Kvalitativní výzkum a polostandardizovaný rozhovor

1. Kvalitativní výzkum a polostandardizovaný rozhovor Školení pro CSVŠ

2. Pojetí školení • Prolínání teoretických základů s konkrétními možnostmi jejich uplatnění • Naznačení možností nikoliv absolutní „dodržování“ pravidel • Východisko (s čím pracuji) – opět jen jako jedna z mnoha možných (literatura : Jan Hendl-Kvalitativní výzkum, William Foddy – Constructing Questions for interwiews and Questionaires, Interviewing in Qualitative Research a další dílčí články)

3. Obsah školení • 1) Východiska kvalitativního výzkumu (v porovnání s kvantitativním) • 2) Kvalitativní výzkum za pomoci rozhovoru krok za krokem • 3) Rozhovor v sociálních vědách (přibližná typologie, respektive jedna z možných) • 4) Polostandardizovaný rozhovor v našem výzkumu • 5) Příprava na rozhovor • 6) Podoba a průběh – zásady • 7) Etika rozhovoru • 8) Otázky a jejich kladení– taktika a strategie • 9) Po skončení rozhovoru (praktické rady, transkripce a naznačení toho, jak se rozhovory zpracovávají a interpretují)

4. Kvalitativní výzkum v sociálních vědách (porovnání s kvantitativním)

5. Kvalitativní výzkum za pomoci rozhovoru krok za krokem 1)Tematizování výzkumu/studie (proč a co je předmětem výzkumu) 2) Vytvoření podoby/designu výzkumu 3) Provedení rozhovorů 4) Přepis rozhovorů 5) Analyzování rozhovorů, „výsledky“ 6) Verifikování výsledků výzkumu 7) Reportování/zveřejnění výsledků

6. Rozhovor v sociálních vědáchobecné charakteristiky • velmi různé podoby rozhovoru (kvalitativní i kvantitativní) • otázky výzkumníka/tazatele a odpovědi informanta/respondenta s cílem získat široké spektrum informací o daném tématu, • přímá interakce mezi výzkumníkem a respondentem, • časově náročnější a intenzivnější než kvantitativní metody,

7. Typy rozhovorů (podle J. Hendla) I. • strukturovaný rozhovor s otevřenými otázkami: předem pečlivě formulované otázky, s relativně omezenou možností ptát se i na jiné věci, omezuje se tím možnost, že data/informace se budou u jednotlivých rozhovorů strukturně lišit, • rozhovor pomocí návodu: návod představuje soubor otázek nebo témat, která jsou předmětem rozhovoru, s otázkami i jejich pořadí lze nakládat relativně volně, zaměření zůstává, ale více se dbá na možnost respondenta sdělit výzkumníkovi svoje osobní zkušenosti, perspektivy….. • problémově zaměřený rozhovor: podobný předešlému, s tím, že je před ním potřeba znát problémovou oblast

8. Typy rozhovorů (podle J. Hendla) II. • neformální rozhovor: spontánní kladení otázek především v průběhu zúčastněného pozorování v terénu, individuální přístup k respondentovi, poznání do hloubky, často dlouhodobá práce s respondentem (opakování rozhovorů), velmi závisí na tazateli a jeho schopnostech navázat komunikaci/vztah s respondentem, analýza je složitá, • narativní rozhovor: měl by mít podobu volného vyprávění (se začátkem a koncem) respondenta, výzkumník by měl umět stimulovat respondenta a vést ho k tomu,aby sám vyprávěl (velmi široká otázka v úvodu), • fenomenologický rozhovor: je specifickou podobou narativního rozhovoru, jde o tři různě postavené rozhovory (1. historie života respondenta, používají se otázky JAK?, 2. získávání podrobností o zkušenostech respondenta, např. rekonstrukce konkrétního dne spojeného s nějakou zkušeností, 3. reflexe zkušeností respondentem – smysl života a jeho směřování)

