Ing. Petr Bačík

1. Ing. Petr Bačík Přednáška č.5

2. Metoda čisté výhody leasingu • ČVL (Net Advantage to Lease - NAL), která je založená na porovnání čisté současné hodnoty investice financované úvěrem a čisté současné hodnoty investice financované leasingem. Základem modelu kvantifikace NAL je výpočet cash flow, spojeného s danou investicí, nepřímou metodou (tj. hospodářský výsledek po zdanění + odpisy), včetně výdajů spojených s formou financování. • Čistou současnou hodnotu investice financované leasingem (ČSH I NPV můžeme vyjádřit následovně:

4. Čistá současná hodnota investice financované úvěrem (ČSHu NPVu se vypočítá následovně: Ot - odpisy v jednotlivých letech životnosti; K - kapitálový výdaj.

5. Příklad • Akciová společnost Reneta zabývající se výrobou ovocných nápojů uvažuje o pořízení stroje v ceně 15 mil Kč pro zkvalitnění extrakce šťávy z ovocných produktů. Životnost zařízení se předpokládá 6 let. Společnost zvažuje financování úvěrem nebo leasingem. • V případě úvěru je třeba počítat s těmito podmínkami: úvěr je poskytnut na plnou výši pořizovací ceny, splácí se pevnými platbami koncem roku úroková sazba je 8 % pa. • Leasingová společnost nabízí následující podmínky: leasingová splátka v 1. roce 4 mil Kč; v dalších pěti letech rovnoměrně ve výši 2,95 mil Kč. Odkupní cena se předpokládá nulová. Zjednodušeně uvažujeme splátky koncem roku. • U obou variant financování se počítá s lineárním odpisováním zařízení po všechna léta životnosti. Mezní hodnota sazby daně z příjmů je ve výši 30 %. Která z uvedených variant financování pořízení stroje je pro akciovou společnost výhodnější?

6. A. Metoda diskontovaných výdajů

7. Splátkový plán úvěru Roční platba úvěru = 15 000 000 * umořovatel(6 let 8% pa) = ( 15 000 000 * 0,21632 = 3 244 800 Kč Umořovatel =

8. Kvantifikace výdajů spojených s úvěrový financováním

9. Porovnání obou variant financování (ve zohledněním časové hodnoty peněz.)

10. Porovnání • Z porovná ní obou variant financování vyplývá, že leasingová forma financování je při daném rozložení plateb levnější než financování pomocí úvěru. Leasing je levnější o 300 772 Kč

11. B. Metoda čisté výhody leasingu • Vzorec v čisté výhody leasingu (NAL, ČVL) K - kapitálový výdaj; t - jednotlivá léta životnosti, N - doba životnosti; i - diskontní sazba; d - koeficient mezní sazby dané z příjmů

12. Čistá výhoda leasingu I podle metody čisté výhody v leasingu je výhodnější financování leasingem. Rozdílnost hodnot výsledků je dána skutečností, že při metodě čisté výhody leasingu jsme vycházeli z účetních informací o leasingu, přičemž při metodě diskontovaných výdajů jsme vycházeli z dopadů na cash flow. Pro srovnatelnost výsledků bychom měli i při metodě čisté v leasingu vycházet z dopadů na cash flow.

13. Rizikový kapitál (venture capital) • Venture kapitál nebo rizikový kapitál je jednou z možných forem financování projektů z vysokou mírou rizika. Podstata vlastního financování spočívá v tom, že investor vloží své finanční prostředky na realizaci rizikového, ale nadějného projektu, nejčastěji do základního kapitálu společnosti. Za tento vklad investor požaduje možnost ovlivňovat chod podniku z důvodu lepší ochrany své investice. Tato forma investování vznikla v USA v 80 létech minulého století a do Evropy se rozšířila o pár let později.

14. Vliv stadia společnosti na typy financování pomocí Venture capital

15. předstartovní financování (seed financing) – Obvykle se financuje výzkum a vývoj výrobku nebo služby zpravidla před založením společnosti. Tyto investice nebývají oproti ostatním typům příliš vysoké maximálně do 4 milionů a nesou sebou obrovské riziko. Doba investování se pohybuje kolem 7-12 let. • startovní financování (start-up financing) - Společnost má připravený již projekt, existují výsledky průzkumu trhu včetně strategie prodeje a je potřebné financovat výrobu a distribuci. Jde o investice v rozsahu 4-8 milionů s dobou investování 6-10 let a vysokou rizikovostí.

