1 / 14

Slovní druhy

Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Petra Karfíková. Dostupné z Metodického portálu www.rvp.cz ; ISSN 1802-4785. Provozuje Národní ústav pro vzdělávání, školské poradenské zařízení a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků (NÚV). Slovní druhy.

glenda
Download Presentation

Slovní druhy

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


  1. Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Petra Karfíková.Dostupné z Metodického portálu www.rvp.cz ; ISSN 1802-4785. Provozuje Národní ústav pro vzdělávání, školské poradenské zařízení a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků (NÚV).

  2. Slovní druhy • PODSTATNÁ JMÉNA (substantiva) - názvy osob, zvířat, věcí, vlastností, dějů a vztahů - mají jeden ze tří rodů (TEN, TA, TO) - skloňování a) substantivní – většina podst. jmen b) adjektivní (hajný, průvodčí) Druhy: • konkrétní – nositelé vlastností a dějů (král, lev, měsíc) • abstraktní – vlastnosti, duš. stavy (láska, spaní) • obecná – názvy druhů, látek (zvíře, mouka) • vlastní – jména osobní, zeměpisná (Petr, Brno)

  3. 2. PŘÍDAVNÁ JMÉNA (adjektiva) - vyjadřují vlastnosti osob, zvířat, věcí nebo jevů označených podstatným jménem • ptáme se JAKÝ, KTERÝ, ČÍ • skloňování a) adjektivní – většina přídavných jmen b) substantivní (mlád, stár, narozen) Druhy: tvrdá - vzor mladý (laskavý, trpělivý, červený) měkká - vzor jarní (psí, cizí, hovězí) přivlastňovací - vzor otcův, matčin (Karlův, tetin)

  4. 3. ZÁJMENA (pronomina) • zastupují podstatná a přídavná jména nebo na ně ukazují • skloňování: a) zájmenné – většina zájmen b) adjektivní (některý, můj, sám) Druhy: • rodová – vyjadřují rod (on, ten, můj) • bezrodá – nevyjadřují rod (já, ty, my) - osobní: já, ty, on, ona, ono, my, vy, oni, ony, ona, si, se - přivlastňovací: můj, tvůj, jeho, její, náš, váš, jejich, svůj - ukazovací: ten, tento, tenhle, onen, takový, týž, tentýž, sám - tázací: kdo, co, jaký, který, čí - vztažná: kdo, co, jaký, který, čí, jenž - neurčitá: někdo, něco, leckdo, málokdo,… - záporná: nikdo, nic, nijaký, ničí, žádný

  5. 4. ČÍSLOVKY(numeralia) • označují počet, pořadí, množství • skloňování a) substantivní (milion, tucet, polovina, tři, čtyři) b) adjektivní (druhý, páty, trojí, čtyřnásobný) c) zájmenné (jeden, nejeden) Některá se neskloňují (dvakrát, několikrát) Druhy: - určité (pět, desátý, stokrát) - neurčité (málo, mockrát) - základní (dva, pět, několik) - řadové (druhý, pátý, několikátý) - druhové (dvoje, patery, několikery) - násobné (dvakrát, pětkrát, několikrát)

  6. 5. SLOVESA (verba) • vyjadřují děj - činnost nebo stav • časují se Druhy: • plnovýznamová – mají samostatný význam • pomocná – sponová (být, bývat, stát, stávat se) - způsobová (chtít, mít, muset, moci, smět) - fázová (začít, přestat, ustat) c)zvratná – spojená se zvratnými zájmeny si, se (mýt se, přát si) Reflexiva tantum = slovesa, která se vyskytují jen se zvratnými zájemny (smát se, bát se) Slovesa dělená podle tvaru: • jednoduchá – jsou vyjádřena jen jedním slovem • složená – obsahují navíc pomocné sloveso

