220 likes | 351 Views
INDIVIDUÁLNÍ BYDLENÍ 60.-80. LET U NÁS. ÚVOD.
E N D
ÚVOD • Rodinné domy byly až do doby 2. světové války velkým typologickým tématem české moderní architektury. První polovina 20. století zanechala u nás neobyčejně početný a dobrý fond rodinných vil a domů. Jsou nositeli progresivních tendencí skutečně na evropské úrovni. • Změna politických a hospodářských poměrů po roce 1948 způsobila, že se rodinné vily u nás staly po řadu let nedotknutým tématem nejen v teoretických pracích, ale i téměř nerealizovaným druhem stavby. • Bytová výstavba se globalizovala do formy sídlišť „vyráběných“ průmyslovou technologií v područí technicko hospodářských ukazatelů. • Situace s potřebou bytů byla stále kritická, a proto bylo nutno především rychle stavět. Naprostá většina nových bytů vznikala v panelových sídlištích, jejichž typizace a prefabrikace vyhovovala socialistické ideologii i centralistické bytové politice státu. • Pokud se stavěly rodinné domy, byly poznamenány typizačními pravidly Druposu, nebo vznikaly živelně bez účasti architekta, tzv. svépomocí. To mělo ovšem dopad i na jejich architekturu. • Přesto, téměř po padesáti letech, jsou architektonicky kvalitní rodinné domy vilového charakteru navržené dobrými architekty, které vznikaly téměř v ilegalitě, jejímiž investory byly většinou výjimečné osobnosti kulturního a společenského života.
Politické podmínky pro výstavbu RD • Bytová politika státu nespatřovala těžiště bydlení v rodinných domech či v rodinných vilách. • Zrak státu byl upřen, v souladu se státní ideologií, na zprůmyslňování a sériovost bytové výstavby. • Neexistoval téměř stavebník, jehož ekonomická situace by mu takovou výstavbu umožňovala. • Většina architektů se na dlouhou dobu přestala zajímat o rodinný dům. • Dochází k částečnému porušení kontinuity v oblasti městského rodinného bydlení. • Celá problematika rodinných domů se ocitla na okraji zájmu. • Vytratila se společenská prestiž architekta. • Chybí dokumentace a archivace architektonicky hodnotných staveb tohoto období. • Mnozí schopní architekti, teoretici a publicisté nesměli publikovat z politických důvodů. • Přirozeně vzniká názor, že dobré obytné stavby v tomto období ani neexistují.
ČASOVÉ OHRANIČENÍ STAGNACE VE VÝSTAVBĚ RODINNÝCH DOMŮ A VIL • Komunistický puč v únoru 1948 přerušil slavné tradice meziválečné architektury. - Cílem politiky státu se stalo vyrovnání existujících rozdílů v bydlení. - Bytový fond byl z rukou soukromých podnikatelských vlastníků postupně předáván národním výborům. - V nemilost upadly vilové čtvrti střední buržoazie. - Vila se stala buržoazním přežitkem, který neměl místo v socialistické společnosti. • 2. polovina 60. let – politické uvolnění. - Fungoval částečný kontakt se západní Evropou. - Vznikalo nadšení, které se objevovalo ve výtvarném umění, ve filmu, v divadle. • 70. léta - stát pochopil, že nemůže poskytnout všem občanům zprůměrovaný byt v panelovém domě. - Vytvoření legislativních a ekonomických podmínek pro individuální výstavbu rodinných a družstevních domů svépomocí. • 80. léta –postupné uvolňování politické situace. - Stále častěji se mluvilo o zvyšování kulturnosti hmotného obytného prostředí. - Rehabilitování názorů na rodinné bydlení a opětný návrat obliby jeho výstavby. - Preferovány byly především skupinové formy zástavby rodinných domků.
CHARAKTERISTIKA SPOLEČENSKO - POLITICKÉ ATMOSFÉRY • Architektura měla plnit funkci činitele formujícího obytné prostředí v ideologický nástroj. • Architektonickým klientem nebyl soukromý stavebník, ale společnost reprezentovaná socialistickým státem jako investorem. • Ztrácel se kontakt architekta s konkrétním budoucím uživatelem díla. • 50. a 60. léta - zprůmyslnění stavebnictví, tj. totální prefabrikace a zúžení rejstříku prefabrikátů na několik málo x-krát opakovaných prvků. • Direktivní hospodářské plánování bylo s to předvídat a vyhodnocovat jen kvantifikovatelné výkony. • Masivní paneláková produkce se snažila splnit stranická zadání v počtu dokončených bytů. • Projektovala se „nová socialistická města“, jednotlivé domy jen výjimečně, většinou v prolukách. • 70. léta, předznamenaná politickým vývojem let 1968 a 1969, se místo desetiletí velkých nadějí stala desetiletím normalizačním. • Po srpnu 1968 opustila republiku dlouhá řada architektů všech generací. • Ideologicky řízené projektové ústavy zpracovávaly všechny projekty stejně, architektura se stala pouze trpěnou součástí celkového procesu výstavby, v němž šlo především o ekonomické ukazatele. • Počátkem 80. let nastalo jisté uvolnění, které způsobilo na architektonické scéně zřetelné změny.
