Sociální politika III. Mezinárodní aspekty sociální politiky

1. Sociální politika III.Mezinárodní aspekty sociální politiky Jabok, ETF 2010 Michael Martinek

2. Sociální politika III. Jabok, ETF, 2011. Michael Martinek

3. Za úspěšný boj o demokracii a lidská práva, za usmíření v Evropě a sjednocení kontinentu. Výbor pro udílení ceny vyzdvihl zejména roli Německa a Francie. Letos je tomu 60 let, co vznikl původní předchůdce EU, Evropské společenství uhlí a oceli. • Rozhodnutí pětičlenného výboru, v jehož čele stojí stávající generální tajemník Rady Evropy ThorbjörnJagland, bylo tentokrát jednomyslné. Jagland ještě před vyhlášením výsledku řekl deníku Aftenposten, že očekává tentokrát velké diskuse a kontroverze. • "Evropa prošla ve dvacátém století dvěma válkami a míru jsme dosáhli díky Evropské unii. Evropská unie je největším mírotvorcem historie," reagoval na ocenění prezident EU Herman van Rompuy. • "Je správné, že dostalo cenu dlouholetého úsilí Evropanů a jejich vůdců o udržení trvalého míru na kontinentě, který má za sebou tolik válek," řekl bývalý francouzský prezident Giscard d'Estaing. • "Je to zároveň motivace a závazek - také pro mě osobně," uvedla německá kancléřka Angela Merkelová. • Rozhodnutí Nobelova výboru vítá i český ministr zahraničí Karel Schwarzenberg, který je zastáncem evropského integrace. Mírovou podstatu EU vyzdvihuje, i když základy Unie byly průmyslové. • "Je to spravedlivé rozhodnutí. EU je bezesporu velké mírové dílo, a bylo to tak od počátku," řekl Aktuálně.czSchwarzenberg. Sociální politika III. Jabok, ETF, 2011. Michael Martinek

4. Koordinovaná (komunitární) sociální politika EU • Součást prvního pilíře EU. Systémy sociálního zabezpečení jsou v členských zemích Evropské unie značně rozrůzněné: severské země kladou důraz na vysokou odpovědnost státu vůči občanům, naproti tomu Velká Británie je zastáncem liberálního modelu založeného na osobní odpovědnosti. • Cíl: koordinace národních sociálních politik v souvislosti se vznikem jednotného volného trhu. • Důvody: jednotný volný trh, volný pohyb osob • Principy: • Vyloučení diskriminace při volném pohybu pracovních sil • Jednotná legislativa: na zaměstnanou osobu se vztahuje legislativa státu, v němž je zaměstnána, i když je občanem jiného státu • Přenositelnost sociálních dávek (např. zdravotní a důchodové pojištění) • Sčítání pojistných dob Sociální politika III. Jabok, ETF, 2010. Michael Martinek

5. Vývoj a zdroje SP EU • Evropská sociální charta (Rada Evropy 1961, ratifikace ČR 1998) • Komunitární charta základních sociálních práv pracovníků (1989) • Evropský sociální program (Lisabon, Nice 2000) • Obnovená sociální agenda (EK 2008) Sociální politika III. Jabok, ETF, 2010. Michael Martinek

6. Evropskásociálnícharta • Ratifikována členskými státy Rady Evropy v Turíně 1961, ČR 1998 • Stanovuje 19 základních práv a principů, především • právo na práci, • právo na spravedlivou odměnu za práci, • právo se organizovat • právo na ochranu zdraví. • V roce 1988 byl ve Štrasburku přijat Dodatkový protokol k Evropské sociální chartě, který obsahuje dalších 12 práv, např. • právo na stejné příležitosti a na rovné zacházení, • právo na důstojnost v práci, • právo na ochranu před chudobou a sociálním vyloučením • právo na bydlení. • Práva zakotvená v Evropské sociální chartě mají celoevropský charakter a jsou uznávána všemi státy, které Chartu podepsaly. Charta zároveň rámcově uvádí způsob naplnění těchto práv, konkrétní opatření jsou však v kompetenci jednotlivých členských států. • V roce 1991 byl v Turíně podepsán Protokol pozměňující Evropskou sociální chartu, který zlepšil účinnosti Charty a zvláště fungování jejího kontrolního mechanismu. Sociální politika III. Jabok, ETF, 2010. Michael Martinek

7. Evropská sociální charta Část první - Pracovní doba I. Rozumná pracovní doba - Denní pracovní doba, Týdenní pracovní doba. Pružné systémy pracovní doby, Doba odpočinku v týdnu II. Právo na volno - Placené veřejné svátky, Právo na každoroční dovolenou III. Zkrácení pracovní doby v nebezpečných nebo nezdravých zaměstnáních Část druhá - Zdraví a bezpečnost při práci I. Právní předpisy o bezpečnosti a zdraví při práci – Materiální obsah, Chránění pracovníci a chráněná odvětví II. Účinné vynucování předpisů BOZP - Trendy v pracovních úrazech a nemocích z povolání, Dozor nad uplatňováním pracovních předpisů III. Konzultace a účast pracovníků a/nebo jejich zástupců v otázkách BOZP – na národní a regionální úrovni Část třetí - Spravedlivá odměna za práci I. Právo na důstojnou odměnu II. Záruky odměny - Právo na zvýšenou odměnu za práci přes čas, Právo na stejnou odměnu za práci stejné hodnoty, Právo na rozumnou výpovědní dobu při skončení zaměstnání, Omezení srážek ze mzdy Část čtvrtá - Právo se organizovat a kolektivně vyjednávat I. Právo se organizovat - Vytváření odborových organizací, Právo vstoupit do odborové organizace i nevstoupit do odborové organizace, Činnost odborových organizaci II. Právo kolektivně vyjednávat - Obecné principy, Společné konzultace, Podpora procesu dobrovolného vyjednávání, Smírčí a rozhodčí řízení, Kolektivní akce. Sociální politika III. Jabok, ETF, 2010. Michael Martinek

