptika) • Mutilační chování (změna velikosti, tvaru nebo barvy části těla) • Chování v čase (chronemika)

9. 1. Prostorové chování(proxemika) • Proxemika - výzkum prostorového chování Týká se například těchto otázek: • Osobní prostor • Orientace v prostoru vůči druhým lidem • Komunikace zaujímáním prostoru (stůl, kancelář)

10. 1.1 Teritoriální chování • Teritoriální chování - odpovídá přirozenosti zvířat i člověka. • Teritorium u živočichů - ta část uzemí obývaná jedincem, párem nebo skupinou, která je aktivně obhajována, především vůči průniku vetřelce vlastního druhu. • Ve svém teritoriu je jeho vlastník suverénní, překročení hranice toleruje jen za určitých situací. Hranice teritoria si zvířata různě označují (pachové stopy srozumitelné pro příslušníky stejného druhu).

11. Teritorium u člověka • Teritorium u člověka existuje ve dvou typech: • K prvnímu je zapotřebí oficiálního aktu. Takové teritorium si člověk většinou ohradí a různými způsoby upozorňuje, že se jedná o soukromý majetek. • Druhý typ teritoria vzniká spontánně, udržuje se nepsanými dohodami. Zde se často uplatňují různé formy neverbální komunikace.

12. Dočasné teritorium • Dočasné teritorium - člověk si dělá nároky i na prostor, který není jeho stálým vlastnictvím. • Teritoriem se pak může stát i krátkodobě používaný prostor, jehož rozloha se mění v závislosti na typu činnosti a sociální situaci.

13. Teritorium se může stát zdrojem konfliktů nebo averzí. • Je možný i vznik neurotických obtíží, nebo jejich prohloubení při déletrvající nemožnosti realizovat určitou formu teritoriálního jednání.

14. 1.2 Prostorové zóny

15. Čtyři okruhy prostorů • Hall (E.T. Hall, The Silent Languague, New York, Fawcett, 1959) • Na základě pozorování chování lidí v prostoru rozdělil vzdálenosti, které lidé mezi sebou zaujímají, do čtyř okruhů: 1. Intimní prostor 2. Osobní prostor 3. Společenský prostor 4. Veřejný prostor

16. Intimní prostor • Vzdálenost přibližně 0 - 45 cm • Užší intimní prostor Začíná dotykem s částí těla a končí ve vzdálenosti 15 cm či méně. • Širší intimní prostor Zahrnuje vzdálenost přibližně mezi 15 - 45 cm.

17. Intimní prostor • Kdo má do tohoto prostoru přístup? • Užší intimní prostor - druhým osobám je přístupná při potřebě ochrany či intimním kontaktu. • Širší intimní prostor - mají přístup příbuzní, partneři, blízcí přátelé. • Smyslové vnímání • Užší intimní prostor - ze smyslových podnětů se uplatňují hlavně čichové a hmatové vjemy. Menší význam má zrak, protože jím nelze z této vzdálenosti postihnout větší okruh předmětů. • Širší intimní prostor - hmatové vjemy jsou důležité, význam čichu poněkud ustupuje, zrak podává více informací, ale zorné pole je ještě omezené

18. Intimní prostor • Dobře jsou viditelné detaily pokožky, make-up, pocení. To si jedinec obvykle uvědomuje a proto mu nebývá kontakt s cizí osobou v tomto pásmu příjemný. • Neúmyslné narušení - například v dopravních prostředích - omluva. Má vyloučit obrannou reakci "napadeného", který by mohl akci interpretovat jako útok z naší strany.

19. Osobní prostor • Vzdálenost přibližně 45 - 120 cm • Užší osobní prostor Tvoří odstup asi 45-90 cm. • Širší osobní prostor Vzdálenost přibližně 75-120 cm

20. Osobní prostor • Kdo má do tohoto prostoru přístup? • Užší osobní prostor - mohou vstoupit blízcí přátelé a příbuzní. • Širší osobní prostor - “ Držíme si lidí od těla”. Tuto vzdálenost udržujeme mezi známými, při různých společenských aktivitách.

21. Osobní prostor • Ani tuto zónu nelze narušit bez svolení. (Obličej druhé osoby již není zkreslený, jsou ale zřetelné jeho detaily). • Diskuse s druhou osobou v této vzdálenosti bývá důvěrná. • Při narušení této zóny často nenápadně nebo nevědomky poněkud couvneme, což je projev vrozené obrané reakce (aby na nás protivník nedosáhl).