16. financování počátečního rozvoje (early stage expansion) - společnost existuje maximálně tři roky, nedosahuje zisk ale má zajímavý a perspektivní projekt. Investor se při výběru investičních projektů spoléhá na svou intuici a dosavadní zkušenosti k nastartování neziskového podniku. Investice se pohybuje v rozmezí 10-40 milionů a je plánovaná na 4-7 let. • rozvojové financování (expansion financing) – Je určené pro zvýšení kapitálu společnosti za účelem zavedení dalšího výrobku, služby, technologie a rozšíření na nové trhy. Často se využívá na financování akvizicí. Jedná se o investování s nízkým rizikem na dobu 2-5 let v rozsahu 15-80 milionů.

17. záchranný kapitál (rescue financing) určený na udržení chodu společnosti. Bývá spojený s obměnou produktu, vedení společnosti nebo orientací na jiné trhy. • financování odkupu managementem (managment buy-in nebo buy-out), kdy se jedná o financování odkupu podniku stávajícím nebo budoucím managementem. • refinancování bankovních úvěrů – jedná se o splácení bankovních úvěrů, čímž se sníží poměr dluhů k vlastnímu kapitálu.

18. Financování rizikovým kapitálem • K financování rizikovým kapitálem se firmy zpravidla uchylují, když financování jiným způsobem je nedostupné, příliš drahé, popřípadě by dostalo podnik do tíživé finanční situace. V případě že banky odmítnou poskytnout dlouhodobý uvěř, emise dluhopisů by v této situaci znamenala platit úrok, který firma není schopna splácet, emise akcií by byla značně riskantní a hrozí že nebude upsána ani minimální částka stanovena zákonem, nastává okamžik pro zvážení investování pomocí rizikového kapitálu.

19. Postup při posuzování projektu V prví fázi je nutné zpracovat projekt a předložit další požadované dokumenty. Investoři nejčastěji požadují tyto informace: • Stručně zpracované cíle a poslání podniku. • Popis procesů v podniku - zásobování, vztahy s dodavateli, popis výrobního procesu, popis prodeje a distribučních toků. • Struktura zaměstnanců – vzdělanost a profesionalita zaměstnanců, jejich délka pracovního procesu, podrobnější informace bývá požadována o pozicích středního a top managementu. • Marketingový plán – na které trhy a segmenty se chceme orientovat, marketingové průzkumy trhy. • Finanční plán – cash - flow, rozvaha, výkaz zisků a ztrát. • Stanovení výše požadovaného kapitálu, která zaručí profinancování projektu. Tyto informace s liší u již existujících firem, kdy si obvykle poskytovatel rizikového kapitálu vyžádá informace za určitou dobu fungování podniku (obvykle 3. roky) tak aby mohl posoudit zda tento projekt je reálný.

20. Hlavní aspekty rozhodující o investici: • zhodnocení vkladu – jaké je reálná možnost zhodnotit investici a o jakou výši, jakou má potencionální možnost růstu v budoucnosti, • potenciál nabízeného produktu – jaká je možnost nabízeného produktu na trhu, existence konkurence v odvětví, možnost ohrožení prodejnosti substituty, jaké má konkurenční výhody, • posouzení managementu – posuzuje se jak silné je vedení, jeho schopnost realizovat projekt a jeho dosavadní zkušenosti a vzděláním, • možnost akceptování investora jako spoluvlastníka – investor posuzuje zda má žadatel o venture kapitál zájem o vstup investora do majetkové struktury popř. kolik míst v orgánech společnosti nabídne. • investování vlastního kapitálu – investor očekává od žadatele vlastní vklad, žadatel tím prokazuje osobní zájem o projekt a také tím dokážete celkovou reálnost projektu.

