430 likes | 590 Views
Sociální politika. 03 FUNKCE, NÁSTROJE A FINANCOVÁNÍ SOCIÁLNÍ POLTIKY. Témata přednášky. Funkce sociální politiky Nástroje sociální politiky Financování sociální politiky. Funkce sociální politiky.
E N D
Sociální politika 03 FUNKCE, NÁSTROJE A FINANCOVÁNÍ SOCIÁLNÍ POLTIKY
Témata přednášky • Funkce sociální politiky • Nástroje sociální politiky • Financování sociální politiky
Funkce sociální politiky • Funkce sociální politiky se utvářely postupně v souladu s historickými podmínkami v jednotlivých zemích. V čase měly různou váhu. • Funkcemi sociální politiky můžeme rozumět schopnost sociální politiky dosáhnout vymezeného cíle.
Funkce sociální politiky • Vymezujeme následující funkce : ochranná funkce, rozdělovací, stimulační, preventivní a homogenizační. • K historicky nejstarším patří funkce ochranná (základní) a rozdělovací.
Funkce sociální politiky • Další fceodvozené jsou zabezpečovací, vyhledávací, kontrolní • Často se v praktickém uplatňování setkáváme s nesnadnou harmonizací těchto funkcí. • Úkolem státu je sladit fce v praktickém politickém dění.
Funkce sociální politikyDEFINICE • Funkcí sociální politiky je vyvolávat určité efekty na straně objektů působením subjektů.
1) ochranná funkce • Považována za historicky nejstarší. • Tato funkce tvoří tradiční a stabilní prvek sociálních politik a je ji třeba neustále posilovat. • Zmírňování a odstraňování důsledků, jež vznikají sociální událostí (nezaměstnanost, invalidita, …)
2) Funkce přerozdělovací • snaží se zmírňovat sociální nerovnosti ve společnosti • řeší co, jak, komu, podle jakých kritérií rozdělovat. • hlavním garantem přerozdělování je stát (který vybírá daně a příspěvky do pojišťovacích fondů).
2) Funkce přerozdělovací • Prvotní rozdělení se děje na trhu, sekundární přerozdělení pak představuje sociální politika (daně, přerozdělení prostředků potřebným).
2) Funkce přerozdělovací • zajistit všem rovné šance (stejné startovací podmínky a garantovat nezbytný minimální životní standart) • zabezpečit „bezporuchové“ fungování společenského systému spotřebou veřejných statků (školství, ochrana, justice,…)
2) Funkce přerozdělovací odstraňovat nedokonalosti konkurence • otázka nerovnosti a rovnosti je jednou ze základních záležitostí politického státu a jeho příslušných států • přerozdělováním se zmírňuje výchozí nerovné postavení lidí, v té míře, kterou společnost uznává za žádoucí • rozdělovací funkce se uskutečňuje pomocí daní a transferů
2) Funkce přerozdělovací k hlavním nástrojům patří: státní rozpočet, veřejné rozpočty, soustavy pojištění, a další instituce (nadace, církev)
3) Homogenizační funkce • cílem je dosahovat vyššího stupně stejnorodosti (uspokojování základních životních potřeb, zájmů, hodnost, atd.)
3) Homogenizační funkce • spočívá ve snaze poskytovat obyvatelstvu stejné šance • spočívá tedy v poskytování stejných šancí vzdělávat se, pracovat, pečovat o své zdraví. • Snaží se tedy, aby nebyly rozdíly v šancích v přístupu k těmto statkům.
4) Stimulační funkce • snaží aktivizovat člověka, aby se sám postaral o sebe a eventuelně pomáhal druhým. • Obecně řečeno je jejím posláním podporovat, podněcovat, vyvolávat žádoucí sociální jednání jednotlivců a sociálních skupin jak v oblasti ekonomické, tak i mimo ni.
4) Stimulační funkce • jedná se o opatření vzdělávací politiky, zdravotní politiky, politika zaměstnanosti, adt…
5) Preventivní funkce • snaha předcházet nepříznivým sociálním situacím jedná se opatření směřující k odstranění příčin, nepříznivých sociálních situacích,které brání integraci člověka do společnosti • Obecně je tedy snahou předcházet nepříznivým sociálním situacím, např. chudobě, rozvodovosti, nezaměstnanosti, kriminalitě...
5) Preventivní funkce • tato funkce plní všechny oblasti sociální politiky • funkce dnes neobyčejně sílí, předpokládá rozsáhlou osvětovou činnost a poradenství všeho druhu
Diskuze …….k zamyšlení • O přínosu funkcí ochranné, preventivní, stimulační nebývá příliš pochyb. Na druhou stranu velikým „jablkem sváru“ vždy byla a je otázka redistribuce. • Je redistribuce spravedlivá? Komu co náleží a za jakých podmínek? Proč má někdo „doplácet“ na někoho jiného?
Nástroje sociální politiky základní subjekty: 1) právo 2) instituce 3) finance
1) právo - má normativní povahu- základním rámcem uplatnění sociální politiky jsou právní normy- definuje celkový rámec poskytování soc.nároků- zaručuje rovnost v nárocích- právní předpisy definují způsoby, jakými budou sociálně politické záměry realizovány
1) právo - u pracovního, zdravotního a práva sociálního zabezpečení jde o bezprostřední souvislost- občanské právo reguluje vztahy mezi lidmi, tím se dotýká se i SP, zvlášť rodinné- správní právo reguluje činnost institucí státní a veřejné správy- v praxi SP se uplatňují i nástroje nižší právní síly (vyhlášky, apod.)
