Ekonomie životního prostředí

Ekonomie životního prostředí Pro efektivní řešení environmentálního problému je třeba vybrat a správně použít vhodné nástroje

Politika životního prostředí - definice • CENIA: „Politika životního prostředí si obecně klade za cíl uchovat a vylepšit kvalitu životního prostředí a života i zdraví obyvatel při respektování požadavku udržitelného rozvoje. Reaguje na potřebu vzájemné integrace dosud často sektorově orientovaných aktivit a zároveň reaguje na všechny závažné změny stavu životního prostředí“. • MŽP: „Základním účelem politiky životního prostředí je poskytovat rámec a vodítko pro rozhodování a aktivity na mezinárodní, celostátní, krajské i místní úrovni, směřující k dosažení dalšího zlepšení kvality životního prostředí jako celku i stavu jeho složek a součástí. Politika životního prostředí se zaměřuje na uplatnění principů udržitelného rozvoje, na pokračování integrace hlediska životního prostředí do sektorových politik a na zvyšování ekonomické efektivnosti a sociální přijatelnosti environmentálních programů, projektů a činností“. • Enviwiki: „Všestrannou environmentální politiku lze definovat jako široce koordinovanou činnost institucí a občanů, vládních a nevládních organizací, veřejné správy, obecní samosprávy a výrobních organizací, zaměřenou na nastolování vztahů rovnováhy mezi lidskými činnostmi, uspokojováním potřeb současných a budoucích generací a schopností přírody se trvale obnovovat. Všestranná ekologická politika je tedy formou přizpůsobování společnosti měnícím se podmínkám vlastní existence. Rezortní environmentální politika je činností specializované exekutivy, která má cíle a strategie zaměřené na prevenci, snižování nebo odstraňování nežádoucích účinků lidských aktivit na prostředí, zdroje a veřejné zdraví“.

Politika životního prostředí - definice • Politika ŽP (environmentální politika) představuje aktivity (převážně státu, ale i jiných subjektů), kterými se stanovují cíle v oblasti ochrany ŽP, definují opatření a nástroje k jejich dosažení a následně se tyto nástroje prakticky uplatňují. Při realizaci PŽP se významně uplatňují poznatky environmentální ekonomie, která tak představuje teoretickou základnu politiky ŽP. • další z možných definic1: • Politika ŽP je souhrn představ různých subjektů o vyváženosti problémů životního prostředí, prioritách a způsobech jejich řešení a šetrného hospodaření s přírodními zdroji a jejich ochrany. • Můžeme také rozlišovat politiku životního prostředí rezortní a všestrannou1. • Všestranná politika životního prostředí je široce koordinovaná činnost institucí, občanů, vládních a nevládních organizací, veřejné správy, obecní samosprávy a výrobních organizací, zaměřenou na nastolování vztahů rovnováhy mezi lidskými činnostmi, uspokojováním potřeb současných i budoucích generací a schopnosti přírody se trvale obnovovat. • Rezortní politika životního prostředí je především činností specializované exekutivy, založené na konceptu cílů a strategií, zaměřených na prevenci, snižování nebo odstraňování nežádoucích účinků lidských aktivit na životní prostředí. přírodní zdroje a veřejné zdraví. Resortní politika má na rozdíl od všestranné krátkodobé cíle a je rutinní činností veřejné správy (ministerstev). Vysvětlení: Environmentální politika a environmentální ekonomie není to samé, nýbrž je nutné si uvědomit, že poznatky a teorie environmentální ekonomie se uplatňují při formulaci a zavádění environmentální politiky. Environmentální ekonomie např. zkoumá, jakými způsoby (a jak účinně) je možné ovlivňovat chování znečišťovatelů, na jaké podněty a jakým způsobem reagují. Tyto poznatky se pak využívají při výběru a použití (vhodných) nástrojů v rámci environmentální politiky. Velice zjednodušeně řečeno: Environmentální politikavyhlašuje řadu opatření směřujících k ochraně ŽP. Environmentální ekonomie se pokouší dát návody, jaká opatření (a jak) mohou ovlivňovat chování znečišťovatelů

Realizace politiky ŽP Má ochranu ŽP prosazovat (zasahovat do chování znečišťovatelů) stát? Nebo jiný subjekt? Důvod pro zásahy státu: Selhání trhu (stát zejména řeší externality) Oblasti zásahu státu: • ovlivnění spotřeby přírodních zdrojů • omezení produkce emisí a odpadů • podpora recyklace • obnova regenerační schopnosti prostředí • Stát svou aktivitou v oblasti ochrany životního prostředí vlastně nahrazuje vzájemnou interakci znečišťovatelů a poškozených. Možností (nástrojů), jakými může stát vstoupit do procesu ochrany nebo zlepšení stavu životního prostředí existuje značné množství. Z pohledu environmentální ekonomie stát zasahuje hlavně tam, kde trh selhává. Dané selhání se často snaží (nebo by se měl snažit) napravit právě znovunastolením nebo vytvořením nového fungujícího trhu.

Vysvětlení: • Environmentální politika představuje vlastně postoj určitého subjektu k problematice životního prostředí, tedy environmentální politikou vyjadřuje subjekt své cíle (čeho chce v této oblasti dosáhnout) a nástroje (jak toho chce dosáhnout). • Můžeme pak rozlišovat environmentální politiku např. na úrovni: Subjekty EP • Kdo všechno je subjektem (tvoří ji nebo se podílí a tvorbě) environmentální politiky? • Mezinárodní organizace – OSN, WHO, MMF a další • Nadnárodní organizace – EU a další seskupení států • Stát a jeho instituce (vláda, parlament, MŽP, Mze, SFŽP, ČIŽP, CENIA) – vytvářejí rámec a fakticky provádějí EP • Politické strany – soupeří o moc ve státě a tím i o kontrolu nad EP • Kraje a obce – provádí lokální EP např. vyhláškami • NNO – informují a vytvářejí tlak na stát (Duha, Greenpeace, aj.) • Podniky – provádí lobbing a jiné nátlaky na stát • Občané – organizují petice, demonstrace a jiné akce se snahou ovlivnit státní rozhodnutí v oblasti ŽP Nadnárodní Národní Lokální Podniků, organizací, sdružení Domácností