21. V další fázi si investor nechá zpravidla vypracovat externí audit. To samo osobě je již signálem, že investor o poskytnutí prostředků uvažuje. Při prověřování podniku je vhodné nic nezatajovat. V případě že audit odhalí nějaké nedostatky bude v případě odsouhlasení investice možnost učinit opatření k jejich odstranění a při tom využít zkušenosti investora. • Po ukončení auditu mohou být dohodnuty konkrétní podmínky celé obchodní transakce a připravena smlouva. Proces získání prostředků se v praxi pohybuje od podání projektu až po získání prostředků v rozmezí 3-6 měsíců.

22. Odchod investora • Každý obchodník chce po určité době realizovat zisk. Investoři venture kapitálu mají několik možnosti jak zpeněžit své investice. Kromě výplaty podílu na zisku ve formě dividend muže investor opustit podnik několika způsoby: • prodejem svého podílu ve firmě, dnes převažující způsob odprodeje venture kapitálu investorem dalšímu podniku. Tím získá investor zpravidla větší částku, než při prodeji akcií na burze, protože se jedná obvykle o prodej strategickému partnerovi, který například podniká ve stejném odvětví, popřípadě je provázán dodavatelskými nebo odběratelskými vztahy. • vstupem na burzu, kdy jde zpravidla o primární nabídku akcií na lokální nebo zahraniční burze. • zpětný odkup akcií, které jsou v držení investora do majetku podniku nebo managementu. • refinancování kdy původní investor prodá svůj podíl dalšímu investorovi. • Jak je u výše jmenovaných způsobů odchodů investora popsané mohou být některé pro podnik nebezpečné. Pokud se investor rozhodne odprodat svůj podíl například konkurenční firmě, která již bude mít ve firmě podíl, může dojít ke změně majetkové struktury a k ovládnutí firmy. Tomuto se dá předejít ve smlouvě, kde se doporučuje určit formu odchodu investora s podniku.

23. Velmi odlišné je financování  běžným úvěrem ve srovnání se získáním venture kapitálu. Při získání úvěru musí zákazník splácet bez ohledu na hospodářský výsledek a současně zvýší zadluženost podniku. Tím se stává další úvěr méně dostupný, protože banka bude požadovat větší úrok za poskytnuté prostředky. Při získání podílu v podniku se investor naopak snaží, aby podnik prosperoval a v případě problémů je ochoten při očekávání zisku vložit další prostředky. Při vložení prostředků očekává investor dosazení svého zástupce do řídícího orgánu společnosti. Ten má samozřejmě zájem na růstu společnosti a tak do podniku přináší nejenom finanční pomoc, ale také strategickou podporu, pomoc při výběru nových zaměstnanců na manažerské pozice a nové pohledy díky svým bohatým zkušenostem. • Investováním formou rizikového kapitálu se zabývají investiční skupiny, které pro tento účel sdružují a zřizují fond rizikového kapitálu. Nejčastější využití je u velmi rizikových, ale současně velmi ziskových projektů jako je otevírání nových ropných vrtů nebo natáčení filmů, kdy očekávané zhodnocení investice se dnes pohybuje od 20%.

24. Využití finančních zdrojů státu • Pokud existuje velká disproporce mezi odvětvími v různých oblastech podnikání, nebo vzrůstá konkurence dovozem zboží z oblastí, které mají nižší náklady a dochází ke ztrátě konkurenceschopnosti v daném odvětví je jedním z nástrojů korekce této disproporce čerpání státní dotace. • Prakticky jde o získání těchto výhod: • přísun nenávratných finančních prostředků • omezení finančních rizik • snížení podnikových výdajů • Podpora státu bývá závislá na zásadách a charakteru hospodářské politiky. Hlavním cílem státní podpory je stimulace obecně prospěšné činnosti. Státní podpora není primárně určená k řešení finanční krize a nesmí porušovat zásady hospodářské soutěže.

