Úvod do předmětu a základní východiska

1. Úvod do předmětu a základní východiska

2. Co je to ekonomie? • Ekonomie je vědou o volbě. Studuje, jak lidé volí mezi různými možnostmi využitívzácných nebo omezených výrobních zdrojů, jak volí mezi možnostmi vyrábět různé výrobky a poskytovat služby a mezi různými způsoby, jak tyto výrobky a služby rozdělit různým členů společnosti k jejich spotřebě.

3. Ekonomika či ekonomie? • Termíny ekonomie a ekonomika budeme považovat za rovnocenné • Pojem ekonomie se většinou používá pro teoretické disciplíny, či název vědního oboru. ů • Pojem ekonomika je používán pro převážně hospodářské aplikace.

4. Vymezení pojmu makroekonomie Makroekonomiese zabývá hospodářstvím jako celkem, studujeFungováníekonomiky jako celku, zkoumá ekonomické vztahy aprocesy namakroúrovni. Zabývá se makroekonomickými vstupy avýstupy,ekonomickým růstem, cenovou hladinou, vnějšímiekonomickými vztahyapod. Základní problémy zkoumání jsou: • vzájemný vztah agregátní nabídky a agregátní poptávky • všeobecná úroveň cen a inflace • co určuje hrubý domácí produkt • jaká je úloha státní politiky a jak se promítá na makroekonomické úrovni • co způsobí v ekonomice růst inflace • proč některé země prosperují a jiné stagnují atd.

5. Vymezení pojmu mikroekonomie Mikroekonomie zkoumá a analyzuje chování dílčích ekonomických subjektů: jednotlivců, domácností a firem, stav a vývoj jednotlivých trhů (výrobků a služeb, primárních výrobních faktorů). Hledá odpověď např. na otázky: • jak se utváří cena na trhu čaje • jak se mění chování spotřebitele zvýšením ceny benzínu • jaký vliv bude mít na pracovní úsilí lidí vyšší daň ze mzdy • jak se určuje výroba v jednotlivých firmách, odvětvích apod. • jak jsou určeny mzdy, zisky, úroky a jiné důchody • jak se chová na trhu spotřebitel

6. Je ekonomie exaktní věda? • Je ekonomie schopna formulovat své zákony – zákony ekonomického chování člověka – stejně přesně a jednoznačně jako to dokáže například fyzika? • Ekonom – pozorovatel je v rozpacích , jak má formulovat např. zákon poptávky (vztah mezi cenou a nakupovaným množstvím, když se každý spotřebitel chová pokaždé trochu jinak? • Veličiny, které ovlivňují ekonomické chování člověka nejsou objektivně měřitelné. • Chování člověka je těžko předvídatelné, protože je ovlivněno subjektivními faktory, které nelze měřit.

7. Ekonomie – sociální věda • Ekonomie má svoji oblast zkoumání, využívá metod pozorování, třídění poznatků, experimentů a vědeckých důkazů pro formulaci principů a zákonitostí • Ekonomické principy a zákony se však liší od principů a zákonů přírodních věd, protože: * se zabývají zkoumáním systémů, v nichž hlavní roli hrají lidé, jejichž činnost se velmi těžce předpovídá * většinou není možné laboratorní testování, realitu není vhodné pro experimenty využívat. * modelovaná realita je většinou příliš složitá, proto musí být formulována její zjednodušení.

8. Ekonomie – věda politická • Ekonomie se zabývá otázkami, které mají bezprostřední vliv na blahobyt lidí, proto je zřejmě více než jiné vědy vědou politickou. • Politika ovlivňuje ekonomiku a výsledky ekonomiky mají zpětně dopad na osud politiků.

