150 likes | 456 Views
Metoda konečných prvků. Mezi moderními metodami napěťově-deformační analýzy dnes jednoznačně dominuje metoda konečných prvků (dále jen MKP), používaná i v jiných oblastech inženýrských výpočtů (vedení tepla, proudění kapalin, elektřina a magnetismus).
E N D
Metoda konečných prvků Mezi moderními metodami napěťově-deformační analýzy dnes jednoznačně dominuje metoda konečných prvků (dále jen MKP), používaná i v jiných oblastech inženýrských výpočtů (vedení tepla, proudění kapalin, elektřina a magnetismus). V oblasti mechaniky těles MKP umožňuje řešit tyto základní typy úloh: • Deformačně-napěťová analýza při statickém, cyklickém i dynamickém zatěžování, včetně nejrůznějších nelineárních úloh. • Vlastní i vynucené kmitání soustav s tlumením i bez tlumení • Kontaktní úloha pružnosti (rozložení stykového tlaku) • Stabilitní problémy (ztráta tvarové stability konstrukcí) • Analýza stacionárního i nestacionárního vedení tepla a určení teplotní napjatosti (včetně zbytkové).
Funkcionál • MKP je založena na zcela jiném principu než analytické metody pružnosti. Zatímco analytické metody jsou založeny na diferenciálním a integrálním počtu, MKP je založena na obecně méně známém počtu variačním, hledá minimum nějakého funkcionálu. Vysvětlení pojmu: • Funkce – zobrazení mezi množinami čísel. Je to tedy matematický termín pro pravidlo, kterým jednoznačně přiřadíme nějaké číselné hodnotě (z definičního oboru funkce) jinou číselnou hodnotu (z oboru funkčních hodnot). • Funkcionál – zobrazení z množiny funkcí do množiny čísel. Je to tedy pravidlo, podle něhož přiřadíme funkci na jejím definičním oboru (nebo jeho části) nějakou číselnou hodnotu. Příkladem je určitý integrál funkce.
Věta o minimu kvadratického funkcionálu. Ze všech přípustných posuvů (tj. těch, které vyhovují okrajovým podmínkám úlohy, při splnění geometrických a fyzikálních rovnic) se při přechodu do blízkého zatěžovacího stavu (změna posuvů u o variaci δu) realizují takové posuvy, které minimalizují kvadratický funkcionál ΠL. Tento funkcionál (zvaný Lagrangeův potenciál) představuje celkovou potenciální energii tělesa a příslušné posuvy, přetvoření a napětí, které ho minimalizují, jsou hledanými funkcemi pružnosti. Věta se také nazývá Lagrangeův variační princip. Lagrangeův potenciál je dán vztahem ΠL = W – P kde W je celková energie napjatosti tělesa P je celková potenciální energie vnějších sil
Základní termíny MKP • Prvek (konečný – finite element) • Uzel (node) • Bázová funkce • Tvarová funkce • Diskretizace • Hustota sítě • Matice • posuvů • tuhosti • bázových funkcí • Konvergence • Procentuální energetická chyba • Izoparametrický prvek
Přehled základních typů prvků Rozlišujeme podle toho, na jakých předpokladech je prvek založen (prutové předpoklady, rotační symetrie, Kirchhoffovy desky aj.), resp. pro jakou problematiku je navržen. • 2D prvky (rovinné, resp. rot. symetrické) • 3D prvky (prostorové) • prutové prvky (pouze pro tah-tlak nebo i pro ohyb, příp. krut) • skořepinové prvky • deskostěnové prvky • speciální prvky (kontaktní, trhlinové, se speciálními konstitutivními vztahy apod.)
Typy prvků – jednorozměrné Příhradový prvek (prutový, namáhaný jen na tah-tlak) Nosníkový prvek (prutový, namáhaný na ohyb, příp. smyk) Rámový (prutový, namáhaný na tah-tlak, ohyb, v prostoru i na krut)
Typy prvků – dvourozměrné Stěnové (membránové) prvky Trojúhelník lineární Trojúhelník kvadratický Čtyřúhelník bilineární Čtyřúhelník izoparametrický Deskový prvek Skořepinový prvek (obecná skořepina, membránové i ohybové namáhání)
Typy prvků – trojrozměrné Tělesové) prvky (obecná prostorová napjatost) Čtyřstěn lineární Pětistěn lineární Šestistěn osmiuzlový – lineární Šestistěn dvacetiuzlový – kvadratický, izoparametrický
Základní typy konstitutivních vztahů v MKP • lineárně elastické anizotropní (elastické parametry jsou směrově závislé, příkladem jsou monokrystaly, dřevo, vláknové kompozity nebo vrstvené materiály) • pružně plastické (ocel po překročení meze kluzu) s různým charakterem chování nad mezí kluzu (ideálně pružně plastický materiál, různé typy zpevnění), • nelineárně elastické (deformace jsou vratné, ale nelineárně závislé na napětí), • hyperelastické (vykazující pružné deformace řádu desítek až stovek procent, rovněž nelineární), • viskoelastické (deformace je i časově závislá, vykazují tečení, resp. relaxaci napětí), • viskoplastické (jejich plastická deformace je časově závislá) atd.
Příklad nelineární úlohykonečnoprvková síť v plastovém ochranném krytu