25. Rozeznáváme tyto formy státní podpory: • Přímá podpora, jde o podporu konkrétnímu subjektu ve formě investiční nebo neinvestiční dotace, vratné finanční výpomoci nebo exportní prémie. • Nepřímá podpora, jde o podpůrnou činnost státu, kdy nepřímo přispívá prostředky jako jsou zadávání státních zakázek, daňové úlevy, státní záruky za úvěry, bezplatné ekonomické a právní poradenství • Hlavní oblasti podpory státu: • vědeckovýzkumná a vývojová činnost • zemědělské dotace • ekologické projekty • projekty státní strukturální politiky • podpora malého a středního podnikání • sociální projekty • podpora exportu

26. Optimální struktura kapitálu a jeho náklady • Optimální struktura dlouhodobého kapitálu je v případě kdy podnik dosahuje nejnižších průměrných nákladů na kapitál podniku a současně dosahuje maximální tržní hodnoty firmy. • Náklady kapitálu ( Cost of capital) Jsou představovány výdaji spojenými se získáním kapitálu. Tento náklad určuje minimální výnos, který musí podnik dosáhnout aby pokryl náklady spojené s jeho získáním. Cenu kapitálu ovlivňují faktory jako je doba splatnosti, stupeň rizika investora kapitálu, způsob úhrady nákladů podnikem, zahrnutí splátek do nákladů nebo nutnost hradit až ze zisku po zdanění.

27. následující tendence, které jsou dlouhodobě vypozorovány: • 1.Nejčastěji používanými zdroji financování jsou interní zdroje. • 2. Nejvíce používanými interními zdroji jsou odpisy. • 3. V USA jsou jako převládající externí zdroje používány emise dluhopisů a akcií, v Evropě spíše bankovní úvěry.

28. Dluhové financování • Cizí zdroje financování jsou významným nástrojem financování, který má charakter návratnosti. Tento způsob financování označujeme i pojmem dluhové financování. • Rozhodnutí o přijetí dluhu je jedním ze strategických rozhodnutí managementu podniku a mělo by být přijímáno po pečlivém prozkoumání situace na finančním trhu (nabídky) a po analýze produkční schopnosti podniku s důrazem na budoucí vývoj cash flow. Tento důraz vyplývá ze skutečnosti, že podnik bude muset splatit půjčenou částku buď formou pravidelných splátek nebo jednorázově na konci doby splatnosti. Kromě toho podnik pravidelně po celou dobu poskytnutí kapitálu platí „odměnu za poskytnutí finančních zdrojů - zpravidla úroky, což je taky náročné na disponibilní hotovost.

29. Dluhová politika • V každém podniku by měly být formulovány principy, které je potřebné zohledňovat při rozhodování o dluhovém financování. Jedná se o formulaci tzv. dluhové politiky. Ta stanovuje, za jakých předpokladů může podnik přijmout dluh. Rozhodování musí vycházet ze základního strategického cíle a přispívat k jeho plnění. Proto je dluh možné v podniku využívat jenom za předpokladu, že rentabilita vlastního kapitálu (měřeno podílem hospodářského výsledku po zdanění k vlastnímu kapitálu ROE) je větší než rentabilita celkového kapitálu (ROA) a ta je větší, než úroková sazba placená podnikem za půjčený kapitál (i) po zohlednění sazby daně z příjmů (d):

30. Z této podmínky a na základě poznatků o působení finanční páky lze odvodit vztah pro výpočet maximální přijatelné úrokové míry pro přijetí nového dluhu podnikem: Potom můžeme přípustnou úrokovou míru kvantifikovat podle vztahu: kde:

31. Pro představu o zohledňování zásad dluhového financování v naší podnikové praxi lze uvést následující informace: V roce 2002 představovala v průměru za zpracovatelský průmysl maximální únosná úroková míra 6,3 %‚ přičemž rentabilita vlastního kapitálu byla na úrovni 0,55 %. To znamená, že zpracovatelský průmysl jako celek by podle své výkonnosti neměl přijímat žádné další úvěry. Při analýze podle odvětví bylo úvěrovatelných, to znamená svou výkonností schopných splatit požadované úroky za poskytnuté úvěry, jenom 6 odvětví jako celek (dřevozpracující průmysl, gumárenský a plastikářský průmysl, výroba kancelářských strojů a počítačů, výroba elektrických strojů a přístrojů, výroba dvoustopých motorových vozidel, výroba nábytku, zpracovatelský průmysl jinde neuvedený)

