Revoluce 1848 a situace v druhé polovině 19. století

1. Revoluce 1848 a situace v druhé polovině 19. století

2. Revoluce v Evropě • Leden 1848 ITÁLIE • Únor 1848 FRANCIE • Březen 1848 PRUSKO, UHRY, RAKOUSKO, ČECHY V roce 1848 došlo v řadě evropských zemí (s výjimkou Anglie a Ruska) k revolucím. Národy žádaly: • Odstranění feudalismu (tj. roboty a poddanství) • Vydání ústavy, která by lidem zaručovala osobní svobodu

3. Revoluce v Itálii • V lednu 1848 došlo k revoluci v Itálii, která byla rozdělena na řadu států. • Cílem revoluce bylo sjednocení země a osvobození severní Itálie od nadvlády Rakouska. • Výsledek – revoluce v Itálii poražena

4. Revoluce ve Francii • V únoru 1848 vypukla revoluce ve Francii. • Král byl svržen a Francie se stala podruhé republikou. • Prezidentem byl zvolen Napoleonův synovec Ludvík Napoleon – ten však o 3 roky později provedl státní převrat a prohlásil se císařem Napoleonem III. Francie se tak stala podruhé císařstvím. Vysvětlit okolnosti, za kterých se Francie stala poprvé republikou.

5. Revoluce v Prusku • V březnu 1848 se vzbouřil lid v hlavním městě Berlín, král slíbil změnu ústavy a demokratické reformy. • V této době neexistoval jednotný německý stát, a proto se Frankfurtu nad Mohanem sešli zástupci jednotlivých německých států a jednali o sjednocení země – 2 koncepce: • Maloněmecká koncepce (pouze německé státy) • Velkoněmecká koncepce (německé státy spolu s habsburskou monarchií včetně českých zemí) • Výsledek – revoluce poražena – sněm nabídl korunu pruskému králi, ten jí odmítl a sněm byl rozehnán vojskem. Země zůstala rozdrobena.

6. Revoluce v habsburské monarchii • Situace v habsburské monarchii byla ze všech států nejsložitější – skládala se ze tří velkých celků – rakouské země, země Koruny české a Uherské království – a žila v ní řada národů. • V monarchii probíhaly současně tři revoluce – rakouská, česká a uherská. • Rakousko – zde byla situace nejjednodušší, rakouští Němci byly v monarchii privilegovaným národem , a proto jejich hlavním požadavkem byla liberalizace poměrů (zrušení cenzury a policejního dohledu). • Čechy – zde hrály roli zejména národnostní požadavky. • Uhry – snaha dosáhnout samostatnosti

7. Revoluce v Rakousku • Vypukla povstáním ve Vídni v březnu 1848. • Císař Ferdinand musel odvolat kancléře Metternicha a slíbit, že nechá vypracovat ústavu. • Ústava byla skutečně vydána, ale značně neliberální , a proto došlo v květnu k dalšímu povstání. • Císař ústavu odvolal a uprchl z Vídně do Innsbrucku. • Novou ústavu měl vypracovat říšský sněm, zvolený na základě všeobecného volebního práva pro může. • V září 1848 bylo zrušeno poddanství, robota a všechny ostatní poddanské povinnosti.

8. Revoluce v Uhrách • V březnu 1848 po vypuknutí povstání ve Vídni, využili Maďaři v Budapešti zmatků a vyhlásili v Uhrách zákony, které vedly k jejich značné autonomii. • Zároveň byla zahájena maďarizace a maďarština se stala úředním jazykem – proti tomu se začaly bouřit nemaďarské národy – císař je podpořil (doufal, že se mu podaří dostat Uhry opět pod svou pravomoc) = vypuknutí říjnového povstání ve Vídni. • V březnu 1849 nový císař František Josef I. bojoval v severní Itálii – Maďaři toho využili a prohlásili Habsburky za sesazené = nová vlna bojů. • František Josef I. požádal o pomoc ruského cara a v srpnu 1849 byla revoluce poražena. • Výsledek – Uhry zůstaly součástí habsburské monarchie.

9. Revoluce v českých zemích • Revoluce v českých zemích vypukla 11. března 1848, kdy se konalo shromáždění lidu (veřejná schůze Pražanů) ve Svatováclavských lázních v Praze. • Zde byla sestavena petice sněkolika požadavky: • Liberální (zrušení poddanství a roboty, svoboda tisku, shromažďovat se, svoboda vyznání atd.) • Státoprávní (ty se týkaly postavení českých zemí v rámci habsburské monarchie) • Národnostní (zrovnoprávnění češtiny s němčinou) – zde je nutné uvědomit si, že právě tyto požadavky začaly rozdělovat Čechy na Čechy české a Čechy německé. K úplnému rozkolu mezi těmito dvěma skupinami došlo po odmítnutí Čechů účastnit se na sjednocování Německa (jednání ve Frankfurtu nad Mohanem). • Odpovědí císaře na petici byl tzv. Kabinetní list z 8. dubna 1848, kde přislíbil splnit většinu z požadavků obsažených v petici.

