Dlouhé 19. století na Moravě II. (1815-1848)

1. Dějiny Moravy Dlouhé 19. století na Moravě II.(1815-1848) Gymnázium INTEGRA BRNO, s.r.o.Rašelinová 11, CZ 628 00 Brno Morava, EU

2. Dlouhé 19. století na Moravě II.

3. Moravští osvícenští vlastenci • osvícenci – vzdělaní moravští kosmopolitní šlechtici (většinou francouzsky a německy mluvící), sílí zemský patriotismus, vliv šlechty však slábne • díky moravské šlechtě vzniklo r. 1817 v Brně přírodovědně zaměřené Františkovo museum (dnešní Moravské zemské muzeum) sídlící v Dietrichsteinském paláci na Zelném trhu; vzniklo z iniciativy hrabat H. F. Salma-Reifferscheida, A. B. Mitrovského, J. Auersperga a vědce K. K. Andrého; muzeum tak založili němečtí Moravané, kteří však podporovali i slovanské hnutí na Moravě

4. Obr. 1 Hugo František Salm-Reifferscheidt

5. Hugo František, starohrabě ze Salm-Reifferscheidtu (1776-1836) • zakladatel moderního moravského zemského patriotismu • vzorový šlechtic-podnikatel, zasloužil se o rozvoj železářství v Blansku • osvícenské vzdělání, zabýval se přírodními vědami • ovlivněn Andrého raným liberalismem a romantismem • shromáždil sbor dobrovolníků proti Napoleonovi, byl ale ve Francii uvězněn • byl stoupencem hraběte Stadiona, stýkal se s Josefem Dobrovským • v návaznosti na Jana Nepomuka Mitrovského měl hlavní podíl na založení Františkova muzea

6. Antonín Bedřich Mitrovský (Anton Friedrich Mittrowsky, 1770-1842) • výlučně moravský vlastenec, osvícenec, racionální byrokrat • majitel evropsky významné knihovny, rozvíjel železářství • vzdělání: brněnské gymnázium, vídeňská práva a historie • 1815-1827 moravský zemský hejtman (moravskoslezský guvernér) • podpora Moravské hospodářské společnosti a Františkova muzea (věnoval mu mineralogické sbírky), sám se zabýval historií • v Brně se zasloužil o vybudování prvního veřejného parku v zemích České koruny Františkov(dnešních Denisových sadů), kde také byl odhalen obelisk na počest císaře Františka I. (1818) • reorganizoval chudinskou péči, podporoval založení brněnského ústavu pro nevidomé a hluchoněmé • 1827 se zasloužil o opětovné povýšení lycea v Olomouci na Františkovu univerzitu (UniversitasFranciscea) • byl jmenován kancléřem spojené dvorské kanceláře a prezidentem dvorské studijní komise („ministrem školství“ Rakouska)

7. Obr. 2 Park Františkov v Brně (Denisovy sady)

8. Josef Heřman AgapitGallaš(1756-1840) • ranhojič, malíř a spisovatel, v Hranicích vybudoval knihovnu • protiosvícenský konzervativní katolík • věřil v sílu Rakouska a slovanského etnika (národa) v něm, vyzýval k podpoře mateřského jazyka – moravštiny (češtiny), měl povědomí o dějinách Moravy • nový typ moravského vlastence (vlastenectví národopisné a osvětové), jeden z prvních bojovných moravských buditelů • jeho sentimentální a patetické vlastenectví nebylo kosmopolitní a racionální, blíží se netoleranci k jiným národům – ze zemského patriotismu se stává etnický nacionalismus založený na mateřském jazyce – Gallaš je tak typově velmi blízký českému národnímu hnutí 19. století • Tomáš Fryčaj, farář z brněnských Obřan, vydal Gallašovy básně (nepříliš vysoké úrovně) v díle Múza moravská

9. Obr. 3 Josef Gallaš

10. Dominik František Kynský (1777-1848) • piarista, české vlastenecké cítění v něm posílili Puchmajer, Hněvkovský či Kramerius, přátelil se s Dobrovským, pomáhal Jungmannovi se Slovníkem • z Čech odešel do Brna, působil na filozofickém ústavu, seznámil se např. s Gallašem, stal se členem neformálního vlasteneckého kroužku • usiloval o rozšiřování českého jazyka v Brně a na Moravě – šířil českou literaturu, překládal • byl zavražděn ve sklepě svého domu • Kynský jako jeden z prvních přispěl k šíření české kultury na Moravě

