Nařízení Brusel I – příslušnost ve vybraných věcech

1. Nařízení Brusel I příslušnost ve věcech pojištění, ve věcech spotřebitelských a individuálních pracovních smluv

2. Nařízení Brusel I – příslušnost ve vybraných věcech • Články 8-21 nařízení stanovují zvláštní pravidla pro příslušnost ve vybrané oblasti právních vztahů – příslušnost ve věcech pojištění, spotřebitelských smluv a individuálních pracovních smluv. • Důvodem pro zvláštní právní úpravu je ochrana „typicky“ slabší strany.

3. Nařízení Brusel I – příslušnost ve věcech pojištění • Články 8-14 nařízení. • Slabší strana je pojistník, pojištěný nebo osoba oprávněná z pojištění (obmyšlená osoba). • Nařízení nespecifikuje pojem „pojištění“ – musí být vykládán autonomně – pojistné smlouvy v občanskoprávních a obchodních věcech (pojištění zdraví, života, majetku a odpovědnosti). Pojištění vyplývající z veřejného práva je vyloučeno (např. veřejné zdravotní pojištění). • Není rozhodné, zda je pojistná smlouva uzavírána dobrovolně nebo je uzavírána na základě zákonem stanovené povinnosti.

4. Nařízení Brusel I – příslušnost ve věcech pojištění • Základní pravidlo k určení příslušnosti je obsaženo v čl. 9 nařízení: • Pojistitel, který má domicil v členském státu může být žalován: • u soudů toho členského státu, v němž má domicil, nebo • v jiném členském státu, v případě žaloby vznesené pojistníkem, pojištěním nebo obmyšlenou osobou, a to u soudů členského státu, kde má domicil žalobce, • v případě, že je spolu-pojistitelem, u soudů členského státu, kde byla vznesena žaloba proti hlavnímu pojistiteli.

5. Nařízení Brusel I – příslušnost ve věcech pojištění • V článku 10 je stanovena další možnost určení příslušnosti – v případě pojištění odpovědnosti nebo nemovitého majetku – je možné žalovat pojistitele také tam, kde nastala škodná událost. • V případě pojištění odpovědnosti může být, pokud to národní právo připouští, žalován také tam, kde byla vznesena žaloba poškozeného proti pojištěnému. • Pojištěný může být žalován pouze u soudů určených dle obecného pravidla (tam, kde má domicil).

6. Nařízení Brusel I – příslušnost ve věcech pojištění - prorogační dohoda • Prorogační dohodu dle čl. 23 nařízení není povoleno uzavřít tak, aby byla v rozporu s ustanoveními nařízení o příslušnosti ve věci pojištění, ale v souladu s čl. 13 je možné uzavřít prorogační dohodu: • pokud již došlo ke vzniku sporu, • která umožňuje slabší straně zvolit si jiný soud, než který by byl určen nařízením, • který potvrzuje příslušnost soudů toho členského státu, v němž mají domicil obě strany (pojistitel i slabší strana), • pokud je uzavřena s pojistníkem, který nemá domicil v členském státu, ledaže jde o povinné pojištění nebo pojištění nemovitosti, • pokud se na pojistnou smlouvu vztahuje některé z rizik v čl. 14.

7. Nařízení Brusel I – příslušnost ve věcech spotřebitelských smluv • Články 15-17 nařízení • Slabší strana – spotřebitel. • Smlouvy, jež jsou uzavírány za účelem, který se netýká profesionální nebo podnikatelské činnosti dané osoby . Zahrnuje: • koupi movitých věcí na splátky; • půjčku návratnou ve splátkách nebo o jiný úvěrový obchod určený k financování koupě takových movitých věcí nebo • všechny ostatní případy, kdy byla smlouva uzavřena s osobou, která provozuje profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, na jehož území má spotřebitel bydliště, nebo pokud se jakýmkoli způsobem taková činnost na tento členský stát nebo na několik členských států včetně tohoto členského státu zaměřuje, a smlouva spadá do rozsahu těchto činností.