8. Komunitární charta základních sociálních práv pracovníků • Dokument přijatý Evropskou radou v roce 1989 (bez Velké Británie, která jej přijala až v roce 1997), inspirovaný Sociální chartou Rady Evropy a úmluvami uzavřenými v rámci Mezinárodní organizace práce. Obsahuje zásady evropského modelu pracovního práva a sociálních vztahů. Zaručuje zejména následující práva pracovníků: • -  právo vykonávat jakékoli povolání v členské zemi UE podle vlastního výběru, • -  právo na přiměřenou mzdu, • -  právo na zlepšování životních a pracovních podmínek, • -  právo na sociální ochranu podle práva přijímajícího státu, • -  svobodu sdružování a právo na kolektivní vyjednávání, • -  právo na získávání kvalifikace, • -  právo mužů a žen na stejné zacházení, • -  právo zaměstnanců na informovanost, konzultaci a spolurozhodování, • -  právo na ochranu zdraví a bezpečnost při práci, • -  právo na ochranu dětí a mládeže, • -  právo na zajištění minimální životní úrovně ve stáří, • -  právo na profesionální a sociální integraci v případě tělesného postižení. • Samotná Charta je spíše jen slavnostním prohlášením, které musí být věcně naplněno komunitární legislativou. Rozhodující roli přitom sehrává Komise, která vypracovává návrhy příslušných aktů sekundárního práva. Sociální politika III. Jabok, ETF, 2010. Michael Martinek

9. Evropský sociální program • Ústřední téma: boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení. • Členské země se jednomyslně dohodly na integrovaných hlavních směrech politiky prováděných v rámci lisabonského programu na úrovni EU a na vnitrostátní úrovni v dvouletých národních akčních plánech. • Konkrétně si Lisabonská strategie vytyčila cíl zvýšit průměrnou míru ekonomického růstu do roku 2010 na 3 % a vytvořit dodatečných 20 milionů pracovních míst. • Cíle sociální politiky: • usnadnění účasti v zaměstnání a přístup ke zdrojům, právům, zboží a službám všem lidem • prevence rizika sociálního vyloučení • pomoc nejvíce ohroženým skupinám obyvatel • mobilizace všech stran účastnících se boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení. • Na základě těchto cílů od roku 2001 do roku 2006 předkládaly členské státy EU své Národní akční plány sociálního začleňování Evropské komisi. • V poločase svého trvání byla Lisabonská strategie v roce 2005 revidována a ukázalo se, že z mnoha důvodů (pomalý ekonomický růst, nízká produktivita práce, nedostatečné využití potenciálu informačních a komunikačních technologií či stárnutí populace při neexistenci důchodových reforem) není EU schopna dosáhnout cílů stanovených v Lisabonu. Sociální politika III. Jabok, ETF, 2010. Michael Martinek

10. Obnovená sociální agenda (EK 2008) • Obnovená sociální agenda je souborem legislativních i nelegislativních iniciativ v sociální oblasti, které se v současné době postupně projednávají v orgánech Rady. Je plně soudržná s Lisabonskou strategií pro růst a zaměstnanost, posiluje ji a je založena na třech vzájemně propojených a stejně důležitých cílech: příležitosti, přístup a solidarita. • EU má v sociální oblasti jen omezenou pravomoc a odpovědnost, ale díky spolupráci s členskými státy a zainteresovanými stranami spojuje v rámci obnovené sociální agendy různá opatření EU dohromady za účelem podpory činnosti v sedmi prioritních oblastech: • Děti a mládež – budoucnost Evropy • Investice do lidí: vytváření více a lepších pracovních míst, rozvoj nových dovedností • Mobilita • Delší a zdravější život • Boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení • Boj proti diskriminaci a podpora rovnosti žen a mužů • Příležitosti, přístup a solidarita v celosvětovém měřítku Sociální politika III. Jabok, ETF, 2010. Michael Martinek

11. Instituce a nástroje SP EU • Rada Evropské unie: Zaměstnanost, sociální politika, zdraví a ochrana spotřebitele (ministři práce a sociálních věcí a ministři zdravotnictví členských států EU) • Evropský parlament: Výbor pro zaměstnanost a sociální věci (z ČR Milan Cabrnoch – ODS, Richard Falbr – ČSSD) • Evropská komise: Generální ředitelství pro zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti, zahrnuje agendu dvou komisařů: • László Andor (Maďarsko) – zaměstnanost, sociální věci a sociální začleňování. • VivianeRedingová (Lucembursko), místopředsedkyně EK – spravedlnost, základní práva a občanství. • Evropský sociální fond (ESF): pomáhá občanům zvyšovat si kvalifikaci a zlepšovat své vyhlídky na zaměstnání. • Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) Sociální politika III. Jabok, ETF, 2010. Michael Martinek

12. Fondy EU • Fondy EU představují hlavní nástroj realizace evropské politiky hospodářské a sociální soudržnosti. Právě jejich prostřednictvím se rozdělují finanční prostředky určené ke snižování ekonomických a sociálních rozdílů mezi členskými státy a jejich regiony. • Evropská unie disponuje třemi hlavními fondy: • Strukturální fondy: • Evropský fond pro regionální rozvoj (ERDF) • Evropský sociální fond (ESF) • Fond soudržnosti (FS) • Na právě probíhající programové období 2007—2013 má ČR z evropských fondů k dispozici 26,69 miliard eur (přibližně 670 miliard Kč, tj. asi dvě třetiny ročního státního rozpočtu ČR). Sociální politika III. Jabok, ETF, 2010. Michael Martinek

13. Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) • Poradní orgán Evropské unie, založen 1957. Prostřednictvím stanovisek k návrhům právních předpisů Evropské unie a stanovisek z vlastní iniciativy vyjadřuje názor organizované občanské společnosti na hospodářská, sociální a kulturní témata, která považuje za závažná. Jeho členy lze rozdělit do tří zájmových skupin: zaměstnavatele, zaměstnance a různé. • Výbor poskytuje závazné a nezávazné konzultace. Evropská komise, Rada EU a na základě Amsterdamské smlouvy také Evropský parlament mohou využít poradního stanoviska Výboru kdykoli to uznají za vhodné. Ve vymezených oblastech (vnitřní trh, vzdělání, ochrana spotřebitele, životní prostředí, regionální rozvoj, sociální záležitosti) jsou dokonce povinni konzultovat návrhy zákonných norem před jejich přijetím. Od roku 1972 navíc Výbor disponuje právem vlastní iniciativy vydávat stanoviska nebo jen průzkumná stanoviska k jakékoli záležitosti týkající se EU. Formuluje, jaké dopady by mělo přijetí konkrétních norem v oblasti sociálních a zaměstnaneckých otázek. Jeho stanoviska jsou následně zveřejňovány v Úředním věstníku Evropské unie. Sociální politika III. Jabok, ETF, 2010. Michael Martinek