10. Slovanský sjezd • V červnu 1848 byl v Praze uspořádán Slovanský sjezd (který bývá často chápán jako protiváha sněmu ve Frankfurtu nad Mohanem). • Slovanského sněmu se zúčastnily delegáti všech slovanských národů žijících v monarchii, kteří zde diskutovali o sjednocení slovanských národů rakouské monarchie a o možnosti přeměnit Rakousko na federativní stát. • Jednání sněmu bylo ale přerušeno pouličními boji mezi Pražany a císařským vojskem, k přímému boji došlo 12. června 1848 po tzv. sbratřovací mši na Koňském trhu (dnešní Václavské náměstí). • Boje propukly v povstání, v Praze se stavěly barikády. • V čele císařských vojsk stál generál Windischgrätz, kterému se podařilo po šesti dnech zlomit odpor povstalců a nad Prahou byl vyhlášen výjimečný stav.

11. Konec revolucí v habsburské monarchii • Revoluční hnutí v roce 1848 skončilo v habsburské monarchii porážkou. • Jediným kladným výsledkem bylo zrušení poddanství a roboty. • V prosinci 1848 se vzdal vlády císař Ferdinand I. amísto něj usedl na trůn jeho synovec František Josef I. , který v březnu 1849 vydal tzv. oktrojovanou ústavu (vnucenou), kterou dal najevo, že hodlá vládnout absolutisticky. • Konec revolučním snahám učinilo odhalení májového spiknutí v květnu 1849.

12. Nový režim, léta Bachova absolutismu • Nový režim vstoupil do života tzv. silvestrovskými patenty z prosince 1851, kterými byla zrušena dosavadní oktrojovaná ústava. • Označení Bachův absolutismus pochází od ministra vnitra Alexandra Bacha (v úřadu od roku 1851 do roku 1859). • Byla opět zavedena cenzura, policejní dohled ve městech, na vesnicích bylo nově zavedeno četnictvo, politicky nepohodlní lidé končili ve vězení. Na druhou stranu bylo podporováno hospodářství a podnikání. Byla zrušena dovozní cla mezi zeměmi monarchie, stavěly se továrny a zaváděly se nové výrobní postupy. Došlo také ke změnám ve správě Rakouska, v celé monarchii byly zřízeny kraje a okresy.

13. Konec absolutismu • I přes některá pozitiva vyčerpával Bachův absolutismus státní pokladnu, ale zejména neúspěšná zahraniční politika (Krymská válka, válka s Francií, hlavně válka se Sardinií, při které Rakousko ztratilo území na severu Itálie) donutila císaře Františka Josefa I. propustit A. Bacha a s ním i další ministry. • Zejména katastrofální stav státních financí přiměl císaře v březnu 1860 svolat říšskou radu jako svůj poradní orgán a v říjnu 1860 byl vydán tzv. říjnový diplom, kterým se panovník vzdal absolutistické moci. • V únoru 1861 byla vydána nová ústava – zákonodárná moc byla svěřena říšské radě, která se skládala ze dvou komor: • Panské sněmovny (zasedali zde dědiční nebo panovníkem jmenovaní členové nebo církevní hodnostáři) • Poslanecké sněmovny (poslance volily zemské sněmy) • V jednotlivých zemích monarchie vznikaly volené zemské sněmy, které vysílaly své zástupce na jednání říšské rady do Vídně. • Habsburská monarchie se změnila z absolutistické monarchie na konstituční neboli ústavní.

14. Rakousko – Uherské vyrovnání • Podle únorové ústavy měla hlavní slovo v habsburské monarchii vídeňská vláda. Pravomoci zemských sněmů byly omezené. S tímto uspořádáním nesouhlasila zejména jedna část říše a to Uhry, které žádali větší samostatnost. • K této složité vnitropolitické situaci se připojily i závažné zahraniční problémy Rakouska a to prusko–rakouská válka, kde šlo o soupeření o vedoucí postavení v budoucím sjednoceném Německu. Rozhodující bitva se uskutečnila v červenci 1866 u Sadové u Hradce Králové, kdy rakouská armáda utrpěla porážku. Prusku se tím otevřela cesta ke sjednocení Německa pod jeho vedením.

