Raný Wittgenstein

1. Raný Wittgenstein Antonín Dolák

2. Ludwig Wittgenstein • Rané dílo: • Deníky, Prototractatus • Tractatus logico-philosophicus (název vymyslel Moore) • Poznámky k logické formě • Přednáška „O etice“

3. Obecně k TLP • Vliv Fregeho, Russella, Moora na straně jedné (metafyzika a epistemologie) a Schopenhauera, Kierkegaarda, Tolstoje na straně druhé (etika, estetika a mystika) • Má část metafyzickou, epistemologickou (včetně logiky a „logické syntaxe“), etickou, věnuje se i mystice • LW jde o budování IDEÁLNÍHO JAZYKA • Přínos k logice: důsledná formalizace výrokové logiky včetně výrokově-logických spojek

4. Sémantické východisko TLP • LW je NOMINALISTA – pojmy neexistují, proto je sémantika nevyslovitelná (odmítá metajazyk či Russellovu teorii typů): sémantika se však sama UKAZUJE (i když ji nelze vyslovit) na ZNACÍCH samotných • Jde o syntakticismus, věnuje se LOGICKÉ SYNTAXI, nikoli logické sémantice – hovoří tedy o ZNACÍCH, nikdy ne o významech znaků • Sémantika se UKAZUJE (klíčová distinkce TLP: ukazování-zeigen proti říkání, vyjadřování-sagen) na ZNACÍCH, přesněji na FORMÁLNÍCH VLASTNOSTECH znaků • Př. Dvě ženy jsou obě ženami ne proto, že by sdílely stejný pojem „ženskost“ (pojmy dle LW totiž NEEXISTUJÍ!), ale jejich PODOBNOST se ukazuje na znacích (jménech), kterými obě ženy označujeme: tyto znaky mají podobné/stejné formální vlastnosti!

5. nominalismus • LW je striktní nominalista: předměty označujeme jmény, dále o nich nelze nic říct (nelze jim predikovat žádné pojmy!) – jejich podobnost s jinými předměty se UKAZUJE (je nevyslovitelná) v podobnosti formálních vlastností jmen, kterými je označujeme • Např. mějme čtyři předměty, které pojmenujeme A, B, c, d – už z FORMÁLNÍCH vlastností JMEN těchto předmětů je zřejmé, že A má víc společného s B než s c, d

6. Svody přirozeného jazyka • K realismu nás svádí NEDOKONALÝ přirozený jazyk – co se však realista marně a chybně pokouší říci skrze pojmy, to se v ideálním jazyce hned samo UKAZUJE – PROGRAM IDEÁLNÍHO JAZYKA – stopy karteziánského požadavku JASNOSTI A ODLIŠENOSTI, který může být plně uplatněn jen v rámci ANALÝZY IDEÁLNÍHO (NE PŘIROZENÉHO) JAZYKA • CELÝ TLP je však vyjádřen pojmy („předmět“, „fakt“, „svět“, „vnitřní vlastnost předmětu“, „situace“,…), PROTO je třeba ho na konci jako žebřík, po kterém vylezeme nahoru, odhodit: marně a nesmyslně se v přirozeném jazyce pokouší pojmy říci to, co se v ideálním jazyce hned samo UKAZUJE! – viz onen příběh s žebříkem na konci TLP

7. Epistemologie TLP • Jde o strukturální izomorfismus: struktura světa a jazyka jsou IDENTICKÉ – tento epistemologický předpoklad je NEDOKÁZANÝ – LW si myslel, že struktura světa ZCELA DETERMINUJE strukturu jazyka a PROTO můžeme jazykem POPISOVAT svět – jde o tzv. OBRÁZKOVOU TEORII jazyka • Jazyk má jednu primární funkci: POPISOVAT svět (později si LW myslel, že jazyk má mnohem více rovnocenných funkcí v mnoha různých rovnocenných jazykových hrách)