11. Obr. 4 Dominik František Kynský

12. tato generace vlastenců působila na malý okruh vzdělaných Moravanů • spojovala je láska k zemi, k Moravě • od kultury odříznutí (negramotní) konzervativní moravští venkované k vlastenectví lhostejní, nezasaženi racionalismem a kriticismem, apolitičtí • věřící, silná katolická církev + lidové pověry • moravské dědiny byly do poloviny 19. století dosti izolované, každá měla svůj odlišný kroj • Výrazné hospodářské rozdíly mezi kraji – bohatá Haná a střední Morava, chudé a zaostalé Valašsko a Slovácko • vědomí příslušnosti ke kraji zabraňovalo obyvatelům Moravy cítit příslušnost k zemi, to neumožnilo integraci Moravy • neotřesitelnou autoritou byl pro nevzdělané venkovany panovník – šlo o autoritu mytickou, neopřenou o konkrétní zkušenost – nebyly to sympatie k rakouské monarchii

13. Moravská nářečí • dosti rozdílná (na rozdíl od Čech), některá mají blíže k nemoravským sousedům než k jiným moravským dialektům • nevznikla obecná moravština, neexistovalo silné kulturní centrum, které by svůj dialekt (zbavený výrazných znaků) prosadilo jako obecnou mluvu • „…na hranicích českých a na straně severozápadní panuje všude ta samá řeč jako v Čechách, stejný tu ráz národní, stejné zvyky, stejné interesy, kdežto na straně jihovýchodní, na hranicích uherských, převládá nářečí uhersko-slovenské a stejný se Slovenskem národní genius; jenom ve středu Moravy, na nivách statných Hanáků a nebetyčných horách leporostlých Valachů zachován jest původní živel moravský, arciť ještě jako v zajetí dřímající.“ • pro venkovana nebyla jeho řeč, nářečí, takovou hodnotou jako pro vlastence literární čeština

14. venkované nedůvěřovali komukoliv cizímu (strach z neznámého) – moravský venkov nedůvěřoval Čechům, setkání s Čechem pro Moravana v 19. stol. vzácností, Češi na Moravě považováni za cizince • propast mezi měšťanem a sedlákem – v nářečí/jazyku, oděvu, chování – pro venkovana bilingvní měšťan člověkem z cizího bohatého světa (s jinými starostmi) • kategorie vlasti a národa, fenomén mateřského jazyka a dějiny země, v níž žili, tak byly naprosté většině obyvatel Moravy cizí • Moravanům naprosto cizí svatováclavská idea, svátek se neslavil; moravští vlastenečtí kněží podporovali ideu cyrilometodějskou, která se prosadila až ve 40. letech 19. století – do té doby společnost vlastence a jejich činnost nechápala • přesto právě tyto nevzdělané vrstvy měly největší předpoklady k přijetí ideje nacionalismu – ovládaly jediný jazyk, znaly jen svoji kulturu, k vysvětlení světa potřebovaly jednoduché schéma, které jim po katechismu poskytl nacionalismus

15. Hospodářská krize a její překonávání (1815-1847) • v čele Moravskoslezského gubernia ekonomicky liberální Alois Ugarte (1834-1845), mj. zkrášlovatel Brna • po Napoleonově pádu konkurence anglických suken, Brno musí modernizovat a reagovat na módu • železniční spojení s Vídní (1839) – vídeňský trh hlavním odbytištěm brněnských výrobků; Brno se stalo ve 40. letech největším průmyslovým • městem v zemích České koruny a třetím v celém „Předlitavsku“

16. Obr. 5 První parní lokomotivou na našem území byla Moravia (na obrázku její „dvojče“ Austria), která přijela do Brna z Rajhradu již roku 1838. Šlo o lokomotivu Stephensonovy konstrukce, vyrobenou roku 1837 v anglickém Newcastlu

17. 1844-1849 - severní Morava a Slezsko postiženy hladomorem; emigrace • 1845-1847 - neúroda, bramborový mor, zvýšila se úmrtnost. Rostly ceny obilí, lidé se bouřili • leden 1848 - císař na podporu Těšínska 30.000 zlatých, gubernium zakázalo vývoz potravin z Moravy a Slezska • Nezaměstnanost např. v Brně se řešila pracemi na regulaci Svitavy • Příčinami nezaměstnanosti byly mj. ztráty trhů kvůli ochranářské politice (Uhry, Itálie), soupeření na domácím trhu, zahraniční konkurence. Tradiční brněnské továrny hledaly nová odbytiště v celé Evropě.

