Přehled orgánů Evropské unie

1. Přehled orgánů Evropské unie

2. HLAVNÍ ORGÁNY EVROPSKÉ UNIE • Evropská rada představuje pravidelné summity nejvyšších představitelů členských států, kteří určují zásadní směřování politiky Evropské unie. • Rada EU zastupuje členské státy. Jednotliví ministři vlád členských zemí se společně usnášejí na konkrétních politických krocích v oblastech svých resortů. Mimo pravidelné schůzky ministrů a jejich náměstků je Rada tvořena Výborem stálých zástupců, kteří zajišťují každodenní a kontinuální chod této instituce. • Evropská komise představuje exekutivní nadnárodní složku Evropské unie. Dá se připodobnit k vládě - má komisaře ("ministry"), kteří spravují svůj resort. • Evropský parlament zastupuje občany Evropské unie. Od roku 1979 jsou jeho poslanci voleni v přímých volbách. Společně s Radou EU je základní legislativní institucí - schvalují zákony, které se dále realizují v členských státech EU. • Evropský soudní dvůr se zabývá evropským právem a jeho aplikací v členských státech EU. • Evropský účetní dvůr kontroluje a spravuje rozpočet EU.

3. PORADNÍ ORGÁNY • Hospodářský a sociální výbor vyjadřuje názory organizované občanské společnosti na hospodářské a sociální aspekty. • Výbor regionů vyjadřuje stanoviska regionálních a místních orgánů. FINANČNÍ ORGÁNY • Evropská centrální banka odpovídá za měnovou politiku a společnou měnu euro. • Evropská investiční banka pomáhá dosahovat cílů EU financováním investičních projektů. EIB je majoritním akcionářem Evropského investičního fondu, jehož hlavním cílem je pomáhat malým podnikům. JINÉ SPECIALIZOVANÉ SUBJEKTY • Evropský ombudsman řeší stížnosti občanů na instituce nebo orgány EU. • Evropský inspektor ochrany údajů se snaží zajistit, aby všechny instituce a orgány EU respektovaly právo občanů na soukromí při zpracovávání jejich osobních údajů.

4. Maastrichtský chrám - pilířová struktura EU

5. Struktura práva ES Základní pojmy • Primárního právo • Sekundární právo • Nařízení • Směrnice • Rozhodnutí • Stanoviska a doporučení Právní základ evropské integrace tvoří tzv. primární (prvotní) a sekundární (druhotné) právo ES.

6. Primární právo Prameny primárního práva tvoří veškeré mezinárodní smlouvy sjednané členskými státy. Jedná se především o čtyři zakládající smlouvy (o ESUO, EHS, Euratomu a o EU) K nim bývají přiřazovány i smlouvy mezi EU a třetími státy, vnitřní dohody mezi členy EU a to zejména pokud jejich předmětem jsou věci patřící do kompetence Společenství a jsou sjednány na jeho půdě. Sekundární právo Sekundární právo ES je tvořeno právními akty, jež přijímají instituce EU. Těmito právními akty jsou nařízení, směrnice, rozhodnutí, stanoviska a doporučení. Orgány zmocněnými k přijímání těchto aktů jsou Rada EU nebo Rada společně s Evropským parlamentem a v některých případech také Evropská komise. Jejich vykonavateli jsou zpravidla členské státy pod dohledem Evropské komise, které v tom asistuje řada specializovaných výborů tvořených zástupci aparátu EU a členských států. 

7. Legislativní proces v EU Komise a Rada bez zapojení Evropského parlamentu. Normu navrhuje Evropská komise a schvaluje ji Rada. Rada a Komise mohou dobrovolně konzultovat Evropský parlament, ale pokud tak neučiní, platnost sekundární normy to neovlivní. Takto se postupuje například při přijímání sekundárního práva podle čl. 49 SES (rozšíření pravidel o volném pohybu služeb na neobčany EU). Komise a Rada, které musí normu konzultovat s Evropským parlamentem. I v tomto případě normu navrhuje Evropská komise a schvaluje ji Rada. Normu ale musí (formálně) konzultovat s Evropským parlamentem. Názor Evropského parlamentu není závazný a přes zapojení Evropského parlamentu v tomto typu legislativního procesu dominují Rada a Evropská komise. Takto se postupuje například u článku 19 SES (určení detailů pravidel volebního práva občanů EU v obecních volbách) nebo článku 93 SES (harmonizace nepřímých daní).

