170 likes | 460 Views
socializace. sociální učení. komplexní proces osvojování a využívání sociální zkušenosti získané ze sociálních interakcí, specificky lidské – ego vztažné učení (to, co je pro mě významné, se zapamatovává lépe, učí rychleji, než co se mě netýká), učení operantní;
E N D
sociální učení • komplexní proces osvojování a využívání sociální zkušenosti získané ze sociálních interakcí, • specificky lidské – ego vztažné učení (to, co je pro mě významné, se zapamatovává lépe, učí rychleji, než co se mě netýká), • učení operantní; • výsledek vzorce chování (behaviorální);
observační • na základě pozorování pozitivních i negativních modelů, tj. imitací, založeno na zástupném zpevňování; • pozorování kauzálních vztahů mezi chováním a jeho důsledky; • vlastní chování motivováno anticipací budoucích následků;
na základě identifikace • zvláštní druh imitačního učení, který se uskutečňuje hlubší nápodobou toho, s kým se subjekt identifikuje, • předpokládá pozitivní citovou vazbu, • objekt identifikace je „zvnitřňován“;
naučená bezmoc – situace, kdy subjekt pozná, že nemůže vývoj měnit ke svému prospěchu, nemůže do situace zasahovat, upadá do inaktivity, demotivace, deprese či se snaží uniknout, stahuje se;
socializace • proces rozvoje vlastností a kompetencí umožňujících postupnou integraci jedince do určité společnosti; • začlenění jedince, kdy dovede žít bez problémů, je společností přijat a sám se s ní identifikuje;
socializační proces probíhá během sociálního styku jedince s prostředím a v mezilidské interakci (rodina je primární, sociální skupiny, společnost); • adaptace probíhá celý život; • výsledkem socializace je získání specificky lidských způsobů reagování a vnímání;
utváření jedince jako společenské bytosti, souvisí se zráním psychických struktur, socializuje se i myšlení, city (libost x nelibost, zvyšuje se diferenciace, zvyšuje se zvnitřnění); • základem socializace je učení tj. podmiňování klasické a instrumentální;
postup: • 1) postupná orientace jedince v sociálním prostředí; rozvoj sociální zkušenosti; • 2) rozvíjení variant chování umožňující přijatelné začlenění;
socializaci ovlivňuje: • biologické předpoklady – dědičnost, IQ, zdraví; • procesy zrání – nutné vývojové změny (v určité době umí určité činnosti); • vnější vlivy a podmínky (rodina, výchova, společnost); • osobnost jedince a jeho aktivity – sebekontrola;
způsoby socializace: • adaptace – přizpůsobení; jedinec se přizpůsobuje podmínkám, které na něho působí; • adjustace – částečné přizpůsobení podmínek sobě; specifická forma adaptace, proces přizpůsobení se společenskému prostředí aktivním zasahováním a přijímáním podmínek;
neadekvátní způsob přizpůsobování se • maladaptace – nepřizpůsobení se sociálním podmínkám, průběh může být nedokonalý nebo nesprávný, může se projevit i poruchami chování, neadekvátní citové reakce, vůči sobě pocit méněcennosti; • maladjustace – neadekvátní přizpůsobení sociální roli, selhávání při řešení problémů související s novou sociální rolí, projevy stejné jako u maladaptace;
projevení maladaptace a maladjustace: • neadekvátní citové reakce – chybné vůči okolí nebo chybné vůči sobě; např. pocit méněcennosti, uzavírání se do sebe, útěk, snění; • vnitřní nevyváženost – tendence k jednostrannému přizpůsobování; • neadekvátní volní reakce – nerozhodnost, nedostatečná sebekontrola;
otázky • jaký je rozdíl mezi sociálním učením observačním a identifikačním • jak se nazývá situace, kdy nelze měnit nic ke svému prospěchu, člověk upadá di inaktivity • pevná citová vazba • naučená bezmoc
otázky • jak se nazývá, když se jedinec se přizpůsobuje podmínkám, které na něho působí • jak se nazývá částečné přizpůsobení podmínek sobě • maladaptace je • maladjustace je • adaptace • adjustace • nepřizpůsobení se sociálním podmínkám • neadekvátní přizpůsobení sociální roli
otázky postup socializace: • 1) postupná orientace jedince v sociálním prostředí; rozvoj sociální zkušenosti; • 2) rozvíjení variant chování umožňující přijatelné začlenění;
Použité zdroje HAYESOVÁ, N.: Základy sociální psychologie, Portál, Praha 2009. ISBN 978-80-7367-639-1 HELUS, Z.: Sociální psychologie pro pedagogy, Grada, Praha 2007. ISBN 978-80-247-1168-3 KOHOUTEK, R.: Základy sociální psychologie, CERM, Brno 1998. ISBN 80-7204-064-2 VÁGNEROVÁ, M.: Základy psychologie, Karolinum, Praha 2005. ISBN 80-246-0841-3 osobní poznámky ze studia Psychologie na FSS MU Brno Pokudneníuvedenojinak, jsoupoužitéobjektyvlastníoriginálnítvorbouautora.