Zákon č.262/2006 Sb., zákoník práce

1. Zákon č.262/2006 Sb., zákoník práce Odpovědnost zaměstnance a zaměstnavatele za škodu § 248 - § 274

3. Odpovědnost zaměstnance za škodu • Zaměstnanec je odpovědný za každou škodu, kterou způsobí, kromě škody vyplývající z hospodářského rizika, např. z chybného odhadu očekávané poptávky. • Zákoník práce rozlišuje: • obecnou odpovědnost zaměstnance za škodu a • zvláštní druhy odpovědnosti: odpovědnost za schodek na svěřených hodnotách, odpovědnost za ztrátu svěřených předmětů a odpovědnost za nesplnění povinností k odvrácení škody. • Obecná odpovědnost – zaměstnanec odpovídá zaměstnavateli za škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušení povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. • Zaměstnavatel je povinen prokázat provinění zaměstnance. Jestliže zaměstnanec způsobil škodu úmyslně nebo v opilosti nebo pod vlivem jiné návykové látky, je povinen nahradit celou skutečnou škodu v plné výši. Jestliže však zavinil škodu nedbalostí, náhrada nesmí přesáhnout čtyřapůlnásobek jeho průměrného měsíčního výdělku.

4. Zvláštní druhy odpovědnosti zaměstnance • Odpovědnost zaměstnance za nesplnění povinnosti k odvrácení škody: Na zaměstnanci, který vědomě neupozornil nadřízeného vedoucího zaměstnance na škodu hrozící zaměstnavateli nebo nezakročil proti hrozící škodě, ačkoliv by tím bylo zabráněno bezprostřednímu vzniku škody, může zaměstnavatel požadovat, aby se podílel na náhradě škody a to v rozsahu přiměřeném okolnostem případu. Zaměstnanec neodpovídá za škodu, kterou způsobil při odvracení škody hrozící zaměstnavateli, jestliže tento stav sám úmyslně nevyvolal a počínal si při tom způsobem přiměřeným okolnostem. • Odpovědnost zaměstnance za schodek na svěřených hodnotách : Byla – li se zaměstnancem uzavřena dohoda o hmotné odpovědnosti, odpovídá za schodek na těchto hodnotách. Dohoda může být nejdříve uzavřena v den, kdy tato osoba dosáhne 18 let věku. Byla -li způsobilost zaměstnance k právním úkonům omezena nebo byl-li jí zbaven, nesmí za něj zástupce uzavřít dohodu o odpovědnosti. Dohoda musí být uzavřena písemně. Dohoda zaniká dnem skončení pracovního poměru, nebo dnem odstoupení od této dohody. Inventarizaci je zaměstnavatel povinen provést při uzavření dohody o odpovědnosti, při jejím zániku, při převedení zaměstnance na jinou práci nebo pracoviště. Zaměstnavatel není povinen dokazovat vinu, ale pouze škodu, ta se uhrazuje v plném rozsahu. Zaměstnanec se zprostí odpovědnosti zcela nebo zčásti, jestliže prokáže, že schodek vznikl zcela nebo zčásti bez jeho zavinění, zejména, že mu bylo zanedbáním povinnosti zaměstnavatele znemožněno se svěřeným hodnotami nakládat. • Odpovědnost zaměstnance za ztrátu svěřených předmětů: Zaměstnanec odpovídá za ztrátu nástrojů, ochranných pracovních prostředků a jiných podobných věcí, které mu zaměstnavatel svěřil na písemné potvrzení. Zaměstnanec, který odpovídá za škodu je podle míry zavinění povinen ji zaměstnavateli uhradit. Zaměstnanec uhrazuje jejich zůstatkovou cenu. Zaměstnavatel není povinen dokázat mu vinu.