32. Koncentrace kapitálu • S velmi rychlým technologickým rozvojem v oblasti informačních technologií se velkým zejména nadnárodním společnostem otevřela lepší možnost expanze na trhy, které před tím byly velmi těžko dostupné. Tyto velké transnacionální podniky se snaží proniknout na trhy, které jsou pro ně výhodné z důvodu strategické polohy, nízké konkurence, nižších nákladů nebo očekávání vysokých zisků a mnohdy využívají při vstupu na nový trh jednání na vládní úrovni. Tímto způsobem je jim většinou nabídnuta výhoda z důvodu získání nového investora např. daňové úlevy, která způsobí, že daná firma může produkovat levněji než konkurence. • Základem úspěšného působení firmy na trhu je poskytování zboží nebo služby, kterou bude produkovat s co nejnižšími náklady tak, aby po odečtení všech nákladů od prodejní ceny byla zisková. Velká nadnárodní společnost, která si z důvodu velkých úspor výrobních nákladů plynoucích z výroby obrovského množství může dovolit nabídnout cenu nižší než je na trhu a stále být zisková. To nutí konkurenci snížit cenu také a vzniká tak silný konkurenční tlak. • Menší firmy by v tomto tvrdém konkurenčním prostředí velmi těžko dlouhodobě obstály a v praxi se nabízí několik možností, které je možné využít při snižování nákladů a expanzi na nové trhy při nedostatku vlastního kapitálu.

33. Sdružení na základě dohody Na základě dohody dvou či více podniků vznikne dohoda o spolupráci s cílem sledovat společné zájmy. Účastnící sdružení si zachovávají samostatnost právní a ve většině případů také ekonomickou. 1. Strategická aliance Jde o organizační formu při které dva či více strategických partnerů vzájemně spolupracují při zajišťování společných zájmů. Jde o právně i ekonomicky nezávislé subjekty, které k zajištění společné spolupráce disponují vymezenými zdroji, které využívají v souladu se zájmy všech strategických partnerů.

34. Strategické aliance se mohou rozdělit podle činnosti na kterou se zaměřují: • Sdílení znalostí, jejich vývoj a šíření. Celý svět a zejména pak komerční sféra si uvědomují důležitost a nezbytnost využívaní nových technologií, nových postupů a zejména jejich rychlou implementaci do procesu výroby. • Snižovaní konkurenčních hrozeb, které se mohou vyskytnout nebo bezprostředně hrozí. Někdy v zájmu ochrany před konkurenci dochází ke strategické alianci mezi konkurenty v zájmu snížení obrovských nákladů na propagaci svých produktů. • Sdílení zdrojů a výrobních kapacit. Nejčastější forma využití strategické aliance, při které partneři využívají své zdroje na objednávku většího množství (množstevní slevy), využívají distribučních kanálů svých partnerů, využívají společné výrobní kapacity na zajištění velkých zakázek, které by nebyli sami schopni zabezpečit a podobně.

35. Velkou výhodou strategické aliance je její vysoká pružnost, která zejména v dnešním tvrdém konkurenčním prostředí je nezbytná. Naopak to přináší nevýhodu, kterou je snadné vystoupení ze strategické aliance při změně podmínek, kdy pro jednoho ze strategických partnerů je výhodnější vystoupit. Je nutné si i při sebelepší strategické alianci uvědomit, že kdokoliv ze současných partnerů se může stát velmi rychle konkurentem a být na tuto eventualitu vždy připraven. Takovýto konkurent bude velmi nebezpečný, protože bude velmi dobře znát vaše možnosti a slabiny.

36. 2. Koncern • Jde o sdružení právně samostatných podniků, které podléhají společnému řízení. Jako celek nemá koncern právní subjektivitu a jde o propojení podniků které nejsou kapitálově propojené. • Podle obchodního zákoníku je koncern definován následovně: • Jestliže jsou jedna nebo více osob podrobeny jednotnému řízení ("řízená osoba") jinou osobou ("řídící osoba"), tvoří tyto osoby s řídící osobou koncern (holding) a jejich podniky včetně podniku řídící osoby jsou koncernovými podniky. Není-li prokázán opak, má se za to, že ovládající osoba a osoby jí ovládané tvoří koncern.