Některé problémy ŽP je lepší (nebo je možné) řešit jen na globální úrovni (obvykle problémy, které mají globální dopady nebo příčiny)… Realizace politiky ŽP Znáte nějaké příklady? • Z hlediska úrovně můžeme rozlišovat hlavně • Národní (globální) politiku ŽP – realizována na úrovni centrální státní správy nebo na mezinárodní úrovni • Lokální politiku ŽP – realizována na úrovni krajů nebo spíše obcí obvykle místními samosprávnými orgány • Zejména u významných znečišťovatelů je důležitá také podniková politika ŽP, která se vytváří na úrovni jednotlivých podniků a prezentuje jednotnou celopodnikovou koncepci řešení problematiky ŽP. …jiné problémy ŽP je lepší (nebo je možné) řešit jen na lokální (regionální) úrovni (obvykle problémy, které mají lokální dopady nebo příčiny)… … a některé problémy ŽP se dotýkají pouze určitých podniků a řeší je rámci své podnikové EP

Obecné zásady politiky ŽP • Zásady environmentální politiky jsou klíčovými prvky ovlivňujícími environmentální politiku a určující její směr. Jsou zásadní pro tvorbu environmentální politiky i pro její uskutečňování. Zároveň jsou zásadní i pro využívání a interpretaci všech nástrojů environmentální politiky, zejména práva • Sjednocují ekologickou legislativu, dávají jednotlivým nástrojům logický základ (jsou jejich „stavebními kameny“)

Obecné zásady politiky ŽP • Princip nejvyšší hodnotyVychází ze základního předpokladu člověka pro život, jež životní prostředí bezesporu je. Právo každého na příznivé životní prostředí je zakotveno v Listině základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku ČR. Současně však i stanovuje , že výkonem ostatních práv, nesmí být životní prostředí ohroženo nebo poškozováno nad míru stanovenou zákonem. • Princip trvale udržitelného rozvojeTento princip je definován v zákoně o životním prostředí č. 17/1992 Sb. Je i součástí Státní politiky ŽP ČR. • Princip odpovědnosti (garance) státuPovinností České republiky je dbát o ochranu životního prostředí, neboť za životní prostředí nemůže převzít plnou odpovědnost nikdo jiný. Tento princip je určen v článku 7 Ústavy. Mimo jiné dbá stát o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství. Stát má za úkol zajistit dostatečné množství nástrojů a prostředků, přejímá některé závazky z mezinárodních úmluv, které transformuje do vnitrostátního práva.Ochrana životního prostředí je věcí veřejnou. Občan má nejen právo na příznivé životní prostředí, ale zároveň i povinnost životní prostředí dle vlastních možností a schopností chránit, neohrožovat a nepoškozovat. • Princip odpovědnosti původcePrincip odpovědnosti původce znamená, že náklady na preventivní či nápravná opatření nese ta osoba, z jejíž činnosti negativní následky hrozí nebo již nastaly. S tímto principem souvisí i speciální ekonomický princip znečišťovatel platí (PPP- Polluter Pays Principle). • Princip komplexnosti a integrované ochranyVyjadřuje potřebu překonat “složkové” pojetí životního prostředí, zdůraznit jeho složitost a jednotu současně s potřebou ochrany všech jeho součástí, nástrojů a subjektů působení.

Obecné zásady politiky ŽP • Princip prevencePrincip prevence je jeden ze základních pilířů vůbec. Vychází z poznatku, že mnohé důsledky činnosti lidí jsou nepříznivé nebo obtížně odstranitelné. • Princip předběžné opatrnostiÚzce souvisí s principem prevence. Lze-li vzhledem k okolnostem předpokládat, že hrozí nebezpečí nevratného nebo závažného poškození životního prostředí, nesmějí být pochybnosti, že k takovému poškození skutečně dojde, důvodem pro odklad opatření, jež mají poškození zabránit. To znamená, že je třeba učinit veškerá opatření, aby se zabránilo možným negativním vlivům určité činnost, ačkoli není vždy k dispozici dostatek přesných a nepochybných údajů dokazujících, že taková činnost negativní vliv na životní prostředí skutečně mít bude. • Princip informovanosti a účasti veřejnostiTento princip opět vychází z Listina základních práv a svobod a patří mezi principy preventivního charakteru. Základním mezinárodním dokumentem, který se zabývá přístupem k informacím o životním prostředí je Aarhuská úmluva o přístupu k informacím, účasti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí. Česká republika tuto úmluvu podepsala v červnu 1998. • Princip ekonomické stimulacePrincip vychází z poznatku, že ekologické chování subjektů lze ovlivňovat ekonomickými nástroji. Na ekonomické stimuly jednotlivé subjekty významně reagují a jejich chování je relativně snadno předvídatelné. Snaha o realizaci myšlenky: „ekologické chování by se mělo ekonomicky vyplácet“. • ZÁSADA NA KONCI POTRUBÍ- End of Pipe PrincipleTato zásada spočívá v zachycení a odstranění znečištění přímo u zdroje před uniknutím do prostředí. Objevuje se však i další snaha o přechod od end-of-pipe opatření k opatřením preventivním, jež zabraňují vzniku znečištění co nejdříve ve výrobním procesu (nejlépe hned v počátku) • ZÁSADA VYSOKÉ ÚROVNĚ OCHRANY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍBAT- Best Available Technique Principle. Toto je zásada použití té nejlepší dostupné techniky.