15. Rakousko – Uherské vyrovnání • Porážka Rakouska nebyla jen výsledkem pruské vojenské převahy, ale především důsledkem vnitřní hospodářské a politické slabosti habsburské říše. • Této situace využili maďarští politikové, kteří stále usilovali o samostatnost. • Jednání o rakousko-uherském vyrovnání se konala od roku 1865 a o dva roky později přinesla konkrétní výsledek = roku 1867 došlo k rozdělení habsburské monarchie na dvě rovnoprávné a téměř samostatné části Rakousko a Uhry. Hranici tvořila řeka Litava, proto se Rakousko označovala jako Předlitavsko a Uhry jako Zalitavsko. • Toto upořádání označované také jako dualismus trvala až do roku 1918.

16. Rakousko - Uhersko • Nově vzniklé soustátí mělo společného panovníka a tři ministerstva – zahraničí, vojenství a financí. • V Rakousku byla v prosinci 1867 vydána nová ústava, která vytvořila významné předpoklady pro vytvoření občanské společnost, protože v ní byl zahrnut soubor základních občanských práv – rovnost všech občanů, osobní svoboda, svoboda shromažďovat se, svoboda vyznání atd. Avšak volební právo měli stále jen majetní muži od 24 let.

17. Reakce Čechů na R-U vyrovnání • Nové uspořádání habsburské říše české politiky zklamalo. Její rozdělení na dvě části posílilo převahu Němců v Rakousku a Maďarů v Uhrách. Proto začali čeští politici organizovat demonstrace a různé vlastenecké akce (např. tábory lidu – konaly se na památných místech Čech a Moravy). Velkou manifestací se stalo položení základního kamene Národního divadla v květnu 1868. • Nepokoje v českých zemích, které byly hospodářsky nejbohatší částí říše, chtěl císař a vídeňská vláda uklidnit, a proto začali s českými politiky jednat o jejich požadavcích. Pro české země by dohoda s Vídní znamenala, že by v Předlitavsku získaly podobné postavení, jaké měly Uhry v celé monarchii. • Jednání vyústila na podzim 1871 v dohodu, tzv. fundamentální články, které se měly stát základem pro budoucí české vyrovnání.Proti těmto článkům se však postavili Němci žijící v českých zemích, kteří se obávali, že by se z privilegované vrstvy stali menšinou, a také Uhři, kteří měli zase obavu, že by podobné požadavky mohly vznést i nemaďarské národy v Zalitavsku. Jednání skončila neúspěšně.

18. Sjednocení Německa • Po revoluci 1848 zůstal zachován Německý spolek v té podobě jakou měl před revolucí, tedy v čele s Rakouskem. To se nelíbilo Prusku, které už v té době bylo pro Rakousko velkou konkurencí, hlavně díky silné, vyzbrojené a dobře vycvičené armádě = Prusko proto čekalo na vhodnou záminku k válce. • Záminkou se stal spor o Holštýnsko-Šlesvicko, které Rakousko a Prusko vybojovaly na Dánku, ale nemohly se dohodnout na jejich správě. • Prusko proto zaútočilo na v roce 1866 na Rakousko vpádem do Čech. Na stranu Pruska se přidala Itálie(usilovala o území na severu Itálie, které patřilo Rakousku). • Rozhodující bitva se uskutečnila v červenci 1866 u Sadové u Hradce Králové, kde bylo Rakousko poraženo. • Rakousko muselo vystoupit z Německého spolku a předat Italům svoje državy v severní Itálii.

19. Sjednocení Německa • Německý spolek byl nahrazen Severoněmeckým spolkem, který zahrnoval území bývalého Německého spolku bez rakouských zemí. • V čele tohoto spolku stálo Prusko. • Německo však stále nebylo sjednoceno úplně, zbývalo připojit jihoněmecké státy (Alsasko a Lotrinsko), které chtěly zůstat nezávislé na Prusku. Ovšem toto území se snažila získat i Francie. • V této době zastával úřad pruského kancléře Otto von Bismarck, který se domníval, že k úplnému sjednocení může dojít jen vojenskou cestou. Spor o Alsasko a Lotrinsko proto vyvrcholil prusko-francouzskou válkou v roce 1870, ve které byla Francie poražena. • Dne 18. ledna 1871 bylo v zrcadlové síni ve Versailles vyhlášeno sjednocené Německé císařství v čele s pruským králem, nyní německým císařem Vilémem I.. Hlavním městem císařství se stal Berlín.