1 / 21

Cestovní ruch Austrálie a Oceánie

Cestovní ruch Austrálie a Oceánie. Střední odborná škola Otrokovice. Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Markéta Kraváčková

marged
Download Presentation

Cestovní ruch Austrálie a Oceánie

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript

  1. Cestovní ruch Austrálie a Oceánie Střední odborná škola Otrokovice Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Markéta Kraváčková Dostupné z Metodického portálu www.rvp.cz, ISSN: 1802-4785, financovaného z ESF a státního rozpočtu ČR. Provozováno Výzkumným ústavem pedagogickým v Praze. www.zlinskedumy.cz

  2. Charakteristika DUM

  3. Náplň výuky Austrálie Nový Zéland Oceánie Cestovní ruch Austrálie a Oceánie

  4. Austrálie • Hlavní město: Canberra • Státní zřízení: konstituční monarchie (CommonwealthRealm) • Vznik: 1901 (nezávislost na VB) • Měna: australský dolar 7 747 400 km² 2 620 600 obyv. Obr. 2 Obr. 1

  5. Historie Austrálie • původní obyvatelé Austrálie (Australci– Aboriginci) před 50.000 lety, dnes původní obyvatelétvoří 2 % • objevili ji holanďané 1606, ale nepokoušeli se zemi osídlit • James Cook – znovuobjevení 1770, 1778 – založil město Sydney • využívala se jako trestanecká kolonie 1778 – 1840 Velké Británie • z 80% dnes potomci Irů a Britů • 1901 spojilo se 6 provincií v Australský svaz • nejsušší kontinent na světě, nejmenší nadmořská výška (270 m) • bezodtoká jezera, slaná – Eyrovo, řeky Murray a Darling • fauna, flóra – endemité– vačnatci a vejcorodí (ptakopysk, ježura), emu, ďábel medvědovitý, nandu, eukalyptus (Austrálie se brzy odtrhla od prakontinentua druhy se zde vyvíjely jinak)

  6. Národní parky Austrálie • Velká útesová bariéra– UNESCO 2.000 km – největší korálový útes světa , šířka 5 – 10 km, asi 600 ostrovů vyhlášené zelené zóny (nesmí se zde lovit a potápět) ekologické problémy – globální oteplování, nadmíra turistů, predátoři, asi 5%, prosazování ekoturistiky, biodiverzita – 400 druhů korálů, přes 4000 druhů ryb • Uluru (Ayersova skála) – Katatjuta NP – UNESCO ,,místo dávající stín´´ a „mnoho hlav“ největší monolit na světě – pískovec, 348 m vysoký, délka 3,6 km, šířka 2,4 km, stáří asi 600 milionů let náboženský obřadní význam pro domorodce – propůjčili ho Austrálii k turistickým účelům nutné dodržovat naučné stezky, pravěké malby 40 km od monolitu – Katatjuta– seskupení několika monolitů

  7. Obr. 5 Obr. 3 Obr. 6 Obr. 5

  8. Další národní parky • NP KakaduUNESCO domorodé území původních obyvatel, skalní rentgenové malby – znázorněna vnitřní kostra živočichů, typická fauna a flóraAustrálie • FraserůvostrovUNESCO největší písečný na světě, písečné duny (až 250m), pes Dingo, zákaz psů, jezera s vyšším obsahem křemíku (kosmetika, lázeňství) • Modré horyUNESCO vodopády, jeskyně, kras. úkazy, skalní města, eukalypty– vypouštějí éterické oleje, když je teplo – způsobují modré zbarvení • WilandraUNESCO původně ledovcová jezera, dnes zkameněliny živočichů • Tasmánie UNESCO (Tasmánská divočina) – původní pralesy, jeskyně, ďábel tasmánský

  9. Sydney • nejstarší město Austrálie • nejslunečnější město kontinentu, slavné pláže => BondiBeach • Opera Sydney house –UNESCO – 1973 • Harbourbridge ( „ramínko na šaty“) – 8 jízdních pruhů, železnice • Pyrmountbridge – otáčivý most, monorail = nadzemka, jen pro pěší • Sydney tower – vyhlídková věž, druhá nejvyšší na polokouli (305) • pamětní kameny Jamese Cooka

