Evropská integrace 1984-1992

1. Evropská integrace 1984-1992 Dějiny EU

2. Klíčové problémy Společenství na poč. 80. let • Institucionální • Posílení exekutivní role Komise • Posílení role Evropského parlamentu v legislativním procesu • hlasování v Radě ministrů (překonání lucemburského kompromisu) • Rozvoj společných politik a EPS • Rozpočet • nárůst výdajů na CAP, vyřešení britské vratky, přistoupení Španělska a Portugalska

3. Návrhy rozvoje Společenství • 1975 – Tindemansova zpráva • Rada – posílení většinového hlasování • Posílení exekutivních pravomocí Komise a posílení role předsedy Komise • Rozšíření pravomocí ESD • Zapojení EP zvoleného v přímých volbách více do legislativního procesu • 1976 – jednání ER v Haagu, zde fakticky odmítnuta • 1981 – Genscher-Colombův plán • Navrhl, aby vlády přijaly tzv. evropský akt, ve kterém by vlády potvrdily, že chtějí rozvoj a posílení Společenství • Rozvoj společné zahraniční politiky • Posílení mezivládní spolupráce ve Společenství

4. Návrhy rozvoje Společenství • Slavnostní deklarace o Evropské unii (Stuttgart, 1983) • Nejvýznamnější vyústění jednotlivých návrhů, deklarace se opírala zejména o Genscher-Colombův plán • Nezávazná deklarace • Rozvoj hospodářských politik – společná obchodní politika, CAP, EMS, rozvoj regionální a sociální politiky • EPS – prohloubení konzultací, definice společných zájmů • Institucionální otázky – posílení konzultací EP, častější delegace kompetencí na Komisi, překonání Lucemburského kompromisu v Radě • V otázce Lucemburského kompromisu se objevily nejvýznamnější rozpory mezi členskými státy • Dánsko, VB, Francie, Irsko a Řecko ho chtěly zachovat • Zbývající země naopak prosazovaly většinové hlasování

5. Návrhy rozvoje Společenství • Projekt Evropské unie (přijat v r. 1984 Evropským parlamentem) • A. Spinelli • Alternativní návrh rozvoje Společenství • Návrh federální ústavy, která by spojila všechny tři zákládající smlouvy • Komise = exekutiva, posílení nezávislost na státech • Rada a Parlament = legislativa • Rada – Komora států, kde by hlasovalo většinově • Parlament – Komora národů • Princip subsidiarity – Společenství bude řešit jen ty otázky, u nichž není možné efektivní řešení na nižší úrovni • Vymezení kompetencí mezi Společenstvím a státy • Výlučné a konkurenční • Vlády o tomto návrhu nejednaly

6. Jednání ER ve Fontainebleau (1984) • Odblokování rozvoje Společenství • Politické změny • V r. 1981 se francouzským prezidentem stává socialista Francois Mitterand • 1982 se německým kancléřem stává křesťanský demokrat Helmut Kohl • I přes ideologické rozdíly se vytváří tandem Mitterand-Kohl

7. Jednání ER ve Fontainebleau (1984) • Vyřešení rozpočtového problému (francouzsko-německá dohoda) • Zvýšení odvodu z DPH z 1 na 1,4 % • Ústupky Francie v CAP – zavedení kvót (mléčné kvóty), zavedení zásady rozpočtové disciplíny • Britská vratka – 2/3 rozdílu mezi odvody na DPH a jejími příjmy z rozpočtu • Snížil se příspěvek Německa, zvýšil se příspěvek Francie • Ustavení Adonninova výboru • Otázka evropské identity a demokratického deficitu • Ustavení Doogeova výboru – reforma institucí, Doogeova zpráva • Návrh na vytvoření Evropské unie • dokončení vnitřního trhu • vytvoření společné zahraniční politiky (institucionalizace) • Rada – překonat Lucemburský kompromis a realizovat praxi většinového hlasování (x odpor VB, Dánska a Řecka) • Komise – posílení exekutivních pravomocípro dokončení vnitřního trhu • EP – spolurozhodování s Radou

8. Jednání ER ve Fontainebleau (1984) • Vlády se rozcházely v otázce, zda vypracovat novou smlouvu, revidovat stávající smlouvy nebo si vystačit se stávajícími smlouvami • Revize odmítala zejména VB – návrh gentlemanských dohod mezi vládami, které by zlepšily spolupráci mezi vládami • Naopak revizi smluv chtěla Itálie a země Beneluxu • Otázka Lucemburského kompromisu – proti VB, Dánsko, Řecko • Jednání ER v Miláně v 6/1985 • Rozhodnutí o svolání mezivládní konference • Všichni pro s výjimkou VB, Dánska a Řecka, ale nakonec se mezivládní konference zúčastnily