8. Nařízení Brusel I – příslušnost ve věcech spotřebitelských smluv • Na základě čl. 15 odst. 1 pís. a – smlouva o koupi movitých věcí na splátky: • ECJ Case 150/77 Bertrand v. Paul Ott Německá společnost uzavřela kupní smlouvu s francouzskou společností. Kupní cena měla být uhrazena ve dvou částkách (na základě dvou šeků, do nichž byla rozdělena). Francouzská společnost nezaplatila první splátku – Německá společnost zahájila řízení v Německu. Otázka – jsou dvě splátky postačující k pojetí smlouvy jako smlouvy o koupi movitých věcí na splátky? A v případě, že uzavřou smlouvu dvě společnosti – je jedna z nich slabší stranou (spotřebitelem)?

9. Nařízení Brusel I – příslušnost ve věcech spotřebitelských smluv • Právní úprava v nařízení týkající se spotřebitelských smluv není dostačující – vztahuje se pouze na pasivního spotřebitele- tj. toho, kdo nakupuje ve státu, v němž má domicil. • Nepoužije se na smlouvy o dopravě, ledaže jsou „kombinovány“ se smlouvou o ubytování.

10. Nařízení Brusel I – příslušnost ve věcech spotřebitelských smluv • Základní pravidlo pro určení příslušnosti – článek 16 • Spotřebitel může podat žalobu proti smluvnímu partnerovi buď u soudů členského státu, na jehož území má tento smluvní partner bydliště, nebo u soudu místa, kde má bydliště spotřebitel. • Smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, na jehož území má spotřebitel bydliště.

11. Nařízení Brusel I – příslušnost ve věcech spotřebitelských smluv – prorogační dohoda • Obecná aplikace ustanovení čl. 23 není povolena, článek 17 ale umožňuje uzavřít prorogační smlouvu ve věci spotřebitelských smluv,pokud: • byla uzavřena po vzniku sporu, • Umožňuje spotřebiteli zahájit řízení u jiných soudů, než které jsou určeny tímto oddílem nařízení, • potvrzuje příslušnost soudů členského státu, v němž mají obě strany domicil.

12. Nařízení Brusel I – příslušnost ve věcech spotřebitelských smluv • Řada rozhodnutí v těchto věcech, např.: • C-464/01 Johann Gruber v. Bay Wa AG Pan Gruber (rakouský občan) podnikal na své farmě, jeho podnikání zahrnovala zhruba 40% aktivit týkajících se provozu farmy, zbylých 60% byly aktivity ryze soukromého charakteru. Objednal si střešní tašky na svou farmu od Německé společnosti a pouze oznámil, že je podnikatelem, ale nespecifikoval, zda tašky kupuje jako podnikatel nebo jako spotřebitel. Tašky byly defektní a pan Gruber chtěl podat žalobu dle čl. 16 nařízení v Rakousku. • Evropský soudní dvůr – pokud může být jedna osoba s ohledem na jednu smlouvu považována za podnikatele i spotřebitele současně, má být považována za podnikatele, ledaže je podnikatelský účel smlouvy triviální.

13. Nařízení Brusel I – příslušnost ve věcech spotřebitelských smluv • Bingo rozhodnutí • Rozhodnutí Gabriel C 96/00 – Pan Gabriel z Rakouska dostával dopisy od německé společnosti Schlank&Schick– dostal dopis, kde mu bylo deklarováno vítězství částky 3500 Euro, podmínkou nároku na výhru bylo objednání zboží v celkové částce minimálně 15 Euro. Na základě své objednávky však dostal pouze objednané zboží, ne však výhru. • Rozhodnutí Engler v. Janus Verand GmbH C 27/02 – Paní Engler z Rakouska obdržela oznámení o tom, že vyhrála cenu, podmínkou bylo pouze potvrdit oznámení a zaslat potvrzení. Zaslala, ale neobdržela žádné peníze.

