Společná zemědělská politika a společná politika životního prostředí

1. Společná zemědělská politika a společná politika životního prostředí Úvod do evropských studií

2. Důvody vzniku SZP • Zajištění potravinové soběstačnosti členů ES • Nutnost zvládnout migrační proud obyvatelstva z venkova do měst • Politické důvody – zemědělci významnou voličskou skupinou

3. Ustavení SZP a její cíle • Společná zemědělská politika byla zakotvena již ve Smlouvě o EHS z r. 1957. • Výměnný obchod mezi Francií (zemědělství) a Německem (volný pohyb průmyslového zboží) • Hlavní cíle SZB: • Zvýšit produkci zemědělské výroby • Zajistit slušnou životní úroveň obyvatelům venkova • Stabilizovat trhy • Zaručit spolehlivost dodávek • Zajistit přiměřené ceny zboží pro spotřebitele

4. Principy SZP • Jednotný trh se zemědělskými komoditami • Preference Společenství • Finanční solidarita

5. Financování SZP • Hlavním finančním nástrojem je od r. 1962 Evropský zemědělský orientační a záruční fond (EAGGF) • Záruční sekce financuje výdaje Organizací společného trhu (přímé podpory, intervenční opatření, vývozní subvence, příspěvky na skladování) • Orientační sekce přispívá na projekty restrukturalizace a modernizace venkovských oblastí

7. Organizace společného trhu • Soubory regulačních opatření, které se vztahují na odlišné sektory zemědělské výroby. • Podporují trhy dané zemědělské komodity prostřednictvím různých mechanismů.

8. Nástroje SZP • Systém variabilních překážek • Ceny • Kvóty • Přímé platby

9. Systém variabilních překážek • ochrana vnějších hranic před dovozem levnějšího zboží → Cla • Zároveň ustavení mechanismů pro vývoz nadprodukce → Vývozní dotace • Obchod se třetími zeměmi je dále upraven systémem zemědělských licencí na dovoz a vývoz • Dopady: Omezený vstup pro světové exportéry na evropský trh + deformace světových tržních cen

10. Ceny • Cíl: stimulace zemědělců k vyšší výrobě → výše cen ovlivňovala příjmy zemědělců a jejich životní úroveň • Cenové hladiny a podmínky pro jejich pohyb jsou určovány v rámci tzv. tržních řádů

11. Ceny • Minimální/Intervenční cena → minimální hodnota, za kterou je Společenství ochotno odkoupit od výrobců nadprodukci. • Je to garantovaná cena, za kterou státní intervenční místa odkupují zemědělské produkty, pokud skutečná tržní cena na vnitřním trhu poklesne pod hranici intervenční ceny. • Cílem je zajistit stabilitu trhu • Dopad: garantované ceny jsou považovány za jeden z důvodů finanční nestability, která v 80. letech málem přivedla ES k bankrotu

12. Ceny • Přebytek na trhu také může být exportován se subvencí do třetích zemí • Může být stažen z trhu intervenčním nákupem a pak skladován • Ničení nadbytečných potravin

13. Kvóty • Maximální garantované množství produkce, na něž se vztahují garantované ceny • Cílem je omezit nadprodukci, ale zároveň poskytnout zemědělcům garantovaný odbyt a finanční jistotu.

14. Přímé platby • V současnosti nejvýznamnější nástroj • Přímé platby jsou podmíněny splněním požadavků na ochranu životního prostředí, pohody zvířat, kvality a bezpečnosti potravin apod. • Podle poslední reformy SZP z r. 2003 přímé podpory přestávají být vázány na produkci

15. Přímé platby • Režim jednotné platby: platba na farmu. Zemědělcům bude zaručena stejná výše podpory nezávisle na tom, co produkují. • Režim jednotné platby na plochu: Pro nové členské země. Podstatou je, že se celkový finanční balík přímých plateb EU rozdělí na každý hektar oprávněné výměry zemědělské půdy (na ornou půdu, trvalé travní porosty, sady, chmelnice, vinice a zahrady)

16. Přímé platby • Přímé platby v nových členských zemích: • Jsou zaváděny postupně. • 2004 - 25% plné výše přímých plateb v EU-15. • 2005 30 %, 2006 již 35 %, 2007 40 % přímých plateb, každý následující rok zvýšení o 10 % do 100 % v r. 2013 • Vlády budou moci navýšit přímé platby z vlastních prostředků o 30 % nad hodnotu, která platí pro daný rok. Podpora ale nemůže přesáhnout 100% hranici.