14. Organizace EHSV • EHSV má 344 členů vybraných ze zástupců širokého okruhu občanské společnosti a hospodářské sféry. Tyto představitele nominují členské státy a následně po doporučení Komise je jednomyslně jmenuje Rada EU na obnovitelné funkční období 4 let. Členové během výkonu své funkce nesmí být vázáni žádnými příkazy a musí být zcela nezávislí. • Předseda je volen z okruhu všech členů EHSV na funkční období dvou let. Jeho úkolem je zodpovídat za činnost celého Výboru (Mario Sepi – předseda EHSV od r. 2008) • Členové ze svých řad dále volí dva místopředsedy a 34-členné byro. • O administrativu spojenou s prací EHSV se stará generální sekretariát v čele s generálním tajemníkem. Část svého personálu sdílí Hospodářský a sociální výbor společně s Výborem regionů. Sociální politika III. Jabok, ETF, 2010. Michael Martinek

15. Sociální politika III. Jabok, ETF, 2010. Michael Martinek

16. Skupiny Výboru EHSV • Členy Výboru lze rozdělit do tří stejně velkých skupin: • Skupina I- zaměstnavatelé: • veřejné a soukromé sektory průmyslu, obchodu, financí, velké podniky • Skupina II- zaměstnanci: • národní konfederace odborových svazů • Skupina III- různé zájmy a činnosti: • zemědělci, spotřebitelé, sociální hospodářství, řemeslníci, malé a střední podniky, odborné profese, nevládní organizace působící v sociální oblasti a oblasti životního prostředí, svobodná povolání Sociální politika III. Jabok, ETF, 2010. Michael Martinek

17. ZASTOUPENÍ ČLENSKÝCH STÁTŮ V HOSPODÁŘSKÉM A SOCIÁLNÍM VÝBORU • Švédsko 12 • Itálie 24 • Bulharsko 12 • Německo 24 • Dánsko 9 • Velká Británie 24 • Irsko 9 • Polsko 21 • Finsko 9 • Španělsko 21 • Litva 9 • Rumunsko 15 • Slovensko 9 • Belgie 12 • Estonsko 7 • Česká republika 12 • Lotyšsko 7 • Maďarsko 12 • Slovinsko 7 • Nizozemsko 12 • Kypr 6 • Portugalsko 12 • Lucembursko 6 • Rakousko 12 • Malta 6 • Řecko 12 • Celkem 344 Sociální politika III. Jabok, ETF, 2010. Michael Martinek

18. Občanství Evropské unie • Občanství Evropské unie je závislé na státní příslušnosti členského státu. Každý, kdo je občanem členského státu, je považován za občana Unie. • Práva občana Evropské unie • může se pohybovat (cestovat) po celém území Unie a pobývat či usadit se kdekoliv • má právo hledat si pracovní příležitosti a pracovat ve všech členských zemích • má právo na stejné zacházení jako zaměstnanci daného státu Evropské unie - zákaz diskriminace v zaměstnání • jako osoba samostatně výdělečně činná může poskytovat služby na celém území EU • má právo studovat, vzdělávat se, připravovat se na budoucí povolání a uskutečňovat výzkum na území EU • může volit a být volen do Evropského parlamentu a dále má právo k němu podávat petice • obdobně může volit a kandidovat také ve volbách do místních zastupitelstev v místě svého pobytu  • v zemi, kde chybí jeho vlastní diplomatické zastoupení může využít konzulát nebo velvyslanectví jiného členského státu • má právo se obracet na evropského ombudsmana či podat stížnost k Evropské komisi • má také právo na volný přístup ke všem dokumentům Unie a členských států Evropské unie. Výjimku z tohoto pravidla mohou udělit pouze Evropský parlament nebo Rada Evropské unie Sociální politika III. Jabok, ETF, 2010. Michael Martinek

19. Sociální zabezpečení migrujících osob • K zabezpečení dostatečné sociální ochrany při migraci do jiného členského státu EU slouží ustanovení Společenství o sociálním zabezpečení, která jsou obsažena v nařízeních 883/2004 a 987/2009. Tato legislativa poskytuje v oblasti sociálního zabezpečení praktická řešení většiny problémů spojených s pohybem osob mezi jednotlivými státy. • Ustanovení Společenství chrání pouze osoby, které jsou státními příslušníky členských států EU (také EHP a Švýcarska) či jejich rodinnými příslušníky (případně i jejich pozůstalými). • Kromě jiných patří mezi oblasti, na něž se ustanovení vztahují a ovlivňují tak všechny národní právní přepisy v daných oblastech, také důchody. Jedná se nejen o důchody starobní, ale také invalidní (dávky v případě invalidity). Sociální politika III. Jabok, ETF, 2010. Michael Martinek

20. Sociální zabezpečení migrujících osob • NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení • NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (ES) č. 987/2009 ze dne 16. září 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení Sociální politika III. Jabok, ETF, 2010. Michael Martinek

21. Sociální zabezpečení migrujících osob • Občan EU je pojištěn v zemi, v níž vykonává svou pracovní činnost. To platí pro zaměstnance i samostatně výdělečně činné osoby (a to i v případě, kdy bydlí na území jiné země nebo když jejich firmy nebo zaměstnavatelé mají sídlo v jiném členském státě). • V kterékoli době se na občana vztahují právní předpisy pouze jediného státu. • Právní předpisy sociálního zabezpečení země, v níž je občan pojištěn, zpravidla zaručují stejná práva a povinnosti, jaké mají státní příslušníci této země. To znamená, že nároky na dávky nemohou být zamítnuty pouze z důvodu, že žadatel není státním příslušníkem daného státu. • Oblasti na něž se ustanovení vztahují, neboli věcný rozsah koordinace: předpisy EU o sociálním zabezpečení se týkají všech národních právních předpisů členských států, jejichž předmětem jsou: • Dávky v nemoci • Dávky v mateřství a rovnocenné otcovské dávky • Dávky v invaliditě • Dávky ve stáří • Pozůstalostní dávky • Dávky při pracovních úrazech a nemocech z povolání • Pohřebné • Dávky v nezaměstnanosti • Předdůchodové dávky • Rodinné dávky Sociální politika III. Jabok, ETF, 2010. Michael Martinek