9. „Náš“ rozhovor – polostandardizovaný rozhovor • nebo expertní rozhovor - tj. rozhovor (podle Hendla) s návodem nebo problémově zaměřený rozhovor s expertem, který se ve zkoumaném tématu „vyzná“, je na něj odborník. Nezajímá nás jeho osobnost, ale jeho postoje odborníka, který zastupuje oborové nebo tématické vědění. • budeme získávat informace na předem dané téma – to znamená, že předem si vytvoříme určitou strukturu nebo schéma celého rozhovoru. Nebude to však otázka za otázkou, ale spíše okruhy, které budou všechny tazatele zajímat a k nim se podle průběhu rozhovorů bude moci tazatel získávat další informace, které vyplynou z dané situace. • je flexibilní - umožňuje situační reakci tazatele na případné nové skutečnosti a jejich objasnění, které se objevili mimo předem danou strukturu rozhovoru. • vhodný i vzhledem ke skutečnosti, že bude více tazatelů výzkumníků, to znamená, že předem daná struktura, bude dobrým vodítkem pro to, aby bylo možné následně rozhovory vzájemně komparovat. (máme několik případů, v nějaké míře odlišných / podobných).

10. Příprava na rozhovor • seznámení se s danou vysokou školou • a relevantními programy, jejich počtem a podobou… (to znamená volně přístupné informace o škole, nebo vlastní znalosti ale ověřené znalosti o škole) atp., • do terénu jde tazatel s určitými znalostmi, to může být na jedné straně výhoda, ale na druhou stranu to může svádět k tomu, že si bude snažit potvrdit své předem dané předpoklady !! – takového byť ne zcela vědomého zkreslení je důležité se vyvarovat a vystupovat pokud možno nestranně

11. po tomto seznámení s „terénem“ (školou) : základní otázka, kterou je potřeba mít na mysli – Co je mi na daném problému nejasné ? – základní otázka může být jakýsi mechanismus pro generování výzkumných otázek. Ty by neměli být příliš specifické, aby nezpůsobily uzavření tématu do úzkých mantinelů. vytvoření struktury/schématu rozhovoru – ta by měla být v zásadě pro všechny tazatele stejná, lišit se bude pravděpodobně jen obsah (každá vysoká škola má jiné programy a zkušenosti se spoluprácí s průmyslem) – stejná struktura znamená méně časově náročná následná analýza rozhovorů, tj. nepůjde o úplně formulované otázky, ale spíše o tématické okruhy. dobré je také připravit si úvod interview – představení výzkumu a úlohy tazatele i respondenta v něm, k čemu by to mělo vést, atd. Věcná otázka : Jak se na dané struktuře – připravené podobě témat – dohodnout ?

12. Příklad postupu od tématu k otázkám (Projekt SPAV) I. • Hlavní výzkumná otázka: (která stojí v pozadí každého rozhovoru) Jakým způsobem probíhá spolupráce technických vysokých škol a podnikatelských subjektů při vytváření prakticky orientovaných studijních programů? • Mezikrok: studium veřejně dostupných informací o tématu respektive o výzkumné otázce !!! • Základní otázky pro strukturu rozhovoru: (příklady možných otázek / oblastí) Jak spolupracuje průmysl při tvorbě vašich studijních programů? Můžete popsat všechny formy této spolupráce? Jaké máte s takovou spoluprací zkušenosti? (je ale možné vytvořit si „heslář“, krátké charakteristiky toho, co chceme zjistit) • Podrobnější a konkrétnější dotazování vyplývající z daného rozhovoru (tzv. sondáž): Jak dlouho spolupráce probíhá?; O Které podniky konkrétně jde ?; Kdo se v této oblasti angažuje nejvíce? …atd.

13. Příklad postupu od tématu k otázkám (Projekt SPAV) II. • Vytvořit stejný podklad struktury rozhovoru pro každého tazatele ? • Předpoklad: každá škola je jiná, ale informace, které chceme získat jsou stejného druhu, odlišné by měli být „jen“ jednotlivosti