22. Osobní - rozdíly mezi venkovskou a městskou populací • U této zóny se projevují rozdíly mezi venkovskou a městskou populací. • U městské populace je kratší než u venkovanů. • U venkovanů je intimní prostor zhruba dvakrát delší než u městských lidí. • Venkované například podávají ruku ze vzdálenosti 1 metru, městští lidé ze vzdálenosti 45 cm.

23. Společenský prostor • Vzdálenost přibližně 1,2 - 3,6 m. (Větší vzdálenost není vhodná pro komunikaci na uzavřeném místě.) • Užší společenský prostor Vzdálenost 120-210 cm. • Širší společenský prostor Vzdálenost 210-360 cm.

24. Užší společenský prostor • Užší společenský prostor: • Užívá se při setkání s cizími lidmi a pro neosobní jednání. • Širší společenský prostor: • Používá se při výuce ve škole, na schůzích. Umožňuje komunikaci více osob.

25. Veřejný prostor • Vzdálenost přibližně 3,6 a více. • Tuto vzdálenost si zachovávají politici, velitelé či veřejní činitelé. • Nazývá se také “únikové pásmo”, protože se v něm lze dobře distancovat od ostatních lidí.

26. Na čem závisí velikost osobního prostoru?Extraverze x introverze • Velikost osobního prostoru je závislá také na některých osobnostních rysech. • Introverti mají tendenci udržovat si větší odstup než extraverti.

27. Na čem závisí velikost osobního prostoru?Osobní prostor agresivních jedinců • Výzkum ve věznici (Kinzel, 1968): • Vězni odsouzeni za násilné trestné činy měli osobní prostor dvakrát tak širší než vězni odsouzeni ze nenásilné trestné činy. • Násilníci se cítili více ohroženi, když k nim někdo přistoupil blíže, očekávali fyzické napadení.

28. Kulturní odlišnosti: • Blízká vzdálenost Arabové, Japonci, Jihoameričané, Francouzi, Řekové, černí Severoameričané, Iberoameričané, Italové, Španělé • Střední vzdálenost Britové, Švédové, Švýcaři, Němci, Rakušané • Velká vzdálenost bílí Severoameričané, Australané, Novozélanďané

29. 1.3 Komunikace chováním v osobním prostoru • Dodržování či narušování osobní vzdálenosti je účastníkem kontaktu někdy i nevědomě hodnoceno. • Výsledkem je správné nebo chybné pochopení záměrů druhého. • To může zvyšovat nebo znehodnocovat pokus o získání důvěry, navázání bližšího kontaktu.

30. Vzdálenost, ve které se zastavíme, než podáme ruku, může hrát významnou roli co do účinku, kterým naše vystupování zapůsobí na druhou osobu • Může, aniž jsme si toho vědomi, vyvolat obavy nebo zlost, pocity nepřátelství nebo nepochopení. Přitom nemusí být vyřčeno ani jediné slovo.

31. Pozitivní účinek narušení osobního prostoru • Za určitých okolností může narušení něčího osobního prostoru zvýšit vzájemné sympatie. • Můžete je však použít jen tehdy, když to dotyčnému člověku vynahradíte slovní chválou anebo přátelskými a povzbudivými neverbálními signály. • Za takovýchto podmínek zmenšení vzdálenosti mezi vámi zvýší jeho sympatie, zájem a ochotu spolupracovat s vámi.

32. Pozitivní účinek narušení osobního prostoru – doporučení: • Ujistěte se, že jste zvolili odstup odpovídající výsledkům, které jsou vaším cílem. Vezměte v úvahu individuální a kulturní rozdíly, stejně jako povahu vztahu. • Naučte se používat celou škálu vzdáleností. Čím umíte být přizpůsobivější v manipulaci s osobními zónami jiných lidí, tím větší kontrolu nad setkáním budete moci uplatnit.

33. 1.4 Orientace v prostoru • Úhel, v kterém je naše tělo vůči tělu osoby, s kterou komunikujeme. • Velikost úhlu, který mezi sebou svírají frontální roviny těl dvou partnerů, se vyjadřuje nejčastěji ve stupních. • Rozmístění v prostoru • Místa u jednacího stolu, umístění stolu v kanceláři apod.

34. Orientace v prostoru • Pro komunikaci bývá nejúčinnější situace s co nejmenším, až nulovým úhlem • Obě roviny jsou rovnoběžné, tj. tváří v tvář. • Zvětšování úhlu snižuje možnosti komunikace, znamená menší vstřícnost jednoho nebo obou účastníků. • Otočení se zády k druhému je jednoznačným výrazem odmítání dalšího kontaktu.