18. Aktéři • SZP spadá do prvního pilíře. • Legislativní procedury: • Konzultace • Spolurozhodování (bude posíleno se vstupem Lisabonské smlouvy v platnost) • Významný vliv mají zájmové skupiny • Benefitující země: Francie, Španělsko, Řecko • Nejmenší prospěch má Německo, Británie, Holandsko

19. Reformy SZP • Proč „ne“ reformám: • Výrazné výhody pro agrární země → snížení jejich nákladů na zemědělství • Výhody pro všechny země • rozvoj sektoru zemědělství • jednání byla přenesena na nadnárodní úroveň, národní vlády se zbavily nevděčné role vyjednávače mezi zájmy zemědělců a veřejnosti

20. Reformy SZP • 1968 Mansholtův plán → proti zájmové skupiny • Reforma zemědělství se diskutovala v souvislosti s každým rozšířením • VB úplně jiný systém podpor zemědělců (přímé dotace) • Jižní rozšíření → Dohoda z Fontaineblau (Rada stanovila nižší garantované ceny a první pravidla pro spoluzodpovědnost za nadprodukci) • V r. 1988 dosáhlo ES kvůli výdajům na zemědělství maximální finanční zátěže • Delorsův balík I. → další snížení garantovaných cen, přijetí kvót pro zamezení nadprodukce, omezení růstu výdajů na zemědělství, první návrhy na zvýšení efektivity a kvality výroby, kroky proti rozšiřování výroby, sociální programy → snížení výdajů o 5 %

21. Reformy SZP • V r. 1992 byla přijata první komplexní reforma SZP • Vnitřní faktory: rostoucí finanční náklady SZP, vyšší informovanost veřejnosti a zájem o podmínky produkce • Vnější faktory: jednání na půdě GATT v rámci tzv. Uruguayského kola → tlak na snížení vývozních subvencí zemědělcům (hlavně ze strany USA) • McSharryho reforma II. • Plošná redukce garantovaných cen • Kompenzace redukce garantovaných cen přímými dotacemi farmářům • Zavedení doprovodných opatření pro větší šetrnost zemědělství k životnímu prostředí • Sociální programy → podpora snížení zaměstnanosti v zemědělství a přesun pracovní síly do sektoru služeb

22. Reformy SZP • 1995: severní rozšíření • Definování tzv. arktického zemědělství • Agenda 2000 přinesla jinou definici cílů SZP • Kultivace a rozvoj venkova • Zvýšení konkurenceschopnosti evropských produktů na světových trzích • Zlepšení kvality potravin

23. Reformy SZP • Zásadní reforma byla přijata v r. 2003 v souvislosti s východním rozšířením • Klíčové je zrušení vazby mezi dotacemi a objemem zemědělské produkce. • Cílem je omezit nadprodukci a zvýšit konkurenceschopnost farmářů na trhu, zároveň jim ale zabezpečit určitou životní úroveň.

24. Reformy SZP • Režim jednotné platby: • Zemědělec dostává jednu platbu na celou farmu. • Zavedeno od r. 2005, odložení aplikace nejpozději na rok 2007. • Zahrnuje opatření pro zmírnění dopadů. • Respektování standardů na úrovni farmy (cross compliance). • Jedná se o 18 standardů, které se dotýkají ochrany životního prostředí, kvality a bezpečnosti potravin, pohody zvířat, dobré zemědělské praxe. • Poskytnutí jednotné zemědělské platby a dalších přímých plateb v plné výši je vázáno na plnění určitého počtu povinných standardů. • Při nedodržení těchto standardů se přímé platby sníží.

25. Reformy SZP • Zemědělský poradenský systém • Vyjmutí půdy z produkce (set aside): • Ekologická hospodářství budou vyjmuta z nutnosti nechat určité % půdy mimo. • Snižování přímých plateb větším farmám a návazné zintenzivnění podpory rozvoje venkova (modulace) • Pro farmy, které dostávají platby vyšší než 5 000 eur • Nevztahuje se na nové členské státy, dokud nedosáhnou stejné výše přímých plateb jako země v EU-15.