37. 3. Konsorcium • Jde o sdružení více subjektů za účelem uskutečnění projektu, který přesahuje možnosti jednoho subjektu popřípadě je riziko pro jeden subjekt příliš vysoké. • Často bývá využíván finančními institucemi při financování velmi nákladných a rizikových projektů, kdy v důsledku diverzifikace rizika dochází k rozložení financování na více subjektů.

38. 4. Kartel • Jde o smluvní dohodu subjektů dodržovat dohodnuté podmínky při provozování podnikatelské činnosti. Nejčastěji se spojují podniky které vyrábějí stejné nebo podobné produkty a cílem je zamezit soutěživosti. Podle oblasti které se kartel týká se může rozdělit na: • výrobní kartel – subjekty se dohodnou na normování, specializaci a typizaci • odbytový kartel – nejznámější a nejpoužívanější je forma cenového kartelu, kdy se subjekty dohodnou na cenně. Je velmi nebezpečný s ohledem na devastaci ceny při nedokonalé konkurenci na trhu. Pokud stát nemá zabudované účinné opatření na ochranu trhu může dojít k vysokému nárůstu ceny ale i v opačném případě se kartelová dohoda velmi těžko prokazuje.

39. Asi nejznámější je ropný kartel OPEC - Organizace zemí dovážejících ropu (Organization of the Petroleum Exporting Countries) což je organizace sdružující 11 zemí exportujících ropu. • Hlavním činností kterou kartel OPEC vyvíjí je koordinace těžební činnosti a vyjednávání s ropnými společnostmi ohledně objemu a ceny. OPEC v současné době kontroluje přibližně 75 % světových zásob ropy a zajišťují třetinu veškeré ropné produkce. Zejména v období velkého kolísání cen ropy z důvodu přírodních katastrof či válek pak rozhodnutí OPEC zásadním způsobem ovlivňuje cenu na světových trzích.

40. 5. Franchising • Jde o smluvní poskytnutí obchodního jména, značky, loga, ochranné známky nebo jiných práv z průmyslového či duševního vlastnictví, know-how, hospodářské a technické metody za přímou nebo nepřímou úplatu. • Tento způsob financování vznikl v Americe v 19. století, kde jej začala jako první využívat firma Singer vyrábějící šicí stroje. Koncem 19. století využila franchising při prodeji svých automobilů firma General motors. Franchising byl úspěšně využíván v maloobchodě s nealkoholickými nápoji V padesátých létech 20. století se v USA franchizing vyvinul do dnešní podoby díky firmám jako jsou MC’Donalds a Holliday In. Zejména díky těmto firmám získal franchising oblibu a začal se používat i v dalších oblastech. Nejvíce využívaná forma v pohostinství a rychlém občerstvení se přenesla postupně do rozšiřování sítě hotelů, podnikání v oblasti prodeje nemovitostí a elektroniky, prodeje pohonných hmot. • Poskytovatel franchisingu je obvykle firma úspěšná v oboru, která nabízí za tzv. franchisingový poplatek své znalosti dalšímu subjektu. Výše poplatku se odvíjí od úspěšnosti původní firmy a zejména od očekávané výše zisku.

41. Výhody franchisingu • Pro poskytovatele franchisingu jde zejména o expanzi svých produktů na trhy, které by byly jinak velmi těžko dosažitelné a zvýšeným odběrem výrobků nebo služeb tak snížit výrobní náklady popř. získat větším odběrem výhodnější množstevní slevu. Umožňuje obstát proti sílící konkurenci při nižších nákladech než by musela firma vynaložit při expanzi do neznámého prostředí. Při vhodně zvoleném rozmístění uživatelů franchisingu si může poskytovatel franchisingu užívat zaslouženého zisku. Ten je obvykle stanoven jako procentuální částka z hrubého zisku uživatele franchisingu. Další výhodami jsou rozložení rizika na uživatele franchisingu a možnost intenzivnějšího oslovení zákazníka, společná prezentace a reklama snižuje náklady.