18. Moravští „buditelé“ (1830-1848) • nový císař Ferdinand I. Dobrotivý (1835-1848) – epileptik, poslední korunovaný český král • nová buditelská generace moravských vlastenců – romantismus, nestačilo jim pěstování mateřského jazyka, literatury a zkoumání moravské historie, ale aktivně působili na své okolí

19. Obr. 6 Rakouský císař Ferdinand I., poslední korunovaný český král, markrabě moravský

20. Antonín Boček • historik, okouzlen Palackým a českým vlasteneckým děním v Praze • šlechtický moravský patriot Antonín Bedřich Mitrovský (politicky motivovaný zemský vlastenec) získal Bočka pro vydávání moravského diplomatáře Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae, které financoval; Boček však kodex zatížil četnými falzy z vlastní dílny (typickými pro dobu romantismu, kdy se jazyk i historie měly podřídit kulturně společenským požadavkům vlasteneckého společenství), což bylo odhaleno Jindřichem Šebánkem v roce 1936 • Boček pod vlivem Mitrovského přejal protičeské názory moravského zemského patriotismu – obavy, že Češi si chtějí Moravu podmanit a vládnout jí. Boček napsal Palackému ostrý protičeský dopis. • moravská protičeská rétorika běžná, převládal pocit, že Češi Moravany přehlížejí. Tento pocit s Moravany sdíleli i Češi, kteří přijeli na Moravu. Odpor Brna ku Praze byl běžným odporem proti sebestřednému centru. Nebylo to však výrazem moravského separatismu, chyběla touha po kulturní nezávislosti na Čechách ze strany slovansky mluvících Moravanů.

21. Obr. 7 Antonín Boček

22. Spor o tzv. jazykový separatismus • evropská národní hnutí často uměle přetvářela jazyk, purismus - očista jazyka od přejatých slov • o úpravu jazyka se zasazoval imoravský buditel, kněz a překladatel Vincenc Pavel Žák (Ziak, 1797-1867) a František Dobromysl Trnka (1798-1837) – chtěli jazyk obohatit o prvky moravských nářečí • Palacký v jejich činnosti mylně viděl moravský separatismus; tehdy štúrovci na Slovensku vytvářeli • spisovnou slovenštinu, což Palacký s Jungmannem vnímali jako ohrožení kulturní jednoty Čechů, Moravanů a Slováků • moravští jazykoví brusiči však svými snahami naopak chtěli vytvořit předpoklad pro sblížení Čechů, Moravanů a Slováků. Moravané věřili, že jsou srdcem tzv. českoslovanských zemí, pojítkem mezi Čechy a Slováky. • většina jazykových reformátorů a jejich sympatizantů (Kampelík, Šembera) pocházela z Čech, Trnka a Žák z českomoravského pomezí. Jim byl moravský separatismus opravdu zcela cizí. Jejich myšlenky byly ušlechtilé, romantické, evropské

23. František Palacký (1798-1876) • výjimečná osobnost, v Praze působící rodák z moravských Hodslavic • ukončil experimentování s jazykem na Moravě – paradoxně tak Moravan žijící v Čechách zasáhl proti Čechům žijícím na Moravě • jazyk prý „žije v ústech národa“, jeho přetváření prý vede k „rozdrobení jazyka i národu“ • tak selhaly obrozenecké pokusy o rozlišení mezi moravským a českým spisovným jazykem; v roce 1848 byla čeština zavedena do škol

