200 likes | 371 Views
proces komunikace. mezilidská komunikace – sdělování významů a interakční proces, odráží i vytváří mezilidské vztahy a osobnostní rysy; sebeprezentace se děje: verbálně; neverbálně; vizáží;.
E N D
mezilidská komunikace – sdělování významů a interakční proces, odráží i vytváří mezilidské vztahy a osobnostní rysy; sebeprezentace se děje: • verbálně; • neverbálně; • vizáží;
hloubka otevření závisí na ochotě otevřít se, na umění otevřít se a na tom, jak reaguje komunikační partner; • transakční prostředí – každý prostor, kde dochází k výměně informací a ke sdělování; • struktura – určená rolemi, pozicemi a z nich vyplývajících funkcí a moci;
komunikační motivy: • 1) navázat kontakt a utvářet vztah; • 2) kontrolně – mocenský; • 3) poznávací;
proces komunikace: • záměr → • osobnostní proměnné • vztahový kontext • situační kontext • transformuje se ve sdělení → • → partner komunikace přijímá sdělení atransformuje si ho pro vlastní pochopení • osobnostní proměnné • vztahový kontext • situační kontext • výsledkem suma účinků na partnera komunikace;
komunikační transakce probíhá správně, jestliže se záměr shoduje s účinkem (důležité zpětné vazby)
komunikační schéma: • Kdo? • Co ? • Kdy ? • Kde ? • Jak ? • Proč ? • Jaký účinek ?
zpětné vazby: • 1) neverbální • 2) verbální • chápající a pozitivní (myslím si o tom totéž); • chápající a neutrální (rozumím tomu, co říkáš, je to zajímavé); • chápající a negativní (myslím, že ti dobře rozumím, ale vidím to trochu jinak); • nechápající;
zúčastněné naslouchání • neznamená pouhé slyšení, vyznačuje se aktivitou naslouchajícího; • naslouchající nejprve vytvoří vhodné transakční prostředí strukturací prostoru (např. klidné místo bez rušivých vlivů) a strukturací času (dá najevo, že si na rozhovor vymezil čas, kdy je plně k dispozici);
věnuje vyprávějícímu pozornost udržováním očního kontaktu, nakláněním se nebo otáčením k vyprávějícímu, vyhledáváním takové polohy, kdy oči jsou ve stejné úrovni; • naslouchající se „nalaďuje“ na vyprávějícího přátelským postojem těla, vstřícným výrazem obličeje, vstřícnými gesty, příjemnou hlasovou intonací, tempem i hlasitostí řeči;
povzbuzuje vyprávějícího neverbálně: přikyvováním, zaujatým výrazem obličeje, pokynutím rukou i fyzickou podporou, ovšem pravdivě a přiměřeně;
naslouchající se vžívá do vyprávějícího reflektováním jeho emocí, jejich pojmenováním, neverbálním zrcadlením emocionálního projevu (výrazu obličeje, gest atd.) a empatickým, souznějícím mlčením;
poskytuje vyprávějícímu zpětné vazby: • zopakováním toho, co vyprávějící sdělil; • volným převyprávěním obsahu sdělení, tj. parafrázováním; • shrnutím toho, co vyprávějící sděluje, tj. sumarizací;
chyby v komunikaci • „škrtání“ sebe nebo druhého – projevuje se v opomíjení potřeb, přání a zájmů sebe nebo druhých; řešení nácvik asertivních dovedností a pozitivní hodnocení druhého; • chybná či falešná zobecňování – snaha subjektivní dojmy a pocity pronášet, jako by to byly ověřené, obecně platné a dokázané pravdy;
chyby v komunikaci • nevyladění – účastníci rozhovoru jsou naladěni na jinou „frekvenci“; předcházení problémům napomáhají nácviky empatie; • stereotypy pozic – stále stejná situace (rozdělení rolí při komunikaci) se neustále opakuje;
chyby v komunikaci • skryté programy – komunikace se vztahuje k jinému motivu, než k tomu, který je na první pohled zjevným obsahem sdělování, např. manželka, která chce aby její manžel byl s ní více doma, při společné večeři začne manželovi vytýkat, že se nestará o dům, který by potřeboval malé opravy, které by on zvládl sám;
otázky • komunikační transakce probíhá správně, když se • příjem komunikace vyjádřený aktivitou naslouchajícího je • komunikace sjiným motivem, než který je zjevný • věty typu „všichni to tak dělají“ jsou • záměr shoduje s účinkem • zúčastněné naslouchání • skrytý program • falešná zobecňování
komunikační schéma: • učitel a žáci • výklad učiva • ve vyučovací hodině • ve třídě • prezentací • vysvětlení učiva • porozumění učivu • Kdo? • Co ? • Kdy ? • Kde ? • Jak ? • Proč ? • Jaký účinek ?
Použité zdroje HAYESOVÁ, N.: Základy sociální psychologie, Portál, Praha 2009. ISBN 978-80-7367-639-1 HELUS, Z.: Sociální psychologie pro pedagogy, Grada, Praha 2007. ISBN 978-80-247-1168-3 KOHOUTEK, R.: Základy sociální psychologie, CERM, Brno 1998. ISBN 80-7204-064-2 VÁGNEROVÁ, M.: Základy psychologie, Karolinum, Praha 2005. ISBN 80-246-0841-3 osobní poznámky ze studia Psychologie na FSS MU Brno Pokudneníuvedenojinak, jsoupoužitéobjektyvlastníoriginálnítvorbouautora.