Antická filosofie

VY_32_INOVACE_28-08 Antická filosofie Sofisté

Sofisté • 5. st. př. K. rozkvět městských států v Řecku • lidé s občanskými právy mají možnost ovlivňovat své spoluobčany a veřejné dění → potřebují řečnické dovednosti, argumentační schopnosti a znalosti faktů • na tuto poptávku odpovídají sofisté (putující filosofové, kteří vyučují rétoriku, gramatiku, politiku, historii, matematiku apod.) • za výuku si nechávají platit (terč kritiky mnoha jiných filosofů, např. Platón)

Sofisté • název odvozen od řeckého slova sofos=moudrý, mudrc, učenec • postupem času označení sofista získalo hanlivý přídech ve smyslu chytrák, rozumbrada, mudrlant (zdánlivě moudrý člověk) • ve skutečnosti sofistům nešlo o hledání pravdy jako takové, učili své žáky, jak přesvědčit publikum o své vlastní pravdě • nesoustřeďují na poznání přírody (viz předchozí filosofie), ale na to, co je užitečné pro život mezi lidmi

Sofismata • sofismata (určitá pravidla řečnického přesvědčování, kterými bylo možné zdánlivě logickým postupem dokázat i nepravdu) • sofisté používali tyto logické klamy, aby dokázali vyvrátit jakékoli tvrzení bez ohledu na jeho pravdivost → tím učili své žáky vyhrávat ve sporech • např. sofisma rohatý (co jsi neztratil, to máš → neztratil jsi rohy, tedy máš rohy) • eristika (umění vést spory; z řeckého eris neboli spor)

PRÓTAGORÁS Z ABDÉR (asi 481 – 411 př. K.) • velmi bohatý a významný sofista • zajímal se o disciplínu zvanou „orthopeia“ (správné užití slov), byl jedním z prvních, kdo psali o gramatice (z hlediska syntaxe) • jeho metoda mohla být užitečná při výkladu zákonů, smluv, posledních vůlí atd. • přítel státníka Perikla, dramatika Euripida • díky svému nejslavnějšímu výroku se stal tvůrcem první koncepce humanismu v dějinách

„Člověk je mírou všech věcí; jsoucích, že jsou a nejsoucích, že nejsou.“ • různé osoby vnímají tutéž věc odlišným způsobem, dokonce i jedna a tatáž osoba vidí danou věc za různých okolností a v závislosti na náladě pokaždé jinak) • tímto výrokem obhajuje sofistickou praxi názorové obojetnosti (první forma tzv. teorie dvojí pravdy)

Prótagorás napsal mimo jiného také spis O bozích • pro jeho obsah byl obviněn z bezbožnosti a musel opustit Athény (na útěku se údajně utopil v lodi) • spis byl veřejně spálen „O bozích nelze vědět nic, ani zda jsou, ani zda nejsou, ani jakou mají podobu.“ • takový názor je možno označit jako agnosticismus

GORGIÁS Z LEONTIN (asi 483 – 375 př. K.) • pocházel ze Sicílie • v hledání paradoxů došel dál než jeho předchůdci • vyslovil se, že neexistuje dokonce ani jsoucno → jsoucno je nemožné (Proč? → zkoumal výroky dosavadních koncepcí jsoucna svých předchůdců a zjistil, že si vzájemně odporují) • s tímto závěrem se nespokojil, šel ještě dál → i kdyby jsoucno bylo, stejně by nebylo možno je poznat (X Parmenidés → myšlení a bytí je totéž)

(Proč? → nutně by pak muselo existovat všechno, na co člověk pomyslí → byla by možná jakákoliv lež, protože každý výrok by byl automaticky pravdivý) • Gorgiás tak rozbil vazbu mezi myšlením a bytím, která byla až dosud nutnou podmínkou každého poznání • i kdyby bylo jsoucno poznatelné (připustil),nebylo by možno toto poznání sdělit druhému člověku → nikdo si nedokáže představit věci, na které myslí druzí

Gorgiovy filosofické názory lze shrnout do 3 zásad: • Nic není. • Je-li něco, nemůže to člověk poznat. • Lze-li to poznat, nelze to druhému sdělit ani vyložit. • tyto názory napomohly označení Gorgia za • nihilistu • důsledného agnostika • skeptika

Děkuji za pozornost. Autor DUM: Mgr. Veronika Čadová

Antická filosofie