24. Obr. 8 František Palacký

25. Palacký vzešel z evangelického prostředí, silný vztah k Bibli kralické • k Moravě neměl citový vztah – studoval na Slovensku, jeho sympatie získala idea českého národa, zaujalo ho Jungmannovo Dvojí rozmlouvání o jazyku českém (četba byla nejdůležitějším podnětem uvědomění jeho identity). Jeho vlastenectví se vztahovalo výlučně k národu, nikoliv k vlasti (k Moravě) • k moravskému původu se hlásil („Moravan hodslavský“, „rodem z Moravy“) kvůli tomu, aby ji získal pro českou národní myšlenku. Svoji pozornost věnoval výlučně Praze jako centru národního života • sledoval dění na Moravě, která byla k českému národnímu hnutí chladná • Palacký se stal vůdčí osobností českého národního hnutí, je spolutvůrcem moderního českého národa, jemuž dal dějinnou ideu • tvrdil, že má-li být správně pochopena minulost českého národa, musí se stejným dílem přihlížet k oběma zemím (Čechám i Moravě), protože „jedněm bez druhých dorozuměti nelze“. Moravské dějiny však pro něj byly pouhou součástí „dějin národa českého v Čechách i v Moravě“, jak pojmenoval svoje slavné (zprvu německy vycházející) dílo. Od zásahu proti jazykové reformě byl brán i na Moravě za nespornou autoritu.

26. František Cyril Kampelík (1805-1872) • český lékař a spisovatel, národní buditel na Moravě; z Prahy do Brna přišel už jako český nacionalistický vlastenec a Jungmannův obdivovatel, prožil kulturní šok – Češi vytýkali tradičně bilingvním Brňanům zněmčilost a nevraživost Moravanů na Čechy • studoval v Brně filozofii , vstoupil do bohosloveckého semináře – moravským spolužákům půjčoval knihy, ti jim rozuměli s obtížemi (každý mluvil svým nářečím s germanismy) – začal je učit česky. Kampelík v semináři mezi slovanskými Moravany rozšířil ideu českého národa a přivedl je k pěstování svébytné slovanské kultury; seznámil je s Rukopisem královédvorským (falzem). Založil českou knihovnu, společenské středisko lidí nakloněných české věci; český vlastenecký podnik pro mladé moravské studenty přitažlivý spiklenectvím a tajemností, stával se prestižní záležitostí. Z nadšených studentů přesvědčených o důležitosti národnosti se stali venkovští kněží, kteří myšlenku rozšířili po celé Moravě, zakládali knihovny při školách. • Kampelík mezi Moravany přenesl nacionalistickou víru v jedinečnost českého národa, který Jungmann založil především na jazyku. Jeho kulturní nacionalismus byl romantickým a nekritickým vlastenectvím: hodnotné je to, co je národní. Kampelík byl úspěšný, nalezl vnímavé prostředí s muži, kteří hledali životní ideu – národní hnutí • Kampelík se podílel na revoluci v Praze r. 1848, načas emigroval. Je známý i jako podporovatel svépomocných záložen, kterým dal u nás jméno – kampeličky.

27. Obr. 9 František Cyril Kampelík

28. František Matouš Klácel (1808-1882) • kněz z České Třebové, básník, novinář a filozof, zastánce česko-moravské jednoty – filozofii vystudoval v Litomyšli (český vlastenecký zápal) • vstoupil do starobrněnského augustiniánského kláštera (opatem C. Napp, příznivec českých vlasteneckých snah, zájemce o historii, obdiv k Dobrovskému a Palackému) • 1835 profesorem filozofie na biskupském filozofickém ústavu v Brně, z něhož učinil důležitou instituci pro národní hnutí na Moravě – Klácel přednášel německou filozofii, přátelský, studentům předal svoje vlastenecké hodnoty • dílo osvícenské i romantické, autor traktátu Kosmopolitismus a vlastenectví se zvláštním zřetelem na Moravu. Osvícenský kosmopolitismus nadřazen sobeckému vlastenectví, toto sobectví překoná náboženství. Všechny národy spojuje úsilí o svobodu. Vlastenectví dědictvím po otcích, ale i snobská ctižádost. Z vlasteneckých citů nejdůležitější láska k mateřskému jazyku. Negativní stránky nacionalismu – slovní okázalost, hádky, lži, přepjaté převracení na „českou víru“, šovinismus. Vlastenectví jako nejvyšší ctnost snahou o zdokonalování člověka a nápravou věcí veřejných. Klácelův vliv na „národní uvědomění české Moravy“ silný – oživil slovanský společenský život v Brně. Tento Čech se s Moravou sžil, oslavil ji slokou k písni Kde domov můj. 1848 členem Národního výboru a delegátem Slovanského sjezdu, působil v redakci Moravských novin. 1849 se podílel na založení Národní jednoty sv. Cyrila a Methuda, která se 1855 změnila na Matici moravskou. • 1869 do Ameriky, pokusil se založit utopickou společnost založenou na lásce lidí. Prováděl výzkumy dědičnosti znaků u rostlin. Zemřel v Belle Paline v Iowě (USA).

