Výrobní faktory

1. 3. srpna 2013VY_32_INOVACE_100203_Vyrobni_faktory_DUM Výrobní faktory Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Ing. Roman Blaha. Obchodní akademie a Střední odborná škola logistická, Opava, příspěvková organizace. Materiál byl vytvořen v rámci projektu OP VK 1.5 – EU peníze středním školám, registrační číslo CZ.1.07/1.5.00/34.0809.

2. Výrobní faktory • výroba je činnost, při které člověk přetváří přírodu ve statky • výrobu může provádět jednotlivec (např. živnostník) nebo také větší firma (výrobní podnik) • v obou případech jsou však zapotřebí tři základní předpoklady, kterým říkáme výrobní faktory: • práce • přírodní zdroje • kapitál

3. Práce • je cílevědomá lidská činnost, při které vznikají statky a služby • od pojmu práce je potřeba odlišit pojem pracovní síla • pracovní síla je souhrn fyzických a duševních schopností člověka vykonávat práci • pracovní sílu nemá každý člověk (dítě, nemocný) • také ne každý člověk, který ji má, skutečně pracuje • jde o vzácný výrobní faktor, což ovlivňuje jeho cenu na trhu práce • cenu práce představuje mzda • je třeba rozlišovat mzdu nominální a reálnou

4. Práce Nominální mzda • částka, kterou si pracovník vydělal jako zaměstnanec, když vynaložil svou pracovní sílu • pro pracovníka je to příjem, který může použít na uspokojení svých potřeb • pro firmu jde o náklad, který je nutný k vytvoření výsledného produktu • vyjadřuje se v penězích

5. Práce Reálná mzda • tato mzda vyjadřuje, co je pracovník schopen si za vydělané peníze koupit • je to v podstatě porovnání nominální mzdy k cenové hladině zboží a služeb • má eliminovat vliv inflace (znehodnocování peněz)

6. Práce • tento výrobní faktor se někdy také označuje jako lidský kapitál • ve vyspělých zemích prochází lidský kapitál dvěma etapami: • příprava a získávaní poznatků (vzdělávání) • používání získaných poznatků k produkci statků a služeb • na vzdělanosti a profesní přípravě lidského kapitálu závisí produktivita práce

7. Přírodní zdroje • v přírodě se nacházejí v omezené míře, jsou tedy vzácné • jsou nutnou podmínkou pro výrobu • nejtypičtějším přírodním zdrojem je půda • půda je potřebná zejména pro zemědělskou a lesní výrobu a pro stavebnictví • půdy je jen omezené množství a spíše jí ubývá • tento zdroj je tedy nedostatkový a má obvykle vysokou cenu

8. Přírodní zdroje • ten, kdo půdu vlastní, má výhodné postavení vůči ostatním subjektům • vlastník půdy ji může prodat (za tržní cenu) nebo pronajmout (získává pozemkovou rentu - peněžní výnos z půdy) • důležitá je kvalita půdy, její dostupnost a vhodnost pro zemědělství (pěstování různých druhů plodin) • v poslední době si vědci i veřejnost začínají stále více uvědomovat omezenost a vyčerpatelnost přírodních zdrojů • k dalším přírodním zdrojům patří také voda, vzduch, sluneční svit, nerostné bohatství, dřevo atd.

9. Kapitál • bez kapitálu se vyrábět nedá • zjednodušeně můžeme říci, že kapitál jsou peníze, které přinášejí další peníze • kapitál může mít v podniku různou podobu, rozlišujeme: • hmotný (reálný) kapitál (budovy, stroje, auta apod.) • finanční kapitál (peníze a cenné papíry) • v podstatě se dá říci, že kapitálem je vše, co vkládáme do výroby proto, aby vznikly větší hodnoty • typickým znakem kapitálu je účelovost vložených prostředků, tedy snaha dosáhnout zisk

10. Kapitál • také kapitál je omezený a vzácný a má svou cenu • úrok je cena kapitálu, který vložíme např. do banky • zisk je cena kapitálu, kterou vlastník očekává při aktivním podnikání s tímto kapitálem (tato cena je rizikovější, protože podnikatel může o svůj kapitál přijít, logicky tedy očekává, že jeho zisk bude vyšší než by byl běžný úrok v bance) • kapitál se dá také hromadit, tzv. akumulovat (vydělaný zisk se nespotřebuje, ale část se ponechá ve firmě)

11. Informace • někteří ekonomové uvádějí ještě čtvrtý výrobní faktor a tím jsou informace • řada ekonomických procesů je dnes velmi složitá a nemůže proběhnout bez odpovídajících informací • také informace, jako každý jiný výrobní faktor, mají svou cenu • cena informací je velmi kolísavá (na rozdíl od ostatních výrobních faktorů) • specifickým znakem informací je to, že rychle zastarávají (ztrácejí hodnotu) • proto je nezbytné neustále vstřebávat nové informace • nehmotné statky, jako např. know-how, nabývají stále více na významu

12. Hranice produkčních možností • výrobní faktory každé země jsou omezené • u každé země tedy můžeme najít tzv. hranici produkčních možností • za tuto hranici není země schopna se dostat (při stávajících podmínkách) • ekonomika vyrábí efektivně, pokud se se svou produkcí pohybuje na této hranici (nemůže vyrábět více jednoho statku aniž by vyráběla méně jiného statku)

13. Hranice produkčních možností • křivka produkčních možností znázorňuje, že z existujících zdrojů můžeme vyrábět různé kombinace statků • kombinace statků, které leží pod hranicí produkčních možností, znamenají, že země nevyužívá na maximum své zdroje • kombinace statků, které leží nad hranicí produkčních možností, jsou při současných podmínkách nedosažitelné • hranice produkčních možností neplatí absolutně a navždy, může se posouvat

14. Hranice produkčních možností • díky technickému pokroku a lepší organizaci práce jsme schopni zvyšovat využití výrobních faktorů a tím také posouvat hranici svých produkčních možností • tomuto posouvání hranice říkáme hospodářský růst • mezi základní zdrojehospodářského růstu patří: • technický pokrok • růst kapitálu a jeho technické úrovně • růst počtu ekonomicky aktivních obyvatel a jejich kvalifikace

15. Náklady příležitosti • ekonomický život nás neustále nutí volit mezi statky, službami a činnostmi • protože žijeme ve světě vzácnosti, každá volba znamená, že se zároveň vzdáváme příležitosti získat jiné hodnoty • hodnoty, kterých jsme se svým rozhodnutím vzdali, pro nás představují náklady obětované příležitosti • náklady příležitosti určitého rozhodnutí představuje užitek z nejvýhodnějšího jiného použití daných zdrojů

16. Děkuji za pozornost

17. CITACE ZDROJŮ ŠVARCOVÁ, Jena. Ekonomie: stručný přehled: teorie a praxe aktuálně a v souvislostech. 2011. vyd. Zlín: CEED, 2011. ISBN 978-80-87301-01-2. SOJKA, Milan a Bronislav KONEČNÝ. Malá encyklopedie moderní ekonomie. 2001. vyd. Praha 5: Libri, s.r.o., 2001. ISBN 80-7277-032-2. Prezentace byla vytvořena v MS PowerPoint 2010