9. Léčky v ekonomickém uvažování • Nedodržování principu „za jinak stejných podmínek“ (ceteris paribus)…měníme uvažovaný faktor, zatímco všechny ostatní faktory jsou zafixovány. • Omyl „poté, tedy proto“… skutečnost, že událost A je pozorována před událostí B, nedokazuje, že A je příčinou B. Učiníme-li závěr, že z „Potom“ vyplývá „V Důsledku toho“, dopouštíme se omylu… • Celek není vždy sumou částí… domnívání se, že to, co platí pro část, musí platit i pro celek. • Subjektivnost… záleží na prostředí, ve kterém žijeme; všichni máme určité apriorní představy, proto „Věda patří mladým“, kteří ještě nemají tolik předsudků…

10. Statky, užitečnost a vzácnost • Lidé ke svým činnostem používají látky a předměty, které vytvořila příroda, čili přírodní předměty a látky (vzduch k dýchání, sníh k lyžování) nebo vyrobili lidé, čili výrobky (chléb k jídlu, postel k spánku, knihu ke čtení . • Vše co lidé používají, považují za užitečné. Užitečnost je vhodnost předmětu k nějaké záměrné činnosti člověka. Užitečné předměty nazýváme statky. Vztahy mezi uvedenými pojmy jsou zobrazeny na následujícím obrázku.

11. Předměty Neužitečné předměty Statky (tj. užitečné předměty) Volné statky Vzácné statky (tj. omezené) Omezené (vzácné) statky nacházející se v přírodě Výrobky (tj. statky vyráběné lidmi) Vztahy mezi pojmy

12. Statky, užitečnost a vzácnost • Některé z užitečných předmětů - statků - jsou dostupné lidem (v určitých místech) v množství, které převyšuje jejich potřebu. Např. kdo na břehu moře potřebuje mořskou vodu ke koupání, má ji k dispozici víc, než potřebuje, a nemusí vynaložit ani námahu, ani peníze. Jde o tzv. volný statek. • Užitečné předměty - statky - jsou dostupné v omezeném množství, přesněji řečeno v množství menším, než by lidé rádi použili. Každý by si rád pochutnal na houbové smaženici, ale v lese je omezené množství jedlých hub. Jde o vzácné statky.

13. Statky, užitečnost a vzácnost • Statky, které lidé vyrábějí, neboli výrobky vyžadují lidskou práci, nástroje a jiná výrobní zařízení, stejně jako surovinu, z níž se vyrábějí. Práci, výrobní zařízení a surovinu nazýváme výrobní zdroje, výrobní faktory nebo také vstupy výroby. • Lidská práce je vzácná. Drtivá většina surovin je vzácná. Výrobní zařízení je rovněž vzácné. Z toho plyne, že výrobky jsou vždy vzácné statky - k jejich výrobě jsou nutné vzácné zdroje. • Služby mají podobnou vlastnost jako statky: jsou to užitečné činnosti, které jedni lidé provádějí pro druhé. Službou je činnost holiče, který vám stříhá vlasy, ale i činnost učitele, který vysvětluje matematiku, činnost prodavačky, která vám prodá kabát, řidiče, který řídí autobus, ale také zvukaře v televizním studiu, který snímá zvuk k filmu.

14. Specializace a dělba práce • Lidé v ekonomice se specializují na různé činnosti, neboť specializovaní lidé jsou zručnější a dokáží vyrábět více, než kdyby se snažili vyrábět od všeho trochu. • Specializací se zvyšuje výkonnost výroby, to platí jak pro řemeslníky, tak pro pracovníky v kancelářích. Podobně se i firmy specializují na určité výrobky. • Specializovaní výrobci si musí navzájem vyměňovat výrobky. Specializovaní pracovníci v podniku si předávají výsledky své činnosti a musí být koordinování, aby jejich práce dosáhla souhrnného výsledku. To vše dohromady – specializaci s koordinováním a s výměnou výrobků – nazýváme dělba práce.

15. Dělba práce • Dělbu práce můžeme rozčlenit do čtyřech skupin: a) Přirozená dělba práce – historicky první forma spočívající v rozdělení pracovních činností podle osobních přirozených dispozic. Cílem je efektivnější práce (muži loví, ženy dělají ostatní méně náročné práce, které již muži po lovu nemuseli vykonávat). b) Společenská dělba práce – funguje na stejném principu jako přirozená dělba. Došlo k ní později rozdělením na zemědělce a pastevce. Oddělení řemesel, obchodu od výroby. Zvyšuje se efektivnost tím, že každý výrobce se může specializovat v souladu se svými individuálními schopnostmi. c) Dělba práce v pracovních operacích – další vývoj založený na technickém rozvoji. Vznikla s manufakturní výrobou. Spočívá v tom, že jeden dělník se specializuje pouze na jednu činnost. d) Mezinárodní dělba práce – posouzení z hlediska územního. Působí i přírodní a klimatické podmínky.