29. Obr. 10 František Matouš Klácel

30. Alois Vojtěch Šembera (1807-1882) • rod z Moravy, on „Moravan z Čech“ (z Vysokého Mýta), nejrespektovanější moravský vlastenec; byl tovzdělaný a příjemný jazykovědec, literární historik, překladatel z němčiny • litomyšlská filozofie, v Praze styky s Palackým a Hankou – kontakt s českým nacionalismem. Rozhodl se šířit ideu českého národního vědomí na Moravě. • od 1830 pracoval na brněnském magistrátu, člen vlasteneckého kruhu (Boček, Trnka, Žák, Sušil, Klácel…) • o Moravě korespondoval s Palackým, zmiňuje „dědičnou“ nevraživost Moravanů na Čechy • neúspěch české literatury na Moravě vidí už v jejím názvu - „česká“ se Moravanům pochopitelně nelíbí; problém byl rovněž v distribuci knih (z Prahy přes Vídeň do Brna). • s tichým souhlasem magistrátu pro „českou věc“ intervenoval u vyšších brněnských kruhů

31. rozšiřoval české knihy a časopisy, založil soukromý podnik Matičku moravskou, fond pro vydávání českých knih na Moravě, zřejmě díky němu se v divadelní sezoně 1838/9 začaly v brněnském divadle hrát každou neděli odpoledne veselohry v češtině • českou veřejnost informoval o dění na Moravě • prostřednictvím vydávání kalendářů působil na obyčejný lid • na magistrátu prosadil rozmístění českých tabulek na brněnských ulicích • 1839 přešel do Olomouce, byl učitelem češtiny na stavovské akademii, oživil slovanský kulturní život. Pečlivě se připravoval na hodiny, ukazoval krásy češtiny a historie českých zemí; na jeho poutavé přednášky začali chodit i úředníci. Ve svém bytě pořádal pěvecké zábavy, do ulic opět prosadil tabulky s českými nápisy, obnovil konání českých divadelních představení. Napsal několik knih s moravskými vlastivědnými tématy (Vpád Mongolů do Moravy), podporoval začínající literáty • Šembera byl vzdálen osvícenství i spekulativní německé filozofii; ovlivněn KollárovouSlávy dcerou (slovanská vzájemnost), a JungmannovouSlovesností (Jungmann slovanství překryl českým národním vědomím). • Šembera se stal moravským vlastencem; 1842 psaldo Květů, že s nechutí k Čechům to na Moravě není tak horké, moravské knihy jsou však přirozeně populárnější než české či jiné, neboť „Morava jest Moravanovi matkou, Čechy a Slovensko toliko tetičkami…“. • Šembera se stal profesorem bohemistiky ve Vídni, je mj. autorem díla Obyvatelstvo české a německé na Moravě (1873)

32. Obr. 11 AloisVojtěch Šembera

33. na rozdíl od první generace osvícenských vlastenců nepovažovali buditelé za podstatu vlastenectví lásku k vlasti – Moravě, ale lásku k národu; národem však nemysleli to, co Čechové o několik desetiletí později, popř. to, co jím myslí nacionalismus 20. století - Kampelík, Klácel a Šembera šířili na Moravě takovou podobu idejí národa a vlasti, jak je poznali v Čechách • To k národního vědomí nestačilo, bylo potřeba buditelů přímo z Moravy, hlavně těch, kteří by ideu šířili na venkově • těmi se stali katoličtí kněží okolo Františka Sušila – Sušilova družina byla druhým významným zdrojem národního uvědomování slovanské Moravy, originálně čerpala z domácích, katolických tradic • oba proudy se prolínaly