22. Zdravotní pojištění při migraci • Pokud se týká zdravotního pojištění, pak plně zdravotně pojištěn se všemi souvisejícími právy jste pouze v zemi, v níž jste ekonomicky činní. Tato zásada platí pro osoby zaměstnané i samostatně výdělečně činné. A to i případech, kdy tato osoba bydlí na území jiné země. V zemi pojištění pak máte nárok na plnou lékařskou péči dle právních předpisů daného státu. • Preventivní péče (preventivní prohlídky či předem plánované operace) musí být v zásadě využívána jen v zemi pojištění. Pouze v některých velmi specifických případech je možné se se svou zdravotní pojišťovnou domluvit na umožnění výjimky (např.uskutečnění operace v jiné zemi z důvodu nedostupnosti odpovídající péče v zemi pojištění). • Výjimkou z popsaného principu jsou tzv. pendleřičilipřeshraniční pracovníci - pracovníci, kteří dojíždějí za prací do jedné členské země a nejméně jednou týdně se vracejí do místa bydliště v druhé členské zemi. Tito pracovníci mají umožněno plné čerpání zdravotní péče v obou dotčených zemích. • Mimo zemi pojištění budete v ostatních státech Unie, Evropského hospodářského prostoru a ve Švýcarsku s Evropskou kartou zdravotního pojištění (modrá plastová kartička, kterou vystavují zdravotní pojišťovny svým pojištěncům) posuzován jako turista a v nutných případech (úraz, nemoc) bude ošetřen dle pravidel platných v navštívené zemi. Bude tedy třeba počítat se spoluúčastí pacientů na platbě apod. • Po dobu turistického pobytu v jiné členské zemi máte tedy z vašeho zákonného pojištění nárok na nutnou péči. A to tak, abyste nebyli nuceni opustit území dotyčného státu dříve, než jste původně plánovali. Sociální politika III. Jabok, ETF, 2010. Michael Martinek

23. Sčítání dob pojištění • V rámci předpisů Společenství o sociálním zabezpečení migrujících osob platí kromě jiného pravidlo sčítání dob pojištění. Toto pravidlo se uplatňuje při rozhodování o nároku na některé dávky, kupříkladu v případě nemocenské, mateřské, ale také při rozhodování o nároku na důchod.  • Pokud tedy osoba byla zaměstnána během svého aktivního života ve více členských státech EU, EHP či Švýcarsku, vzniká nárok na samostatný důchod z každé země, kde byla pojištěna alespoň jeden rok (při splnění podmínek stanovených národními právními předpisy jako je například rozhodný věk pro vznik nároku na důchod). • V případě potřeby se budou pro posouzení nároku sčítat pojistné doby splněné v různých členských zemích. Pokud například v jedné zemi nedosáhne doba pojištění minimální délku stanovenou národními právními předpisy pro vznik nároku na důchod, budou vzaty v úvahu všechny doby pojištění, kterých bylo dosaženo i v dalších zemích. • Všechny země EU, Norsko, Island, Lichtenštejnsko a Švýcarsko zaznamenávají období vašeho sociálního pojištění až do podání vaší žádosti o důchod. O své odvedené příspěvky tak nikdo nebude „ošizen". Dokonce i v případě, že byla doba pojištění v některé zemi kratší než požadovaný rok, převezme země, v níž jste naposledy pracovali nebo žili, tato období do své evidence a připočte k době pojištění. Ani v takovém případě o platby pojistného nepřijdete. Sociální politika III. Jabok, ETF, 2010. Michael Martinek

24. Důchod • Věk odchodu do důchodu je v členských státech EU stále věcí národních právních úprava v rámci EU není harmonizován. Důchodový věk je tedy rozdílný, aktuálně se nejčastěji pohybuje v rozmezí od 60 do 67 let. Orientační tabulku naleznete na webu České správy sociálního zabezpečení. • V každé zemi, kde byla osoba pojištěna, jsou její záznamy o pojištění uchovávány až do doby, kdy dosáhne důchodového věku dle práva dotčené země. Každá země, kde byla osoba pojištěna alespoň po dobu 1 roku (12 měsíců), jí musí vyplácet starobní důchod či jeho poměrnou část dle doby pojištění, jakmile daná osoba dosáhne věkové hranice pro vznik nároku na důchod stanovené legislativou daného státu   • K uplatnění nároku na důchod z více států EU postačuje podat žádost pouze v jednom státě. Obvykle tedy žadatel podává žádost o důchod ve státě svého současného bydliště. Po vyplnění potřebných formulářů, dotyčná instituce (v ČR je to ČSSZ) následně dokumenty předá všem příslušným institucím členských států, v nichž byl žadatel pojištěn, aby mohly rozhodnout o jeho nároku.  • Je důležité vědět, jaký věk odchodu do důchodu je v zemích, v nichž byl občan pojištěn, a počítat s postupným zvyšováním celkové částky důchodu. Může totiž nastat situace, že v ČR bude věk odchodu do důchodu nižší, než ve zbývajících státech předchozího pojištění. Žadateli bude tedy přiznána výplata důchodu v ČR, ale ostatní důchody budou moci být vypláceny možná až o několik let později. Sociální politika III. Jabok, ETF, 2010. Michael Martinek

25. Výpočet důchodu • Nejprve příslušná instituce v každé zemi vypočítá váš důchod v souladu s vlastními pravidly výpočtu a na základě doby pojištění a výše příspěvků, které jste v této zemi platili. Další fází je výpočet důchodu se započítáním všech dob pojištění z dalších států (evropský důchod). Každá země sečte všechna období sociálního pojištění a poté vypočítá, jak vysoký důchod by byl přiznán, pokud by všechny vaše příspěvky byly placeny do jejího systému sociálního zabezpečení. Vypočtená částka se pak sníží dle skutečné doby vašeho pojištění v této zemi. • Příklad výpočtu: Český občan pracoval a byl pojištěn postupně • 22 let v České republice • 5 let v Německu • 10 let v Itálii • 3 roky v Rakousku • V žádné z uvedených zemí by neměl takovýto občan nárok na důchod, protože nesplňuje podmínku potřebné doby pojištění. Avšak díky předpisům Společenství se v každé dotčené zemi provede výpočet „ideálního" důchodu za celou dobu pojištění a ten se následně pokrátí dle skutečné doby pojištění. Bude tedy proveden následující výpočet a přiznání výplaty v jednotlivých dotčených zemích: • České úřady budou vyplácet 22/40 částky, na níž by měl pojištěný nárok za celých 40 let pojištění (součet všech dob pojištění). • Německo bude vyplácet 5/40 (tj. 1/8) částky, na níž by zde vznikl nárok po 40 letech pojištění. • Itálie 10/40 ( tj. 1/4) částky, na níž by dotyčný měl v tomto státě nárok po 40 letech pojištění. • A konečně Rakousko bude vyplácet 3/40 částky, na níž by vznikl nárok po 40 letech pojištění. Sociální politika III. Jabok, ETF, 2010. Michael Martinek