9. Mezivládní konference a Jednotný evropský akt • Od 9/1985 – 2/1986 (Lucemburk) • Aktivita lucemburského předsednictví a Komise, které předsedal Jacques Delors • Komise prosazovala závěry Bílé knihy o vnitřním trhu (lord Cockfield, 1985) • Vytvořit „prostor bez hranic“, skutečné naplnění 4 svobod • Popis stávajícího stavu a identifikace překážek (279 překážek), které brání jeho dokončení • Zároveň je nutné vyřešit institucionální otázky • Zájem o vytvoření vnitřního trhu překonal odmítavé stanovisko Velké Británie a Dánska k institucionálním reformám

10. Mezivládní konference a Jednotný evropský akt • JEA podepsalo v 2/1986 9 z 12 zemí (Benelux, Německo, Francie, Velká Británie, Irsko, Španělsko a Portugalsko) • Ostatní: • Dánsko – referendum, protože dánský parlament s podpisem JEA nesouhlasil • Itálie – nutný souhlas parlamentu s podpisem • Řecko – čekalo na výsledek dánského referenda • Irsko – Nejvyšší soud rozhodl, že JEA odporuje irské ústavě • Referendum 5/1987 – většina občanů pro

11. Jednotný evropský akt • Institucionální otázky • Rada – používání praxe většinového hlasování (překonání LK), jednomyslnost ale byla v některých případech zachována • Komise – posílení exekutivních pravomocí na základě delegace Radou (delegovaná legislativní pravomoc) • Posílení tzv. komitologie– systém výborů, ve kterých zástupci členských zemí kontrolují výkon delegovaných pravomocí • EP – zavedena procedura spolupráce (posílení, ale nezískal právo veta) a souhlasu (např. přijímání nových členských států)

12. Jednotný evropský akt • Vnitřní trh jako prostor bez hranic • Odstranění fyzických bariér = odstranění kontroly pohybu osob a zboží na hranicích členských států • Slaďování technických norem • Sbližování v daňové oblasti • Impuls k vytvoření HMU • Rozvoj politik – sociální, regionální, průmyslová, životní prostředí • Zahraniční politika • Institucionalizace EPS, ale nepokročila dále

13. Realizace vnitřního trhu • Odstranění fyzických překážek • 1985 – tzv. Schengenská dohoda o volném pohybu osob • Francie, Německo, Benelux • Harmonizace vízové politiky (udělování víz příchozím ze třetích zemí, aby jedna země neměla slabší opatření než jiná) • Boj proti ilegální imigraci • Právo na azyl (odmítnutí v jednom státě znamená odmítnutí i v dalších) • 1990 – schválena aplikační dohoda • K dohodě později přistupují Itálie, Řecko, Španělsko a Portugalsko, mimo zůstaly Velká Británie, Dánsko a Irsko

14. Realizace vnitřního trhu • Slaďování technických norem • Volný osob – uznávání kvalifikací, usazování osob • Volný pohyb zboží – stanovení společných standardů na průmyslové zboží (výrobní normy), normy pro ochranu spotřebitele (zdraví, bezpečnost) a životní prostředí • Rozhodnutí ESD z r. 1979 (Cassisde Dijon) • Produkt, který se vyrobí a se kterým se obchoduje v jedné členské zemi, nesmí být odmítnut v jiném členském státu • Rozvoj politiky hospodářské soutěže Společenství (x státy zvyklé na státní zásahy do hospodářství a protekcionismus – Francie, Itálie, Španělsko) • Odstranění překážek pro poskytování finančních služeb

15. Realizace vnitřního trhu • Slaďování daní (odstraňování fiskálních bariér) • Harmonizace nepřímých daní, zejména DPH • Státy se dohodly, že budou usilovat o sblížení DPH v letech 1992-1997 a stanoví minimální sazby • Společný boj proti fiskálním podvodům • Cíl, aby se kapitál nepřeléval ze zemí, kde je zdaněný více, do zemí, kde je zdaněný méně (x Lucembursko • Rozpočtové reformy • Delorsůvbalík 1 (1988) • Období 1988-1992 • Přijetí dalšího zdroje financování (podíl z HDP jednotlivých zemí) • Stropy na výdaje politik – omezení výdajů na CAP, zvýšení naopak u regionální politiky