Nástroje EP • Nástroje EP může vytvářet a vytváří jak stát, tak i soukromý ekonomický subjekt. Z pohledu globálního je však výrazně významnější tvorba těchto nástrojů ze strany státu. • V obojím případě se však zjednodušeně jedná o vytvoření motivujících, ale také i omezujících opatření vedoucích k ochraně ŽP, a ze strany státu pak zejména k zajištění tzv. trvale udržitelného rozvoje (TUR). • Nástroje EP mají obecně za úkol přimět znečišťovatele k environmentálně šetrnějšímu chování(otázkou je však jakým to dělají způsobem)

Když budeš šetrný k životnímu prostředí, tak tě odměníme Když nebudeš šetrný k životnímu prostředí, tak tě potrestáme Klasifikace nástrojů PŽP • Z hlediska okamžiku působení: preventivní a nápravné nástroje • Z hlediska druhu stimulace: nástroje pozitivní a negativní stimulace • Z hlediska míry (způsobu) působení: • I. Nástroje přímé regulace • právní (normativní) nástroje • II. Nástroje nepřímé regulace • ekonomické nástroje • III. Další nástroje • informační nástroje, vzdělávací, výchovné a osvětové nástroje • dobrovolné nástroje (dobrovolné dohody, ekolabelling, environmentální management, čistší produkce) • institucionální nástroje, územní plánování • věda a výzkum, • participace obyvatel a Agenda 21

Normativní nástroje = přímá regulace Někdy se však mohou nezvykle protáhnout schvalovací postupy (vláda → poslanecká sněmovna → senát → prezident …) • Jedná se obecně o veškerá pravidla, zákazy a příkazy, jež mocensky (direktivně, normativně) donucují znečišťovatele k žádoucímu chování. • Spadají sem: licence, povolení, emisní limity znečištění, výrobní a výrobkové standardy, nařízení, normy (např. hygienické), administrativní postupy a omezení, legislativa. • Skrze normativní nástroje je vyvíjen legislativní tlak na znečišťovatele a ten nemá v podstatě prostor pro jiné, než žádoucí chování • Pozitiva přímé regulace: • rychlá implementace a účinnost • předvídatelnost chování znečišťovatelů • Negativa přímé regulace: • je nákladná pro regulátora(obvykle více než regulace pomocí ekonomických nástrojů) • objevuje se výrazné defenzivní chování znečišťovatelů, a proto • vyžaduje silný administrativní aparát (kontrolu) • je nákladná pro znečišťovatele • nebere v úvahu individuální ekonomické podmínky znečišťovatelů, a proto • má tvrdé (až ničivé) ekonomické dopady na znečišťovatele • po dosažení cílů nestimuluje k dalšímu zlepšování ŽP + -

Systém práva ŽP - hlavní právní normy v oblasti politiky ŽP • normy a předpisy ústavního práva - (Ústava České republiky, Listina základních práv a svobod*, zákon o životním prostředí) • normy a předpisy obecné: Státní orgány ochrany životního prostředí a jejich kompetence(o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy ČR, o ČIŽP a její působnosti, o SFŽP ČR, o působnosti Státního úřadu pro jadernou bezpečnost, zákon o právu na informace o ŽP). • specifické prostředky ochrany životního prostředí(zákon o územním plánování a stavebním řádu, EIA) • normy a předpisy v oblasti ochrany jednotlivých složek ŽP(zákon o ochraně ovzduší, o vodách, o vodovodech a kanalizacích, lesní zákon) • normy a předpisy v oblasti jednotlivých zdrojů znečištění(zákon o odpadech, o obalech) • normy a předpisy sledující ochranu před specifickými zdroji (atomový zákon, o chemických látkách a chem. přípravcích) • normy upravující ochranu lidského života a zdraví(zákon o prevenci závažných havárií, o nakládání s geneticky modifikovanými organizmy) • normy upravující odpovědnost za ohrožování a poškozování ŽP (trestní zákon, o přestupcích, Občanský zákoník)

II. Ekonomické nástroje= nepřímá regulace • Jedná se obecně o nástroje, které využívají nějakým způsobem působení trhu (tržního mechanismu) a tím i ekonomických zákonů. • Spadají sem: poplatky za znečišťování životního prostředí a využívání přírodních zdrojů, uživatelské poplatky, daně, úlevy, sankční platby, finanční podpory, depositně refundační systémy, obchodovatelná emisní povolení, environmentální pojištění atd. • Pozitiva ekonomických nástrojů: • minimalizují celkové společenské náklady (nepůsobí plošně, ale přihlížejí k mezním nákladům na zamezení znečištění) • podněcují iniciativu znečišťovatelů • snižují nároky na státní administrativu (preferují tržní řešení) • vytvářejí zdroje prostředků na ochranu ŽP • Negativa ekonomických nástrojů: • pomalejší účinnost (například díky postupnému zvyšování poplatků či daní) • znečišťovatelé nemusí reagovat dle očekávání (např. očekáváme, že je placení za znečišťování ŽP od této činnosti odradí, ale oni raději znečišťují a platí) + -