16. Vznik trhu • S dělbou práce vznikl problém výměny činností mezi jednotlivými výrobci. Pokud šlo o první formy, bylo možné vyměňovat výrobek za výrobek (tzv. barter). Postupně při složitější dělbě práce se toto stává velmi obtížným a dochází ke vzniku peněz a současně vysoký stupeň dělby práce vyvolává vznik trhu. • Definice trhu − uspořádání, při kterém na sebe vzájemně působí prodávající a kupující, což vede ke stanovení cen a množství statku. Trh je nutný. Je to nejdokonalejší dosud poznaný regulátor a stimulátor ekonomického rozvoje.

17. Trh • Trhy můžeme rozlišit podle následujících hledisek: a) Podle územního hlediska: * místní – jedna z prvních forem, vztahuje se bezprostředně k určitému místu (jarmark, městský trh) * národní – rozumí se trh v rámci státního celku * světové – je projevem skutečnosti, že samostatnost národních trhů je jen částečná b) Podle počtu zboží, které na trhu sledujeme: * dílčí – je trhem, na kterém se prodává a kupuje jediný druh zboží * agregátní – je trh veškerého zboží c) Podle předmětu koupě a prodeje: * trh výrobních faktorů – půda, práce, kapitál * trh peněz * trh produktů – výrobky a služby

18. Tržní systém a jeho pravidla • Tržní ekonomika je systém založený na směně. Lidé vstupují do vzájemných směnných vztahů. Tyto směnné vztahy mají podobu smluv. Aby lidé směňovali, musí mít elementární jistotu, že se smlouvy dodržují. • Základní pravidla pro fungování tržního systému jsou: * dodržování smluv * ochrana soukromého vlastnictví * volný vstup (i výstup) na trhy

19. Úloha cen • Ceny mají v tržním systému tři základní funkce: * Informační - když se některý výrobní zdroj stane vzácnější, tak se tato vzácnost projeví zvýšením ceny * Motivační - snaho ušetřit motivuje spotřebitele, aby snížil spotřebu vzácného, tedy drahého, výrobku a nahradil jej spotřebou výrobku méně vzácného * Alokační - konečným výsledkem šíření cenových informací a reakcí na tyto informace je relokace (přemístění) výrobních zdrojů

20. Prvky ekonomického koloběhu Tržní hospodářství je složitý systém, v němž vstupují miliony lidí a kde každodenně probíhají miliony směnných transakcí. Abychom tento systém pochopily, budeme uvažovat nejjednodušší případ - ekonomiku, která se skládá ze dvou sektorů: • domácnosti • firmy Výroba je proces, při kterém dochází k přeměně vzácnýchstatků na takové statky,které jsou svými vlastnostmi schopné uspokojovat lidsképotřeby.Východiskem pro výrobu jsou výrobní faktory: • půda • práce • kapitál

21. Výrobní faktory Půda • je produktem přírody a není volným statkem • pozemková renta je důchod plynoucí z půdy (pronajímání) • přírodní zdroje – nerosty, drahé kovy atd. (omezené množství) Práce • lidská činnost, která přeměňuje přírodní zdroje v užitečné statky • výsledkem použití pracovních sil je mzda • efektivita práce Kapitál • výsledek předchozí výroby • může mít hmotný nebo nehmotný charakter • výsledkem použití kapitálu je zisk nebo úrok

22. Ekonomický koloběh Domácnosti – přicházejí na trh za účelem uspokojení potřeb. Chtějí užitečné vzácné statky pro svoji spotřebu. Vystupují jako kupující na trhu výrobků a služeb. Domácnosti vystupují jako prodávající na trhu výrobních faktorů, aby za příjmy mohli nakupovat výrobky pro svoji spotřebu. Firmy – subjekty vyrábějící za účelem prodeje. Na trhu výrobků a služeb vystupují jako prodávající. Za utržené peníze nakupují výrobní faktory za účelem opakování výroby. Jejich cílem na trhu je maximalizace zisku. Výrobní faktory jsou ve vlastnictví domácností a ty je pronajímají firmám. Peníze, které domácnosti od firem dostanou, jsou důchody domácností. Za ně pak domácnosti od firem nakupují statky. Peníze, které od firem dostanou od domácností, jsou příjmy firem. Za ty si pak firmy opět od domácností najímají výrobní faktory. Ekonomiku si můžeme představit jako nepřetržitý koloběh (viz. obr.).

