Sanace rodiny – Zahraniční zkušenost

1. Petra Kačírková Children´s High Level Group Sanace rodiny – Zahraniční zkušenost

2. Deborah- 40 let, trpí chronickou psychózou, bere i drogy. Přišla již o tři děti- 2 v pěstounské péči její matky, jedno v pěstounské péči její mladší sestry. Nejstarší dcera kolem 20-ti let. Děti s ní nechtějí komunikovat. Ona nechce komunikovat se svou matkou a sestrou. Příběh Deborah a Rosie

3. Deborah je v péči AOT(terénní tým)- protože s jinou službou nespolupracuje, odmítá že by měla nějakou nemoc, odmítá prášky. Není možno s ní mít pravidelné setkání v ambulanci. Přijde si kdy chce nebo se jí snaží AOT najít někde ve městě. Bydlí sama v obecním domě 3+1. Dostala ho, když měla ještě děti u sebe. S poslední dcerou ( nyní asi 8 let) jí AOT velice pomáhal. Christiane - podpůrná pracovnice týmu- v podstatě asi rok dělala náhradní matku. Deborah nebyla schopna vytvořit vztah, děti zanedbávala, byly jí nakonec odebrány. Příběh Deborah a Rosie

4. Nyní znovu těhotná, skrývala to, bála se, že jí dítě bude hned odebráno. AOT na to přišel, když byla cca v 5-tém měsíci těhotenství. AOT to oznámil Childprotectionservice (registr ohrožených dětí)- ještě nenarozené dítě bylo dáno na seznam ohrožených dětí. Byla určena sociální pracovnice jako koordinátorka péče – Viky. • Pravidelně se scházeli všichni členové týmu nějak relevantní k zajištění bezpečného vývoje očekávaného dítěte. (Tým byl po předchozích zkušenostech skeptický k možnostem změny, přesto bylo rozhodnuto zkusit zajistit službu tak, aby byla dána Deborah možnost o dítě se starat.) Příběh Deborah a Rosie

5. Deborah se o sebe nestarala, byla paranoidní (podobný stav jako před těhotenstvím ), ale tím tak ohrožovala i vývoj nenarozeného dítěte. Byla nedobrovolně hospitalizována na akutním oddělení (asi v 7-mém měsíci těhotenství). Na oddělení se s malou medikací zklidnila, byla ochotná zůstat (pravidelné jídlo apod.) - hospitalizace se stala dobrovolnou. Chodila si ven jak chtěla, ale spolupracovala,nebrala drogy (nebo jenom málo). Příběh Deborah a Rosie

6. Začal se plánovat porod- proto byla přeložena na psychiatrické oddělení ve všeobecné nemocnici, kde byla i porodnice. U porodu byl jeden člověk z porodního oddělení, klíčová pracovnice z AOT a Debořin psychiatr. Narodila se holčička a dostala jméno Rosie. Příběh Deborah a Rosie

7. Předem (již před porodem) byl domluven přesun na oddělení pro matku a dítě. Tam byla matka s dcerou asi 3 měsíce, pak se přesunuly do specializované pěstounské péče - dvě původně porodní asistentky, specializované na péči o děti rodičů s psychickými problémy. (Rodiče jsou v pěstounské rodině spolu s dítětem). AOT tým - klíčová pracovnice a psychiatr- dojížděl pravidelně 1-2x za dva týdny, zhruba hodinu cesty. Dojížděla i psycholožka. Pěstounky pomáhaly s výukou praktických věcí, navázání vztahu Deborah s Rosie. Příběh Deborah a Rosie

8. V pěstounské rodině byla matka a dítě cca 6 měsíců. Hledání nového bydlení. Postupně zapojování místních služeb. Deborah původně bydlela cca 70 km od místa, kde bylo oddělení pro matku a dítě, a kde se nakonec rozhodla usadit. Nechtěla se vrátit do Crawley - místa původního bydliště, měla obavu, že by se opět dostala do „drogařských“ kruhů. Příběh Deborah a Rosie

9. Postupně přebíral péči o Deborah a Rosie místní AOT. Docházela dětská sestra, Deborah chodila do klubu svobodných matek, do dětského centra. Pokud potřebovala něco obstarat bez Rosie, chodily hlídat pěstounky, u kterých Deborah s Rosie po porodu bydlely. • Dále se konalo pravidelně cca 1x za 3 až 6 měsíců sezení všech. Asi v druhém roce Rosie rozhodnuto, že už nemusí být na registru ohrožených dětí , soud rozhodl o navrácení rodičovských práv Deborah. Příběh Deborah a Rosie

10. Deborah se postupně podařilo navázat kontakt se svou matkou a sestrou a postupně také se svými předchozími dětmi. Příběh Deborah a Rosie

11. Žít ve své vlastní rodině / pokud to neznamená závažné ohrožení zdraví a vývoje/ je jedno ze základních práv dítěte. Sanace rodiny- zahraniční zkušenost

12. Podpora nukleární “rodiny” (nejen ve smyslu klasického modelu rodičů a dítěte) tak, aby byla schopna plnit svou rodičovskou roli v rámci svých kapacit, je jeden ze základních pilířů systému péče o ohrožené děti v zemích, kde proběhla / probíhá transformace převážně institucionálního modelu péče v model převážně neinstitucionální. Sanace rodiny- zahraniční zkušenost

13. Udržet dítě (bezpečně) v rodině- či navrátit jej (bezpečně) do rodiny je základní filosofií, která prostupuje všemi službami v transformovaném systému. Sanace rodiny- zahraniční zkušenost

14. Základní filosofie netransformovaného systému je princip „Zubatá“- pokud vykážeš známky, že svou roli nezvládáš (či nenaplňuješ formální předpoklady k jejímu zvládání), vypadáváš ze hry a nastupuje stát jako velká náhradní matka prostřednictvím svých institucí. Sanace rodiny- zahraniční zkušenost

15. Podpora- sanace rodiny není tedy „specializovanou“ službou / i když v systému péče jsou některé služby- týmy více zaměřeny na přímou péči s biologickou rodinou než jiné/, ale je to PRINCIP péče a orientace celého systému. Sanace rodiny- zahraniční zkušenost

16. Včasná identifikace rizikové situace /rodiny/ Identifikace potřeb dítěte- identifikace potřeb rodiny vzhledem k pokrytí potřeb dítěte Identifikace zdrojů od vlastní rodiny přes zdroje přirozené podpory okolí- rodiny užšího i širšího rozsahu, po specializované služby. Vždy nejdříve hledat normální zdroje podpory a ty využívat a podporovat. Sanace rodiny- zahraniční zkušenost

17. Děkuji za pozornost. Petra Kačírková Children´s High Level Group www.chlg.org Sanace rodiny- zahraniční zkušenost