Rozvoj osobnosti, aneb jak být úspěšný „Vím, že nic nevím“ Sokrates

1. Rozvoj osobnosti, aneb jak být úspěšný„Vím, že nic nevím“Sokrates Volně zpracováno podle vlastních zkušeností a na základě myšlenek z knihy 7 návyků skutečně efektivních lidí, kterou napsal Stephen R. COVEY

2. Problémy, se kterými se každodenně potýkáme • Strach a nejistota • „Chci to hned.“ • Obviňování a svádění viny • Beznaděj • Nedostatek rovnováhy • „Co mi to přinese?“ • Touha být chápán • Konflikty • Rozdíly a odlišnosti • Osobní stagnace

3. Síla paradigmatu • V obecnějším smyslu paradigma představuje způsob, jakým „vidíme“ svět, jak ho vnímáme, chápeme a interpretujeme. • Člověk popisuje věci takové, jaké jsou (realita), nebo takové jaké by měly být (hodnoty). Jednoduše předpokládáme, že věci jsou, nebo by měly být takové, jaké je vidíme, jak je známe. • Obrázky dvou žen

4. Změna paradigmatu • Všichni máme za to, že vidíme věci takové, jaké jsou, že jsme objektivní. Ale tak tomu není. Nevidíme svět takový, jaký je, ale takový, jaký je podle nás – takový, za jaký ho díky podmíněnosti prostředím považujeme. • V předcházejícím příkladu došlo k posunu paradigmatu – momentu, kdy někdo nakonec „prohlédl“ a uviděl obrázek složený ze dvou dalších jinak než dosud.

5. Paradigma založené na principech • Etika charakteru staví na jedné základní myšlence – existují principy, které určují efektivnost lidského jednání. Tyto principy jsou obdobou přírodních zákonů ve světě lidí. • Příklady principů – férovost, čestnost, lidská důstojnost, služba, trpělivost, starostlivost, kvalita, princip potenciálu. • Principy nejsou totéž co praktické postupy, které závisejí na konkrétní situaci. Postup, který se za určité situace osvědčil, nemusí za jiných podmínek fungovat.

6. Nová úroveň myšlení • Abychom vyřešili vše, co nás tak znepokojuje, potřebujeme se dostat na novou, hlubší úroveň myšlení. Potřebujeme paradigma založené na principech. • Začít musíme u sebe, začít se ze všeho nejdříve zabývat nejniternějšími složkami svého já, svými paradigmaty, charakterem a motivy, návyky. • Nová úroveň myšlení znamená přístup „zevnitř ven“, staví na myšlence, že veřejným vítězstvím předchází soukromá vítězství, že dříve než něco slíbíme druhým (a dodržíme to), musíme dodržet sliby, které jsme dali sami sobě.

7. Definice návyků „Jsme to, co opakovaně činíme.Dokonalost není čin, ale návyk.“ Aristotelés • Charakter je v podstatě kombinací návyků. „ Zasej myšlenku, sklidíš čin; zasej čin, sklidíš návyk; zasej návyk, sklidíš charakter; zasej charakter, sklidíš osud.“ • Návyky budeme definovat jako průnik znalostí, schopností a tužeb. • Znalost představuje vědět co dělat a proč to dělat. Mít schopnost znamená umět to udělat. Touha je motivace – chtít to udělat. K tomu, abychom si vytvořili návyk, je zapotřebí přítomnost všech tří složek. (příklad – poslouchání)

8. Návyky

9. Definice efektivnosti • Návyky, které vycházejí z principů, jsou návyky efektivnosti. Také proto, že vycházejí ze vztahu rovnováhy P/ PS. • Základem efektnosti je vyváženost P, tedy produkce žádoucích výsledků a PS, produkční schopnosti (schopnost dále vytvářet produkci). • V podstatě existují čtyři druhy zdrojů: • hmotné zdroje • finanční • informační • lidské

10. Návyk 1 – Proaktivita • Existují tři sociální mapy, které jednotlivě, nebo v kombinaci vysvětlují povahu člověka: • Teorie genetické determinace – za to, jací jsme mohou naší předci. • Teorie psychické determinace – za všechno může nesprávná výchova rodičů. • Teorie determinace prostředím – za všechno může šéf, životní partner, dospívající potomek, ekonomická situace, politika. • Každá z těchto mentálních map vychází z představy, že na určitý podnět reagujeme daným způsobem.