34. František Sušil (1804-1868) • sbírka 2400 lidových písní Moravské národní písně s nápěvy do textů vřazenými (1835) • moravský teolog a kněz (kaplan v Olbramovicích), rodák z Nového Rousínova, gymnázium v Kroměříži, filozofický ústav v Brně; překládal klasické autorya (Josephus Flavius: Válka židovská), psal básně • profesor Nového zákona na teologickém ústavu v Brně, žáky vedl k vlastenectví, seznamoval s kulturou v Čechách; na slovanských akademiích si žáci tříbili mateřštinu, přednes, proslovy, hudební vystoupení – pro obyvatele Brna akademie atrakcí (Brno nemělo slovanské divadlo ani časopis)

35. Sušilovy myšlenkové zdroje: katolictví a vlastenectví – heslo: Bůh a vlast! (víra na prvním místě) • v básních historické postavy spjaté s církví – sv. Cyril a Metoděj, Václav, Vojtěch, Jan Nepomucký • moravský separatismus Sušilovi cizí, vyvracel předsudky Moravanů vůči Čechům • hlásil se k Jungmannovi, národní vědomí zakládá na jazyku – čeština dělá z Čechů a Moravanů jeden národ • Sušil byl zároveň katolickým patriotem, panslavistou, českým nacionalistou i moravským vlastencem • nejčastěji však používal v básních moravské symboly – Rajhrad, Velehrad a Hostýn, opěvoval však i Prahu • od Palackého pojetí se lišil v chápání husitství: Moravané chápali protikatolické husitství jako vybočení z hlavního evropského proudu, pro Čechy bylo husitství vrcholem dějin – Sušil nedovolil rozkol, věřil, že Morava vrátí Čechy katolicismu

36. Sušil prosazoval všeslovanskou cyrilometodějskou ideu, připravoval jubileum příchodu Cyrila a Metoděje na Moravu (1863) • podpořil založení Dědictví sv. Cyrila a Metoděje jako centra pro šíření vzdělanosti, mravnosti a vlastenectví mezi širokými lidovými vrstvami • Sušil významně ovlivnil celou generaci moravských kněží, ústřední postava národního hnutí na Moravě. Moravský zemský patriotismus byl u kněží velmi silný

37. Obr. 12 František Sušil

38. Obr. 13 Sousoší Cyrila a Metoděje na brněnském Petrově od sochaře Vl. Matouška a architekta R. Horáka. Socha odhalena při příležitosti oslav příchodu věrozvěstů na Moravu v r. 2013

39. Morava a národ • pojem národ na Moravě zdomácněl; víra, že národy jsou dílo Boží (živé organismy); nesourodá směs lásky k Moravě, sympatií ke slovanství, zaujetí pro český jazyk a historii, religiozity • Moravané označovali svůj národ za moravský a slovanský, nikoliv český. Považovali se za Moravany, intelektuálové ještě za Slovany. Vlastenci z Čech vedli Moravany k moravanství. • city ke slovanství k nim vzbudila Kollárova Slávy dcera, fascinovala je idea velkého slovanského národa, jehož jsou členy. Čelili tak německému nacionalismu, aniž si uvědomovali, že právě pangermanismus je vzorem pro panslavismus • v tehdejším nacionalismu (na rozdíl od dnešního) přítomen prvek kulturní – pěstovat svou kulturu a povznášet ji na evropskou • národ nemůže být složen jen z buditelů-literátů, končí doba exkluzivního osvícenského patriotismu, úspěšné národní hnutí muselo být obecně sdílenou ideou. Byly vytvářeny velkolepé historické obrazy, život prostých venkovanů idealizován (prý nezkažení příslušníci národa) – studovaly se národní dějiny (hledaly se slavné momenty), vznikl zájem o lidovou kulturu.