26. Volební právo • Právo volit a být volen do Evropského parlamentu • Kdo může uplatňovat toto právo? V zásadě každý občan EU, kterému bylo přiznáno volební právo. Občané Unie žijící mimo zemi svého původu mohou volit buď v zemi původu, nebo v zemi momentálního pobytu, pokud jsou splněny všechny podmínky předepsané volebním zákonem dotčené země. Občané mohou využít vždy pouze jednu z uvažovaných možností. Čili nikdo nesmí volit více než jednou a kandidovat v týchž volbách ve více členských státech. • Právo volit a být volen ve volbách do místních zastupitelstev  • Každý občan Unie, který bydlí v zemi EU, jejímž není státním příslušníkem, má právo volit a být volen v obecních volbách v zemi svého pobytu za týchž podmínek jako státní příslušníci této země. Hlavní pravidlo tedy spočívá v tom, že s občany EU žijícími v jiné zemi EU je jednáno rovnocenným způsobem, tedy jako kdyby byli státními příslušníky země pobytu. • Toto jednotně přiznané právo platí pouze pro obecní neboli místní volby. Volby vyšší úrovně (do regionálních či státních institucí) řeší každá členská země v rámci své vlastní právní úpravy. Na dané zemi závisí, zda v těchto případech ponechá volební právo jen vlastním občanům nebo přizná i dalším občanům EU. Sociální politika III. Jabok, ETF, 2010. Michael Martinek

27. Práva zaměstnanců v EU • Právo žít, pracovat a studovat v jiných členských zemích Evropské unie, než je země jejich původu, náleží všem občanům Unie a patří mezi základní práva plynoucí z členství v EU. • Občané Evropské unie mají tedy přiznáno právo na rovný přístup k pracovním příležitostem a následné rovné zacházení. Mohou se ucházet o práci u jakékoliv firmy na území kteréhokoliv členského státu. Přičemž zájemci o pracovní příležitost ze dvou rozdílných zemí Unie nemohou být vystaveni rozdílným požadavkům a v rámci výběrového řízení jim musí být zaručeny stejné podmínky. • Je nepřípustná jakákoliv diskriminace v pracovních podmínkách mezi domácími pracovníky a osobami, které přicházejí pracovat na území daného státu z jiných členských zemí. Nařízení přitom výslovně zmiňuje odměnu, výpověď, rekvalifikace, ale uvedený zákaz se týká obecně pracovních podmínek. • Rovné postavení mužů a žen, zde platí: jestliže zaměstnavatel v Evropské unii zaměstnává muže a ženu, kteří pro něj vykonávají stejnou práci, musí jim zaplatit stejnou mzdu. Rozdíly ve mzdě mohou nastat jedině z důvodů existence objektivních faktorů spojených s úrovní kvalifikace nebo proto, že jeden ze zaměstnanců má delší praxi. • Uvedené nařízení 1612/68 poskytuje dále pracovníkům právo na odborná školení za stejných podmínek, jaké mají domácí zaměstnanci. Evropský soudní dvůr však omezil toto právo, aby zamezil nadměrným nákladům ve státech, jejichž systém je v této oblasti velmi štědrý. Sociální politika III. Jabok, ETF, 2010. Michael Martinek

28. Dávky v nezaměstnanosti při migraci • Každý občan EU, který je nezaměstnaný, má právo hledat a ucházet se o práci i v jiné členské zemi EU. Podpora v nezaměstnanosti, která mu náleží se v takovém případě převede z domovského státu do země, v níž je nezaměstnaný uchazečem o práci (pochopitelně při splnění potřebných náležitostí).  • Avšak žadatel alespoň 4 týdny od okamžiku, kdy se stal nezaměstnaným, musí být k dispozici svému úřadu práce, který jej eviduje a vyplácí dávku v nezaměstnanosti. Tento požadavek vychází z předpokladu, že nezaměstnaný by měl napřed vyčerpat všechny možnosti hledání nového pracovního místa ve své zemi a pak teprve rozšířit hledání zaměstnání na další země. Příslušný úřad práce může případně čtyřtýdenní dobu zkrátit. Sociální politika III. Jabok, ETF, 2010. Michael Martinek

29. Uznávání profesních kvalifikací • Uznávání vzdělání či kvalifikace se v zásadě dělí na uznávání profesní a akademické. Členské státy EU se snaží problém vzájemného uznávání diplomů a kvalifikace dlouhodobě řešit, dosud však neexistují jednotná pravidla. Ačkoli ze zásady platí automatické uznání diplomů a kvalifikace, skutečnost může být poněkud odlišná. • Profesní uznávání kvalifikace: Jedná se o prokázání kvalifikace k dané činnosti. Profesní uznáváníse zaměřuje na posouzení znalostí, schopností a zkušeností konkrétní osoby, přičemž znalosti a schopnosti sice mohou být doloženy dokladem o formální kvalifikaci (vzdělání a přípravě), ale také mohou být doloženy dokladem o faktickém výkonu dané činnosti nebo jinými doklady. Výsledkem procesu profesního uznávání je rozhodnutí o tom, zda dotyčná osoba má dostatečné předpoklady (kvalifikaci) pro výkon konkrétního povolání nebo činnosti. • Regulované povolání je taková činnost, pro jejíž výkon jsou právními předpisy členského státu EU předepsány určité požadavky, bez jejichž splnění nemůže osoba toto povolání vykonávat (např. stupeň a obor vzdělání, praxe, bezúhonnost, zdravotní způsobilost atd.). Členské státy si samy stanovují, která povolání budou regulovat a která ne, a každý stát má vlastní seznam těchto povolání. Počty regulovaných povolání se stát od státu významně liší a pohybují se zhruba od několika desítek až po několik set. Sociální politika III. Jabok, ETF, 2010. Michael Martinek