Stručné shrnutí rozdílů obou skupin nástrojů Ekonomické nástroje environmentální politiky Nepřímá regulace Přímá regulace + Bude to rychlé a udělají přesně to, co jim přikážeme. Bude to pro ně (alespoň z počátku) méně nákladné (likvidační) a navíc vybereme nějaké peníze na další ochranu ŽP. Vysvětlení: Je nutné si přiznat, že jak normativní(např. emisní nebo těžební limity), tak ekonomické nástroje (např. daně) mohou vycházet z legislativy a jsou znečišťovatelům zákonem vnucovány. Jak je tedy odlišit a poznat které opatření spadá do které kategorie? Rozdíl mezi normativními a ekonomickými nástroji je možné vyjádřit i tak, že obě dvě skupiny nástrojů říkají znečišťovatelům, že „starou cestou už jít nemohou“, ale normativní nástroje nabízejí jen jednu novou alternativu (starý způsob chování už není možný a je tu jen jeden nový akceptovatelný), zatímco ekonomické nástroje jich nabízejí více(starý způsob chování už není možný, ale můžete si vybrat novou cestu A nebo B nebo…). Obě dvě skupiny nástrojů tedy chtějí změnit chování znečišťovatelů, ale normativní nástroje to dělají rychleji a „násilněji“, zatímco ekonomické nástroje dávají znečišťovateli větší „prostor“ (a obvykle i čas) pro přizpůsobení a minimalizaci zejména ekonomických dopadů. Přimějeme je chovat se šetrně k ŽP tím, že jim nastavíme takové podmínky, díky kterým sami nakonec přijdou na to, že se jim to ekonomicky vyplatí. Přinutíme je chovat se šetrně k životnímu prostředí tím, že jim to legislativně přikážeme a zakážeme jim chovat se nešetrně. • Ekonomické nástroje jsou konstruovány k dosažení ekologických cílů způsobem, který je nákladově efektivnější než přímá administrativní regulace. Jsou založeny na nepřímém ovlivňování chování subjektů, které poškozují (znečišťují, nepřiměřeně devastují) životní prostředí. • Na rozdíl od normativních nástrojů tedy nepůsobí na základě přímého mocenského přinucení, ale prostřednictvím ekonomické kalkulace (tím, že mění relativní ceny). Podniky, obce i jednotliví občané se sami mohou rozhodnout, zda je pro ně finančně výhodnější • (a) vynaložit určité náklady na zamezení, popř. omezení poškozování životního prostředí nebo • (b) životní prostředí poškozovat a platit za to (poplatky, daně apod.). • Skrze ekonomické nástroje je na znečišťovatele vyvíjen ekonomický tlak, díky kterému má prostor i pro chování, jež nemusí být přesně žádoucí, avšak obvykle jen krátkodobě. - Bude to pro ně značně nákladné a pro některé dokonce likvidační opatření, budou se bránit a musíme je přísně hlídat. Náprava ŽP bude pomalejší a nevíme, jak se přesně zachovají (budou se chovat šetrně, nebo si raději za nešetrné chování připlatí?).

Ekonomické nástroje environmentální politiky • Podstatou působení ekonomických nástrojů je nahrazení, popř. doplnění chybějících nebo nedostatečných hodnotových signálů, které poskytuje standardní tržní mechanismus. Důsledkem této absence jsou především negativní externality. • Funkce ekonomických nástrojů: • Stimulační – stimulují znečišťovatele a přispívají tak k dosažení určitého cíle (tím je většinou šetrnější chování k ŽP) • Fiskální – jsou příjmem SR, SFŽP, krajů a obcí, financují aktivity k ochraně ŽP • Kompenzační – představují finanční náhradu za poškození ŽP • Redistributivní – odebírají zdroje environmentálně nešetrným subjektům a naopak jimi odměňují šetrné subjekty • Komparativní – sleduje vyrovnání různých ekonomických podmínek znečišťovatelů, snaží se zajistit, aby nebyly environmentálně šetrné subjekty znevýhodněny za svou šetrnost, ale právě naopak aby byla jejich činnost ekonomicky alespoň srovnatelná s nešetrnými subjekty

Ekonomické zákony v pozadí ekonomických nástrojů • V pozadí působení ekonomických nástrojů je často skryto působení ekonomických zákonů, bez kterých by tyto nástroje neúčinkovaly. Proč? • Jedním z nejvýznamnějších je zákon klesající poptávky (ZKP). Například jen díky působení ZKP můžeme přes poplatky nepřímo přimět znečišťovatele k ekologickému chování. Jak? • Zavedením správně stanovených poplatků za znečišťování se zvýší náklady znečišťovatele → tyto náklady se obvykle promítnou do zvýšení ceny výrobku → pokud působí ZKP, způsobí zvýšení ceny odliv zákazníků a znečišťovateli mohou klesnout tržby a zisk → tuto újmu bude chtít eliminovat a jednou z možností je neznečišťovat a neplatit poplatky → tím se mu sníží náklady a tím i cena a přiláká zpět ztracené zákazníky. • Pokud by však neplatil ZKP, pak by znečišťovatel zvýšením ceny nepřišel o zákazníky a ztratil bymotivaci k ekologicky šetrnému chování (všechny poplatky by zaplatili zákazníci v cenách produktů a nakupovali by dál). Taková situace může nastat například v případě monopolního postavení znečišťovatele

1. Poplatky poplatky za znečišťování životního prostředí poplatky za využívání přírodních zdrojů uživatelské poplatky úlevy v placení poplatků recyklační poplatky 2. Daně daně k ochraně životního prostředí komunální (místní) daně Ekologická daňová reforma 3. Daňové úlevy 4. Sankční platby pokuty přirážky 5. Finanční podpory granty, dotace, dary: ze SR z účelových fondů zvýhodněné půjčky garance úvěrů 6. Obchodovatelná emisní povolení 7. Environmentální pojištění 8. Zelené fondy. 9. depozitně refundační systémy Ekonomické nástroje - souhrn Základním východiskem je princip PPP (Polluter pays principle – princip znečišťovatel platí)

Typy poplatků • Poplatky za znečišťování životního prostředí • poplatky za znečišťování ovzduší, • poplatky za vypouštění odpadních vod, • poplatky za ukládání odpadů na skládky, • poplatky za spalování odpadů, • poplatky za hluk, • administrativní, resp. místní poplatky, • Poplatky za využívání přírodních zdrojů • poplatky za odběry podzemní vody, • poplatky za odběry povrchových vod, • odvody za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu, • poplatky za odnětí pozemků plnících funkci lesa, • úhrady z dobývacího prostoru a vydobytých vyhrazených nerostů, • poplatky za kácení dřevin, • Uživatelské poplatky • poplatky za spotřebu látek poškozujících ozónovou vrstvu, • poplatky za užívání vybraných umělých hnojiv a pesticidů, • poplatky za používání tašek z umělých hmot apod., • Úlevy • Podmíněný odklad v placení poplatků, další úlevy či osvobození

Typy poplatků • I. Poplatky za znečišťování životního prostředí • poplatky za znečišťování ovzduší (viz dále), • poplatky za vypouštění odpadních vod (viz dále), • poplatky za ukládání odpadů na skládky (viz dále), • poplatky za spalování odpadů (v ČR se neplatí), • poplatky za hluk (viz dále), • administrativní, resp. místní poplatky,

