Fyzické osoby

1. Fyzické osoby dle Zákona č.89/2012 Sb., občanský zákoník § 23 - § 117

3. Fyzické osoby – obecná ustanovení • Člověk má právní osobnost od narození až do smrti. • Každý člověk odpovídá za své jednání, je-li s to posoudit je a ovládnout je. Kdo se vlastní vinou přivede do stavu, v němž by jinak za své jednání odpovědný nebyl, odpovídá za jednání v tomto stavu učiněná. • Právní osobnost má i počaté dítě, pokud to vyhovuje jeho zájmům a narodí-li se živé. • Smrt člověka se prokazuje veřejnou listinou vystavenou po prohlédnutí těla mrtvého stanoveným způsobem – většinou úmrtním listem. • Na návrh osoby, která na tom má právní zájem, prohlásí soud za mrtvého člověka, o němž lze mít důvodně za to, že zemřel, a určí den, který se pokládá za den jeho smrti (např. tsunami). • Člověka, který byl prohlášen za nezvěstného, lze prohlásit za mrtvého nejdříve po uplynutí pěti let počítaných od konce roku, v němž došlo k prohlášení za nezvěstného (např. za nezvěstného může soud prohlásit svéprávného člověka, který opustil své bydliště, nepodal o sobě zprávu a není o něm známo, kde se zdržuje). • Změna pohlaví člověka nastává chirurgickým zákrokem při současném znemožnění reprodukční funkce a přeměně pohlavních orgánů. Den změny pohlaví je den uvedený v potvrzení vydaném poskytovatelem zdravotních služeb. Změna pohlaví nemá vliv na osobní stav člověka, ani na jeho osobnostní a majetkové poměry, manželství nebo registrované partnerství však zaniká.

4. Zletilost a svéprávnost člověka • Zletilostí, to je dosažením věku 18 let, se člověk stává plně svéprávným. Tím nabývá plné způsobilosti k právnímu jednání. Může samostatně zakládat, měnit a zrušovat své právní vztahy, nabývat práva a zavazovat se k povinnostem. Před nabytím zletilosti se plné svéprávnosti nabývá uzavřením manželství nebo soudním rozhodnutím, pokud nezletilý dosáhl věku 16 let a požádal o to. • Nezletilý jsou způsobilí pouze k právním jednáním, přiměřeným rozumové a volní vyspělosti odpovídající jejich věku. V ostatních záležitostech za ně jednají zákonní zástupci, zpravidla rodiče. • Udělil-li zákonný zástupce nezletilému, který nenabyl plné svéprávnosti, souhlas k samostatnému provozování obchodního závodu nebo k jiné obdobné výdělečné činnosti, stává se nezletilý způsobilý k jednání, jež jsou s touto činností spojena. K platnosti souhlasu se vyžaduje přivolení soudu. • Závislá práce nezletilých mladších než 15 let nebo nezletilých, kteří neukončili povinnou školní docházku, je zakázána. Tito nezletilí mohou vykonávat jen uměleckou, kulturní, reklamní nebo sportovní činnost za podmínek stanovených jiným právním předpisem. • Rozdíl mezi opatrovníkem a zákonným zástupcem je v tom, že opatrovnictví vzniká soudním rozhodnutím, zatímco zákonné zastoupení vyplývá ze zákona. Omezit svéprávnost člověka může jen soud. V rozhodnutí o omezení svéprávnosti jmenuje soud člověku opatrovníka. Rozhodnutí o omezení svéprávnosti nezbavuje člověka práva samostatně jednat v běžných záležitostech každodenního života. Soud může svéprávnost omezit v souvislosti s určitou záležitostí na dobu nutnou pro její vyřízení, nejdéle však na tři roky.

5. Jméno člověka a jeho ochrana • Jméno člověka je jeho osobní jméno a příjmení, popřípadě jeho další jména a rodné příjmení, která mu podle zákona náležejí. Každý člověk má právo užívat své jméno v právním styku, stejně jako právo na ochranu svého jména a na úctu k němu. • Člověk, který v právním styku užívá jiné jméno než své vlastní, nese následky omylů a újem z toho vzniklých. • Člověk může pro určitý obor své činnosti nebo i pro soukromý styk přijmout pseudonym. Právní jednání pod pseudonymem není na újmu platnosti, je-li zřejmé, kdo jednal, a nemůže-li druhá strana mít pochybnosti o osobě jednajícího. • Vejde –li pseudonym ve známost, požívá stejné ochrany jako jméno např. Radůza – Radka Vranková. • Osobnost každého člověka je chráněna. Ochrana se vztahuje nejen na jméno, život, zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, důstojnost, čest, soukromí a projevy osobní povahy. • Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. • Nikdo nesmí zasáhnout do soukromí jiného bez jeho svolení nebo bez zákonného důvodu. • Něčí podobiznu, písemnost osobní povahy nebo zvukový či obrazový záznam lze bez jeho souhlasu použít jen k úřednímu účelu nebo přiměřeným způsobem také k vědeckému nebo uměleckému účelu a pro tiskové, rozhlasové, televizní nebo obdobné zpravodajství. • Každý má právo na integritu (nedotknutelnost). Nikdo nesmí zasáhnout do integrity jiného člověka bez jeho souhlasu. Kdo chce provést na jiném člověku zákrok, musí mu před vyžádáním souhlasu vysvětlit jeho účel včetně očekávaných následků a možného nebezpečí se zákrokem spojených. • To neplatí, je-li život člověka náhle ohrožen, nelze –li jeho souhlas získat a okamžitý zákrok je nezbytný.

6. Použitá literatura • Občanský zákoník – Zákon č.89/2012 Sb.,účinnost od 1.1.2014 • Zákon č.90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích)., účinnost od 1.1.2014 • Ryska Radovan a Puškinová Monika – Právo pro střední školy – Eduko 2013 nakladatelství, s.r.o.,Tušimická 509/10,184 00 Praha 8, počet stran 88, vydání osmé, v nakladatelství EDUKO druhé, aktualizované a doplněné. Obchodní číslo 40113