Polohy nemocných

1. Polohy nemocných

2. Definice • Umístění těla člověka do zdravých či prospěšných poloh pomocí podkládání a podpory, abychom podpořili zotavení. • Ukládání nemocného nebo částí jeho těla tak, abychom předcházeli vzniku komplikací ze špatné polohy.

3. Cíle • Eliminace bolesti. • Prevence zhoršení ventilace plic. • Prevence deformit. • Prevence dekubitů. • Prevence kontraktur. • Prevence omezení rozsahu pohybu v kloubech. • Prevence hypotrofie, atrofie svalů. • Zlepšení oběhových funkcí. • Správný senzomotorický input. • Podpora rozpoznání a uvědomění si postižených tělesných segmentů. • Omezení rizika poškození periferních nervů.

4. Pomůcky • Polohovací lůžka, speciální matrace a podložky. • Pomůcky všech tvarů a velikostí z molitanu a jiných speciálních hmot. • Polohovací dlahy, desky, bedničky, sáčky s pískem, klíny, válce. • Speciální pomůcky (nafukovací dlahy, dlahy z termoplastu, derotační boty…)

5. Obecné zásady polohování • Poloha ve všech segmentech musí být pohodlná, nebolestivá. • Při polohování kontrolujeme oblasti s náchylností k dekubitům (spina scapulae, os sacrum, spina iliaca anterior superior, oblast loktů a pat…). • Pokud je pacient schopen polohu měnit sám, pak mu při její změně pouze dopomáháme a zajistíme ji pak pomůckami. • Pokud pacient není schopen měnit polohu, provádíme její změny pasivně.

6. Změny provádíme přes den nejdéle po 2 hodinách, v noci po 3 hodinách, v případě potřeby i mnohem dříve – bolest, poruchy čití apod. • Zvolenou polohu opakovaně kontrolujeme a dle potřeby opravujeme nebo měníme. • Pokud není pacient v bezvědomí, vyžadujeme jeho aktivní spolupráci. • Pokud je v bezvědomí, přesto na něj mluvíme a „komentujeme“ daný proces. • Pokud má pacient mobilní HK, snažíme se polohovat tak, aby se mohl sám obsloužit.

7. Druhy poloh • Polohy léčebně preventivní • Polohy vyšetřovací • Polohování jednotlivých částí těla – k úpravě polohy používáme polštáře, klíny, sáčky s pískem apod.

8. Poloha nemocného je dána jeho celkovým stavem a onemocněním • Aktivní poloha • Přirozenou – polohu zaujímá nemocný sám, je mu příjemná, může ji kdykoli změnit b) Vynucenou – nezměněnou polohu zaujímá nemocný často velmi dlouho a urputně např. z důvodu bolesti, lepšího dýchání. Pro některá onemocnění jsou vynucené polohy charakteristické.

9. Pasivní polohu- je li klient velmi slabý, případně v bezvědomí, není tak schopen svou polohu ovládat vůlí, negativně ji ovládají gravitační vlivy. Každého takového nemocného, musíme polohovat.

10. Vyšetřovací polohy • Poloha v lehu na zádech s pokrčenými dolními končetinami (dorzální)Vyšetření: hlavy, krku, horních končetin, hrudníku, plic, prsů, srdce, břicha, dolních končetin, vitálních funkcí, vagíny. Hůře ji snášejí nemocní s kardiopulmonálními problémy. • Poloha v lehu na zádech s nataženými dolními končetinami (horizontální):Vyšetření: hlavy, krku, horních končetin, přední části hrudníku, prsů, srdce, dolních končetin. Není vhodné vyšetření břicha.

11. Poloha v sedě: Vyšetření: hlavy, krku, zadní a přední části hrudníku, plic, prsů, horních končetin, vitálních funkcí, dolních končetin, reflexů. U starších a zesláblých nemocných je potřeba zajistit oporu. • Gynekologická poloha:Vyšetření: genitálií, reprodukčních orgánů, konečníku. Obtížná pro starší nemocné.

12. Kolenoprsní poloha (genupektorální): Vyšetření: konečníku. Obtížná pro nemocné s respiračními obtížemi • Poloha v leže na břiše (pronační):Vyšetření: zadní části hrudníku, zad. Nepříjemná pro osoby s kardiovaskulárním onemocněním.

13. Léčebné polohy • Fowlerova poloha: je poloha v polosedě na posteli, při které má nemocný hlavu a trup zvednutý do úhle 45 – 90°. Kolena mohou, ale nemusí být pokrčená. • a) semi – Fowlerova poloha (nízká): hlava a trup jsou zvednuté do úhle 15 – 45° • b) vysoká Fowlerova poloha: hlava a trup jsou zvednuté do úhle 90° • Použití: pro klienty s dýchacími obtížemi, s onemocněním srdce, pro čtení, sledování televize. • Pomůcka: pro fixaci polohy používáme tzv. trochanterovou rolku (svinutý kus látky) nebo sáčky s pískem vhodně obalené látkou. • Chyba sestry: klient má příliš mnoho podložená záda, což může mít za následek vznik kontraktur na krku nebo celkově špatné držení těla.