14. Nařízení Brusel I – příslušnost ve věcech individuálních pracovních smluv • Články 18-21. • Slabší strana je zaměstnanec. • Zaměstnavatel, který má bydliště na území některého členského státu, může být žalován • 1. u soudů členského státu, v němž má bydliště nebo • 2. v jiném členském státě: • a) u soudu místa, kde zaměstnanec obvykle vykonává svou práci, nebo u soudu místa, kde svou práci obvykle vykonával naposledy, nebo • b) jestliže zaměstnanec obvykle nevykonává nebo nevykonával svou práci v jediné zemi, u soudu místa, kde se nachází nebo nacházela provozovna, která zaměstnance přijala do zaměstnání. • Zaměstnavatel může žalovat pouze u soudů toho členského státu, na jehož území má zaměstnanec bydliště.

15. Nařízení Brusel I – příslušnost ve věcech individuálních pracovních smluv – prorogační dohoda • Aplikace ustanovení čl. 23 v rozporu s těmtito ustanoveními není přípustná, ale čl. 21 povoluje uzavřít prorogační dohodu ve věcech individuálních pracovních smluv: • pokud byla uzavřena po vzniku sporu, • pokud umožňuje zvolit si soud zaměstnanci.

16. Nařízení Brusel I – příslušnost ve věcech individuálních pracovních smluv • Rozhodnutí Petrus Rutten v. Cross Medical Ltd. C 383/95 Pan Rutten byl zaměstnancem Cross Medical Ltd. (UK) – vykonával svou práci v Nizozemí i jiných zemích. Poté, co svou práci ukončil, podal žalobu na zaměstnavatele v Nizozemí. Otázka – jak má být určeno místo výkonu práce? Místo výkonu práce je skutečným centrem pracovních aktivit.

17. Nařízení Brusel I Uznání a výkon rozhodnutí

18. Nařízení Brusel I Uznání a výkon rozhodnutí • Dva systémy výkonu rozhodnutí jednoho členského státu v jiném členském státu: • Nařízení Brusel I • Nařízení, kterým se zavádí evropský exekuční titul pro nesporné nároky The EEO Regulation (European enforcement order for uncontested claims)

19. Nařízení Brusel I Uznání a výkon rozhodnutí • Jednodušší pravidla než u příslušnosti. • Kapitola III Nařízení – články 33-56 • Základní cíl – volný pohyb rozsudků • Interpretace – Evropský soudní dvůr

20. Nařízení Brusel I Uznání a výkon rozhodnutí • Postup při uznávání a výkonu rozhodnutí – 3 fáze: • Uznání • Řízení o prohlášení rozhodnutí za vykonatelné • Výkon rozhodnutí Pojem „rozhodnutí (rozsudek)“ – čl. 32 nařízení: „každé rozhodnutí vydané soudem členského státu bez ohledu na to, je-li označeno jako rozsudek, usnesení, příkaz nebo nařízení výkonu rozhodnutí, včetně rozhodnutí o nákladech řízení vydaného soudním úředníkem“

21. Nařízení Brusel I Uznání a výkon rozhodnutí • Princip automatického uznávání rozhodnutí – není žádné zvláštní řízení, ani není třeba žádné zvláštní rozhodnutí. • Není povoleno přezkoumávat skutkový stav věci. • Nicméně článek 34 a 35 uvádí důvody, pro které může být odepřeno uznání rozhodnutí.