ZTRÁTA PRESTIŽE POVOLÁNÍ ARCHITEKTA • Po roce 1948 se architekti rozloučili se svými soukromými ateliéry, zanikly i všechny soukromé stavební firmy a soukromá klientela. • Jediným architektonickým návrhářem, stavitelem i stavebníkem byl stát. • Soustředění architektů do státních projektových ústavů usnadňovalo politickou ideologickou kontrolu jejich práce. • V prosinci roku 1948 byla založena největší projektová organizaci té doby na světě, Stavoprojekt s 1200 zaměstnanci. • Architekt degradoval z tvůrčí osobnosti do polohy řadového výrobního pracovníka vázaného normohodinami a nuceného ke stále zvyšované produktivitě práce. • V 60. letech se situace pozvolna uvolňovala a vznikaly opět některé tvůrčí ateliéry. Ty byly ovšem po roce 1968 znovu „zestátněny“. • Mnoho architektů trpělo omezením pracovní příležitosti a zákazem publikovat výsledky své práce. • Průmyslová prefabrikace a vymření nepotřebných řemesel způsobilo vymizení architektonického detailu. • Role architekta většinou spočívala v osazení typových domů do terénu. • Deformace profese architekta byla obrovská. • Dostupnost zahraničních odborných periodik a literatury byla mizivá. • Větší možnost kontaktu se světem ovlivnila zdejší architektonickou situaci v osmdesátých letech. • Změny charakterizovala i možnost účastnit se na architektonických mezinárodních soutěžích. • Charakteristickým jevem osmdesátých let byla zvýšená aktivita architektů na poli přednášek, setkávání, exkurzí a výstav.
VILY V „ILEGALITĚ“ VILA OD EMILA PŘIKRYLA PRO REŽISÉRKU VĚRU CHYTILOVOU V PRAZE TRÓJI (1975) • Projekt vychází z funkcionalistického přístupu k tvorbě. Šikmo řezané tvary. • Pohledově exponované místo na hraně svahu. Důsledné začlenění do okolní přírody. • Pocit integrace exteriéru s interiérem – zajímavé průhledy do zahrady. • Hladká bílá omítka kontrastuje s tmavě modrými nátěry okenních rámů a dveří.
TŘI VILY ZDEŇKA PLESNÍKA VE ZLÍNĚ • VILA ZIKMUNDOVA (1953 – 1954) • VILA HANZELKOVA (1954 – 1956) • VILA LIŠKOVA (1956 – 1959)
RODINNÉ DOMY IVANA RULLERA V BRNĚ • DŮM NA PRESSLOVE ULICI (1967 – 1968) • DŮM V IVANOVICÍCH (1973 – 1976)
RODINNÝ DŮM OD ARCHITEKTA SPURNÉHO • DŮM NA ZATLOUKALOVĚ ULICI V IVANOVICÍCH (1979)
RODINNÝ DŮM ARCHITEKTKY ŽERTOVÉ • ATRIOVÝ DŮM NA ULICI ZÁKOUTÍ V BRNĚ (1979 – 1981)
KOMPAKTNÍ FORMY RODINNÉHO BYDLENÍ • Zvýhodňování skupinové zástavby rodinných domů, protože reprezentovala společensky efektivní a ekonomickou výstavbu „optimálního bydlení s minimálními náklady“. • Jde o soubory projektované především v socialistických projektových ústavech (Drupos), avšak mnohé z nich, díky svým autorům architektům, se vymykají z běžného průměru. • První obytné soubory rodinných domů vznikaly v 60. letech, jako rozšíření a doplnění sídlištní výstavby. • Byly poznamenány typizačními pravidly a prefabrikací výroby. • Pro individuální výstavbu byla určována pouze stavební místa, která nebyla vhodná pro vícepodlažní bytovou výstavbu. Jednalo se převážně o terény svažité s obtížnými základovými podmínkami. Ulice Lozíbky, Brno – Lesná (1965) F. a I. Páleníkovi
ČTVRŤ RODINNÝCH DOMŮ NA PALCKÉHO VRCHU Od roku 1970 rozsáhlá družstevní svépomocná výstavba. • Ulice Kainarova od Václava Mazala a D. a V. Kozumplíkových • Ulice Zákoutí od Zdeňka Říháka (1974 – 1975) • Ulice Horská od Ledviny, Pomazala, Šamalíka, Jiřičky (1972 – 1977) • Ulice Příkrá od D. Bílka (1974)
SOUBOR RODINNÝCH DOMŮ ULICE LÍSKY OD JAROMÍRA ZLÁMALA • Družstevní svépomocná výstavba cca 100 domů ve svahu z roku 1975.
ŘADOVÉ RODINNÉ DOMY NA HŘEBENKÁCH V PRAZE 5 • V rámci družstva pro výstavbu rodinných domků se v roce 1973 vytvořil tým 18ti stavebníků. • Autoři projektu: Jiří Lasovský a Ladislav Vrátník • Kvalitní, technicky i výtvarně plně dotažený projekt.