30. Uznávání akademických kvalifikací • Uznávání dosaženého vzdělání – akademické uznávání. V praxi si jej lze představit pod uznáváním diplomů, studijních programů a jejich částí mezi vzdělávacími institucemi případně orgány státní správy v různých zemích. Může být spojeno s uznáním akademické hodnosti nebo titulu (např. pro zapsání do osobních dokladů). Zde se postupuje na základě dvoustranných smluv mezi jednotlivými státy a na základě mezinárodních smluv uzavřených zejména v rámci Rady Evropy. Toto uznávání je nutné pro přijetí k dalšímu studiu, případně pro umožnění neopakování části studijního programu v zahraničním vzdělávacím zařízení. • Akademické uznávání je charakterizováno detailním porovnáváním studijních plánů, které vede k ne/uznání rovnocennosti dosaženého vzdělání. Někdy je užíván také pojem nostrifikace. Do vstupu České republiky do Evropské unie bylo akademické uznávání jediným instrumentem také pro vstup do zaměstnání, to je dnes nahrazeno profesním uznáváním. Sociální politika III. Jabok, ETF, 2010. Michael Martinek

31. Právo na vzdělání v jiné zemi EU • Vstupem do EU získali všichni čeští  občané právo vzdělávat se a  připravovat na budoucí povolání ve všech ostatních členských státech za rovných podmínek s domácími občany. Podmínkou je samozřejmě přijetí na danou vzdělávací instituci. Diskriminace z titulu příslušnosti k jinému státu je nepřípustná. Od studentů a zájemců o vzdělání z ostatních členských států nesmí být požadováno splnění zvláštních podmínek, které domácí studenti a zájemci splnit nemusí. • Stejnými podmínkami studia se rozumí stejné nároky při přijímacím řízení, stejná výše školného, pokud je nějaké vyžadováno, stejné studijní nároky apod. Dokonce, pokud stát přispívá svým studentům na školné, mají na shodný příspěvek nárok i studenti z ostatních zemí EU. Uvedené se však týká pouze vzdělávání jako takového a obvykle se nevztahuje na příspěvky státu na výdaje související - tedy kolejné, nájemné či stravné. • Každá členská země má vlastní vzdělávací systém a vlastní zákony, v tomto směru nedochází k žádné společné úpravě na úrovni EU. Některé země poplatky za studium neuplatňují, některé ano. Výše školného se pak také liší. Důležité je si uvědomit, že občan ČR má na zahraniční škole přístup ke vzdělání za stejných podmínek. To se týká i plateb školného. Sociální politika III. Jabok, ETF, 2010. Michael Martinek

32. Zdravotní a sociální pojištění při studiu v zahraničí • Studenti, stejně jako např. turisté, se v době svého studia zdržují na území jiné členské země po přechodnou dobu. Pro uplatnění základního práva na nezbytnou zdravotní péči je nutné, aby při sobě měli svůj Evropský průkaz zdravotního pojištění (EHIC). V případě úrazu či nemoci je třeba EHIC předložit lékaři. Tím je zajištěn nárok na nezbytnou zdravotní péči za stejných podmínek jako mají místní pojištěnci. To znamená, že péče za ošetření je hrazena do výše jako u místních pojištěnců. Případná spoluúčast pak podléhá úhradě z vlastních zdrojů. • Vzhledem k tomu, že ve většině zemí se za lékařskou péči připlácí, je doporučováno sjednání komerčního připojištění pro pobyt v zahraničí. Z toto mohou být hrazeny náklady na spoluúčast či případný převoz zpět do ČR. Doporučována je kombinace obou způsobů pojištění. Tedy EHIC i komerční připojištění. • Uznání studia na zahraničních vysokých školách pro zdravotní a sociální účely: V případě řádného denního studia v České republice je za studenty hrazeno pojištění v plné míře státem. Aby tomu tak bylo i v případě přechodu na studium v zahraničí, je třeba si nechat toto studium uznat na českém Ministerstvu školství mládeže a tělovýchovy. Jedná-li se o akreditované vzdělávací zařízení, není uznání nijak problematické. Sociální politika III. Jabok, ETF, 2010. Michael Martinek

33. Uznávání kreditů • V Evropské unii existuje systém, který zaručuje, že kredity získané během studia v jiné zemi Unie budou studentům započítány domácí univerzitou. • Evropský kreditní systém pro vysokoškolské vzdělávání byl vytvořen v roce 1989 jako pilotní projekt pro zjednodušení studia na zahraniční vysoké škole v rámci evropského programu výměny studentů Erasmus. Jako systém přenosu kreditů se rozšířil do 30 zemí a byl zaveden na více než 1000 vysokých škol. • Evropský kredit je určitým vyjádřením „objemu" studia. Společně s ním je užívána také hodnotící kvalitativní škála v rozmezí 5 úrovní (A - F, od výborně až po neuspěl/a). Evropské kredity jsou přenosné z jedné univerzity na druhou, proto může být část studia v zahraničí velmi snadno započítána jako běžná součást studia na domácí univerzitě. Vyjádření jednoročního řádného studia (1500 - 1800 hodin) tak představuje 60 kreditů. Čili jeden kredit odpovídá cca 25 - 30 „pracovním" hodinám. • Vedle přenositelnosti je důležitá také akumulační funkce kreditů. Během studia jsou sbírány body-kredity až do hranice odpovídající předepsanému studijnímu programu. V rámci vymezených možností si student může sám zvolit a ovlivnit strukturu svého studijního plánu. • Kreditní systém počítá s tzv. Dodatkem k diplomu, který poskytuje standardizované informace o dosaženém vzdělání. Dodatek popisuje podstatu, délku, obsah, souvislosti a postavení všech typů úspěšně absolvovaných vysokoškolských studií, jejichž výsledkem bylo získání  vysokoškolské kvalifikace. Od roku 2005 je automaticky vydáván v češtině a angličtině vysokou školou jako příloha k diplomu. Sociální politika III. Jabok, ETF, 2010. Michael Martinek

34. Evropská politika soudržnosti • Co je to evropská politika soudržnosti? • Evropská unie prostřednictvím politiky soudržnosti usiluje o rovnoměrný hospodářský a společenský rozvoj všech svých členských států a jejich regionů. Cílem je, aby se zmírnily rozdíly v životní a ekonomické úrovni mezi chudšími a bohatšími zeměmi EU a zároveň se zvyšovala schopnost Evropské unie jako celku čelit výzvám 21. století. Ve středu zájmu spolu s důrazem na udržitelný růst, inovace a konkurenceschopnost stojí vytváření otevřené, flexibilní a soudržné společnosti s vysokou mírou zaměstnanosti. • Tomuto úsilí se souhrnně říká evropská politika hospodářské a sociální soudržnosti (HSS), či krátce kohezní politika (koheze znamená soudržnost). HSS patří vedle zemědělské politiky k nejvýznamnějším evropským agendám a Evropská unie na ni vynakládá více než třetinu svého společného rozpočtu. Sociální politika III. Jabok, ETF, 2011. Michael Martinek