22. Nařízení Brusel I Uznání a výkon rozhodnutí • Důvody pro odepření uznání: • je-li takové uznání zjevně v rozporu s veřejným pořádkem členského státu, v němž se o uznání žádá; vykládá se restriktivně, rozdíly mezi národními právními úpravami nejsou důvodem pro odepření uznání. Rozhodnutí Krombach v. Bamberski – C 7/98, rozdíl rozpor s veřejným pořádkem musí být na takové úrovni, že rozhodnutí porušuje základní principy právního řádu daného členského státu. • jestliže žalovanému, v jehož nepřítomnosti bylo rozhodnutí vydáno, nebyl doručen návrh na zahájení řízení nebo jiná rovnocenná písemnost v dostatečném časovém předstihu a takovým způsobem, který mu umožňuje přípravu na jednání před soudem, ledaže žalovaný nevyužil žádný opravný prostředek proti rozhodnutí, i když k tomu měl možnost; • je-li neslučitelné s rozhodnutím vydaným v řízení mezi týmiž stranami v členském státě, v němž se o uznání žádá; • je-li neslučitelné s dřívějším rozhodnutím, které bylo vydáno v jiném členském státě nebo ve třetí zemi v řízení mezi týmiž stranami a pro tentýž nárok, pokud toto dřívější rozhodnutí splňuje podmínky nezbytné pro uznání v členském státě, v němž se o uznání žádá.

23. Nařízení Brusel I Uznání a výkon rozhodnutí • V článku 35 – uznání může být odepřeno, jestliže byla porušena ustanovení nařízení o výlučné příslušnosti nebo příslušnosti ve zvláštních případech (čl. 8-21) • Právní moc rozhodnutí není podmínkou jeho uznání – čl. 37 nařízení – jestliže je proti rozhodnutí podán řádný opravný prostředek – může přerušit „řízení“ o uznání rozhodnutí.

24. Nařízení Brusel I Uznání a výkon rozhodnutí • Článek 38 – rozhodnutí jednoho členského státu může být vykonáno v druhém členském státu, poté, co bylo prohlášeno za vykonatelné. • Je třeba podat návrh na prohlášení rozhodnutí za vykonatelné. • Návrh se předkládá k soudům uvedeným v příloze II nařízení.

25. Nařízení Brusel I Uznání a výkon rozhodnutí • Jedná se o ryze formální řízení: Pokud jsou splněny podmínky (kopie rozhodnutí + certifikáty dle čl. 54-58), soud vydá rozhodnutí o prohlášení rozhodnutí za vykonatelné, a to okamžitě, bez přezkumu rozhodnutí. Žalovaný neví o návrhu na prohlášení rozhodnutí za vykonatelné, rozhodnutí je mu ale doručeno (teprve poté co dozví o tomto řízení).

26. Nařízení Brusel I Uznání a výkon rozhodnutí • Proti rozhodnutí o prohlášení za vykonatelné je přípustné odvolání – k soudům v příloze III nařízení. • Lhůta pro podání odvolání je jeden měsíc – pokud má žalovaný domicil v jiném členském státu, než bylo rozhodnutí o prohlášení rozhodnutí za vykonatelné vydáno, pak dva měsíce. • Proti rozhodnutí o odvolání je přípustný další opravný prostředek – jehož právní úprava je obsažena v národním právu – v příloze IV nařízení.

27. Nařízení Brusel I Uznání a výkon rozhodnutí – česká právní úprava • Oddíl 4 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním - Zvláštní ustanovení o uznání a výkonu některých cizích rozhodnutí • Okresní soudy nebo soudní exekutor • Výslovné uznání delší lhůty pro odvolání • Zvláštní opravné prostředky – dovolání a žaloba pro zmatečnost • Soud rozhoduje usnesením

28. Nařízení Brusel I Uznání a výkon rozhodnutí • Výkon rozhodnutí, jež bylo prohlášeno za vykonatelné, se řídí národním právem. • Návrh na výkon rozhodnutí (na nařízení výkonu rozhodnutí) může být podán současně s návrhem na prohlášení rozhodnutí za vykonatelné. • Nicméně, s ohledem na možnost odvolání proti rozhodnutí o prohlášení rozhodnutí za vykonatelné – rozhodnutí o nařízení výkonu rozhodnutí nemůže nabýt právní moci dříve než rozhodnutí o prohlášení rozhodnutí za vykonatelné.