23. Ekonomický koloběh • Jak se dozví výrobce co má vyrábět, a kdo ten výrobek vlastně chce a k čemu jej potřebuje? • Odpovědi na tyto a podobné otázky lze nalézt v existenci trhu a jeho významu, který má v ekonomickém koloběhu (abychom tento systém pochopily, budeme uvažovat nejjednodušší případ - ekonomiku, která se skládá ze sektorů domácností a firem). • Trh rozhodně není samoúčelný, má v ekonomice své přesně vymezené funkce, které spočívají v hledání odpovědí na otázky co, jak a pro koho vyrábět.

24. Trh výrobků a služeb CO ? JAK ? PRO KOHO ? peněžní hlasy Domácnosti vlastnictví VF výrobní náklady Firmy platy, renty, atd. Trhy výrobních faktorů Tok výrobních faktorů, výrobních a služeb Dvousektorový model - ekonomický koloběh poptávkanabídka nabídkapoptávka

25. Co, jak, pro koho • Co - jaké komodity (statky) a služby se budou vyrábět, či poskytovat a v jakém množství. Spotřebitelé mají k dispozici tzv. peněžní (korunové) hlasy. Tím, co koupí a co nekoupí, rozhodují o tom, co se vyrábět bude a co ne. • Jak - jaký bude zvolen technologický postup, jaké budou použity zdroje, jaká bude forma vlastnictví ap. Soutěž mezi výrobci rozhoduje o tom, za kolik se bude vyrábět, v jaké kvalitě, na jaké technické úrovni atd. • Pro koho - jak bude vyrobený produkt rozdělen mezi jednotlivce, nebo skupiny lidí.

26. Abstraktní model dokonale konkurenčního trhu • Odpovědět na výše uvedené otázky by dokázal tzv. dokonale konkurenční trh, na který nepůsobí další zásahy a vlivy. • Za dokonale konkurenční trh je považován takový trh, pro nějž platí následující 3 podmínky: * Dokonalá informovanost kupujících * Nulové náklady na změnu dodavatele * Homogenní produkt • Nesplnění jediné z výše uvedených podmínek mění trh v nedokonale konkurenční.

27. Vymezení dokonale konkurenčního trhu • Dokonalá informovanost kupujících - tato podmínka bývá splněna pouze na územně centralizovaných trzích, jako jsou například burzy. V případě trhů územně rozptýlených, jako jsou např. restaurační služby, hotely, cukrárny atp. nemívají kupující k dispozici všechny informace. • Nulové náklady na změnu dodavatele - pokud se rozhodne kupující změnit dodavatele, tak jej tato změna nic nestojí žádné dodatečné náklady…Ve skutečnosti však spotřebitel např. musí vynaložit minimálně čas na změnu dodavatele (a také náklady na „průzkum“ trhu). • Homogenní produkt - spotřebitel se rozhoduje o koupi výrobku výlučně podle ceny, nebere v úvahu jiná hlediska (kvalita výrobku, pověst firmy). Tuto podmínku splňuje jen málo výrobků a služeb, téměř všechny výrobky spotřebního průmyslu a služby jsou heterogenním produktem (důvodem je i to, že výrobci se chtějí odlišit od konkurence). Homogenní trhy jsou obvykle trhy zemědělských plodin nebo surovin.

