F I G U R Y

1. F I G U R Y Zvláštní obraty větné stavby  kombinace hlásek a slov

2. TYPY • Zvukové • Syntaktické • Slovosledné • Řečnické a hodnotící • Eliptické

3. ZVUKOVÉ FIGURY

4. opakování stejných hlásek na začátku sousedních slov či veršů verš sceluje, sjednocuje Plyne peníz po penízku, když se pije takhle v trysku Ó, nikdo, nikdo, nic, jen jeden zázrak snad Křepelila malá křepelenka, křepelila překrásná panenka A L I T E R A C E

5. nahromadění slov odvozených od jednoho slova stejnou počáteční hláskou spojuje slova významově blízká Přísný pštros přepřísné pštrosí autority přednášelpřed časem mladým pštrosáčatům o nadřazenosti jejich druhu nad všemi ostatními druhy. P A R O N O M Á Z I E

6. opakování slov na začátku veršů, půlveršů, slok snaha vystupňovat naléhavost určitého sdělení, zdůraznit některý motiv Proto slyšte, Slované, toto: slyšte nyní svým rozumem, slyšte, všichni lidé slovanští, slyšteSlovo, od Boha přišlo, slovo, jež krmí lidské duše, slovo, jež sílí srdce i rozum, slovo to, jež vede k poznání Boha. A N A F O R A

7. opakování slov na konci veršů, půlveršů, slok Pozdržela Ilju cesta cestička, nemohl dojet do města Kyjeva a dojel jenom k městu Černigovu; a k tomu městu, k tomu Černigovu, tam se přihnalo veliké vojsko. E P I F O R A

8. opakování stejných slov v jednom verši Utichly továrny, utichly ulice E P I Z E U X I S

9. opakování stejných slov na konci a začátku veršů Střela ta se zaryla v bílá ňadra, v bílá ňadra prvního Tatařína E P A N A S T R O F A

10. SYNTAKTICKÉ FIGURY

11. vynechávání spojovacích výrazů napomáhá zhuštění sdělení umožňuje vypočíst motivy, popř. je vystupňovat Smrt Amor nedá, pouta nesejme mi; nechce mě živého, nezprostí běd. Bez očí vidím, křičím bez jazyka, po zmaru prahnu, pomoc zaklínám: Nenávist k sobě, lásku k jiné zas. A S Y N D E T O N

12. opak asyndetonu užití více spojovacích výrazů, než bývá obvyklé A vím že neodcházím a že jsem nezamkl A malou horkou ruku Plynových plamínků Tu cítím přes den v srdci Copak můžu za to Že v očích koutky máš – A že máš ústa A že máš dvě nohy A že tvá záda Velké naplnění A že na tvých ňadrech třeba Saul byl sám – A že tvá malá Strašně horká ruka - P O L Y S Y N D E T O N

13. obdobná výstavba dvou i více po sobě následujících veršů nebo i rozsáhlejších úseků textu dva stejné jevy postavené vedle sebe Zda u Gangy dlít máme jako kajícníci, zda věnovat se ženě ctnostné, milující, pít z proudu věd, sát básní nektar rozmanitý? Jen chvilku trvá život. Co si vyvoliti? P A R A L E L I S M U S

14. příměr protikladem tři části: 1) výchozí motiv (tvrzení, obraz) 2) popření 3) nové vyjádření typická pro lidovou slovesnost vyskytuje se i v moderní poezii Košilka mu mokne od studenej rosy. Nemokne mu ona od rosy studenej, leč ona mu mokne od krvi červenej. To není Faustova jizba a duše zde nevchází v prokletí, to je Roentgenův přístroj s magickou krásou dvacátého století. A N T I T E Z E

15. význam slov se stupňuje řazení významů, při němž následující označuje vždy větší intenzitu Šťasten, kdo nežil zde, šťastnější, kdo se chystá v nicotu rodnou kdys – a nejšťastnější jest, kdo, nový anděl už, dlí blízko Pána Krista. G R A D A C E

16. SLOVOSLEDNÉ FIGURY

17. změna pořadí slov ve větě proti běžnému vyjádření vzniká nejčastěji kvůli rýmu může zdůraznit některý motiv Miloval jsem vás; moje láska ještě ne zcela – možná – zhasla v srdci mém. Ať nijak ale nestojím vám v cestě; ne; zarmucovat vás, to nechtěl jsem. I N V E R Z E

18. ŘEČNICKÉ A HODNOTÍCÍ FIGURY

19. oslovení osob, ale i posvátných bytostí, věcí, abstraktních pojmů Krásné a zářící se objevuješ na obzoru, ó slunce živoucí, počátku všeho žití! Vy, lidé, bratři, kdo jste přežili, nebuďte k nám v svém srdci zatvrzelí: Radosti, tys božským vznětem, dcerou ráje, vzrušení, opojeni jdem tvým světem k nebeské tvé svatyni. A P O S T R O F A

20. není skutečnou otázkou, ale zvoláním bývá výrazem nejistoty, znepokojení, hledání nevyžaduje odpověď Kdo pomůže, kdo pomůže mi z vás, zachraňte mě vy aspoň, přátelé! Jsem v jámě, sám, ne v louce sedmikrás, necháte tu chudáka Villona? Co je život? – Přelud, klam. Co je život? Potřeštění, smyšlenka, stín, to, co není. Ř E Č N I C K Á O T Á Z K A

21. ELIPTICKÉ FIGURY

22. výpustka vypouštění slov či větších částí textu, které si můžeme domyslet naznačuje citové pnutí, neobvyklý jev, zhutňuje děj Bílá vločka a ještě jedna – horský hřeben se pokrývá sněhem. Teple si zabalil nohy, obul si sandály, krosnu na záda připevnil, vstal a ohlédl se . . . opět ji vidí, jak se za ním dívá. A ještě jednou. E L I P S A

23. nedokončení výpovědi značí se třemi tečkami či pomlčkou naznačuje: - průběžnost uváděného děje - nenadálé odmlčení způsobené návalem citu zdůrazňuje určitý motiv jen jednou. . . A P O S I O P E S E

24. vyšinutí z vazby změna větného schématu Kdo v zlaté struny zahrát zná, jej ctěte víc než sebe. Já, já toho věštec od Beskydu lidu. Bůh mne jim nedal. Ten té dbá země, kde zlaté obilí k obzoru běží. A N A K O L U T

25. opakování významů rozšiřující, popř. nadbytečné vyjádření, nové uvedení skutečnosti, jež vyplývají už z dříve řečeného Po modrém blankytu bělavé páry hynou Počal to vojsko od kraje deptat, deptat svým koněm a střílet lukem, počal je rubat svou břitkou šavlí, svým ostrým kopím z tatarské země P L E O N A S M U S