5. Odpovědnost zaměstnavatele za škodu • Odpovědnost zaměstnavatele za škodu způsobenou zaměstnanci je jednak obecná, jednak existují zvláštní druhy odpovědnosti (odpovědnost zaměstnavatele při odvracení škody, odpovědnost za škodu na odložených věcech a odpovědnost za škodu při pracovním úrazu nebo při nemoci z povolání). • Zaměstnavatel má obecnou odpovědnost za škodu, která zaměstnanci vznikla při plnění pracovního úkolu nebo v přímé souvislosti s ním, jestliže škoda byla způsobena zaměstnancovým porušením právní povinnosti nebo úmyslným jednáním proti pravidlům slušnosti a občanského soužití. Např tehdy, pokud zaměstnanec dostal neoprávněně výpověď. • Odpovědnost zaměstnavatele při odvracení škody: Se vztahuje na případy, kdy zaměstnanec utrpěl věcnou škodu nebo vynaložil účelné náklady, když odvracel nebezpečí hrozící zaměstnavateli a počínal si způsobem přiměřeným okolnostem. . • Odpovědnost zaměstnavatele za škodu na odložených věcech: Zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu na věcech, které se obvykle nosí do práce a které si zaměstnanec odložil při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním na místě k tomu určeném nebo obvyklém. Právo na náhradu škody zaměstnanci zanikne, jestliže její vznik neohlásí zaměstnanec zaměstnavateli do 15 dnů ode dne, kdy se o škodě dozvěděl. Za věci, které zaměstnanci obvykle do zaměstnání nenosí (klenoty, větší obnos peněz) a které zaměstnavatel od zaměstnance nepřevzal do zvláštní úschovy, je odpovědnost zaměstnavatele omezena do částky 10 000 Kč.

6. Odpovědnost zaměstnavatele za pracovní úraz a nemoc z povolání Odpovědnost zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo při nemoci z povolání: Má zaměstnavatel i v takovém případě, kdy neporušil žádnou povinnost vyplývající z předpisů o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. • Nemoc z povolání je nemoc uvedená v předpisech o sociálním zabezpečení ) v seznamu nemocí z povolání), jestliže vznikla za podmínek tam uvedených. Některé nemoci mají dlouhou inkubační dobu. Proto je odpovědný ten zaměstnavatel, u něhož zaměstnanec naposledy pracoval za podmínek, z nichž vzniká nemoc, kterou byl postižen. Zaměstnavatel se zcela zbaví odpovědnosti za pracovní úraz nebo nemoc z povolání důkazem, že jedinou příčinou bylo zaměstnancovo zaviněné porušení předpisů o BOZP nebo zaměstnancova opilost, popř. jeho zneužití jiných návykových látek, a že zaměstnavatel nemohl škodě na zdraví zabránit. Stejnými důkazy a navíc ještě důkazem, že zaměstnanec sice neporušil předpisy, ale jednal lehkomyslně, se zaměstnavatel může zbavit odpovědnosti zčásti, když zaměstnancovo zaviněné jednání bylo pouze jednou z příčin. V těchto případech zaměstnanci obvykle namítají spoluvinu zaměstnavatele, např. proto, že zaměstnavatel je nepoučil o BOZP nebo je nevybavil potřebnými ochrannými prostředky. • Za pracovní úraz nebo nemoc z povolání se zaměstnanci poskytuje náhrada, která zahrnuje tyto čtyři složky: - náhradu za ztrátu výdělku po dobu pracovní neschopnosti, popř. i po jejím skončení, - náhradu za bolest a za ztížené společenské uplatnění, - náhradu účelně vynaložených nákladů na léčení, - náhradu věcné škody, např. za zničený oděv. • Při úmrtí zaměstnance v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání je zaměstnavatel povinen poskytnout: - náhradu účelně vynaložených nákladů na léčení, - náhradu přiměřených nákladů na pohřeb, - náhradu nákladů na výživu pozůstalých, - jednorázové odškodnění pozůstalých a- náhradu věcné škody. • Každý zaměstnavatel je podle zákona povinně pojištěn pro případ pracovního úrazu nebo nemoci z povolání.

7. Použitá literatura • Zákon č.262/2006 Sb., zákoník práce ve znění pozdějších předpisů. • Občanský zákoník – Zákon č.89/2012 Sb.,účinnost od 1.1.2014 • Zákon č.90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích)., účinnost od 1.1.2014 • Ryska Radovan a Puškinová Monika – Právo pro střední školy – Eduko 2013 nakladatelství, s.r.o.,Tušimická 509/10,184 00 Praha 8, počet stran 88, vydání osmé, v nakladatelství EDUKO druhé, aktualizované a doplněné. Obchodní číslo 40113 Zákon o zaměstnanosti (z. č. 435/2004 Sb., ve znění účinném po novelizaci zákonem č. 367/2011 Sb.)