8. epistemologie • Teorie vlastních jmen: jména POJMENOVÁVAJÍ předměty – VÝZNAMEM jména je předmět, který je jménem OZNAČOVÁN • Výroky POPISUJÍ fakty – výroky jsou SLOŽENÍM jmen, SMYSL výroku je jasný až z CELKU výroku (kontextualismus, holismus) – např. výrok „aRb“ nesestává z jmen „a“, „b“ a pojmu relace „R“, ale JEN z jmen „a“, „b“. „R“ totiž nelze chápat mimo kontext výroku, jak si to myslí realisté – má smysl jen v jeho rámci a SPOJUJE jména „a“, „b“ – realisté chápou podle LW výrok „aRb“ jen jako MNOŽINU entit „a“, „R“, „b“ – chybí zde SPOJENÍ, výrok tak postrádá SMYSL – proto LW nechápe „R“ jako samostatnou entitu, ale jen jako POJÍTKO, které má smysl jen v KONTEXTU „aRb“

9. epistemologie • Výrok je OBRÁZKEM faktu – výrok má s faktem STEJNOU strukturu (formu) • Výrok ukazuje, jaký fakt ve světě existuje, pokud je tento výrok pravdivý • KORESPONDENČNÍ TEORIE PRAVDY: porovnávám výrok se světem, pokud ve světě existuje fakt, který výrok ZOBRAZUJE, pak je výrok pravdivý • SMYSLU výroku však ROZUMÍM dříve než vím, zda je pravdivý či nepravdivý – ukazuje mi možnou situaci – co se ve světě děje, POKUD je pravdivý

10. Ontologie TLP • Jde o „jazykovou ontologii“ – ontologie je budována na základě ANALÝZY IDEÁLNÍHO JAZYKA, jehož základy podle LW položil Frege v „pojmovém písmu“ a dále Russell a Whitehead v PRINCIPIA MATHEMATICA • PŘEDMĚT (GEGENSTAND) • Stavebními kameny jsou PŘEDMĚTY (věci), které jsou zcela JEDNODUCHÉ, tedy neanalyzovatelné, nepopsatelné, lze na ně jen ukázat, POJMENOVAT je jmény

11. předměty • Proč jsou předměty jednoduché? LW užívá argument NEKONEČNÉHO REGRESU, který by nastal, kdyby předměty nebyly jednoduché – museli bychom totiž analyzovat zase ty menší předměty, ze kterých se skládají ty větší předměty a tak dále do nekonečna a tak by naše ANALÝZA nikdy nebyla úplná a proto bychom ani nikdy neznali SMYSL vět • Předměty se navzájem spojují do FAKTŮ, které nelze pojmenovat, ale jen popsat výroky, které jsou OBRÁZKY faktů

12. předměty • Předměty mají VNITŘNÍ VLASTNOSTI, což je nedokonalé (protože pojmové) pojmenování pro to, že logická forma světa určuje všechny možnosti spojení toho kterého předmětu s jinými předměty – určuje, že a jak se předměty mohou spojit s některými jinými předměty a s jinými předměty (nebo jinými způsoby) zase ne • Předměty jsou věčné – tvoří totiž logickou formu světa (a tím i jazyka - logická forma světa determinuje logickou formu jazyka, viz epistemologický předpoklad strukturálního izomorfismu)

13. předměty • Předměty tvoří nutnou, na ničem nezávislou a věčnou SUBSTANCI světa – jde tedy o ATOMISMUS vzniklý analýzou ideálního jazyka – LW při analýze zjistil, že dále neanalyzovatelné jsou jména (označující jednoduché předměty), proto zastával atomismus a ne třeba monismus • Souhrn vzájemně nezávislých nutných předmětů je onou SUBSTANCÍ SVĚTA • Předměty jsou sice navzájem nezávislé, ale dle LW se vždy každý předmět nachází v nějakém spojení s jiným předmětem nebo předměty – proč? LW vychází z analýzy jazyka: slovo-jméno se nikdy nenachází izolované, dostává svůj smysl až v rámci CELÉ věty (holismus, kontextualismus)