  10. Obr. 7 Obr. 9 Obr. 8

  11. Další města Austrálie • Melbourne(,,Zahradní město´´)bylo 1. hlavním městem Austrálie Královské zahrady a Královský pavilon18. – 9. st. – pro mezinárodní výstavy • Canberra (,,místo setkávání´) – hlavní město od r. 1908 Nová budova parlamentu – největší stožár na vlajku, uvnitř největší nástěnný koberec, ANZAC– válečný památník, věnován obětem 1. a 2. sv. války • Adelaide Vinařská oblast, město festivalů • Alice Springs výchozí bod do Uluru, letecká nemocniční služba, pouštní město • Perth • Darwin • Brisbane– nejslunečnější pláže

  12. Nový Zéland • Hlavní město: Welington • Státní zřízení: konstituční monarchie (CommonwealthRealm) • Vznik: 1907 (nezávislost na VB) • Měna: novozélandský dolar • Úřední jazyk: angličtina, maorština Obr. 11 Obr. 10

  13. Geografie Nového Zélandu • 1) Severní ostrov vulkanický, aktivní sopky, gejzíry, minerální a termální prameny, mofety NP Tongariro– UNESCO, vulkanická a postvulkanická činnost jezero Tampo – kráter vyhaslé sopky, lázně Rotorua Wellington – Te-papa – muzeum – maurská kultura Auckland – město jachet, největší město NZ, mořské akvárium, námořní muzeum, okolí Aucklandu – velmi kvalitní víno • 2) Jižní ostrov ledovcová činnost, nejvyšší hora Mt. Cook – UNESCO NP Fjorland – UNESCO – vodopády, jezera • endemité: kivi, papušek kakapo, haterie novozélandská

  14. Obr. 12 Obr. 14 Obr. 13

  15. Ostrovy Oceánie • 1.) ostrovy podle vzniku pevninské – vznikly odtržením od starých kontinentů – Nová Kaledonie, Nový Zéland, Nová Guinea, povrch jako na pevninách (hory, nížiny) sopečné – vznikly podmořskou sopečnou činností- Havajské ostrovy, (gejzíry, termální a minerální prameny, sopky) korálové (atoly) – velmi ploché, hrozí zánik – oteplování, nachází se v teplých mořích, vznikly činností živočichů – Gilbertovy ostrovy, ostrovy Tuamotu… • 2.) politické členění Melanésie – větší a v blízkosti Austrálie Mikronésie – malé korálové ostrovy nad Melanésií Polynésie– nejvíce vzdálené od Austrálie, např. Francouzská Polynésie

  16. Cestovní ruch Oceánie • velmi dobré přírodní podmínky, teplé klima, čisté pláže • navštěvují se zejména ty, kde je vybudována materiálně-technická základna (služby CR) a dobrá dopravní dostupnost, celoroční návštěvnost • zájem o tradice, folklor a gastronomii • potápění, rybolov… • Francouzská Polynésie – Tahiti • Americká Samoa – PagoPago • Fidži • Vanuatu

  17. Kontrolní cvičení: doplň text: • Hlavní město Austrálie je ……… Austrálie sloužila v minulosti jako …… …… Velké Británie. Mezi největší velkoměsta patří …… a ………. Skalní rentgenové malby najdeme v národním parku ……… Symbolem nejmenšího kontinentu je největší monolit ……….. Největší písečný ostrov světa se nazývá ………. Žije zde také endemický druh ……. Mezi jiné endemické druhy Austrálie patří například ……, ……., ……., …….. • Nový Zéland tvoří 2 ostrovy ……… a ………. Vedle angličtiny je úředním jazykem také ………. Hlavním městem je …………. a největším městem je ………Projevy vulkanické činnosti jsou typické pro ……….. ostrov, například v národním parku ……., který je zapsán do UNESCO. Mezi endemické druhy patří …….., ……… a ……… ……….. • Ostrovy Oceánie podle vzniku dělíme na …….., ………. a ……….

