60 likes | 467 Views
Modul: Charakteristika a klasifikace rostlinných pletiv, interceluláry Charakteristika a klasifikace rostlinných pletiv – celkový přehled Interceluláry, programovaná buněčná smrt Inovace studia botaniky prostřednictvím e-learningu CZ.1.07/2.2.00/07.0004. Rostlinná pletiva
E N D
Modul: Charakteristika a klasifikace rostlinných pletiv, interceluláry • Charakteristika a klasifikace rostlinných pletiv – celkový přehled • Interceluláry, programovaná buněčná smrt • Inovace studia botaniky prostřednictvím e-learningu CZ.1.07/2.2.00/07.0004
Rostlinná pletiva Jako jednoduché pletivo označujeme soubor buněk, které mají společný původ, přibližně stejný tvar a plní stejnou funkci, popř. soubor funkcí. Pletiva vytvářejí výše organizované funkční celky, v nichž kooperují různé typy buněk, tzv. systémy pletiv (složená pletiva).
Řez listem citroníku. epidermis (systém pletiv krycích) mezofyl (systém pletiv základních – asimilačních) cévní svazek a sklerenchymatická pochva (systém pletiv vodivých a zpevňovacích)
Interceluláry • (mezibuněčné prostory) • Během ontogenetického vývoje pletiv dochází ke vzniku mezibuněčných prostor, tzv. intercelulár. • Podle způsobu vzniku se interceluláry dělí na: • schizogenní: vznikají rozpuštěním střední lamely a oddělením buněk od sebe (interceluláry v některých typech aerenchymu, průduchové štěrbiny stomat, pryskyřičné kanálky jehličnanů); • lyzigenní: vznikají lýzí (= rozpuštěním) buněk (siličné nádržky v oplodí citrusů). Vznik lyzigenních intercelulár je příkladem geneticky programované buněčné smrti; • rhexigenní: vznikají roztržením odumřelých pletiv v důsledku tahu vyvolaného nerovnoměrným růstem a vysýcháním orgánu (dutiny ve stéblech trav); • schizolyzigenní, popř. schizorhexigenní: vznikají kombinací jednotlivých způsobů, kdy se schizogenní intercelulára lyzigenně nebo rhexigenně rozšíří.
Programovaná buněčná smrt u rostlin (PCD, Programmed Cell Death) Regulovaný proces „sebevraždy“ buňky vyžadující energii, uplatnění specifických genů, zapojení speciálních signálních drah, účast vápenatých iontů, metakaspáz (specifické proteázy), oxidu dusnatého, mitochondrií (uvolněním cytochromu c z mitochondrie dochází k zablokování ET řetězce a tvorbě reaktivních forem kyslíku). Spuštění a regulace PCD se často účastní etylen, gibereliny, cytokininy. K autolýze protoplastu dochází po prasknutí tonoplastu vakuoly, popř. menších autofagických vakuol, a vylití hydrolytických enzymů (štěpí bílkoviny, NK a další složky cytoplazmy). Autolýza nemusí být vždy kompletní. PCD jako normální součást ontogeneze: vznik lyzigenních intercelulár, tracheid, tracheálních článků, sítkových článků lýka, perforovaných listů monstery, senescence a opad listů, trichomy, na listech, oddělování buněk kořenové čepičky, dehiscence prašníků, odumírání megaspor, synergid, buněk suspenzoru, endospermu aj. Indukovaná PCD: vyvolaná vnějšími vlivy – např. napadení houbovým patogenem (hypersenzitivní reakce – PCD podstoupí i okolní zdravé buňky – zamezení šíření patogenu), vznik lyzigenního aerenchymu v primární kůře kořenů jako reakce na hypoxické prostředí.