14. Stav věcí, fakt • STAV VĚCÍ (Sachverhalt) • Stav věcí je spojení předmětů, které může být buď možné nebo skutečné • Fakt (Tatsache) • Fakt je skutečný-existující stav věcí, tedy skutečné spojení předmětů • Fakty jsou pomíjivé, proměnlivé – svět se totiž časově děje tak, že věčné jednoduché předměty se spolu navzájem různě (i různými způsoby) spojují a rozpojují a tím vznikají nové a nové fakty – vždy již je však předem v předmětech dáno, jaké všechny fakty MOHOU vzniknout (to určuje logická forma světa, kterou předměty tvoří neboli to určují vnitřní vlastnosti předmětů)

15. Fakt • Fakty jsou navzájem zcela NEZÁVISLÉ – z existence nebo neexistence jednoho faktu neplyne (a není jimi nijak ovlivněna) existence nebo neexistence jiného faktu nebo jiných faktů • Podle LW neexistují množiny, logické spojky (konjunkce, disjunkce, negace,…) – to vše je podle něj jen chybná realistická REIFIKACE (substancializace) toho, co se v jazyce na formálních vlastnostech znaků (syntakticismus) hned samo ukazuje – proto podle něj logické spojky neoznačují žádnou entitu, nejsou to jména!

16. SVĚT (Welt) • Je to souhrn (soubor, nakupení, agregát) faktů, ne předmětů • Proč je svět souhrn faktů a ne předmětů? LW vychází z analýzy jazyka: slovo-jméno se nikdy nenachází izolované, dostává svůj smysl až v rámci CELÉ věty • Ovšem nic takového jako „svět“ neexistuje – je to opět jen chybná a nesmyslná realistická reifikace – LW chtěl v první větě TLP (svět je souhrn faktů a ne předmětů) říct jen tolik, že EXISTUJÍ JEN NAVZÁJEM NEZÁVISLÉ FAKTY-SPOJENÍ PŘEDMĚTŮ, NIC JINÉHO

17. Komplexy – složené předměty • Podle LW nic takového při důsledné analýze ideálního jazyka neexistuje: složené předměty jsou REDUKOVÁNY na jednoduché předměty, z nichž jsou spojeny plus na výroky popisující spojení těchto jednoduchých předmětů • Negativní fakty • Podle LW neexistují, vždyť neexistuje ani samostatná entita negace, hned se samo z existujících faktů ukazuje, že některé jiné možné fakty v současném stavu světa neexistují

18. Metafyzický subjekt • Je zde náběh k jisté formě SOLIPSISMU • LW se zde (na rozdíl od „Filozofických zkoumání“) ještě domníval, že každý disponuje SOUKROMÝM JAZYKEM, tedy takovým jazykem, kterému rozumí jen on sám (jistá forma MENTALISMU, anti-bihaviorialismu) • Tento soukromý jazyk tvoří hranici „soukromého“ světa metafyzického subjektu (to není žádný subjekt psychologie nebo biologie, není to tělo, mozek ani mentální stavy, je to ono reflektující oko-pozorovací subjekt, který tvoří hranici světa) • Nevíme, jak metafyzický subjekt vypadá – jako se zorné pole oka nepodobá tvarem ani jinými vlastnostmi oku, tak se ani soukromý svět metafyzického subjektu nepodobá metafyzickému subjektu

19. Solipsismus? • Jde tedy o minimalistickou podobu solipsismu: metafyzický subjekt tvoří hranice soukromého světa svým SOUKROMÝM JAZYKEM – svět začíná a končí tam, kde začíná a končí můj SOUKROMÝ JAZYK – metafyzický subjekt je tedy jen „nerozlehlým bodem“, hranicí světa – svět je stejný jako v anti-solipsismu (realismu), rozdíl je pouze v tom, že HRANICE SVĚTA jsou určeny soukromým jazykem metafyzického (ne psychologického) subjektu