11. Reaktivní přístup • Mezi podnětem a odezvou se nachází prostor pro svobodnou volbu. PODNĚT ODEZVA

12. Model proaktivity Svoboda volby PODNĚT ODEZVA Sebeuvědomění Nezávislá vůle Představivost Svědomí

13. Buďte proaktivní • Vnější podněty působí nejenom na reaktivně, ale také proaktivně jednající lidi. U proaktivních je ale odezva na tyto podněty volbou, nebo odezvou založenou na hodnotách. „Nemohou vám vzít sebeúctu, pokud se ji nevzdáte.“ Gándhí • Dobrovolný souhlas s tím, co se děje, nás zraňuje mnohem více než to, co se nám děje. • Dokud si člověk otevřeně a upřímně nepřizná, že „jsem tím, kým jsem v důsledku rozhodnutí, která jsem učinil“, nemůže prohlásit: „Chci, aby tomu bylo jinak.“

14. Okruh zájmu – okruh vlivu • Proaktivní zaměření – pozitivní energie rozšiřuje sféru vlivu • Reaktivní zaměření – negativní energie zmenšuje okruh vlivu Okruh Okruh Okruh vlivu Okruh vlivu zájmu zájmu

15. Návyk 2 – cíl • Začínat s myšlenkou na konec znamená mít jasnou představu cíle. Znamená to vědět, kam směřujeme. To nám umožní pochopit, kde se v současnosti nacházíme, a nasměrovat kroky správným směrem. • Tento návyk vychází z principu, že „všechno vzniká dvakrát“. Všechno vzniká nejdříve mentálně a teprve potom fyzicky (příklad – start podnikání). • První vytváření ale není vždy vědomým procesem. Pokud nerozvineme (ve sféře soukromého života) vlastní sebeuvědomění a nepřevezmeme odpovědnost za první vytváření, dáme druhým lidem a okolnostem větší možnost formovat náš vlastní život.

16. Vedení a řízení • Návyk 2 je založen na principech osobního vedení, což znamená, že vedení je prvním vyjádřením. Vedení (podle S.C.) není totéž co řízení. Řízení (management) je druhé vytváření. • Řídit znamená dělat věci správně; vést znamená dělat správné věci. • Efektivnost nezávisí výlučně na vynaloženém úsilí, ale na tom, zda ho vynaložíme správným směrem. Sebelepší řízení nemůže nahradit nedostatečné vedení. • Také v osobním životě se často soustřeďujeme na řízení, aniž bychom si napřed třeba jen ujasnili, jaké jsou naše vlastní hodnoty.

17. Životní centrum

18. Centrum našeho života • V pocitu bezpečí a jistoty se odráží pocit vlastního významu, identity, emociálního zakotvení, hrdosti, osobní síly nebo slabosti. • Životní orientace dává našemu životu směr, má vliv na naše rozhodování a jednání. • Moudrost představuje smysl pro rovnováhu, zahrnuje úsudek, soudnost porozumění. • Životní síla je schopnost nebo potenciál jednat, schopnost něčeho dosáhnout.

19. Alternativní centra • Partner/ka/ • Rodina • Peníze • Práce • Vlastnictví • Zábava a příjemné trávení času • Přátelé • Protivníci • Církev • My sami

20. Poznání vlastního životního centra • Možným způsobem, jak poznat vlastní životní centrum, je podrobně se podívat na čtyři základní životní faktory. • Ve většině případů je naše životní centrum kombinací životních center. • Většina lidí je vystavena různým vlivům. V závislosti na vnějších nebo vnitřních podmínkách se může určité centrum aktivovat, a to na tak dlouho, dokud nejsou potřeby, které tuto aktivaci vyvolaly uspokojeny. Když se tak stane, do popředí se dostane jiné životní centrum. • V takovém případě pak můžeme postrádat pevnou životní orientaci, moudrost, zdroj životní síly, vnitřní pocit vlastní hodnoty.

21. Životní centrum založené na principech • Pokud soustředíme svůj život na správné principy, vytvoříme si pevný základ rozvoje všech čtyř hlavních životních faktorů. • Pokud jsou naším životním centrem principy, snažíme se nenechat se ovládnout emocemi a nejednat pod tlakem nejrůznějších faktorů, které se pojí s určitou situací – pokoušíme se objektivně zhodnotit možnosti, které máme. • Snažíme se zvážit všechny faktory a nalézt nejlepší řešení, přičemž bereme v úvahu jak potřeby spojené s naší prací, potřeby rodiny, případně další potřeby, které mohou být dotčeny, tak možné důsledky různých alternativních rozhodnutí.