Poplatky za znečišťování ovzduší • Řídí se zákonem č. 86/2002 Sb. • O výši poplatku provozovatelů rozhoduje: • u zvláště velkých a velkých zdrojů – Krajský úřad • u středních zdrojů - úřad pověřené obce, popř. obce s rozšířenou působností (např. Magistrát města Brna) • u malých zdrojů - úřad obce • Sazby poplatků pro zvláště velké, velké a střední stacionární zdroje:

Poplatky za vypouštění odpadních vod • Zákon č. 58/1998 Sb. o poplatcích za vypouštění odpadních vod do vod povrchových: • (1) Poplatek za znečištění vypouštěných odpadních vod je znečišťovatel povinen platit, jestliže jím vypouštěné odpadní vody překročí v příslušném ukazateli znečištění zároveň hmotnostní (kg/rok) a koncentrační (mg/l) limit zpoplatnění. Vybrané zpoplatněné látky: • (2) Poplatek z objemu vypouštěných odpadních vod do vod povrchových je znečišťovatel povinen platit, jestliže objem jím vypouštěných odpadních vod překročí za kalendářní rok 100 000 m3 a činí 0,1 Kč/m3.

Poplatky za ukládání odpadů na skládky • Řídí se zákonem č.106/2005 Sb., o odpadech • Základní složka poplatku (Kč/t) – jde obci • Riziková složka poplatku (Kč/t) – jde do SFŽP

Poplatky za hluk • V roce 1995 byl zaveden diferencovaný hlukový poplatek pro všechna letadla, která přistávají na letišti Praha - Ruzyně. Výše hlukového poplatku je vypočtena podle toho, do jaké hlukové kategorie bylo letadlo zařazeno a jakou má hmotnost. Na letišti Praha - Ruzyně jsou čtyři hlukové kategorie podle hlukových parametrů letadla, nejlepší je kategorie 1. Ekonomickým tlakem na letecké společnosti k výměně starších typů letadel za moderní se snaží ČSL s.p. eliminovat narůstající počet pohybů (startů a přistání), který samozřejmě akustickou situaci v okolí letiště ovlivňuje. • Výnosy z hlukových poplatků jsou použity k financování kontinuálního monitorování hluku z leteckého provozu a k financování protihlukových opatření v ochranném hlukovém pásmu letiště Praha - Ruzyně. Podle mezinárodních předpisů musí být tento poplatek neziskový. • Návrh Komise na ekologickou dopravu, který by měl vstoupit v platnost v roce 2011, umožní členským státům EU vybírat poplatky také za náklady spojené s hlukem, znečisťováním ovzduší a dopravními zácpami v důsledku kamionové dopravy. Návrh musí nejdříve schválit vlády členských států a Evropský parlament.

Typy poplatků • II. Poplatky za využívání přírodních zdrojů • poplatky za odběry podzemní vody (viz dále), • poplatky za odběry povrchových vod (stanovuje správce vodního toku, neplatí se do 6 000 m3 za rok nebo do 500 m3 za měsíc), • odvody za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu (viz dále), • poplatky za odnětí pozemků plnících funkci lesa (viz dále), • úhrady z dobývacího prostoru a vydobytých vyhrazených nerostů - a) z dobývacího prostoru 100 Kč až 1 000 Kč/hektar, podle stupně ochrany životního prostředí dotčeného území, charakteru činnosti a jejímu dopadu na ŽP (stanoví vláda), b) % z tržní ceny vydobytých nerostů (max. 10 %) • poplatky za kácení dřevin (některá města vybírají správní poplatky, ale jinak bez poplatku),

Poplatky za odběry podzemní vody • Vodní zákon od poplatků za odběr podzemní vody osvobozuje paušální množství u každého vodního zdroje, kterým je prvních 6000 m3/rok (resp. 500 m3/měsíc) • Sazby poplatku pro výpočet plateb za skutečně odebrané množství podzemní vody • Pro zásobování pitnou vodou: 2,00 Kč/m3 • Pro ostatní užití: 3,00 Kč/m3

Poplatky za odnětí pozemků plnících funkci lesa a za odnětí ze zemědělského půdního fondu • Řídí se zákonem č. 289/1995 Sb., o lesích • Závisí, zda je odnětí dočasné nebo trvalé • Dočasné odnětí (2010): 3 371 – 16 853 Kč/ha/rok v závislosti na faktoru ekologické váhy lesa • Trvalé odnětí (2010): 168 525 – 842 625 Kč/ha v závislosti na faktoru ekologické váhy lesa • Poplatky za odnětí ze zemědělského půdního fondu se řídí zákonem o ochraně zemědělského půdního fondu • Postup u trvalého odnětí: Platba za 1 ha = hodnotový ukazatel (0 až 124 000 Kč) x ekologická váha vlivu (5 až 20) x koeficient případného snížení sazby

Typy poplatků • III. Uživatelské poplatky • poplatky za spotřebu látek poškozujících ozónovou vrstvu (400 Kč/kg), • poplatky za užívání vybraných umělých hnojiv a pesticidů (v ČR správní poplatky za registraci), • poplatky za používání tašek z umělých hmot apod. (v Irsku od 2002 – pokles o 90 %, v ČR snad někdy v budoucnu...), • Úlevy • Podmíněný odklad v placení poplatků, další úlevy či osvobození

2. Daně a 3. Daňové úlevy • Samotné klasické daně skýtají možnost určité modifikace z hlediska ochrany životního prostředí (nižší sazby, úlevy aj.) • Daňové úlevy • Ø snížená sazba u daně z přidané hodnoty na vybrané „ekologické“ výrobky, • Ø osvobození od daně z příjmů pro příjmy z vybraných činností, např. provoz malých vodních elektráren, větrných elektráren, tepelných čerpadel, solárních zařízení, zařízení na výrobu a energetické využití bioplynu a dřevoplynu, zařízení pro výrobu elektřiny nebo tepla z biomasy • Ø nulová nebo výrazně snížená spotřební daň pro některé alternativní pohonné hmoty (bioplyn, bionafta), • Ø osvobození od daně z nemovitostí pro vyjmenované ekologické činnosti • Ø Osvobození od daně dědické a darovací se týká majetku, určeného na ochranu životního prostředí, pokud je nabyt PO, zřízenými k této činnosti. • Ø Od daně darovací je osvobozeno bezúplatné nabytí majetku fyzických a právnických osob provozujících zařízení na ochranu opuštěných zvířat nebo ohrožených druhů zvířat • Přes tyto možnosti se dále objevují ve světě snahy o zavedení environmentálních (ekologických) daní a změny daňových soustav skrze ekologické daňové reformy. Jedná se v podstatě o zavádění tzv. Pigouovy daně, tedy daně sloužící k internalizaci negativních externalit.