14. Podoba a průběh rozhovoru – „zásady“ • prezentace tazatele (tzn. oblečení, vzbuzující důvěru, zájem, serióznost a neutrálnost, nezaujatost ve smyslu zkreslení nebo nějakých předem daných názorů, • v průběhu rozhovoru neutrálnost udržovat a nesdělovat respondentovi svoje názory a reagovat na to, co říká, • místo rozhovoru pravděpodobně určí respondent (v našem případě však místo pravděpodobně nehraje roli, obecně ale i okolnosti toho, kde se uskutečňuje rozhovor mohou být důležité a tazatel je proto bere v úvahu), požadavky: místo, kde se respondent nebude cítit pod tlakem, bude moci volně odpovídat, v průběhu rozhovoru by také neměl být respondent (ani tazatel) vyrušován okolím, aby se mohli dobře soustředit, • čas rozhovoru je obecně určen schopnosti respondenta (ale i tazatele) soustředit se, proto je maximum udáváno kolem 2 hodin, • rozhovor se nemusí opakovat, i když se může vyskytnout důvod proč ho opakovat (např. ujasnění některých věcí, které se ukážou teprve v průběhu transkripce).

15. Etika rozhovoru a dokumentace • ANONYMITA: obecně v některých případech velmi důležitá, někdy se respondent může cítit ohrožený, a proto mu tazatel musí zaručit celkovou anonymitu,konkrétně je v našem případě možnost anonymity sporná, budeme hovořit s někým, kdo vystupuje ve funkci a hovoří o tématu, které není nějakým způsobem tajné, i když některé postojové nebo hodnotící věci by mohly být potenciálně „nebezpečné“, zároveň platí, že když se člověk cítí být v anonymitě, je více otevřený a méně se dopouští autocenzury • DOKUMENTACE ROZHOVORU (souvisí i s anonymitou): pro tazatele je nejspolehlivější metodou zaznamenání rozhovoru na nahrávací zařízení a zároveň vytváření vlastních poznámek, i o nahrávaní by respondent měl být informován, i když to může u kterých lidí vyvolat neadekvátní reakci, horší schopnost uvolnit se, ale takové problémy po několika minutách mizí, respondent „zapomene“, že je nahráván. • Poznámka: je důležité je se ujistit, že nahrávání funguje respektive fungovalo.

16. Začátek a konec rozhovoru Začátek: • respondent by měl být upozorněn, že nejsou špatné a dobré odpovědi • jaký je účel rozhovoru a jak tento rozhovor bude probíhat, plus případně anonymita a nahrávání a rovněž případná možnost dalšího kontaktu tazatele ze strany dotázaného. • Tazatel by měl dát respondentovi čas k tomu, aby si své odpovědi rozmyslel. Konec: • tazatel může dát prostor respondentovi k tomu, aby případně dodal k tématu něco, co doposud nezaznělo, prostor pro vyjádření pocitů z rozhovoru.

17. OTÁZKY A JEJICH KLADENÍ – TAKTIKA A STRATEGIE I. • Na co se ptát ? Tazatel si musí dokázat odpovědět na otázky: „Proč potřebuji vědět toto? K čemu mi bude tato odpověď? - musí mít jasnou ideu, či definici toho, na co se ptát. Pořadí otázek 1. Dříve otázky týkající se současnosti, případně minulosti. (Otázky na budoucnost jsou do značné míry spekulativní, a proto méně spolehlivé.) 2. Jako první otázky, které se týkají popisu situace, jsou relativně bezproblémové a mají spíše širší, obecnější záběr. 3. Další fáze jsou otázky, které případně vyžadují interpretaci respondenta, jde o vyjádření jeho názoru – ty mohou být problematičtější, ale atmosféra důvěry navozená předchozí fázi může pomoci 4. Případné demografické otázky až na konci, nebo nenápadně v průběhu. Takové otázky pomůžou k získání určitého rámce každého respondenta, mohou být důležité pro interpretaci.

18. OTÁZKY A JEJICH KLADENÍ – TAKTIKA A STRATEGIE II. Využitelné typy otázek, otázky směřující ke/k znalostem (jako fakta), názorům (Co si myslíte, jaký je váš názor?) zkušenostem respondenta (jde o aktivity respondenta, co dělá), otázky demografické či kontextové (tak aby bylo možné charakterizovat dotázaného) Způsob kladení otázek (formulace) Otevřené otázky mají umožnit respondentovi jakýkoliv směr a volbu odpovědi (tj. nelze přebrat uzavřené otázky bez možností), otevřené, neutrální, jasné a citlivé a nemanipulativní ne podmiňovací způsob otázek + hypotetické otázky ne dlouhé otázky neptat se v záporu vyhýbat se složitým a abstraktním slovům

