Obsah semináře:

1. Pedagogika II – NPED035, LS 2012 9. seminář, 21. 05. 2012 Metody výukyOdevzdání seminárních prací! 21.5.2015

2. Obsah semináře: • Metody a formy výuky – přehled • Přímé a nepřímé vyučování 21.5.2015

3. Přehled metod a forem výuky • Výuka = vyučování (činnost učitele) & učení (činnost žáka) • Viz prezentace z 2. semináře • Žádná metoda výuky není samospasitelná, každá má své výhody i nevýhody. Volba metody závisí na všech ostatních okolnostech výuky: cílech a obsahu vyučovací hodiny, prostředí a klimatu třídy, dostupných prostředcích, charakteristikách žáků a učitele. • Je důležité metody výuky střídat – předejde se tak jednotvárnosti vyvolávající snížení pozornosti žáků, únavu a nudu. 21.5.2015

4. Metody výuky – třídění podle jejích fází • Motivační a aktivizační (vyvolání motivace, zájmu a aktivity žáků) • Expoziční (výklad část učiva) • Fixační (opakování, procvičování, prohlubování a upevňování učiva) • Diagnostické a hodnotící (ověření a hodnocení výsledků učení žáků, zpětná vazba) • Aplikační (aplikace osvojených znalostí a dovedností) 21.5.2015

5. Metody výuky – podle role učitele • přímé vyučování (učitel má vedoucí roli jako zdroj poznatků a organizátor jejich sdělování) a • nepřímé vyučování (učitel v roli poradce, rádce, tzv. facilitátora) (následující snímky jsou zpracovány podle Starý a kol.: Pedagogika ve škole. Portál, Praha 2008. S. 11 – 22) 21.5.2015

6. „Jak má tedy učitel učit, aby se žáci něco naučili a při tom se naučili učit? Zjednodušeně řečeno musí vytvářet příležitosti k tomu, aby se žáci mohli učit, a vyvinout maximální úsilí, aby těchto příležitostí využívali.“ (Starý, s. 14, červeně zvýrazněno PZi)) 21.5.2015

7. Tato obecná zásada se projevuje v řadě aspektů výuky: • Komunikace: kolik času mluví učitel a kolik žáci • Míra aktivity/pasivity: Do jaké míry jsou žáci aktivní nebo pasivní • Interakce: nakolik žáci poslouchají učitele a nakolik pracují samostatně individuálně • Frontální přístup/diferenciace/individualizace: do jaké míry učitel jedná se třídou jako jednolitým celkem, kdy ji rozděluje na skupiny nebo zadává úkoly individuálně podle vzdělávacích potřeb různých žáků • Soutěžení/kooperace: jestli žáci při výuce spíše soutěží nebo spíše spolupracují • Reprodukce/konstrukce: do jaké míry se od žáků očekává reprodukce učitelova výkladu anebo jejich vlastní názor 21.5.2015

8. Přímé a nepřímé vyučování Reálné situace výuky mají různé podoby podle uvedených aspektů – různý charakter komunikace mezi žáky a učitelem a žáky navzájem, různou míru aktivity/pasivity žáků atd. Dvě krajní podoby: • Přímé vyučování: Učivo → → → učitel = zdroj → → → žáci 2) Nepřímé vyučování: Učivo → → → → → → → → → → → žáci ↑ Učitel = facilitátor 21.5.2015

9. Přímé vyučování • Učitel předává žákům učivo přímo, je pro žáky jeho zdrojem. • Forma výuky: frontální. • Přímé vyučování je u nás tradičním přístupem k výuce. • I dnes na našich školách převažuje. • Snahy o modernizaci by neměly automaticky znamenat odmítání přímého vyučování (ačkoliv je takové apriorní odmítání v kruzích modernistů oblíbené). 21.5.2015

10. Výhody přímého vyučování • Šetří čas. • Umožňuje názorné, srozumitelné a systematické podání učiva. • Eliminuje chyby. • Umožňuje učiteli projevit nadšení pro předmět („kdo chce zapalovat, musí sám hořet“), erudovanost a profesionalitu. 21.5.2015

11. Nevýhody přímého vyučování • Znalosti žáků jsou mělké (příliš mnoho učiva, žáci se pohybují pouze po povrchu, těžištěm jsou znalosti na úkor složitějších dovedností). • Nevytváří prostor pro vnitřní diferenciaci (výklad učitele může být příliš složitý pro pomalejší a příliš snadný pro úspěšnější žáky). • Umožňuje pasivitu žáků. • Nerozvíjí kompetenci k učení (odpovědnost za učení žáků spočívá na učiteli – „Ten učitel nás nic nenaučil!“). 21.5.2015

12. Nepřímé vyučování • Žáci se k učivu hledáním, objevování prostřednictvím učebních úloh, problémových otázek, experimentů, pracovních listů apod. • Učitel je žákům na cestě k učivu poradcem, pomocníkem, rádcem (facilitátorem – tím, kdo usnadňuje jejich cestu). • Učitel má možnost monitorovat postup učení žáků, poskytovat jim zpětnou vazbu a diferencovat podle vzdělávacích potřeb jednotlivých žáků. • Žáci přebírají část odpovědnosti za své učení (a část kontroly nad tímto učením). 21.5.2015

13. „Jaká je tedy žádoucí podoba vyučování? Žádná univerzální odpověď neexistuje a přitom individuálních odpovědí je mnoho. … Dobrý učitel se nepozná podle toho, zda vyučuje spíše přímo, nebo nepřímo, nýbrž podle toho, čemu se žáci v jeho hodinách naučí. … Nezáleží na tom, zda učitelovy znalosti vycházejí z teorie nebo praxe, skutečné učitelské mistrovství se projevuje v každodenní práci učitele.“ (Starý, s. 21) 21.5.2015