35. Co to jsou fondy Evropské unie? • Fondy EU představují hlavní nástroj realizace evropské politiky hospodářské a sociální soudržnosti. Právě jejich prostřednictvím se rozdělují finanční prostředky určené ke snižování ekonomických a sociálních rozdílů mezi členskými státy a jejich regiony. • Evropská unie disponuje třemi hlavními fondy: • Strukturální fondy: • Evropský fond pro regionální rozvoj (ERDF) • Evropský sociální fond (ESF) • Fond soudržnosti (FS) • Kolik může ČR z evropských fondů získat? • Na právě probíhající programové období 2007—2013 má ČR z evropských fondů k dispozici 26,69 miliard eur. Abychom si mohli udělat představu, jak velkou sumu to představuje, lze ji přirovnat přibližně ke třem čtvrtinám ročního státního rozpočtu ČR. Sociální politika III. Jabok, ETF, 2011. Michael Martinek

36. Co je to operační program? • Každá členská země si dojednává s Evropskou komisí operační programy (OP), které jsou zprostředkujícím mezistupněm mezi třemi hlavními evropskými fondy (ERDF, ESF, FS) a konkrétními příjemci finanční podpory v členských státech a regionech. Jsou to strategické dokumenty představujících průnik priorit politiky hospodářské a sociální soudržnosti EU a individuálních zájmů členských států. • Česko si pro nynější období vyjednalo 26 operačních programů. Osm z nich je zaměřeno tématicky (např. na dopravu, vědu a vzdělávání, zaměstnanost, životní prostředí) a sedm zeměpisně (na Středočeský kraj, Střední Moravu, Moravskoslezsko atd.) Ostatní OP umožňují přeshraniční, meziregionání a nadregionální spolupráci či zajišťují technické, administrativní a výzkumné zázemí realizace politiky soudržnosti. Sociální politika III. Jabok, ETF, 2011. Michael Martinek

37. Jak se finanční podpora z EU získává? • Operační programy jako oficiální dokumenty schválené Evropskou komisí definují, které problémy chce Česká republika za prostředky získané z evropského rozpočtu řešit a čeho chce v programovém období 2007—2013 dosáhnout. Zajišťují, aby projekty nebyly k financování vybírány nahodile, nýbrž podle toho, zda pomáhají uskutečňovat záměry kohezní politiky. • OP se dělí na prioritní osy, které konkrétněji vymezují, na co mohou být finance přidělené danému operačnímu programu vynaloženy. Prioritní osy se dále skládají z oblastí podpory, případně i z podoblastí podpory (viz schéma). • Každý subjekt, jenž chce požádat o finanční podporu z fondů EU, musí předložit projekt řídicímu orgánu operačního programu. Řídicími orgány operačních programů jsou u tématicky zaměřených OP resortní ministerstva; u územně vymezených OP regionální rady regionů soudržnosti, což jsou územní celky odpovídající jednomu nebo více českým krajům zřízené za účelem přijímání dotací z evropských fondů. Sociální politika III. Jabok, ETF, 2011. Michael Martinek

38. Projekt je dokumentem dokládajícím, jak aktivity žadatele přispějí k cílům stanoveným v operačním programu a tím i k uskutečňování evropské politiky hospodářské a sociální soudržnosti. Žadatel proto musí znát prováděcí dokumenty operačního programu a řídit se jeho prioritními osami. • Řídicí orgány operačních programů vyhlašují pravidelně časově vymezené výzvy k předkládání projektů v rámci jednotlivých prioritních os a oblastí podpory. Sociální politika III. Jabok, ETF, 2011. Michael Martinek

39. Jaké projekty jsou financovány z fondů EU? • Rozvoj dopravy a dopravní infrastruktury • Např. výstavba a opravy silnic, železnic, dálnic, obchvatů, říční infrastruktury, budování přestupních terminálů integrované veřejné dopravy, nákupu dopravních prostředků městské hromadné dopravy apod. • Ochrana životního prostředí • Např. budování čistíren odpadních vod, rozvodných sítí pitné vody, výsadba regenerační zeleně, instalace větrných elektráren, budování systémů odděleného sběru odpadů, investiční podpora vzdělávacích, poradenských a informačních center environmentálního vzdělávání apod. • Rozvoj měst a obcí, přeshraniční spolupráce • Např. úpravy veřejných prostranství, včetně výsadby okrasné zeleně, infrastruktura pro poskytování sociálních, vzdělávacích a zdravotnických služeb, infrastruktura pro poskytování zájmových a volnočasových aktivit, přeshraniční spolupráce v oblasti rozvoje mezilidských vztahů, společenských a kulturních aktivit, regenerace bytových domů apod. • Rozvoj cestovního ruchu • Např. rozvoj kapacit ubytovacích zařízení, vybudování, rekonstrukce a obnova skanzenů, muzeí apod., budování cyklostezek a cyklotras s využitím pro cestovní ruch, prezentace turistických destinací apod. • Rozvoj lidských zdrojů • Např. rekvalifikační kurzy pro nezaměstnané, poskytování sociálních služeb, zvyšování kvality výuky cizích jazyků, vytvoření systému dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků, inovace vzdělávacích programů, vzdělávání pracovníků výzkumu a vývoje, podpora dalšího vzdělávání apod. • Zlepšování kvality služeb poskytovaných veřejnou správou a samosprávou • Např. výstavba datových sítí pro potřeby služeb veřejné správy, zavádění moderních metod zvyšování výkonnosti, kvality a transparentnosti veřejné správy apod. • Podpora podnikání, vědy a výzkumu • Např. podpora při zakládání podniků, nákupu výrobních technologií, podpora patentové aktivity podniků, vědeckovýzkumných institucí a vysokých škol, výstavba a další rozvoj existujících průmyslových parků, podpora rozvoje poradenství v oblasti eko-technologií a environmentálních systémů řízení, podpora marketingových služeb apod. • Program rozvoje venkova • Oproti období 2000 — 2006 již pod strukturální fondy nespadá podpora konkurenceschopnosti zemědělství, lesnictví a rozvoje venkova. Tyto oblasti jsou financovány prostřednictvím Programu rozvoje venkova financovaného z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EAFRD). Podrobné informace o Programu rozvoje venkova se dozvíte na stránkách Ministerstva zemědělství. Sociální politika III. Jabok, ETF, 2011. Michael Martinek