28. Ekonomické systémy a základní typy tržních struktur Podle mechanismů nalézání řešení na tři základní otázky co, jak, pro koho vyrábět můžeme rozlišit ekonomiky na: • Zvykové ekonomiky – vychází z historie, zvyků a tradic. Některé otázky neřeší racionalitou, ale pouze podle zvyku a tradice (předávání z generace na generaci). • Příkazové (plánované) ekonomiky − ekonomika, kde vláda plně rozhoduje o výrobě a rozdělování. Může být diktátorská, nebo i demokratická. Základ tvoří to, že vláda předepisuje, co se bude spotřebovávat a vyrábět. • Tržní ekonomiky – zde o základních otázkách ekonomického života rozhoduje systém cen, trhů, zisků a ztrát. Firmy vyrábějí statky, které poskytují nejvyšší zisky (Co?), technikami s nejnižšími náklady (Jak?) a spotřeba vychází z rozhodnutí, jak utratit mzdy a důchody vytvořené prací a majetkem (Pro koho?) • Smíšené ekonomiky (s prvky „sociálního kompromisu“) – obsahuje prvky trhu, příkazů i zvyků. Je určitým kompromisem přístupu k ekonomice.

29. Úloha státu a sociálně tržní ekonomika • Fungování trhu je spojeno s řadou typů tržních selhání (např. znečistění či vznik monopolů), a proto není možné ponechat vývoj hospodářství pouze působení spontánních tržních sil. V tomto momentu zde nastává prostor pro státní zásahy. • V současných ekonomicky vyspělých zemích je tržní ekonomika více než pouhou technickou podobou směny. Tržní ekonomika obsahuje významné prvky ochrany svobody a prvky tzv. „sociálního kompromisu“. Tj. sociální opatření by měla být v souladu s tržními podmínkami, nesmějí však narušovat síly konkurence nebo funkční životaschopnost výroby na svobodném trhu, pak se hovoří o sociálně tržní ekonomice.

30. Produkční možnosti • Ve společnosti, kde výrobní faktory ve svém souhrnu jsou v dané chvíli omezeny, vzniká mnoho možných kombinací různých výrobků. • Motivační příklad: Uvažujme pro jednoduchost model, v němž společnost používá své výrobní faktory (půdu, železo, stroje, elektrickou energii, práci dělníků, práci inženýrů, práci programátorů atd.) k výrobě pouhých dvou výrobků: bot a automobilů. Předpokládejme, že společnost se snaží vždy využít své zdroje maximálně, nenechat ani část zdrojů bez využití. Všechny kombinace bot a automobilů, které budeme zkoumat, jsou dosaženy při plném využití zdrojů.

31. Výrobky (jedna z možných kombinací) určité množství potravin určité množství bot Omezené zdroje (půda, budovy, energie, práce…) určité množství automobilů atd. Kombinace výrobků z omezených zdrojů

32. Kombinace výrobků z omezených zdrojů • Dejme tomu, že se v daném roce vyrábí 500 automobilů a 40 000 párů bot. Společnost se v dalším roce rozhodne změnit tuto kombinaci a opět s maximálním využitím zdrojů vyrobí 501 automobilů a 39 000 párů bot. Vidíme, že k tomu, aby bylo možno zvýšit výrobu aut o jedno, bylo nutno odejmout zdroje z výroby bot tak, že jejich výroba se snížila o 1 000 párů. • Společnost má omezené zdroje a musí volit, co bude vyrábět. Rozhodne-li se zvýšit výrobu jednoho výrobku, musí obětovat část výroby druhého. • Znázorněme náš příklad graficky na následujícím obrázku. Všechny možné kombinace výroby bot a automobilů, při maximálním využití zdrojů, zakreslíme jako body na grafu, kde na svislé ose vyjádříme množství bot a na vodorovné množství aut. Body pak můžeme spojit do křivky.

33. Kombinace výrobků z omezených zdrojů

34. Kombinace výrobků z omezených zdrojů • Křivka ohraničuje na grafu plochu, uvnitř které se nachází bod M. Každý bod na této ploše představuje kombinaci bot a aut, kterou je možno vyrobit. Všechny tyto body tvoří množinu produkčních možností. Avšak body uvnitř této plochy (nikoli na její hranici), například bod M, znamenají takové kombinace výrobků, při kterých zbude část zdrojů nevyužita. Využitím volných zdrojů by bylo možno zvýšit výrobu bot, nebo aut, nebo obojího. • Body na křivce (na hranici) představují kombinace výrobků při plném využití zdrojů, čili případy maximální možné výroby. Vyrábí-li společnost kombinaci označenou bodem A, může zvýšit výrobu aut jen tak, že sníží výrobu bot, a dostane se do bodu B. Platí to i naopak, při přechodu z bodu B do bodu A. • Body vpravo a nahoru od křivky (mimo ohraničenou plochu) představují kombinace výrobků, které s danými zdroji vyrobit nelze, např. bod N. Proto křivku nazýváme hranice produkčních možností.