16. Hospodářská a měnová unie • V druhé polovině 80. let opět návrhy na zavedení společné měny (Francie) • X Německo – nechtělo se vzdát silné marky, ochotno ustoupit za předpokladu, že evropská měna bude spravována nezávislou institucí po vzoru Bundesbanky • HMU projednávána zvláštní skupinou guvernérů centrálních bank členských států a Komise • Doporučení měnové konvergence a nakonec zavedení společné měny • Výhody: měnová stabilita, silnější pozice ve vztahu k dolaru, cenová stabilita, zvýšení investic a hospodářský růst

17. Hospodářská a měnová unie • 6/1989 – zasedání ER v Madridu • zahájení první etapy HMU od 7/1989 = příprava mezivládní konference, jejímž výsledkem by měla být smlouva o HMU • Velká Británie odmítla smlouvu o HMU, ale nebyla proti mezivládní konferenci • 12/1989 - ER ve Štrasburku v 12/1989 • Rozhodla o konání mezivládní konference v 12/1990 • Vytvoření HMU • Institucionální otázky • Společná zahraniční politika

18. Mezivládní konference o Smlouvě o Evropské unii • Změny v politické situaci • Znovusjednocení Německa • 3. 10. 1990, konference 2+4 – smlouva, ve které velmoci uznaly sjednocení Německa • Rozšíření ES, ale beze změny smluv • 1990 – změna politické reprezentace ve Velké Británii - nástup Johna Majora (příznivěji nakloněn evropské integraci) • Pro jednání významné iniciativy Mitteranda a Kohla • První v 4/1990 – témata, o kterých by se mělo diskutovat • Druhá v 11/1990 – nástin politické unie, která měla směřovat k federaci • Rozšíření pravomocí Společenství – rozvoj politik, nové politiky • Zavedení evropského občanství • EP – spolurozhodování • Evropská rada – orgán rozhodující o strategických směřováních EU • Rada – kvalifikovaná většina • Zahraniční politika – vazba na ZEU (evropská obrana) • Průběh od r. 1991 do 2/1992, lucemburské a nizozemské předsednictví • Vyjednávání Smlouvy o Evropské unii

19. Mezivládní konference o Smlouvě o Evropské unii Lucemburský návrh tzv. chrámu Evropské společenství (komunitární model) Zahraniční politika (mezivládní model) Justice a vnitro (mezivládní model)

20. Mezivládní konference o Smlouvě o Evropské unii • Model chrámu kritizován Komisí i některými členskými státy (Belgie, Nizozemsko, Řecko) • obavy, aby se Unie nerozpadla na oddělené oblasti • Naopak VB, Francie, Dánsko a Portugalsko preferovaly oddělení ZP • V 6/1991 byl ER v Lucemburku schválen model chrámu jako základ pro další jednání • ZP i justice a vnitro se mohly časem komunitarizovat, tj. posunout do prvního pilíře

21. Mezivládní konference o Smlouvě o Evropské unii • Nizozemské předsednictví • Konkurenční model stromu • Odmítnutí pilířů • EHS – kmen stromu, ze kterého vyrůstají nové větve (nové oblasti spolupráce) • Odmítnuto • Klíčová témata: • Zahraniční politika – role ZEU jako obranné složky EU, vazba na NATO • Spory mezi atlanticisty (VB, Dánsko, Portugalsko, Nizozemsko) a evropeisty (Francie, Španělsko, Německo, Belgie, Lucembursko, Řecko) • HMU – přechod do druhé a třetí fáze, nutnost splnit konvergenční kritéria • VB – odmítla jednotnou měnu, Dánsko chtělo o otázce rozhodnout v referendu • Sociální politika – Sociální charta a Protokol o sociální politice x VB • Institucionální otázky – hlasování kvalifikovanou většinou v Radě (na které oblasti se bude vztahovat jednomyslnost) • 7. 2. 1992 – podpis Maastrichtské smlouvy

22. Smlouva o Evropské unii • Hybridní charakter EU • kombinace nadnárodního a mezivládního modelu • Nemohlo být zmíněno úsilí o federalizaci EU x VB (= centralizace) • EU nezískala právní subjektivitu, nemohla vystupovat v mezinárodních vztazích • Právní subjektivitu mělo pouze ES • Definován institucionální rámec tak, jak jej v podstatě známe dnes • 3 pilíře • ES • klíčové zahrnutí HMU • Vyjasnění kompetencí Společenství a členských států v jednotlivých politikách • Princip subsidiarity • Evropské občanství – práva pro občany členských států (např. právo svobodně se pohybovat a usazovat v členských státech, právo volit a být voleb – EP, místní volby atd.)