Ekologická daňová reforma (EDR) • Hlavním smyslem EDR je vyvinout ekonomický tlak na zvýhodnění ekologicky šetrných produktů a technologií. • Hlavní myšlenka EDR je obecně jednoduchá – využít daně spíše k ochraně ŽP, než ke zdaňování toho, co je společnosti prospěšné, tedy konkrétně méně zdanit užitečnou lidskou práci a zavést nebo zvýšit daně za poškozování životního prostředí: spotřeba vybraných forem energie a surovin – jde tedy o snížení přímých daní (například SZP nebo daň z příjmů) a zvýšení nepřímých daní (například spotřební daně), tedy o daňovou restrukturalizaci při současném zachování celkové míry zdanění (výnosové neutrality). Stručně řečeno:„Danit špatné, ne dobré…“ • Konkrétně v ČR spočívá EDR (resp. její první fáze) v zavedení nových ekologických daní (viz dále) a na druhé straně ve snížení příspěvku na sociální pojištění a to vše tak, aby byla zachována výnosová neutralita, tedy že stát by na daňové reformě neměl získat více peněz do státního rozpočtu.

Ekologická daňová reforma (EDR) • Realizace v ČR: 2008 – 2017 ve třech etapách (2008 ↔ 2010 ↔ 2014 ↔ 2017) • Cíl EDR - zdanění fosilních paliv a energie (omezení emisí skleníkových plynů), vybraných surovin a výrobků zatěžujících životní prostředí, • Reforma by mělamít podle očekávání trojí přínos: • Sníží se znečištění (zdaněním nežádoucích komodit vzroste jejich cena a měla by klesnout i spotřeba) • Práce bude levnější (snížením sociálního pojištění) vyšší zaměstnanost • Modernizuje se ekonomika (firmy i domácnosti budou vyhledávat úspornější, čistší a modernější technologie) Další předpoklady: • EDR by měla mít kladný vliv na životní prostředí, zároveň se předpokládá pokles veřejných výdajů, • Největší vliv by se měl projevit ve změnách technologie (snížení spotřeby surovin a energie), • Nárůst sazeb environmentálních daní se předpokládá v delším časovém horizontu (10-15 let).

Ekologické daně - daň z pevných paliv • Za základ daně bude považováno množství pevných paliv vyjádřené v GJ. Sazba daně činí 8,5 Kč/GJ spalného tepla v hořlavině (cca 280 Kč/t). Předmětem daně jsou především: • černé a hnědé uhlí; • koks a polokoks z uhlí; • ostatní uhlovodíky (pokud jsou určeny k použití, nabízeny k prodeji nebo používány pro výrobu tepla) • Od daně jsou osvobozena paliva určená k výrobě elektřiny; koksu; jako pohonná hmota pro plavby na vodách, nebo třeba k technologickým účelům v podniku, ve kterém byla pevná paliva vyrobena.

Ekologické daně - daň z elektřiny • Základem daně z elektřiny je množství elektřiny v MWh. Samotná sazba daně pak činí 28,30 Kč/MWh. Od daně lze například osvobodit elektřinu, která je: • ekologicky šetrná; • vyrobená v dopravních prostředcích (pokud je tam i spotřebována); • vyrobená ze zdaněných výrobků, pokud jsou předmětem daně ze zemního plynu, daně z pevných paliv nebo spotřební daně

Ekologické daně - daň z plynu (zemního) • Sazby daně jsou stanoveny takto: • a) 264,80 Kč/MWh spalného tepla pro plyn uvedený pod kódy nomenklatury 2711 29 a 2705 * • b) v období od 1. 1. 2008 do 31. 12. 2011 činí sazba daně 0 Kč/MWh spalného tepla 1), 2), • c) v období od 1. 1. 2012 do 31. 12. 2014 činí sazba daně 34,20 Kč/MWh spalného tepla 1), 2) • d) v období od 1. 1. 2015 do 31. 12. 2017 činí sazba daně 68,40 Kč/MWh spalného tepla 1), 2) • e) v období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2019 činí sazba daně 136,80 Kč/MWh spalného tepla 1), 2) • f) od 1. 1. 2020 činí sazba daně 264,80 Kč/MWh spalného tepla 1), 2) • g) 30,60 Kč/MWh spalného tepla pro plyn určený k použití, nabízený k prodeji nebo používaný pro výrobu tepla bez ohledu na způsob spotřeby tepla • Od daně je osvobozen plyn určený k použití, nabízený k prodeji nebo použitý • a) pro výrobu tepla v domácnostech a v domovních kotelnách • b) k výrobě elektřiny, • c) pro kombinovanou výrobu elektřiny a tepla v generátorech , aj. • 1) pro plyn uvedený pod kódy nomenklatury 2711 11 a 2711 21 • 2) který je určený k použití, nabízený k prodeji nebo používaný pro pohon motorů

Výběr 2012 (2013 byl téměř stejný) • Daň z elektřiny: 1 340 366 854 Kč • Daň ze zemního plynu: 1 254 233 655 Kč • Daň z pevných paliv: 445 094 306 Kč Z výše uvedených sazeb ekologických daní i z hlediska výše jejich celkového výběru (inkasa) pro státní rozpočet je patrné, že jejich vliv na ekonomiku je prozatím velmi malý a pro mnoho subjektů dokonce zanedbatelný. Paradoxně má tedy z těchto pohledů mnohem větší význam daň z minerálních olejů Spotřební daně Ekologické (spotřební) daně