2) instituce • stát a jeho orgány - Ministerstvo práce a soc.věcí, úřady práce, OSSZ aj. • zaměstnavatelé- zabezpečují opatření stanovená státem a jeho orgány • zaměstnavatelské, zaměstnanecké odborové orgány • místní komunity, jejich orgány a instituce • občanské iniciativy, dobročinné organizace, charitativní instituce • církve
3)finance regulace: nutí subjekt - jiné subjekty aby: • něco daly (odvod daní, pojistného) • něco konaly • se zdržely určitého konání • strpěly konání jiných (pro nemoc, vzít si dovolenou); do konání řadíme peněžitého a věcného plnění (dávky) a poskytování služeb
3)finance Peněžní dávky- jsou základem soc. politiky- vyplácí se na základě nároku, nebo je nárok nějak podmíněn- jde o nejjednodušší způsob pomoci
peněžité dávky obnosy, vyplácené těm, kdo na ně mají nárok; dávka poskytnuta jako nenávratné plnění nebo jako návratná půjčka • Dávka může být: • jednorázová (porodné, pohřební,…) • opakovatelná (starobní důchod…) • druhy dávek: • obligatorní dávka (jsou nárokové, vzniká ze zákona na ně nárok) • fakultativní (dobrovolné) podmínky pro přiznání dávky: • věcné (člověka postihne sociální událost) • systémové (náležitost, účast v systému) • formální (podání žádosti a procesní způsobilost)
3)finance Vyplácení peněžních dávek 1) na základě nároku - obligatorní dávky (např. starobní důchod, nemocenská) 2) nárok je podmíněn úředním výrokem na základě žádosti (např. dávky soc. péče - příspěvek na auto invalidům, přídavky na děti)
MEZI DALŠÍ NÁSTROJE SOCIÁLNÍ POLITIKY ŘADÍME • SLUŽBY • VĚCNÉ DÁVKY • ÚLEVY A VÝHODY • SDĚLOVACÍ PROSTŘEDKY • TRIPARTITA • VZDĚLÁVACÍ AKTIVITY • STÁTNÍ REGULACE CEN SPOTŘEBNÍHO ZBOŽÍ
1) služby Funkcí služeb je uspokojování specifických potřeb určitých skupin obyvatelstva - nejen sociální služby, tj. spojené s péčí o nemohoucí, sociálně narušené, ale také služby ve sféře zdraví, vzdělávání, bydlení, poradenství- jedná se o služby zajišťující základní potřeby až po vysoce specializované okruh služeb se v posledních 20-ti let neobyčejně rozrostl
1) služby • rozdělení podle poskytovatele 1) státní 2) nestátní • zda jsou poskytovánéústavou nebo domácností občana, • nebo jde-li o službulaickou či profesionální
1) Službypřehled služeb: • poradenství (např. nezaměstnanost) • denní pobyty (denní stacionář) • stravování (rozvoz jídla) • pečovatelská služba (v souvislosti s péčí o seniory, ale i dětem a rodinám) • zařízení pro občany závislé na alkoholu, atd. • zařízení sociální péče (dříve termín ústavy sociální péče, dnes sanatoria atd.)
2) věcné dávky - jsou spojeny s ochranou zdraví - jde především o léky, zdravotní pomůcky (berle, protézy) a ochranné pracovní pomůcky - uplatňují se také v případech, kdy není zaručeno, že peněžité pomoci bude účelně využito
3) úlevy a výhody - poskytované různým skupinám (např. mladistvým, studujícím, důchodcům)
4) sdělovací prostředky - tisk, TV, rozhlas, internet aj. (podílejí se na formování názoru a postojů veřejnosti k sociál. problémům)
5) tripartita - kolektivní vyjednávání
6) vzdělávací aktivity - umožňují snazší zapojení na trhu práce, brání chudobě
7) státní regulace cen spotřebního zboží - byla významným nástrojem SP zejména v době centrálně plánované ekonomiky
Financování sociální politiky sociální činnost má náklady 2 druhů: • náklady na správu potřebnou k činnosti (mzdy…) • náklady na činnost (služby a dávky)
kdo financuje sociální politiku: 1) stát (hlavní subjekt) • financuje z daní, ale i z jiných příjmů a majetku • nejčastěji daně • přímé – jsou to buď obecné daně z příjmů daňových poplatníků nebo jako účelové daně od určitých daňových poplatníků (příspěvky na bydlení, pojištění) • nepřímé – DPH, spotřební daň, daň z převodu majetku, atd.; jsou důležitějším příjmem státního rozpočtu než přímé
kdo financuje sociální politiku: 2) Obce, regiony, samospráva • z prostředků buď ze státního rozpočtu občanů • z poplatků, které mohou vybírat obce od obyvatel • z darů
kdo financuje sociální politiku: 3) zaměstnavatel • povinni přispívat zaměstnancům na pojištění a hradí některé náklady na sociální ochranu nařízenou státem
kdo financuje sociální politiku: 4) občan • přispívá na povinou solidaritu s jinými občany (nazýváno: redistribuce v sociálním prostoru) a zároveň si přispívá na vlastní budoucí sociální zabezpečení (=redistribuce v čase) • občané mohou dobrovolně přispívat na sociální účely sponzorstvím
Literatura • BRDEK, M.; JÍROVÁ, H. (1998). Sociální politika v zemích EU a ČR. Praha: CODEX Bohemia • MORAWSKI, V. (2005). Ekonomická sociologie. Praha: Sociologické nakladatelství. • POTůČEK, M. (1997). Nejen trh. Praha: Sociologické nakladatelství.