8. Aplikace práva ES Právo ES má přednost před právem členských států a je uvnitř těchto států bezprostředně účinné podle zásad: • Zásada nadřazenosti • Princip subsidiarity a proporcionality • Bezprostřední vnitrostátní účinek Zásada nadřazenosti či přednosti práva ES nad národním právem členského státu stanoví, že v případě konfliktu mezi ustanoveními obou právních řádů, převládá právo ES. Princip subsidiarity a proporcionality V oblasti sdílených pravomocí může být podle principu subsidiarity EU aktivní pouze v případě, že by aktivita členských států byla neefektivní. EU může podle principu proporcionality jednat v oblasti sdílených kompetencí pouze za předpokladu, že aktivitu nelze provést efektivněji prostřednictvím aplikace norem jednotlivých členských států.

9. Pravomoci Společenství se člení na výlučné (společné) a sdílené Výlučné pravomoci (provádí pouze Společenství): Čtyři svobody vnitřního trhu Společná obchodní politika Pravidla pro hospodářskou soutěž na komunitární úrovni Společná zemědělská politika Společná politika rybolovu Společná dopravní politika

10. Sdílené pravomoci (jak na úrovni Společenství, tak členských států) Hospodářská a sociální soudržnost Politika zaměstnanosti Sociální politika Politika ochrany životního prostředí Ochrana spotřebitele

11. Nařízení jsou obecně a přímo závazné právní akty. Vztahují se na všechny členské státy a stávají se součástí jejich právního řádu ihned pro svém schválení. Pokud jsou v rozporu se zákony některého členského státu, vždy platí nařízení ES, nikoli ustanovení domácího práva, které mu odporuje. Směrnice jsou právními akty, které zavazují zúčastněné státy provést ve svém právním řádu k jednotnému datu určité změny tak, aby si právo jednotlivých států neodporovalo a poskytovalo srovnatelnou úroveň ochrany. Nemají tedy obecnou závaznost, směrnice zavazuje pouze členské státy. Směrnice jsou nástrojem harmonizace národních právních řádů, neboť poté, co jsou na úrovni EU schváleny, mají jednotlivé členské státy povinnost je převést vnitrostátní právní normou do svého právního řádu. Rozhodnutí přijímaná orgány EU jsou rovněž závaznými právními akty, vztahují se však pouze na subjekty, jimž jsou adresována. Mohou jimi být, na rozdíl od směrnice, kromě členských států i další subjekty, jako např. firmy či jednotlivci.

12. Stanoviska a doporučení na rozdíl od nařízení, směrnic a rozhodnutí nejsou právně závazná. Mají pouze politickou váhu (jako "dobré rady" nebo "kompetentní názory"). V oblastech s tzv. výlučnými kompetencemi má Evropská unie v podstatě monopol na tvorbu pravidel. Členské země zde mohou přijímat rozhodnutí jen s povolením EU. Jde především o oblast zahraničního obchodu, cel, měnové politiky (pro země eurozóny) a část problematiky vnitřního trhu. V oblastech s tzv. sdílenými kompetencemi mohou členské země vydávat vlastní legislativu jen tehdy, pokud zde již neexistuje společná evropská úprava, případně jako doplněk k ní. Jádro pravomocí zde zůstává v rukou národních vlád. Do této kategorie náleží např. hospodářská politika, zaměstnanost, vzdělání, věda a výzkum, ochrana veřejného zdraví, kultura nebo celní spolupráce. Ostatní oblasti zůstávají zcela v kompetenci členských zemí. Evropská unie v nich nemá právo přijímat rozhodnutí. Členské země například samy rozhodují o své vnitřní organizaci, systému veřejné správy, organizaci svých bezpečnostních složek, justice, zdravotnictví, výši mezd atd.