35. Rozdíl mezi muži a ženami • Muži zaujímají obvykle čelní postavení, hovoří - li s někým, koho znají, nebo ke kterému mají přátelský vztah. • Ženy při přátelském setkání zaujímají častěji boční postavení.

37. Rozmístění u stolu • Preferované způsoby, jak lidé sedí u stolu v závislosti na jejich činnosti či vztahu mezi nimi. • Situace ovlivňuje volbu orientace v prostoru.

39. Kancelář šéfa - jak vyjádřit umístěním stolu nadřazenost

40. Kulatý stůl • Kulatý stůl – nejsou významnější a méně významná místa. • Kulatý stůl, round table – způsob jednání, kde jsou si všichni partneři rovni.

41. Aktivita ve školní třídě • Knapp (1978) - aktivita a participace ve třídě pochází především od studentů, kteří sedí v předních a středních částech třídy.

42. 2. Chování v čase (chronemika) • Časové charakteristiky komunikace. • Tyto charakteristiky mohou přinášet sami o sobě neverbální zprávu. • Za jak dlouho odpoví druhá strana na dopis (e-mail). • Doba, v které nám někdo zavolá (atypické: pozdě večer, v noci, brzo ráno). • S jakým předstihem musí být zaranžována schůzka? (Několik dní, či několik hodin předem.) • Jak dlouho nás před schůzkou šéf nechá čekat?

43. Časování vede k jistým očekáváním na straně těch, kterých se to týká. • Tato očekávání pak ovlivňují přímou slovní komunikaci, ke které následně dojde.

44. 2.1 Včasný/pozdní příchod • Pozdní příchod, který porušuje standardy společenského chování. • Neverbální zpráva, kterou vysílá. Další slovní komunikace musí tuto neverbální zprávy vyvrátit, nebo, pokud byl pozdní příchod záměrný, potvrdit. • Kulturní rozdíl - angloamerická kultura vyznává pravidlo “Čas jsou peníze”, trvání na dochvilnosti. Latinské národy (Italové, Španělé) - přibližnost, dříve nebo později.

45. 2.2 Kulturní rozdíly v koncepci času: monochronická a polychronická koncepce času • Hall, (1984) • Monochronická koncepce času - děláme jednu věc v jednom okamžiku • Polychronická koncepce času - děláme více věcí v jednom okamžiku

46. Kulturní rozdíly v koncepci času • Angloamerická a západoevropská kultura je monochronická, zatímco některé jižní kultury jsou polychronické. Když se příslušníci obou kultur setkají, může dojít k nedorozuměním. • Každá země má své vlastní tempo (francouzský sociolog Gurvitch, 1964). Čas ve Francii není identický času v Norsku a ten je jiný, než čas v Brazílii.

47. 3. Mutilační chování a jeho funkce v neverbální komunikaci • mutilatio (latin.) = zmrzačení, znetvoření • Mutilační chování - jeho výsledkem je změna velikosti, tvaru nebo barvy části lidského těla, provedená záměrně na živém jedinci. • Mutilace a doplňky zdánlivě nemají komunikační význam. Mohou vyjadřovat estetické cítění, odrážejí do jisté míry normy společenského chování, představy a postoje. • To vše má komunikační cenu, protože jedinec předává svému okolí určité informace o sobě.

48. 3.1 Tělesní změnyZměny nezvratné (ireverzibilní) • tzv. „hard“, na kostech a zubech: • zuby: vkládání ozdob, pilování • kosti chodidla: deformace. V Číně se děvčátkům dávaly nohy do forem, které omezily růst chodidel. • Kosti mozkovny: umělé deformace mozkovny. • tzv."soft“, na "měkkých" částech těla: • pokožka: Tetování. • ušní boltec: perforace, vytahování lalůčků aj. • nos: perforace nosní přepážky, křidélek.

49. Změny vratné (reverzibilní) • Tyto změny lze nalézt u přírodně žijících národů i v západní civilizaci. • Změny se provádějí na kůži, na rtech, vlasech, obočí, řasách, na nehtech a jinde. • Změny barvy pokožky • Změny tvaru a velikosti těla

50. Změny barvy pokožky • Analogii najdeme u mnoha živočichů. Změna zabarvení pokožky - ochrana před nebezpečím, při výhrůžce (zrudnutí), během reprodukčního cyklu, hlavně při námluvách. • U domorodců různých kmenů se barví obličej při slavnostech nebo jako součást bojové taktiky. Dnešní ženy dosahují změnu barvy pokožky pudry, krémy, rtěnkami. Barvení vlasů má dlouhou historii, od používání přírodních barviv až po nejnovější syntetické látky.