42. Výhody franchisingu • Pro uživatele franchisingu jde o získání komplexního souboru pravidel fungování podniku obvykle s marketingovou strategií, možností nakupovat u dodavatelského řetězce poskytovatele včetně slev a získání potřebných know-how např. u restauračních zařízení jedinečných receptů přípravy pokrmů. Uživatel získává vyzkoušenou metodiku fungování podniku a snižuje riziko z chyb, které často způsobují ukončení činnosti z důvodu neznalosti v prvních měsících fungování. • Pro ekonomiku státu je hlavní výhodou vznik stálých konkurenceschopných podniků využívajících mnohdy nedosažitelných technologií a tím se dostanou k zákazníkovi rychleji dokonalejší výrobky a služby.

43. Nevýhody franchisingu • Pro poskytovatele franchisingu jsou zejména v první fázi spojené náklady se zaškolením personálu a také časová náročnost dohledu nad správným fungováním. • Současný stav franchisingu ukazuje, že má velký potenciál. Na území České republiky začínají zejména v pohostinství vznikat vlastní franchisingové projekty, jako jsou sítě restaurací Potrefená husa nebo Švejk. Z velkých společností jsou na Českém trhu asi nejviditelnější AGIP, Shell, KFC a MC Donald´s.

44. 6. Joint - venture (společné podnikání) • Dva či více společností na sobě právně a ekonomicky nezávislých vytvoří další společnost, ve které se dělí o majetková práva. Hlavním účelem vytvoření je společné financování činností, které budou prospěšné všem účastníkům. Velmi často je joint - venture využíván ke vstupu kapitálu na zahraniční trhy. Velkou výhodou je přínos nových technologií a obchodních zvyklostí zahraničními partnery v joint – Venture. Domácí společnosti zase přinášejí potřebné znalosti prostředí a současně jsou zavedeny v místním odvětví. Klasickým příkladem joint-venture v ČR je spojení automobilek Toyota, Citroen, Peugeot, které společně postavily výrobní podnik na výrobu svých automobilů v Kolíně.Tato forma spojení podniků bývá také velmi často využívaná k výzkumu a vývoji.

45. 7. Zájmová sdružení a pracovních společenství • Spojují subjekty které společné prosazují své zájmy. Zájmová sdružení a pracovní společenství jsou upravena v občanském zákoníku . • Mohou mít tyto podoby: • komory (Advokátní komora, Lékařská komora, Obchodní a průmyslová komora) • hospodářská zájmová sdružení (Sdružení autodopravců, Asociace leasingových společností. • svazy (Svaz účetních, Svaz rybářů)

46. Sdružení na základě kapitálového propojení • Oproti propojení, které je pouze na základě dohody jde o velmi stabilní provázání: • 1. Holding • 2. Fůze

47. 1. Holding • Jde o majetkové ovládáni společnosti pomocí odkoupení potřebného množství akcií. Firma, která je držitelem akcií se nazývá mateřská společnost. Ovládaný podnik se nazývá dceřiná společnost. Právně jsou společnosti naprosto oddělené a v případě ztráty jedné ze společností se nepřenáší na ostatní. Holding má v praxi mnoho podob:

48. Pyramidová struktura holdingu • představuje způsob jak s relativně malým objemem kapitálu ovládat velké množství společností. Mateřská společnost na první úrovni majetkově ovládá dceřiné společnosti na druhé úrovni. Každá z dceřiných společností na 2. úrovni majetkově ovládá dceřiné společnosti na 3. úrovni. Mateřská společnost tímto způsobem může ovládat všechny své dceřiné společnosti aniž by v nich měla majetkovou účast.

49. 1.úroveň Mateřská společnost 2.úroveň Dceřiná společnost Dceřiná společnost 3.úroveň Dceřiná společnost Dceřiná společnost Dceřiná společnost Dceřiná společnost klasická pyramidová struktura

50. Dceřiná společnost Mateřská společnost Dceřiná společnost Dceřiná společnost Radiální struktura holdingu • Mateřská společnost má potřebnou kapitálovou účast ve všech svých dceřiných společnostech. Tato struktura je náročnější na množství kapitálu potřebného k ovládnutí většího počtu společností než u pyramidové struktury.