Interkulturní komunikace

1. Interkulturní komunikace

2. Interkulturní komunikace • Procesy interakce a sdělování v nejrůznějších typech situací, při nichž jsou komunikujícími partnery příslušníci jazykově a nebo kulturně odlišných etnik, národů, rasových či náboženských společenství (Průcha, 2010) • Je determinována specifičnostmi jazyků, kultur, mentalit a hodnotových systémů komunikujících partnerů

3. Interkulturní komunikace • Reflexe komunikačního procesu mezi individuálními a nadindividuálními subjekty náležejícím k rozdílným kulturním systémům • Odlišné: • Kognitivní struktury • Emocionální struktury • Způsoby percepce • Způsoby hodnocení skutečnosti

4. Vědní obory zabývající se interkulturní komunikací • Psycholingvistika a sociolingvistika • Etnografie komunikace • Etnopsycholingvistika • Teorie jazykovéhorelativismu • Interkulturní psychologie

5. Psycholingvistika a sociolingvistika • Rozvoj od 60. let 20. st. • Procesy řečové komunikace jsou výrazně ovlivněny etnickými a národními kulturami • Výzkum kulturních a etnických aspektů - address rules atp.

6. Etnografický výzkum • Metody a pojetí etnografického výzkumu • Případové studie

7. Etnopsycholingvistika • Hlavní oblasti vývoje – Rusko a okolí • Především verbální asociace - např. hudební nástroje (děti 8 – 10 let) Rusko – piano, klavír, housle, tahací harmonika,harmonika USA – banjo, buben, zvonek, kytara, flétna Tzv. mentální slovník

8. Jazykový relativismus • Základem je hypotéza Sapira-Whorfa: • Myšlení je určeno jazykem, kterým se mluví • Rozdíly mezi jazyky se odrážejí i v interpretaci světa a vnímání druhých • Nikdy nelze dosáhnout absolutního porozumění (přísloví, slovní hříčky atp.)

9. Interkulturní psychologie • Aplikace psychologických poznatků • Výzkum kultur, jazyka a komunikačního chování • Především humanistické pojetí

10. Kultura • Produkt minulého chování lidí • Usměrňovatel budoucího chování lidí • Dlouhodobý vývoj • Kontinualita vývoje (změny pozvolné i skokové) • Etnická kultura X národní kultura • Počty etnik a kultur ve světě • Vztah kultury a jazyka (jazyk X nářečí) • Národ X stát

11. Typologie národních kultur • Geef Hofstede (NL – prům. management) • Potřeba znalosti vznikla se zrychlením globalizace a vznikem mezinár. organizací =) zintenzivnění obchodu a ek. – pol. styků • Přehled MO? • Podle Hofstedeho je kultura „mentální naprogramování“ • Kultura – různé vrstvy (rodina, sociální třída, profesní skupina, náboženská skupina atp.) • Národní či etnická kultura – společná a dominantní vrstva (národní mentalita)

12. Typologie národních kultur II. • Určující rys národní kultury – hodnoty • Psychologické pojetí – hodnoty = regulační mechanismy chování • Typologie národních kultur: • Dimenze (kvantitativní indexy) • Mocenský odstup • Individualismus X kolektivismus • Maskulinita X feminita • Vyhýbání se nejistotě • Dlouhodobá X krátkodobá orientace

13. Mocenský odstup • Vztah lidí určité kultury k autoritě • Míra, v jaké obyvatelé a instituce očekávají a akceptují nerovnoměrné vertikální rozložení moci • Země s velkým mocenským odstupem: Malajsie, Mexiko, Francie, Turecko • Země s malým mocenským odstupem: Dánsko, Irsko, Nový Zéland, Švédsko

14. Individualismus X kolektivismus • Rozsah závislosti jedince na kolektivu • Míra volnosti pro vlastní iniciativu jedince • Individualistické země USA, Velká Británie, Kanada, Austrálie, Belgie • Kolektivistické země Guatemala, Ekvádor, Pákistán, Jižní Korea, Indonésie

