Jak jsem se vzdělávala

1. Jak jsem sevzdělávala Strastiplnácesta mým studiem

2. Mateřská škola Mateřská škola byla pro mě rájem…Jen klidné skotačení ve školní zahrádce. Toto šťastné období halí mi však několik nehezkých vzpomínek. Např. nutili mě jíst maso, které od malinka nemam ráda.Musela jsem po obědě chodit spát-to jsem taky neměla ráda, protože jsem měla pocit, že mi může uniknout něco důležitého…Byla jsem ještě mladá a naivní:o) Poslední kapkou však bylo, když mě pokousala spolužačka

3. No, to už bylo jiné kafe! Trvalo to celých DEVĚT let a já byla poslední ročník, kterému se vyhla povinná devítka…Alespoň něco:o) Za celou tu dobu jsem mela asi 4x vyznamenání, několikrát jsem byla pochválena knižní odměnou a jednou jsem dokonce byla na Národním výboru(v té době se to tak nazývalo).Taky mi hrozila 4 z fyziky a já poznala, že přírodní vědy nebudou nic pro mě. Za to jsem vynikala v dějepisu a češtině… Základní škola

4. Tak na tuto dobu vzpomínám strašně ráda! Konečně jsem se dostala ze ZŠ a dostala se mezi lidi, kteří smýšleli jako já. Na základce to tak nebylo, protože tam byly i „nestudijní“ typy…:o) Ale gympl-ten měl grády…Snad ještě NIKDY jsem nezažila tolik legrace jako na něm. Vše bylo úspěšně ukončeno maturitou, kterou jsem prožila v jakémsi šoku a že jsem odmaturovala jsem si uvědomila až při říkaní známek…:o) Ukončení gymnázia ve mně vzbudilo otázku, co bude dál,ale o tom až později. Loučení s gymnáziem bylo smutné, protože jsem opouštěla přátelé. Gymnázium

5. No a já se dostala na výšku.Vybrala jsem si obor, který mě velice zajímal-Knihovnictví a informační věda. Když jsem zjistila, že lidé na VŠ jsou mi myšlením ještě blíž než lidi na gymplu, moje srdce pookřálo a začalo se mi na VŠ velice líbit. Studium bylo velice náročné a mnohdy jsem se s kolegy shodla, že titul dostaneme za to, že dokážeme skloubit náš společenský život(návštěvu restauračních zařízení do pozdních nočních hodin a zábavu atd.) a studia… A také se tak opravdu stalo! Všichni jsem úspěšně složili bakalářské zkoušky a mysleli jsme si, že svět patří nám. Ale jak pomalu zjišťuji je to opět jen jeden malý schůdek v životě. Cesty se s mými kolegy rozešly, protože všichni se jali pokračovati ve studiu na Univerzitě v Praze. Jsem stále s nimi v kontaktu a vzpomínáme spolu na šťastné chvíle opavské… Slezská Univerzita v Opavě

6. Já na rozdíl od mých spolužáků nastoupila na brněnskou univerzitu.Snad i proto, že město Brno nesmírně jsem si oblíbila. Však mé studium od počátku stíhají velká úskalí…:o( Zjistila jsem, že všichni, kdo obor Vědecké informace a knihovnictví studují zde od prvního ročníku, za celou dobu toho neprobrali tolik jako já v Opavě. Mírně mi to vyrazilo dech, ale no což, myslila jsem si! Pak jsem však zjistila, že jako navazující student se mě netýkají věci, které jsou zařizovány pro studenty nenavazující. To se mě dotklo více. Ale počala jsem si studium obhospodařovat sama… Snad zde zdárně dostuduji a mé již tak chabé nervy to přežijí bez úhony… Masarykova Univerzita v Brně