Příklady EDR • Finsko- uhlíková daň - 1991. Následovalo „ozelenění“ daňového systému a postupné zvyšování uhlíkové daně. Daňová neutralita - sníženy daně zaměstnavatelům spojené s pracovní silou. • Norsko - 1991 - CO2 daň na minerální oleje, v dalších letech rozšířena na uhlí a koks k energetickým účelům, vápenec a plyn, část příjmů použita na investice v energetice a obnovitelných zdrojích energie. • Švédsko – 1991 zásadní reforma daňové soustavy na základě přísného dodržování daňové neutrality. • Dánsko- CO2 daň na paliva v roce 1992, daňová reforma 1994 - 2002, zavedení daně na SO2, daňové výnosy použity na podporu investic v průmyslu se zaměřením na úsporu energie a sociální příspěvky. • Nizozemí– 1988 - daň z paliv, nahradila pět druhů poplatků. 1992 - 2000 zavedena řada dalších daní - energetická daň zavedena v roce 1996, příjmy využity na snížení příspěvků na sociální zabezpečení. • Německo- EDR zahájena 1999, cílem úspory energie a podpora zaměstnanosti, zdaněna elektřina, zvýšeny daně na minerální oleje, redukce příspěvků na sociální zabezpečení. • Velká Británie - odvody z titulu změny klimatu - snížení sociálních příspěvků.

4. Sankční platby5. Finanční podpory • 4. Sankční platby • Pokuty, přirážky k poplatkům • nejsou odpočitatelnou položkou z daňového základu, • konkrétní podmínky, za kterých se udělují sankce jsou dány v jednotlivých zákonech k ochraně ŽP. • 5. Finanční podpory (nástroje pozitivní stimulace) • Dotace, granty, dary ze SR a státních fondů, zvýhodněné půjčky, garance na úvěry • v souladu se směrnicemi EU nesmí státní podpory narušovat rovné tržní podmínky nebo destabilizovat jednotný trh, • Významnými podpůrnými zdroji financování: SR, SFŽP, FNM a místní rozpočty.

6. Obchodovatelná emisní povolení • Obecně jde o tržně orientovaný nástroj, jehož cílem je minimalizovat společenské náklady na dosažení požadovaného snížení znečištění • vychází se z toho, že každý znečišťovatel má jiné mezní náklady na znečištění (někdo dokáže snížit znečištění levněji než jiný). Proto dojde k omezení celkového znečištění a jednotliví znečišťovatelé se mezi sebou dohodnou (na základě ekonomického řešení - obchodu), kdo znečištění sníží a kdo ne. EU ETS (Emission Trading System) – systém evropské unie • Snižování emisí skleníkových plynů si EU vytkla v rámci nové energetické politiky za strategický cíl - do roku 2020 snížit emise skleníkových plynů ve vyspělých zemích o 30 % v porovnání s rokem 1990 a v rámci EU o 20 %. Toho se má docílit právě pomocí ETS • Ekonomickým nástrojem na toto snížení je systém přidělování povolenek na vypouštění oxidu uhličitého a následné obchodování s těmito povolenkami. V první vlně se přidělování povolenek týká jen vybraných průmyslových odvětví, zejména výrobců energií, cementu či odvětví metalurgie. Počet vydaných povolenek zemím EU odhaduje Evropská komise. V rámci zemí EU se rozděluje pomocí Národních alokačních plánů. • Ke snížení emisí bude výrobce nutit postupné snižování celkového počtu povolenek, které budou dostávat (do 2012 zdarma). Povolenky na beztrestné vypuštění tuny oxidu uhličitého musí na konci každého kalendářního roku odevzdat, a to v množství, které pokryje skutečné emise. Firmy, jejichž zařízení počet povolenek emisně překročí, jsou pokutovány. Když dostane firma více povolenek, než kolik spotřebuje, může tento přebytek prodat na trhu. Nepostačuje-li počet povolenek musí další zakoupit na trhu nebo snížit výrobu. ETS je odpovědí EU, jak řešit závazky z tzv. Kjótského protokolu, kde se zavázala ke snižování množství skleníkových plynů. Nástroj vyplývá z myšlenky, že snižovat skleníkové plyny je nutné globálně, je tedy jedno, kdo vypustí jaké množství, ale je nutné toto množství snižovat jako celek. Maximální hodnota vypouštěných emisí skleníkových plynů (emisní limit) je tedy stanovena celkovým počtem vydaných emisních povolenek(jedna povolenka opravňuje k vypuštění 1 tuny plynu). Firmy se pak mezi sebou mohou dohodnout (na základě své ekonomické kalkulace), jak si tuto maximální hodnotu povolených emisí mezi sebou rozdělí – zobchodují.

Emitor a výběrčí povolenek (stát, EU) 600 000 povolenek 486 000 povolenek 540 000 povolenek (k)Rok 1: Celkové množství emisí CO2 je 1 000 000 tun. Pokud budou vydány povolenky právě na 1 mil. Tun v poměru 6:4, pak k žádnému snížení emisí nejsou znečišťovatelé tlačeni. Oba jen použijí své povolenky a vypustí 1 mil. tun CO2. (k)Rok 2: Celkové množství povolenek se sníží např. na 900 000 tun CO2 (o 10 %). Pokud budou vydány ve stejném poměru, pak A dostane 540 000 povolenek a B dostane 360 000 povolenek. 400 000 povolenek (k)Rok 3: Celkové množství povolenek se sníží např. na 810 000 tun CO2 (o dalších 10 %). Pokud budou vydány ve stejném poměru, pak A dostane 486 000 povolenek, B 324 000. 300 000 povolenek 210 000 povolenek 60 000 povolenek 114 000 povolenek Mám platit 1 800 000 € za snížení emisí? 600 000 tun CO2 400 000 tun CO2 300 000 tun CO2 210 000 tun CO2 Mám platit 400 000 € za snížení emisí? 900 000 € 1 000 000 € Znečišťovatel A Znečišťovatel B 780 000 € 1 710 000 € Náklady na snížení CO2 o 1 t = 10 € Náklady na snížení CO2 o 1 t = 30 € 1 000 000 900 000 Tržní cena povolenky na 1 tunu CO2se pohybuje kolem 15 € Tržní cena povolenky na 1 tunu CO2se pohybuje kolem 13 €