40. počátek českého národního života na Moravě založen na reformách osvícenského absolutismu (zrušení nevolnictví), rozvoj pomalý a skrytý • proces národního obrození dílem několika jednotlivců metaforicky označovaných za buditele, nejdříve se šířil mezi humanitně (literárně) založenými jedinci, počátky nacionalismu filologickou revolucí – u zrodu národů (národních hnutí) stáli ti, kdo pracovali s jazykem – moravští učitelé, studenti, kněží • osvětou získali slovanské Moravany pro lásku k vlasti, jazyku a historii. Tak se i na Moravě zrodil český nacionalismus kulturního rázu. Opřeli se o historický politický útvar země Koruny české. Vznikl svět literárněhistorické romantické fikce. • Třicátá a čtyřicátá léta 19. století nevyřešila otázku identity Moravanů, představila však možnosti: • moravský zemský patriotismus • český jazykový nacionalismus • panslavismus (spíše panrusismus) • o výsledku rozhodlo nacionální vření po roce 1848

41. Slavní německy mluvící Moravané Johann Gregor Mendel(1822-1884) • rodák ze slezských Hynčic, život prožil na Moravě • označoval se za německy mluvícího Moravana • společně s Ch. Darwinem považován za zakladatele moderní vědy o přírodě, zakladatel genetiky a objevitel základních zákonů dědičnosti, který působil jako mnich a později opat augustiniánského kláštera na Starém Brně. Ernst Mach (1838-1916) • narodil se v Chrlicích (dnes součást Brna) • studoval na kroměřížském piaristickém gymnáziu, poté na vídeňské univerzitě, byl rektorem Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze – jako umírněný nesouhlasil s rozdělením univerzity • slavný fyzik a filozof – jeho jménem je označena řada fyzikálních veličin a pojmů: Machův princip, který zavedl Albert Einstein, vedl později k teorii relativity; aerodynamika nadzvukových rychlostí se neobejde bez Machova čísla

42. Obr. 14 J. G. Mendel a E. Mach (obr. 15)

43. Umění na Moravě 1780-1840 • vazby na metropoli Vídeň, nikoliv na provinční Prahu • Morava se ve srovnání s Čechami vždy odlišný kulturní fenomén, geograficky otevřena na jih, do Podunají • výjimkou bylo (arci/biskupské) Olomoucko, které udržovalo bližší vztahy s pražským prostředím • Moravské vrcholné baroko reprezentuje velmi kvalitní odnož rakouského baroka a teprve od 40. let dozrává k vlastní specifické formě „moravského pozdního baroka“, rokokový klasicismus • místo církve investovala do umění šlechta (a stát)

44. Východiska osvícenského klasicismu • na začátku 19. století se přehnaná baroknost jevila směšně • osvícenství – filozofický, ideologický a vědecký směr; víra v rozum a pokrok Opět renesance antiky – umělecké slohy: • klasicismus • empír [ámpír] (empire, imperial) – doba Napoleonova císařství

45. Architektura nastupujícího klasicismu • moravská aristokracie spjata s vídeňským dvorem, myšlenky realizovány na venkovských sídlech • obecně prospěšné stavby josefínské doby (nemocnice, ústavy pro duševně nemocné) – tato klasicistní architektura skromná, kasárenská • i baroko pracovalo s antikou (hlavice sloupů), příchod klasicismu nebyl šokem – šlo o nový kontextu (nejen inspirace antikou, ale snaha o její obnovu)

46. Obr. 16 Václav Antonín Kaunitz-Rietberg patřil k nejdůležitějším stavebníkům – nejvýznamnějšírakouský architekt Johann F. Hetzendorf vonHohenberg pro něj navrhl kostel Vzkříšení Páně ve Slavkově(1786-89).

47. Zámek Rájec nad Svitavou • jedna z prvních venkovských rezidencí na Moravě • stavěn od roku 1763 Antonínem Karlem Salmem-Reifferscheidtem • v baroku populárnímtrojkřídlý půdorys • nový francouzský princip – přesun místností určených k soukromým účelům do prvního patra, půdní patro pro služebnictvo (v baroku se půdní prostory nevyužívaly) a přízemí bylo ponecháno pro oficiální záležitosti

48. Obr. 17 Zámek v Rájci nad Svitavou

49. Obr. 18 Antonín Karel Salm-Reifferscheidt

50. Letohrádek Mitrovských v Brně • novátorský a osvícenský přístup • 1779, stavba Antonína Arnošta Mitrovského • Jedno z nejkvalitnějších děl rané klasicistní architektury na jižní Moravě • centrální část koncipována do oválu,k němuž jsou připojena čtvercovitá křídla • celek zdoben ornamentem girland • v ústředním prostoru nacházíme nástěnné malby představující motivy exotických krajin