23. Smlouva o Evropské unii • Institucionální rámec (1. pilíř) • Rada – rozšíření hlasování kvalifikovanou většinou, ale zároveň v mnoha oblastech zachována jednomyslnost (zájmy jednotlivých zemí) • EP • Kontrolní pravomoci – možnost odvolat Komisi jako celek, schvalování Komise • Rozšíření procedury spolupráce • Zavedení procedury spolurozhodování – omezený počet oblastí • HMU – nejvýznamnější změna • Klíčová úloha RM, konzultace EP • Hospodářská politika – dodržování společných pravidel, tzv. konvergenční kritéria, bylo možné udělit sankce, když stát neplní konvergenční kritéria, ale zároveň finanční pomoc v případě hospodářských problémů • Měnová politika – udržení cenové stability • 1994-1996 – druhá etapa HMU, splnění konvergenčních kritérií • Přechod ke třetí etapě od r. 1996 nebo nejpozději k 1.1. 1999 • ECB – nezávislý orgán jak na vládách, tak na komunitárních institucích • Propojení s národními centrálními bankami (= Evropský systém centrálních bank) • Emise jednotné měny, udržení cenové stability (protiinflační politiky – zájem hlavně Německo)

24. Smlouva o Evropské unii • SZBP – mezivládní charakter • ER – strategické směry, aktuální problémy • Rada – jednomyslnost, společné pozice a společné akce • Minimální pravomoci pro Komisi a EP, ESD žádné pravomoci • Předsednictví zajišťovalo reprezentaci Unie navenek • Deklarace o ZEU – společná obrana • Justice a vnitro – mezivládní charakter • Ochrana vnějších hranic, posílení spolupráce mezi justičními a policejními orgány, azylová politika, imigrační politika, vízová politika, boj s organizovaným zločinem a další • Rada – členské státy se vzájemně informují a konzultují, společná stanoviska se přijímají na základě jednomyslnosti, společné akce • Omezená role Komise, konzultace EP, žádné pravomoci pro ESD

25. Ratifikace Maastrichtské smlouvy • Dánsko – první země, kde ratifikace probíhala • Folketingnedosáhl 5/6 nutných pro schválení smlouvy, proto bylo nutné vyhlásit referendum • Zamítnutí smlouvy, překvapivé (83 % účast, 50,7 % proti, 49,3 % pro) • Příčiny: nesouhlas se vznikem politické unie, ale ano hospodářské unii • Zasedání ER v Edinbourghu v 12/1992 (Edinbourghské záruky) • Výjimka ze vstupu do 3. fáze HMU a přijetí jednotné měny (VB a Dánsko má trvalou výjimku z přijetí jednotné měny) • Výjimka z podílu na evropské obraně, ale nebude bránit jejímu rozvoji • U spolupráce v justičních a vnitřních záležitostech bude přesun suverenity vyžadovat 5/6 většinu ve Folketingu • Potvrzení, že evropské občanství nenahrazuje dánské občanství • 5/1993 druhé referendum (56,8 % hlasů pro a 43,2 % hlasů proti)

26. Ratifikace Maastrichtské smlouvy • Francie • Prezident Mitterand rozhodl o konání referenda • Ne – gaullisté i někteří socialisté, Národní fronta, KS • Stavěli na dánském odmítnutí smlouvy, kladli důraz na národní suverenitu, vyvolávali obavy, že vláda nebude schopná řídit francouzské hospodářství, hovořili o dominanci Bruselu a bruselské technokracii • Ekonomická krize ve Francii - vina svalena na Evropu • Ano – v defenzívě • 9/1992 – referendum – účast téměř 70 % • Ano – 51 %, ne – 49 % - velmi těsné • Prezidentovi Mitterandovi vyčítáno, že referendum vůbec vyhlásil, nebylo to nutné

27. Ratifikace Maastrichtské smlouvy • Německo • Kritika týkající se vytvoření HMU - ztráta silné německé marky, příliš velké dotace Německa do rozpočtu Společenství • Požadavek větší demokratické legitimity EU • Spolkové země kritizovaly přesun některých pravomocí na nadnárodní instituce – revize ústavy, která dala spolkovým zemím právo dohledu na evropskou politiku • Smlouva byla přijata parlamentem, ale někteří ji předložili k jednání německému ústavnímu soudu, aby posoudil slučitelnost se Základním zákonem • Rozhodnutí až v 10/1993 – označil ji za slučitelnou • Smlouva o EU vstoupila v platnost k 1. 11. 1993