35. Hranice produkčních možností . • Hranice produkčních možností není neměnná. Zlepšení ve výrobě nebo získání dodatečných zdrojů umožňují posouvat časem tuto hranici doprava nahoru, tj. dále od počátku souřadnic. Takové posouvání nazýváme ekonomický růst. • To, co platí zjednodušeně pro dva výrobky, platí v složitější podobě pro tři výrobky i pro miliony výrobků.

36. Předpoklad racionálního chování člověka • Základním předpokladem, na kterém ekonomie staví je předpoklad racionálního chování člověka. • Racionalita lidského chování znamená, že je člověk schopen nalézt ty cesty, po kterých dojde ke svým cílů efektivně. Takový člověk nemá na zřeteli nic jiného než maximalizovat své výnosy a minimalizovat své náklady. Jinými slovy člověk porovnává náklady na vynaloženou činnost s prospěchem (výnosy, užitkem), který z této činnosti získává.

37. Předpoklad racionálního chování člověka • Racionalitu lidského chování nenalezneme ve volbě cílů, nýbrž ve volbě prostředků k dosažení cílů. Cíle každého člověka jsou subjektivní záležitostí a neexistuje žádné objektivní kritérium, podle kterého by bylo možné posoudit, které (resp. čí) cíle jsou lepší. • Racionální lidé jednají efektivně v zájmu cíle, který sledují v okamžiku volby, což konkrétně znamená, že: * výrobci usilují o maximalizaci svého zisku, resp. o max. návratnost investic * spotřebitelé chtějí maximalizovat svůj prospěch, resp. užitek plynoucí jim ze spotřeby zboží a služeb, * vláda chce maximalizovat blahobyt obyvatel svého státu.

38. Neracionální chování člověka • Předpoklad racionality však může být napaden z mnoha důvodů, např.: * spotřebitelé nemají všechny informace, * spotřebitel (firma) nemusí maximalizovat svůj užitek (zisk) * volba prostředků k dosažení cíle člověka může být ovlivněna reklamou či referenční skupinou anebo kulturním vlivem apod. * existují situace (duševní stavy), kdy se člověk racionálně nechová

39. Racionalita člověka • Lidé se chovají v souladu s ekonomickými zákony i přesto, že tyto zákony neznají a nikdy je nestudovali. Kdyby se ale podle nich nechovali, brzy by poznali, že si působí škody, které by změnou svého chování mohli odstranit. • Racionalita člověka nespočívá v tom, že je neomylný, ale v tom, že systematicky neopakuje chyby, nýbrž se učí z nich a napravuje je. • Ve skutečnosti racionálně uvažující člověk většinou porovnává náklady a prospěch spíše intuitivně a přibližně než přesným výpočtem. • V našich úvahách přijmeme předpoklad racionálního chování člověka (firmy), avšak musíme si být vědomy, že člověk se někdy rozhoduje iracionálně (např. pravidelně se opakující akciové šílenství davů…).

40. Úskalí rozhodovacích procesů • Když se člověk rozhoduje mezi různými možnostmi, porovnává jejich náklady, má však brát v úvahu všechny náklady? Jsou všechny náklady směrodatné pro jeho rozhodování? • Člověk mnohdy při svém rozhodování dělá chyby, protože: * opomíjí náklady obětované příležitosti * bere v úvahu tzv. utopené náklady * nerozlišuje rozdíl mezi průměrnými a mezními hodnotami

41. Opomíjení nákladů obětované příležitosti • Motivační příklad: Jaké máte náklady na studium na VŠ? * náklady na učebnice, koleje, dopravu… cca 20 tis. ročně, tj. 100 tis. během pětiletého studia * jsou to však „všechny“ náklady? Nejsou… * předpokládejme, že po maturitě nastoupíte do zaměstnání za 6 tis. měsíčně čistého…tj, během pěti let přijdete o 6*12*5=360 tis. na ušlé mzdě. Tato částka představuje Vaše náklady příležitosti, které obětujete, jestliže studujete (navíc tato částka teoreticky vydělaných peněz má dnes větší hodnotu než v budoucnu, neboť budoucí hodnota této částky bude znehodnocena inflací) • Chcete-li se správně rozhodnout, musíte do svých nákladů zahrnout všechny své obětované příležitosti.