  7. 6. PŘÍSLOVCE (adverbia) • vyjadřují různé bližší okolnosti dějů nebo vlastností, a to určení místa, času, způsobu... • odvozena od a) přídavných jmen (dobře, rychle) b) zájmen (tady, kde, kam) Druhy: • místa – otázky kde, odkud, kudy, kam (doma, tam tudy) • času – otázky kdy, odkdy, dokdy (večer, včera, dlouho) • způsobu – otázka jakým způsobem (vesele, tak, pěkně) • příčiny – otázka proč (úmyslně, schválně) Příslovečná spřežka • píše se dohromady • ustálená spojení, která vznikla spojením dvou jiných slovních druhů (nahoře, zleva, dodnes, zrána, zticha)

  8. 7. PŘEDLOŽKY (prepozice) • vyjadřují podobné bližší okolnosti jako příslovce, ale teprve ve spojení se jmény • nejsou samostatnými větnými členy Druhy: - vlastní (primární) – jsou pouze předložkami (s, z, v, na, k, před, po) - nevlastní (sekundární)– odvozené od jiných slov (kolem, během, místo)

  9. 8. SPOJKY (konjunkce) • spojují slova nebo věty • nejsou samostatnými větnými členy • před spojkami píšeme čárku (kromě spojek a, i, ani, nebo ve významu slučovacím) Druhy: - souřadící – vyjadřují vztah souřadný mezi větnými členy či větami hlavními nebo vedlejšími (a, i nebo, ale, avšak, neboť) - podřadící – vyjadřují vztah závislosti k větě řídící (když, protože, aby, kdyby, třebaže)

  10. 9. ČÁSTICE (partikule) • uvozují nejčastěji samostatné věty a naznačují citový postoj mluvčího • nejsou samostatnými větnými členy • úlohu částic mohou plnit i spojky, pokud nespojují věty (Ale to je překvapení) Např. ať, kéž, nechť, bohužel, ano, ne, což

  11. 10. CITOSLOVCE (interjekce) • vyjadřují nálady, city a vůli mluvícího nebo označují hlasy a zvuky • mohou být odvozená od jiných slovních druhů (bože, hrome, běda, vida) • zpravidla nejsou větnými členy Mohou být přísudkem – Pes haf na kočku podmětem - Buch, buch se ozývalo zvenčí Např. aha, vida, ach, hop, haf, mňau

  12. Navečer je les tichý a paseka zal_ta posledn_m_ slunečn_m_ paprsky. Nikde nabl_zku ani človíčka. Přesto však buď opatrný, srnečku! Houští zapraskalo a hned poté v_chází z lesa srnec. Kráčí napřed a za ním jeho rodina. Jdou potichu a nemají nasp_ch. Již dávno se kl_dně nepopásl_, neboť bývají _pravidla v_rušeni. Dnes se však cítí vskutku be_pečně. Už se pasou hodnou chv_l_, když tu srnec zvedne hlavu a zav_tří. Aj, nablízku je nebe_pečí. Odněkud zdaleka přichází _práva, že se bl_ží člověk. Srnec s rodinou cupydupy, uhánějí zpět k lesu.

  13. Řešení: Navečer je les tichý a paseka zalita posledními slunečními paprsky. Nikde nablízku ani človíčka. Přesto však buď opatrný, srnečku! Houští zapraskalo a hned poté vychází z lesa srnec. Kráčí napřed a za ním jeho rodina. Jdou potichu a nemají naspěch. Již dávno se klidně nepopásli, neboť bývají zpravidla vyrušeni. Dnes se však cítí vskutku bezpečně. Už se pasou hodnou chvíli, když tu srnec zvedne hlavu a zavětří. Aj, nablízku je nebezpečí. Odněkud zdaleka přichází zpráva, že se blíží člověk. Srnec s rodinou cupydupy, uhánějí zpět k lesu.

  14. Citace Texty ke cvičením - SEIFERTOVÁ, Alice. Cvičebnice k učebnicím českého jazyka pro 6.-9. ročník ZŠ. Praha: Blug, c2001, s. 96. ISBN 80-7274-923-4.

More Related