19. OTÁZKY A JEJICH KLADENÍ – TAKTIKA A STRATEGIE III. Pokládat jen jednu otázku v jeden moment (tj. neptat se na víc věcí dohromady)! Sondáž tj. doplňující otázky, které slouží k prohloubení informací, mají své obecné formy : Co se stalo ? Jak k tomu došlo ? Kde se to stalo ? atd., tazatel se na ně ptá jakoby mimochodem v průběhu rozhovoru. Funguje i nonverbální komunikace (ticho, pokývání hlavou, vyjadřování zájmu atd.), která má povzbudit respondenta k odpovědi Otázky formulované tak, aby respondent mohl vizualizovat danou situaci, tak aby si ji tazatel dokázal představit taky (Představte si tu situaci a popište mi, jak to probíhalo ? Pokud rozhovor ubíhá jinam, tazatel respondenta má zastavit a nasměrovat ho správným směrem (třeba i tím, že si udělají přestávku) Komunikace v průběhu rozhovoru jako rovnocenná

20. Reakce respondentů na otázky • schopnost lidské paměti je značně selektivní (toho si musí být tazatel vědom, ale naprosto s tím nepočítá respondent) • odpovědi na otázky jsou relativní, nikoliv absolutní → odehrávají se v určitém (kulturním, společenském, aj.) kontextu, který musí tazatel znát a uvědomovat si ho. • odpověď z jiné perspektivy na stejnou otázku, může ze strany respondenta přijít jiná odpověď, je potom na výzkumníkovi, aby tuto perspektivu dokázal identifikovat (Např. při spotřebitelských výzkumech na otázku, proč kupujete tento výrobek může být perspektivou jeho potřeba, cena, estetická otázka, atd.) • strach z otázek (sociálně vhodné: „dobrý občan“, vzdělaná a informovaná osoba, morálně spolehlivá osoba × sociálně nevhodné: nemoci, nelegální a ne-normální jednání a chování, finanční status) – v případě našeho výzkumu by k takovému typu strachu vůbec nemělo dojít

21. Po skončení rozhovoru (praktické rady) • Přesvědčit se o tom, že rozhovor se skutečně nahrál • Kontrola psaných poznámek • Dodatečně dopsat jakékoliv další pozorování relevantní pro výzkum

22. Transkripce rozhovoru • Bohaté možnosti, podle účelu výzkumu, • 1.doslovná transkripce – časově náročná, ale pro další práci prakticky nezbytná, v případě experta nezáleží na fonetickém přepisu, ale jednoznačně je naším zájmem obsah a téma rozhovoru, do přepisu je pak možné přidávat vlastní komentáře • 2. shrnující protokol - nezachovává se celý text, ale již při poslechu nahrávky se provádí určité shrnutí, rozhovor se tak upravuje na vyšší ( a srovnatelné) hladině obecnosti, abychom mohli jednotlivé případy porovnat, je časově méně náročná, není pro něj tak důležitý kontext (pravděpodobně náš případ); poslouchaný text je redukován: způsoby redukce: vypouštění opakovaných výpovědí, případně integrace takových podobných/stejných výpovědí, konstruování z několika specifických výpovědí jedné globální, se zachycením vnitřních vztahů, selekce znamená zachování ústředních, podstatných výpovědí, rozptýlené v textu ale významově související výpovědi se svazují k sobě.

23. Vyhodnocování, interpretace • Data získaná transkripcí je potřebné redukovat, hledat v nich určité kategorie, typy (odpovědí) roztřídit/klasifikovat, tak aby bylo možné přehledně popsat získané poznatky. U kvantitativního výzkumu jsou kategorie předem dané, u kvalitativního se vytvářejí až v průběhu zpracovávání dat. • Je možné vytvářet si schémata/tabulky, v nichž budou do kategorií (jež jsou vytvářeny až při setkání s daty) zorganizována relevantní data. • Ke vzájemné komparaci jednotlivých může pomoci připravená struktura rozhovoru • Vyhodnocovat rozhovory by měl pravděpodobně jeden výzkumník. Nejprve jednotlivé případy škol, poté vzájemné srovnání