22. Návyk 3 – Řízení času • Efektivně řídit znamená dávat to nejdůležitější na první místo. Vést znamená určovat, co je nejdůležitější. Řídit znamená zajistit, že nejdůležitější věci budou skutečně neustále na prvním místě. • Efektivní řízení se opírá o disciplínu, která vyrůstá z našeho nitra – je funkcí naší nezávislé vůle. • Abychom to dokázali, musíme mít cíl, poslání, jasnou představu o tom, kam směřujeme a co je pro nás skutečně podstatné, co jsou naše nejvýznamnější hodnoty. • To vyžaduje nezávislou vůli, sílu dělat i to, do čeho se nám nechce.

23. Matice plánování času Naléhavé Nenaléhavé II ČINNOSTI: Prevence, činnosti PS Vytváření vztahů Plánování Odpočinek I ČINNOSTI: Krize Neodkladné problémy Projekty s pevně stanovenými termíny Důležité III ČINNOSTI: Vyrušení, tel. hovory Některé porady Korespondence Oblíbené činnosti IV ČINNOSTI: Běžné záležitosti Tel. hovory Korespondence Příjemné činnosti Nedůležité

24. Orientace na I • I VÝSLEDKY • Stres • Vyčerpání • Krizový management • Neustálé „hašení“ II IV III

25. Orientace na III II I • III VÝSLEDKY • Uvažování v krátkodobém horizontu • Pocit, že určovat cíle a plánovat je zbytečné • Pocit oběti, bezmoci • Povrchní vztahy IV

26. Orientace na III a IV II I • VÝSLEDKY • Celková nezodpovědnost • Neschopnost udržet si pracovní místo • Závislost na druhých lidech nebo na institucích III IV

27. Orientace na II • II • VÝSLEDKY • Vize a perspektiva • Rovnováha • Disciplína • Kontrola • Minimum krizí I

28. Osobní plánovací systém pro II Měl by splňovat důležitá kritéria: • Soudržnost • Rovnováha • Zaměření na kvadrant II (týdenní plánování) • „Lidská dimenze“ • Pružnost • Přenosnost • Identifikace rolí • Výběr cílů • Řízení času

29. Návyk 4 – Asertivita Zlaté pravidlo lidského chování „Co sám nechceš, nečiň druhému“ máme hluboko uložené ve své paměti; zbývá jediné – také tak žít. EdwinMarkham • Myšlení typu výhra – výhra je životním postojem, filozofií lidských interakcí. • Je to jedno z paradigmat lidských interakcí. • Dalšími pak jsou : • výhra – prohra, • prohra – výhra, • prohra – prohra.

30. Zralost v naplnění rovnováhy mezi odvahou a ohledem na druhé velký Prohra – výhra Výhra – výhra OHLED NA DRUHÉ Prohra – prohra Výhra – prohra malý ODVAHA malá velká

31. Dohoda výhra – výhra v organizacích • Žádoucí výsledky – co se má udělat a kdy • Směrnice – specifikují parametry, rámce pro dosažení výsledků • Zdroje - dostupné materiální, finanční, informační a lidské • Odpovědnost – stanovení kritérií pracovního výkonu a termínů pro vyhodnocení • Důsledky – specifikují, jaké pozitivní a negativní důsledky bude hodnocení mít

32. Návyk 5 – Empatická komunikace „Srdce má své důvody, o kterých rozum nic neví.“ Pascal • Pokud chceme efektivně komunikovat, nestačí si osvojit komunikační techniky, musíme se naučit empatickému naslouchání založeném na charakteru, které u druhých vyvolává důvěru a otevřenost. • Nejdříve se snažíme pochopit a potom být pochopeni. Snaha pochopit vyžaduje ohleduplnost, snaha být pochopen vyžaduje odvahu • Postup – étos (mravní základ, charakter) - patos (hluboké pohnutí mysli,empatie) - logos ( rozum, logika)

33. Návyk 6 - Synergie • Jednoduše řečeno synergie znamená, že celek je víc než spočet jeho částí. Mezi částmi existují vztahy. Tyto vztahy představují účinný katalyzátor, který posiluje a sjednocuje jednotlivé části a činí tak celek mnohem zajímavějším. • Základním předpokladem dosažení synergického efektu je pochopit mentální, emocionální a psychologické odlišnosti. Nikdo nevidí svět takový jaký je, ale každý člověk vnímá svět kolem sebe v souladu s tím, jaký je on sám. • Synergie je završením všech předcházejících návyků, je to týmová práce.

34. Návyk 7 – Obnova sil Tělesná cvičení, výživa, zvládání stresu Četba, představivost, plánování, psaní Služba, empatie, synergie, vnitřní jistota Ujasňování hodnot a závazků, studium