26. Reformy SZP • Finanční disciplína • Stanovení maximálního stropu výdajů SZP • Rozvoj venkova • Nové pobídky pro zemědělce se zaměřením na zvyšování kvality • Nová podpora, která má zemědělcům pomoci s plněním standardů • Krytí nákladů, které zemědělci vynaloží na zajištění pohody zvířat • Účinnější investiční podpora pro mladé zemědělce • Stabilizace trhu a zkvalitnění Organizací společného trhu

27. Společná politika životního prostředí • Poprvé zakotvena jako činnost v Jednotném evropském aktu • Hlavní faktory: • Rozvoj SZP, která nerespektovala požadavky na kvalitu potravin a šetrné využívání přírodních zdrojů • Odstranění hranic mezi členskými státy vedl k nárůstu dopravy a turistiky (ochrana přírodních zdrojů) • Vzestup střední třídy → větší spotřeba energie, větší produkce odpadu, vyšší objem automobilové dopravy • Rozvoj regionální spolupráce → řešením problémů žp se zabývalo více aktérů, což snižovalo odpor národních vlád k případným reformám

28. Společná politika životního prostředí • Jednotný evropský akt: • 3 principy: • Prevence • Náprava u zdroje • Zpoplatnění porušení zásad ochrany životního prostředí • Odpovědnost se dělí mezi národní vlády a ES • ŽP podléhala jednomyslnému hlasování v Radě • Konzultace EP a Hospodářského a sociálního výboru

29. Společná politika životního prostředí • Amsterodamská smlouva (1997) • legislativa byla přiřazena k proceduře spolurozhodování • Do rozhodování byl zapojen i Výbor regionů • do zásad a provádění politik EU musí být zapracovány zásady ochrany životního prostředí • Smlouva z Nice nepřinesla významné změny

30. Společná politika životního prostředí • 6. Akční program pro životní prostředí (do roku 2012): 4 priority • změna klimatu • příroda a biologická rozmanitost • životní prostředí a zdraví a kvalita života • přírodní zdroje a odpad

31. Změna klimatu • Cíl: zabránit zvýšení globální teploty o více než 2 stupně • Kjótský protokol (1997) – průmyslové země mají snížit do r. 2012 emise o 5 % oproti r. 1990, EU 15 o 8% • Prosazování technologií s nízkým podílem uhlíku v oblasti průmyslu, dopravy a energetiky. • Systém obchodování s emisemi skleníkových plynů • 2008: přijetí klimaticko-energetického balíčku • Závazek snížit objem emisí skleníkových plynů do r. 2020 o 20 % oproti r. 1990

32. Příroda a biologická rozmanitost • Obavy z ohrožení zdrojů potravy dezertifikací a úbytkem rostlinných a živočišných druhů • Ochrana existujících druhů na jejich stanovištích, předcházení a regulace zavlečení jiných druhů • Hlavním nástrojem je strategie biologické rozmanitosti • Směrnice o ochraně přírodních stanovišť • Směrnice o ochraně volně žijících ptáků

33. Bezpečné a zdravé životní prostředí • Nemoci způsobené znečištěním životního prostředí. • Náklady na jejich léčení převáží nad náklady na prevenci.

34. Řízení přírodních zdrojů a nakládání s odpady • Cílem je snížit dopad využívání zdrojů na životní prostředí → při stejném hospodářském růstu produkovat méně odpadu. • Využívat více obnovitelné zdroje, recyklovat a lépe nakládat se zbytkovým odpadem • Cíle se týkají i objemu obalových odpadů, pravidel o odstraňování baterií, elektrického a elektronického odpadu, vozidel a pneumatik.

35. Finanční nástroje • LIFE+ • od r. 1991 existují programy LIFE • Je řízen Komisí • Hlavním cílem je přispět k implementaci právních předpisů Společenství a 6. akčního programu • Komise stanovuje orientační roční rozdělení prostředků mezi členské státy.

36. Finanční nástroje • 3 pilíře: • LIFE+ Příroda a biologická rozmanitost → rozvoj a realizace soustavy Natura 2000 • LIFE+ Politika a správa v oblasti životního prostředí → Naplnění cílů Lisabonské strategie vzhledem k trvale udržitelnému rozvoji • LIFE+ Informace a komunikace → šíření informací a povědomí o problematice životního prostředí • Část environmentálních programů je financována z rámcového programu konkurenceschopnost a inovace (CIP)

37. Aktéři • Komise → legislativní iniciativa. • Před předložením návrhu Komise zpravidla konzultuje zájmové skupiny svazy a odborníky z vlád členských států • Zájmové skupiny a členské státy se snaží ovlivnit rozhodnutí Komise • Členské státy využívají neformální politické ovlivňování (např. předložení memoranda) • Též i otevřený politický nátlak

38. Aktéři • Rada: • Hlasování států vyplývá z národního postoje k problematice životního prostředí • severní státy – progresivní • jižní státy – brzdy • Liší se ale případ od případu

39. Aktéři • Evropský parlament: spolurozhodovaní • Evropský soudní dvůr • může ukládat pokuty členským zemím • pokuty podnikům, které nedodržují požadavky • Sankce i v podobě zaplacení nápravy škod na životním prostředí • Evropská agentura životního prostředí • 1990, Kodaň