  18. Řešení: • Hlavní město Austrálie je Canberra. Austrálie sloužila v minulosti jako trestanecká kolonie Velké Británie. Mezi největší velkoměsta patří Sydneya Melbourne.Skalní rentgenové malby najdeme v národním parku Kakadu.Symbolem nejmenšího kontinentu je největší monolit Uluru. Největší písečný ostrov světa se nazývá Fraserův.Žije zde také endemický druh pes Dingo. Mezi jiné endemické druhy Austrálie patří například koala, klokan, ptakopysk, ježura. • Nový Zéland tvoří 2 ostrovy Severní a Jižní. Vedle angličtiny je úředním jazykem také maorština. Hlavním městem je Welingtona největším městem je Auckland. Projevy vulkanické činnosti jsou typické pro Severníostrov, například v národním parku Tongariro, který je zapsán do UNESCO. Mezi endemické druhy patří kivi, kakapo a haterie novozélandská • Ostrovy Oceánie podle vzniku dělíme na pevninské, korálové a sopečné.

  19. Seznam obrázků: Obr. 1: anonym, [vid. 21.1. 2013], dostupné z: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/7/7d/Australia_%28orthographic_projection%29.svg/290px-Australia_%28orthographic_projection%29.svg.png Obr. 2: anonym, [vid. 21.1. 2013], dostupné z: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/b/b9/Flag_of_Australia.svg/110px-Flag_of_Australia.svg.png Obr. 3: anonym, [vid. 21.1. 2013], dostupné z: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/f/f1/Kata_Tjuta_Australia.jpg/250px-Kata_Tjuta_Australia.jpg Obr. 4: anonym, [vid. 21. 1. 2013], dostupné z: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/a/a8/Tour_Eiffel_Wikimedia_Commons.jpg/324px-Tour_Eiffel_Wikimedia_Commons.jpg : Obr.5: anonym, [vid. 21. 1. 2013], dostupné z: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/1/1a/Uluru_Australia%281%29.jpg/250px-Uluru_Australia%281%29.jpg Obr. 6: anonym, [vid. 21. 1. 2013], dostupné z: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/1/1b/GreatBarrierReef-EO.JPG/200px-GreatBarrierReef-EO.JPG Obr.7: anonym, [vid. 21. 1. 2013], dostupné z: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/3/33/Sydney_harbour_bridge_dusk.jpg/800px-Sydney_harbour_bridge_dusk.jpg

  20. Seznam obrázků: Obr. 8: Enochlau, [vid. 21. 1. 2013], dostupné z: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/7/7c/Sydney_Opera_House_-_Dec_2008.jpg/800px-Sydney_Opera_House_-_Dec_2008.jpg Obr. 9: anonym, [vid. 21. 1. 2013], dostupné z: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/b/bf/SydneyAMPTower_gobeirne.jpg/220px-SydneyAMPTower_gobeirne.jpg Obr. 10: anonym, [vid. 21. 1. 2013], dostupné z: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/5/5a/Novy_Zeland.png/220px-Novy_Zeland.png Obr. 11: anonym, [vid. 21. 1. 2013], dostupné z: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/3/3e/Flag_of_New_Zealand.svg/120px-Flag_of_New_Zealand.svg.png Obr. 12: anonym, [vid. 21. 1. 2013], dostupné z: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/5/5c/Kiwifugl.jpg Obr. 13: anonym, [vid. 21. 1. 2013], dostupné z: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/6/6d/Strigops_habroptilus_1.jpg Obr. 14: anonym, [vid. 21. 1. 2013], dostupné z: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/5/52/Tuatara.jpg/280px-Tuatara.jpg

  21. Seznam použité literatury: [1] Holeček M., Mariot P., Střída M., Zeměpis cestovního ruchu, Nakladatelství České geografické společnosti, Praha, 1999, ISBN 80-86034-39-9 [2] Hrala V., Geografie cestovního ruchu, Idea Servis, konsorcium, Praha, 1997, ISBN 80-85970-O4-X

More Related