EU ETS - budoucnost • V roce 2013 má dojít ke změně v ETS. Elektrárny si od tohoto data budou všechny emisní povolenky muset kupovat v aukcích, čímž by se měla odstranit situace, kdy výrobci elektřiny dostávali povolenky zdarma a do klína jim tak spadly velké zisky. Ostatní průmysl (včetně lodní a letecké dopravy) je bude nakupovat zpočátku jen z 20 % a postupně více. • Odborníci z 27 členských zemí EU se však shodli na seznamu průmyslových odvětví, která budou po roce 2013 vyňata z evropského systému ETS. Důvodem pro zavedení takového opatření je strach, že se těžiště těchto odvětví přesunou za hranice EU. Podle nového systému budou tato odvětví i po roce 2013 získávat emisní povolenky bezplatně. • Francie a Německo dále usilují o zavedení emisních cel, které by EU mohla uvalit na dovoz z těch zemí, které nemají podobný emisní systém jako EU.

7. Environmentální pojištění • Začíná se používat na konci 80. let • Evropskou směrnicí 2004/35/EC a zákonem č. 167/2008 Sb. byl zakotvenprincip absolutní odpovědnosti znečišťovatele za škody na ŽP. Zákon také ukládá vybraným provozovatelům povinnost finančního zajištění – např. pojištěním • Rozsah krytí škod si určují pojišťovací ústavy, environmentální pojištění není zpravidla zákonné (záleží mj. na ochotě pojišťoven přijímat vysoká rizika). • Pojišťovna se obvykle snaží, aby ke škodám nedocházelo a tlačí pojištěnce (zejména výší pojistky) k příslušným opatřením

8. Vytváření povinných minimálních rezerv • Těžařské společnosti povinně vytvářejí zdroje finančních prostředků pro zahlazení škod po těžbě surovin • Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech: „Provozovatel skládky je povinen vytvářet finanční rezervu na rekultivaci, zajištění péče o skládku a asanaci po ukončení jejího provozu“ • Výše finanční rezervy činí • a) 100 Kč za 1 tunu uloženého nebezpečného odpadu nebo komunálního odpadu, s výjimkou odpadu azbestu, • b) 35 Kč za 1 tunu uloženého ostatního odpadu a odpadu azbestu, odpadu ukládaného jako technologický materiál na zajištění skládky a odpadu azbestu.

9. Depozitně refundační systémy • používají se na výrobky, které se mohou stát nebezpečným odpadem (akumulátory, motorové oleje, pneumatiky) nebo je žádoucí opakované použití (obaly), • stimulují spotřebitele (díky finanční záloze) k vrácení použitých výrobků nebo obalů prodejci nebo výrobci (ten by jej měl samozřejmě znovu použít nebo ekologicky zlikvidovat). Cíl systémů DRS: • zajištění vysoké návratnosti a zajištění finančního zdroje (dojde např. jen k 75% návratnosti zálohy spotřebiteli) – europalety • zajištění opakovaného využití výrobku (100% návratnost zálohy spotřebiteli) – v ČR např. skleněné vratné lahve • zabezpečení finančních zdrojů (záloha se nevrací, slouží k financování zneškodnění výrobku) • Zákon č. 477/2001 Sb.,o obalech, § 9 odst. 10: Osoba, která uvádí do oběhu nápoje v obalech, které nejsou vratnými zálohovanými obaly, je povinna nabízet stejné nápoje rovněž ve vratných zálohovaných obalech, pokud jsou v nich tyto nápoje uváděny na trh. Tato povinnost se nevztahuje na osoby uvádějící tyto nápoje do oběhu na prodejní ploše menší než 200 m2.

III. Další nástroje A. Vzdělávání, výchova a informace • vzdělávací kampaně pro širokou veřejnost, šíření technických informací, zveřejňování sankčních postihů • EVVO • Eco-labelling - označování výrobků, které jsou k životnímu prostředí šetrnější než jejich substituenti • Zákon. č. 123/98 Sb., o právu na informace o ŽP B. Dobrovolné dohody • jednostranné závazky, veřejné dobrovolné systémy, sjednané smlouvy C. Organizační - řízení a plánování • environmentální systém řízení, vymezování chráněných oblastí, využití krajiny Dále můžeme rozlišovat ještě nástroje institucionální (státní i nestátní instituce s environmentálním zaměřením), podporu vědy a výzkumu, územní plánování, mezinárodní spolupráci a jiné.

A. Environmentální výchova Environmentální výchova, ekopedagogika – oblast výchovy, která usiluje o formování ekologicky správného vztahu k přírodě, respektive k životnímu prostředí. Je zaměřena na širokou veřejnost nebo cílové skupiny (děti, řídící pracovníci, výrobní sféra apod.). • Zákon č. 17/1992 Sb. o životním prostředí: Výchova, osvěta a vzdělávání se provádějí tak, aby vedly k myšlení a jednání, které je v souladu s principem trvale udržitelného rozvoje, k vědomí odpovědnosti za udržení kvality životního prostředí a jeho jednotlivých složek a k úctě k životu ve všech jeho formách.

Použití environmentální výchovy jakožto nástroje ochrany ŽP • Výhody: • Poskytuje cílovým subjektům informace o stavu ŽP, dopadech jejich činnosti na ŽP a možnostech nápravy svého chování. • Efekt EV přetrvává i když už na subjekt nepůsobíme (poznatky a návyky si lidé uchovávají i když již nejsou vychováváni) • Nevýhody: • Nemusí účinně působit na každého • Problém vhodně zvolené metodiky výchovy • Jedná se o velmi dlouhodobý nástroj (výchova člověka je zdlouhavý proces)

Ekonomie životního prostředí