15. Maskulinita X feminita • Zastoupení a vliv mužského/ženského prvku v hodnotách společnosti (např. průbojnost) • Maskulinita – rodové role jsou zřetelně odlišeny • Feminita – rodové role se překrývají • Maskulinní státy: Japonsko, Rakousko, Itálie, Švýcarsko, Mexiko • Femininní státy: Švédsko, Norsko, Dánsko, Nizozemsko, Finsko

16. Vyhýbání se nejistotě • Rozsah, v jakém se kultury cítí ohroženy nejistými či neznámými situacemi • Jak moc lidem vadí podstupovat riziko změn (v zaměstnání atp.) • Silné vyhýbání se nejistotě: Řecko, Portugalsko, Japonsko, Srbsko • Slabé vyhýbání se nejistotě: • Singapur, Dánsko, Velká Británie, Hongkong

17. Dlouhodobá X krátkodobá orientace • Vyjadřuje vlastnosti lidí vztažené k budoucím odměnám, ochotě podřizovat se ve prospěch dlouhodobých cílů atp. • Rozdíly mezi „západním“ a „východním“ myšlením • Dlouhodobě orientované země: Čína, Japonsko, Jižní Korea, Nepál • Krátkodobě orientované země: Kanada, USA, Velká Británie, Španělsko

18. Charakteristiky komunikačního chování v národních kulturách • Komunikační kontext – nízký X vysoký • Nízký (vyjadřují explicitně to, co má být sděleno) – Německo, Švýcarsko atp. • Vysoký (méně otevřené vyjadřování, nutná interpretace) – Vietnam, Čína, Japonsko, Španělsko, Francie • Oslovování a používání titulů • Formální (Rakousko, Polsko, Itálie, Maďarsko, ČR) • Neformální (USA, Skandinávie, Velká Británie) • Tykání X vykání - dtto • Komunikační etiketa – druhá vrstva komunikace - specifické rysy - komunikační rituály (např. podávání ruky, dotýkání, líbání, úsměv, ventilace či potlačení emocí

19. Interkulturní komunikace a akulturace • Akulturace – neuvědomovaný proces, přejímání prvků jedné kultury příslušníky jiné kultury • Dochází k trvalým kulturním změnám • Typické příklady probíhající akulturace v současnosti- Sámové, Inuité, Lužičtí Srbové, Maďaři (SVK) atp. • Hlavní vliv má jazyk (v minulosti např. latina a římské impérium) • Asimilace – vyšší typ, přechází v ni akulturace • České prostředí a akulturace???

20. Bariéry v interkulturní komunikaci • Stereotypy (atribuce, předsudky) • Etnofaulismy (neoficiální označení příslušníků jiného národa – př. Amíci, Dederoni, žabožrouti, Frantíci, rákosníci atp. – často negativní konotace) • Vztahují se k mentalitě, typickému chování, odívání, zvykům atp. • Někdy neškodné (španělská vesnice X das Böhmische Dorf) • Politické konsekvence (např. korektnost a vývoj pojmů) - Negro -) Black -) Afroamerican -) African American • Používání konkrétního jazyka (př. Vlámové a Valoni) • Odlišnost kultur • Odlišné koncepce a systémy jazyka

21. Jazyky v Evropě a ve světě • Počet a rozložení jazyků • Hlavní jazyky světa (mateřské X oficiální) • Vývoj prostorového rozložení jazyků • Mezinárodní jazyky (lingua franca, ido, esperanto atp.) • Evropské jazyky • Indoevropské • Ugrofinské • Turkotatarské Lingua franca – angličtina, GlobalEnglish, funkční a teritoriální aspekt

22. Znalost cizích jazyků v české společnosti • Důležitá jazyková a sociální kompetence • Alespoň elementární znalost: • žádný cizí jazyk 26,5 % • 1 a více jazyků 13,8 % • 2 jazyky 27,2 % • 3 jazyky 21,3 % • 4 a více jazyků 11,2 %

23. Příklady událostí ovlivněných interkulturní komunikací • Do současných postojů a postojů politiků se často promítají důsledky historických událostí – tzv. kolektivní paměť • Příklady: • Odmítání jazyka (němčina a ruština v ČR) • Posilování jazyka (Estonsko, Lotyšsko) • Jazykové označení státního území (Makedonie, Kypr, Taiwan atp.) • Politická rétorika (přímá x skrze média)

24. Děkuji za pozornost