15. Ortopnoická poloha • je modifikací vysoké Fowlerovy polohy. Nemocný sedí na lůžku nebo na jeho okraji, se spuštěnými nohami, ruce má o široké bázi opřené o jídelní stolek. Někteří jedinci nemohou zůstat v klidu v sedě a raději stojí v mírném předklonu. • Použití: ulehčení dýchání maximální expanzí hrudníku, velmi vhodná pro nemocné s expiračními problémy.

17. Poloha na zádech • dorzální: nemocný má mít hlavu a ramena mírně podložená polštářem. • supinační: nemocný leží na zádech bez podložení hlavy a ramen • Použití: s mírně pokrčenými dolními končetinami často leží lidé s onemocněním břicha.

19. Poloha na břiše (pronační): nemocný leží na břiše s hlavou otočenou na jednu stranu • Použití: prevence kontraktur dolních končetin, vhodná pro klienty po chirurgických výkonech v oblasti úst a hrdla, často ji zaujímají lidé v akutní fázi vředové choroby žaludku nebo duodena. • Nevýhoda: velké působení gravitace hlavně na krční a lumbální část páteře, tudíž není vhodná pro nemocné s obtížemi v těchto krajinách zad, dále pak pro nemocné s chorobami srdce a s dechovými obtížemi, kteří mohou pociťovat dechovou tíseň.

21. Poloha na boku (laterální): pokud nemocný v této poloze vysune a pokrčí koleno, vznikne trojúhelníkovitá báze s větší stabilitou. • Použití: pro odpočinek a spánek, uvolnění tlaku v kříži, na patách. Typická je pro nemocné se suchým zánětem pohrudnice. Klient leží na postižené straně – omezuje tak dýchací pohyby, čímž tlumí přirozeně bolest.

23. Simsova poloha (semipronační, stabilizační) • nemocný leží na boku tak, že spodní horní končetina je umístněná za klientem, horní je ohnutá v rameni a lokti. Obě dolní končetiny jsou ohnuté. Vrchní dolní končetina je v porovnání s druhou více ohnutá a předsunutá. • Použití: příležitostně se může využít u klientů v bezvědomí, u paraplegiků, hemiplegiků, při podávání klyzma.

25. Nápadný nepokoj, hledání stále nové polohy: se vyskytuje u nemocných s kolikovitou bolestí. Žádná poloha nepřináší úlevu. • Opistotonus: nemocný leží na zádech nebo na boku, hlavu má zvrácenou dozadu, záda jsou obloukovitě prohnutá (nemocný vypadá „jako prohnutý luk“). Vyskytuje se u onemocnění tetanem nebo u zánětu mozkových blan.

26. Pohybová aktivita na lůžku • Cílem manipulace: • je dosažení normálních pohybových projevů • Udržení pasivní a aktivní kloubní pohyblivosti • Optimální rozložení svalového napětí

27. Provádíme a učíme nemocného • Posouvání • Otáčení ze zad na bok • Posazování, sed • Vstávání • Stoj • Chůze

28. V rámci vertikalizačního procesu znovuobnovujeme a podporujeme: • Kloubní pohyblivost • Normální rozložení posturálního svalového napětí • Normální plynulý ekonomický pohyb, který nezatěžuje nemocného • Normální senzomotorické vjemy ( symetrie, zatížení, relaxace…) • Vlastní orientaci o tělesném schématu a zacházení s ním • Svalovou sílu • Vytrvalost • Celkovou tělesnou kondici • Normalizaci krevního oběhu

29. K polohování pacienta na lůžku využíváme: • Podložku • Speciální vak z klouzavého materiálu • Popruhy • Skluzovou desku • Zvedáky

30. Otáčení pacienta na lůžku: • Před jakoukoliv změnou polohy zhodnotit stav pacienta • Upravit si výšku lůžka • Odstranit pomůcky z lůžka • Zajistit pacienta proti pádu • Otáčíme směrem k sobě • Lépe pracovat ve dvou osobách • Vhodné vložit polštář mezi kolena • Nejdříve posunout k opačné straně a pak otočit

31. Posouvání pacienta v lůžku: • pomocí podložky tzv. polohovačky • pomocí hrazdy • podporujeme přirozené pohyby pacienta

32. Vertikalizace nemocného: • Přes bok • Posadit – vyčkat • Upravit výšku lůžka • Protiskluzová obuv • Umožnit pacientovi se zapřít o naši nohu a koleno • Lze využít pásek, zvedák..

33. KOLÁŘ, P. Rehabilitace v klinické praxi. 1. vydání. Praha : Galén, 2010. 713 s. ISBN 978-80-7262-657-1.ŠAMÁNKOVÁ, Marie, etal. Základy ošetřovatelství. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2006. 353 s. ISBN 80-246-1091-4.