42. Náklady příležitosti • Upřednostnění jedněch činností na úkor jiných znamená na jedné straně přínosy z těch činností, které jsou realizovány, na druhé straně ztráty z těch, které z důvodu omezených zdrojů (možností) uskutečněny být nemohou. Náklady odpovídající těmto ztrátám se nazývají náklady příležitosti(ozn. též náklady obětované příležitosti). Jinak řečeno, náklady příležitosti odpovídají hodnotě obětované alternativní akce. • Náklady příležitosti jsou vždy náklady obětované (druhé nejlepší) příležitosti.

43. Zahrnování utopených nákladů • Motivační příklad: Prodat dům? Postavili jste rodinný dům za 5 mil. Kč. Během roku byl na rohu ulice otevřen noční klub jehož noční návštěvníci jsou velmi hluční a proto se zejména o víkendu nedá v domě spát, proto přemýšlíte o prodeji. Nejlepší nabídka činí 3,5 mil Kč, a otázka zní prodat či neprodat dům?

44. Utopené náklady • Výše uvedený příklad ukazuje, že člověk při svém rozhodování některé náklady nemá brát v úvahu, protože tyto náklady nese v každém případě, ať se rozhodně pro jakoukoliv alternativu. Tyto náklady se nazývají utopené náklady. Utopené náklady jsou ty náklady, které člověk nese, ať se rozhodne pro kteroukoliv z volených možností. • V našem motivačním příkladě bychom udělali chybu, kdybychom se při svém rozhodování o prodeji ohlíželi na náklady stavby, neboť jsou to pro nás utopené náklady.Musíme porovnávat prodejní cenu s užitkem (prospěchem), který mi přináší bydlení v blízkosti nočního podniku. Pokud je tento užitek menší než nabízené 3,5 mil., měli bychom prodat…

45. Rozdíl mezi průměrnými a mezními hodnotami • Motivační příklad: Měla by NASA rozšířit svůj vesmírný program na pět startů raketoplánů ze čtyř v roce 2001? Přínosy vesmírného programu jsou odhadovány na 24 mld. USD ročně (tj. průměrně na 6 mld. USD na jeden start). Náklady celého programu přitom činí 20 mld. USD ročně (tj. průměrně na 5 mld. USD na jeden start). Měla by NASA rozšířit svůj vesmírný program na pět startů? (Pozn. tyto čísla jsou přibližná, po tragedii Columbie se situace změnila)

46. Rozdíl mezi průměrnými a mezními hodnotami • Abychom rozhodli, zda má rozšíření programu smysl , musíme porovnat náklady a prospěch spojené s pátým startem raketoplánu. • Průměrné náklady (5 mld. USD) a průměrný prospěch (6 mld. USD) nám jsou k ničemu. • Zvýšení počtu startů ze 4 na 5 ročně vede ke zvýšení nákladů programu o 10 mld. USD. Mezní náklady 5-tého startu jsou tudíž 10 mld. USD. Pokud jsou výnosy z jednoho startu konstatních 6 mld. USD, rozšiřování programu nemá smysl. Dokonce ani čtvrtý start se nedá ospravedlnit, protože stojí 8 mld. USD (přičemž výnosy jsou jen 6 mld. USD).

47. Mezní náklady a mezní výnosy • Podle principu porovnání nákladů a prospěchu by rozsah činnosti měl být zvětšen tehdy a jen tehdy, jsou-li mezní výnosy z toho vyplývající vyšší než mezní náklady s tím spojené. • Mezní náklady udávají přírůstek celkových nákladů vyvolaný zvýšením produkce o jednotku. • Mezní výnosy udávají přírůstek celkových výnosů vyvolaný zvýšením produkce o jednotku.

48. Východiska z úskalí rozhodovacích procesů • Všechny náklady neovlivňují rozhodování. • Některé náklady: * náklady příležitosti * mezní náklady ovlivňují rozhodování • Jiné náklady: * utopené náklady * průměrné náklady rozhodování neovlivňují

49. KONEC