40. Rozdělení 26 českých operačních programů • Tematické operační programy 21,2 mld € • Integrovaný operační program • OP Podnikání a inovace • OP Životní prostředí • OP Doprava • OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost • OP Výzkum a vývoj pro inovace • OP Lidské zdroje a zaměstnanost • OP Technická pomoc • Operační programy Praha 0,34 mld € • OP Praha Konkurenceschopnost • OP Praha Adaptabilita • Regionální operační programy 4,6 mld € • ROP Severozápad • ROP Severovýchod • ROP Střední Čechy • ROP Jihozápad • ROP Jihovýchod • ROP Moravskoslezsko • ROP Střední Morava • Evropská územní spolupráce 0,39 mld € • 5 OP Přeshraniční spolupráce: • ČR – Bavorsko • ČR – Polsko • Rakousko – ČR • Sasko – ČR • Slovensko – ČR • OP Meziregionální spolupráce • OP Nadnárodní spolupráce • ESPON 2013 • INTERACT II Sociální politika III. Jabok, ETF, 2011. Michael Martinek

41. Evropský sociální fond v ČR • Evropský sociální fond (ESF) je jedním ze tří strukturálních fondů Evropské unie. Je klíčovým finančním nástrojem pro realizování Evropské strategie zaměstnanosti. • Hlavním posláním ESF je rozvíjení zaměstnanosti, snižování nezaměstnanosti, podpora sociálního začleňování osob a rovných příležitostí se zaměřením na rozvoj trhu práce a lidských zdrojů. • Objem finančních prostředků z ESF pro ČR na programovací období 2007-2013 činí 3,8 mld. EUR. Na programové období 2004-2006 bylo pro ČR přiděleno 456,98 mil.Eur. Sociální politika III. Jabok, ETF, 2011. Michael Martinek

42. Cíle Evropského sociálního fondu • Pomoc nezaměstnaným lidem při vstupu na trh práce • Rovné příležitosti pro všechny při přístupu na trh práce • Sociální začleňování, pomoc lidem ze znevýhodněných sociálních skupin při vstupu na trh práce • Celoživotní vzdělávání • Rozvoj kvalifikované a přizpůsobivé pracovní síly • Zavádění moderních způsobů organizace práce a podnikání • Zlepšení přístupu a účasti žen na trhu práce • Boj se všemi formami diskriminace a nerovnostmi souvisejícími s trhem práce Sociální politika III. Jabok, ETF, 2011. Michael Martinek

43. Základní programy Evropského sociálního fondu • Programové období 2007-2013 • Programy, které umožňují čerpání prostředků z ESF v oblasti lidských zdrojů v období 2007-2013 v České republice a hlavním městě Praze jsou: • OP Lidské zdroje a zaměstnanost (OP LZZ) • OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost (OP VK) • OP Praha – Adaptabilita (OPPA) Sociální politika III. Jabok, ETF, 2011. Michael Martinek

44. Příklady podporovaných projektů • rekvalifikace nezaměstnaných, speciální programy pro osoby se zdravotním postižením, děti, mládež etnické menšiny a další znevýhodněné skupiny obyvatel, tvorba inovativních vzdělávacích programů pro zaměstnance, podpora začínajícím OSVČ, rozvoj institucí služeb zaměstnanosti, rozvoj vzdělávacích programů včetně distančních forem vzdělávání, zlepšování podmínek pro využívání ICT pro žáky i učitele, zvyšování kompetencí řídících pracovníků škol a školských zařízení v oblasti řízení a personální politiky, zavádění a modernizace kombinované a distanční formy studia, stáže studentů, pedagogů a vědeckých pracovníků v soukromém a veřejném sektoru a další. Sociální politika III. Jabok, ETF, 2011. Michael Martinek

45. Řídící orgán a partneři • Orgánem zodpovědným za řízení pomoci z ESF v ČR je Ministerstvo práce a sociálních věcí, které je zároveň řídícím orgánem Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost – jednoho ze tří českých operačních programů pro čerpání finanční pomoci z Evropského sociálního fondu. • Dalším řídícím orgánem je Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, které má v gesci Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost. • Třetí Operační program Praha – Adaptabilita řídí Magistrát hlavního města Praha. • Dalšími partnery realizace jsou Ministerstvo pro místní rozvoj, Ministerstvo životního prostředí, Ministerstvo průmyslu a obchodu, CzechInvest, úřady práce, orgány místní a regionální samosprávy. Sociální politika III. Jabok, ETF, 2011. Michael Martinek

46. Jaké aktivity OP VK podporuje? • Prioritní osa č. 1: Počáteční vzdělávání • Oblasti podpory: • 1.1 Zvyšování kvality ve vzdělávání • 1.2 Rovné příležitosti dětí a žáků včetně dětí a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami • 1.3 Další vzdělávání pracovníků škol a školských zařízení • 1.4 Zlepšení podmínek pro vzdělávání na základních školách • 1.5 Zlepšení podmínek pro vzdělávání na středních školách  • Prioritní osa č. 2: Terciární vzdělávání, výzkum a vývoj • Oblasti podpory: • 2.1 Vyšší odborné vzdělávání • 2.2 Vysokoškolské vzdělávání • 2.3 Lidské zdroje ve výzkumu a vývoji • 2.4 Partnerství a sítě • Prioritní osa č. 3: Další vzdělávání • Oblasti podpory: • 3.1 Individuální další vzdělávání • 3.2 Podpora nabídky dalšího vzdělávání • Prioritní osa č. 4 (a, b):  Systémový rámec celoživotního učení (cíl Konvergence, cíl Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost) • Oblast podpory: • 4.1 Systémový rámec celoživotního učení • Prioritní osa č. 5 (a, b): Technická pomoc (cíl Konvergence, cíl Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost) • Oblasti podpory: • 5.1 Řízení, kontrola, monitorování a hodnocení programu • 5.2 Informovanost a publicita programu • 5.3 Absorpční kapacita subjektů implementujících program Sociální politika III. Jabok, ETF, 2011. Michael Martinek

47. Rekapitulace • Hospodářský a politický zeměpis • Globální sociální problémy • Hlavní mezinárodní organizace (OSN, NATO, OBSE, OECD, Rada Evropy) • Evropská unie: • Historie • Struktura • Politiky Sociální politika III. Jabok, ETF, 2011. Michael Martinek