Morfologie virů

1. Morfologie virů • Viry byly poprvé popsány jako „filtrabilní agens“z důvodu jejich velmi malých rozměrů, které jim dovolují pronikat bakteriálními filtry. • Velikost a struktura virů se značně liší • pikornaviry a parvoviry (18 – 30 nm) • poxviry (230 x 300 nm)

2. Charakteristickými znaky, které jsou společné všem virům, jsou: • Nerostou na živných půdách a nejsou citlivé na antibiotika. • Obsahují vždy jen jediný typ nukleové kyseliny (DNA nebo RNA). • Nemnoží se dělením, ale syntézou svých složek hostitelskou buňkou.

3. Viry se liší od ostatních mikroorganismů nejen velikostí, ale hlavně svou biologickou povahou. • nerostou, • nedělí se, • nemetabolizují. • Podobně jako živé organismy mají genetický kód pro svou vlastní replikaci, který je zapsán buď v DNA nebo RNA.

4. Replikace virů se realizuje transkripcí a translací virového genomu prostřednictvím mechanismů hostitelské buňky. • Viry jsou obligátní intracelulární paraziti a nelze je kultivovat na neživých systémech, jako jsou např. agary používané pro kultivaci bakterií.

5. Elektronová mikroskopie ukazuje, že zralá virová částice (která se nazývá virion) se skládá z nukleové kyseliny tvořící tzv. dřeň (neboli nukleoid) a z proteinové schránky neboli kapsidy. Tento celek se nazývá nukleokapsida. • Viriony některých virů jsou pouhými holými nukleokapsidami (jsou tzv. nahé), u jiných virů (např. viry chřipky) je kolem nukleokapsidy ještě obal.

6. Virová kapsida se skládá z četných, opakujících se molekul bílkoviny, tzv. proteinových jednotek neboli kapsomer. • Počet kapsomer se liší u jednotlivých skupin virů. • Uspořádání kapsomer určuje typ symetrie (kubická, helikoidální).

7. Genom se může skládat z jedno- nebo dvouvláknité DNA nebo RNA a může být lineární, cirkulární nebo segmentovaný. • Nejčastěji se u virů setkáváme se stejnými typy nukleových kyselin, jaké jsou běžné v přírodě, tedy s jednovláknitou RNA (např. orthomyxoviry) nebo s dvouvlákninou DNA (např. herpesviry, adenoviry).

8. Některé viry jsou uzavřeny v obalu, (lipidová dvojvrstva). Tento obvykle pochází z membrán hostitelské buňky, je však pozměněn virovými glykoproteiny. • Některé viry obsahují enzymy, které jsou pro ně esenciální (např. transkriptáza).

9. Na vnitřní straně obalu je u některých virů protein vázající obal k nukleokapsidě. Je označován jako membránový (M) protein a je specifický pro jednotlivé druhy. • Z povrchu obalu ční výběžky (peplomery), tvořené biologicky aktivními glykoproteiny. Jejich úloha spočívá především v adsorpci, ale současně plní i další funkce.

10. Obalené a neobalené viry se liší svou odolností k zevním podmínkám. • Neobalené viry jsou relativně odolné k zevním podmínkám, jsou většinou rezistentní k éteru a tukovým rozpouštědlům. Jejich přenos se uskutečňuje přímým kontaktem se zdrojem nákazy, prostřednictvím kontaminovaných předmětů, vody nebo potravin. Neobalené viry nejsou většinou inaktivovány kyselým pH žaludku. • Obalené viry jsou citlivější vůči fyzikálním a chemickým vlivům. Jsou inaktivovány éterem, tukovými rozpouštědly a kyselým pH, z tohoto důvodu nepronikají do dolních partií GIT.

11. DNA viry - obalené • čeleď Poxviridae • největší, nejkomplexnější viry, velikost 230 – 300 nm • viry varioly, vakcinie, kravských neštovic, opičích neštovic, virus molluscum contagiosum • čeleď Herpesviridae • Virus herpes simplex (HSV-1, HSV-2) • Virus varicella-zoster (VZV) • Virus Epsteina a Barrové (EBV) • Cytomegalovirus (CMV) • 6.,7. a 8. lidský herpesvirus (HHV-6, HHV-7,HHV-8)

12. DNA viry – neobalené • Čeleď Adenoviridae • Lidské adenoviry, T 1 – T 41 • Čeleď Papovaviridae • Papillomavirus, lidské papilomaviry (70 typů) • Polyomavirus, viry JC, BK • Čeleď Parvoviridae • Parvovirus, virus B 19

13. RNA viry - obalené • Čeleď Orthomyxoviridae • Viry chřipky A, B, (C), • Čeleď Paramyxoviridae • Viry parainfluenzy, virus příušnic (virus epidemicképarotitidy), • Virus spalniček, Lidský respirační syncyciální virus (RSV)  • Čeleď Coronaviridae • (původce Severe Acute Respiratory Syndrom - SARS) • Arboviry – arthropod-borne viruses, viry různých čeledí, které jsou přenášeny členovci • Viry encefalitidy (např. středoevropské klíšťové encefalitidy), virus žluté zimnice, virus dengué 1-4 a další • Čeleď Rhabdoviridae • Virus vztekliny, neurotropní • Čeleď Retroviridae • Tři podčeledi: Oncovirinae, Lentivirinae a Spumavirinae • HTLV-1, HTLV-2, HIV (virus imunologické nedostatečnosti)

14. RNA viry - neobalené • Čeleď Picornaviridae • Rody Enterovirus, Rhinovirus • Lidské enteroviry se podle biologických vlastností dělí na polioviry (typ 1 – 3), viry coxsackie A a B a echoviry, EV 68-71 • Čeleď Reoviridae • Rody Rotavirus, Orbivirus – patogenní pro člověka

15. Virus hepatitidy A (HAV) RNA virus patřící do čeledi Picornaviridae Virus hepatitidy B (HBV) DNA virus patřící do čeledi Hepadnaviridae Virus hepatitidy C (HCV) RNA virus patřící do čeledi Flaviviridae Virus hepatitidy D (HDV) replikace viru je autonomní, ale přenos je závislý na HBV Virus hepatitidy E (HEV) RNA virus, patřící do čeledi zatím bez oficiálního názvu Původci virových hepatitid

16. Nekonvenční viry (priony) • název prion - podle “proteinaceous infectious particle” • extrémně malé infekční částice proteinové povahy • velmi odolné vůči vnějšímu prostředí • nemají žádné nukleové kyseliny • jsou tvořeny bílkovinou hostitele, která je zakódovaná v genomu hostitele • využívají k přežití mechanismy hostitelské buňky i genetické informace hostitelské buňky • neindukují imunitní odpověď • Vyvolávají přenosná, po řadu let latentně se rozvíjející neurodegenerativní onemocnění (Scrapie, Kuru, Creutzfeldtova-Jacobova presenilní demence)