Download
1 / 8
E N D
HOLOCAUST Vypracoval: Radek Němec
Holocaustje označení pro systematické a státem provozované pronásledování a hromadné vyvražďování Židů prováděné nacistickým Německem a jeho spojenci v době druhé světové války. Nacistický holocaust, při kterém bylo vyvražděno okolo 6 milionů Židů, je jedním z největších zločinů v dějinách lidstva.
Provedení holokaustuNejhrůznějším prostředkem holocaustu byly vyhlazovací tábory, které představovaly doslova továrny mající za účel s maximální efektivitou zabíjet dodávané lidi a zlikvidovat jejich mrtvoly. Další Židé podlehli pogromům, byli povražděni polovojenskými a protižidovskými komandy nebo zahynuli v důsledku živoření za nelidských podmínek při transportu, v koncentračních táborech nebo v ghetech.
Koncentrační tábory Tábory sloužící k izolaci, terorizování i fyzické likvidaci politických odpůrců fašistického a jiných diktátorských režimů, popřípadě účastníků osvobozeneckého hnutí porobených národů kolonií, závislých či vojensky okupovaných zemí. Poprvé byly zřizovány v 90. letech 19. století španělskými kolonizátory na Kubě pro účastníky národně osvobozeneckého boje. Největšího rozsahu a mimořádně brutálních forem nabyly koncentrační tábory v hitlerovském Německu, kde se staly základním článkem systému státního teroru proti antifašistům a pak i proti představitelům odboje v okupovaných zemích a sloužily i k přímému masovému vyhlazování celých národnostních skupin. První koncentrační tábory byly v nacistickém Německu zřízeny již roku 1933 na základě nařízení říšského prezidenta "na ochranu lidu a státu" . Koncentrační tábory se dělily na základní či kmenové (Stammlager) a pobočné. V letech 1933-38 vznikly na území německé říše základní koncentrační tábory Dachaum, Sachsenhausen-Oranienburg (1936), Buchenwald (1937) po záboru Rakouska k ním přibyl Mauthausen (srpen 1938) a po vypuknutí 2. světové války další základní koncentrační tábory v Německu (Ravensbrück, Neuengamme, Gross Rosen, Dora, Bergen-Belsen) i na nacisty okupovaných územích (Osvětim, Majdanek, Riga-Kaiserwald). Několik pobočných koncentračních táborů bylo zřízeno i na území Československa (Ostrov, Svatava, Rabštejn, Litoměřice, Hradišíko; charakter koncentračního tábora měla i věznice pražského gestapa v Malé pevnosti v Terezíně). Celkem vybudovali nacisté 67 základních a 2000 pobočných koncentračních táborů.
ŽidéHlavní obětí holocaustu byli Židé. Holocaust byl praktickou aplikací „konečného řešení židovské otázky“ kterým mělo být úplné vyvraždění židovské populace. Vyvražděny byly zhruba dvě třetiny evropských Židů, většinu obětí tvořili Židé z Polska (3 milióny mrtvých).
RomovéDalším terčem vyvražďování byli Romové, s odhadovaným počtem obětí 220 tisíc (některé odhady uvádějí až 800 tisíc), což činí asi čtvrtinu až polovinu jejich předválečné populace.OstatníPronásledováni a vražděni byli také příslušníci slovanských národů, homosexuálové, Svědkové Jehovovi, lidé s nějakým tělesným či duševním postižením a političtí odpůrci nacismu. Celkový počet těchto obětí německých válečných zločinů se odhaduje na 12 až 26milionů.
Norimberské zákony- základní prostředek, na jehož základě byla prováděna nacistická rasová diskriminace (termín označující nějaké rozlišování) a genocida (zločin proti lidskosti, spočívající ve vyvražďování určité skupiny lidí) v Německu a jím okupovaných zemích před a v období druhé světové války.První veřejnou akcí NSDAP (Národně socialistická německá dělnická strana) proti Židům po převzetí moci v Německu byl bojkot z 1. dubna 1933 namířený proti židovským obchodům, bankám, lékařům a advokátům. Norimberskými zákony se rozumí především dva ústavní zákony německého Říšského sněmu přijaté 15. září 1935 v Norimberku: zákon o říšském občanství a zákon na ochranu německé krve a německé cti.Lze k nim přiřadit i jiné zákonné úpravy obsahující nástroje k persekuci tzv. „rasově méněcenného obyvatelstva“, např. zákon o vlajce a státním znaku a později vydaný zákon o zdravém manželství.Občanem Říše mohl být podle zákona pouze Němec nebo jiný státní příslušník s „příbuznou krví“. Tím Židé přestali být německými občany. Zákon o říšském občanství byl do roku 1943 postupně doplněn o celkem třináct prováděcích nařízení systematicky zbavujících Židy veškerých občanských práv. Zákon o ochraně německé cti a německé krve především zakázal uzavírání manželství i mimomanželské vztahy mezi Židy a ne-Židy, neuznával jejich uzavření v cizině. Zapovídal také Židům ne-Židy zaměstnávat.
Po 1. a zejména po 2. světové válce zesílilo vystěhovalectví Židů do Palestiny. V roce 1948 byl z rozhodnutí Valného shromáždění OSN zřízen židovský stát Izrael. Na světě žije kolem 15 milionů Židů, kteří většinou mluví jazykem země, ve které žijí.