20. Etika TLP • Je podle LW nevyslovitelná • Etika je však VLASTNÍ CÍL TLP: tím, že LW v ontologii řekl, co lze jazykem říci, ukázal zároveň, co říci nelze, že tedy etiku ŘÍCI NELZE – vykreslil tak hranici oddělující vyslovitelné od nevyslovitelného ZEVNITŘ, tak, že řekl vše, co říct lze a tím současně ukázal, co říci nelze – že totiž potom, co přírodní věda řekne vše, co říci lze, zůstane ještě mnohé a to hlavní (problém lidského života) nevyřešeno (6.52) a zůstane mimo vyslovitelné ještě nevyslovitelné ukazující se mystické (6.522)

21. etika • LW je proti budování etických teorií, definicím dobra atd. • Avšak LW si váží absolutních hodnotových soudů či Heideggerových textů – jde podle něj o věčnou tendenci lidské mysli, která sice naše poznání nijak rozšiřuje, její výroky nemohou být pravdivé ani nepravdivé, jde o snahu PRORAZIT hranice jazyka, kterou je třeba RESPEKTOVAT (srovnej se vztahem Kanta ke klasické metafyzice)

22. Mystika TLP • Podle LW však jazyk přece jen není klec- UKAZUJE SE cosi nevyslovitelného, co označuje jako MYSTICKÉ • Mystické je např. POCIŤOVÁNÍ světa jako uzavřeného celku (víme, že naopak ontologie TLP svět nechápe jako celek, ale jen jako nakupení navzájem nezávislých faktů) • Mystické je ne to, jaký svět je, ale ŽE je – tedy, řečeno s Heideggerem, neobvyklost obvyklosti obvyklého (obvyklé je shledáno jako neobvyklé právě ve své obvyklosti)

23. Podobenství o žebříku • Proč je třeba celý TLP podle LW nakonec odhodit jako žebřík, po kterém vylezeme nahoru? • Ze dvou důvodů: • 1) je psán v nedokonalém přirozeném jazyce v pojmech, které však neexistují a tak se NESMYSLNĚ snaží říci to, co se v ideálním jazyce hned samo ukazuje (NOMINALISMUS, PROJEK IDEÁLNÍHO JAZYKA, SYNTAKTICISMUS) • 2) jazyk není klec – ukazuje se něco za hranicemi vypověditelného, čímž je především etika (a estetika, která je s etikou totožná) a MYSTICKÉ (das Mysthische)

24. Metafora žebříku • Věty TLP jsou všechny jen POKUSY mající nám pomoci k tomu, abychom přímo v jazyce uviděli, že je tomu tak jak říkají a abychom mystické (a etiku s estetikou) prožili – pak shledáme VŠECHNY věty TLP jako nesmyslné a nepotřebné a zjistíme, že o tom, co říkají, lze striktně vzato jen MLČET

25. Vliv TLP • LW rozpráví s členy Vídeňského kroužku • LW ovlivnil hodně nominalismus a syntakticismus raného Rudolfa Carnapa (jeho „Logickou výstavbu světa“) i Carnapovu snahu vybudovat ideální jazyk („pojmový systém“) a jeho projekt redukující filozofii na metodologii přírodních věd a analýzu ideálního vědeckého jazyka – vždyť podle LW jsou věty filozofie nesmyslné, smysl mají jen věty přírodovědy zobrazující fakty ve světě (filozofie se jen marně O JAZYCE snaží říct to, co se v ideálním jazyce hned samo ukazuje – proto LW odsuzuje jakoukoli podobu „metajazyka“, tedy jazykové výpovědi o jazyce samotném)