Pedagogika II v učitelském studiu na MFF UK

1. Pedagogika IIv učitelském studiu na MFF UK Akademický rok 2012/13 Pavla Zieleniecová pavla.zieleniecova@mff.cuni.cz Konzultace: středa 14.30 – 15.30 1

2. Sylabus 4. Obsah vzděláváníKultura, věda, technika, umění jako zdroj vzdělávacích obsahů. Didaktická transformace a její úrovně. Obsah vzdělávání, kurikulum, učivo. Materiální a formální vzdělávání, všeobecné a odborné vzdělávání. Snahy o modernizaci vzdělávacích obsahů: strukturalismus, exemplární přístup, základní učivo. Integrace předmětů, integrace přírodovědného vzdělávání. Koncept gramotnosti; matematická, přírodovědná, informační, funkční, finanční gramotnost. Základní školské dokumenty vymezující obsah vzdělávání. Učební plán, učební osnovy, nástup školské reformy a přechod k dvoustupňovému kurikulu. Rámcové vzdělávací programy, školní vzdělávací programy. Standardy vzdělávání. Učebnice, metodické příručky, další literatura pro žáky a učitele rozvíjející vzdělávací obsah a podporující práci s učitele a žáka s ním. 5. Vyučovací metody a organizační formy,,Neuvědomělý'' metodický přístup učitele: intuice a nápodoba. Vyučovací metody a organizační formy výuky a jejich rámcová klasifikace. Aktivizující metody a jejich zavádění do výuky. Strategie řešení problémů, problémové vyučování, projektová výuka, kooperativní výuka, heuristická metoda, diskuse, týmové vyučování, případová metoda, inscenační metoda. Didaktické hry a soutěže. Vyučovací hodina, její typy a fáze. Frontální, skupinová a individuální výuka. Diferenciace a individualizace ve vyučování. Otevřené vyučování. Konstruktivistický přístup. Vliv nových technologií: distanční výuka, multimediální prostředky. 6. Vzdělávací soustavaVzdělávací soustava v ČR, školy a školská zařízení. Základní legislativní dokumenty. Řízení škol a odpovědnost. Financování škol. Domácí vzdělávání, alternativní školy — příklady a charakteristika. Autonomie škol. Současné tendence vývoje vzdělávací soustavy v ČR. Vzdělávací soustava ve vybrané zemi. Kvalita vzdělávání, její indikátory. Efektivita vzdělávání. Pedagogická evaluace – na úrovni žáka, školy, vzdělávacího systému. ČŠI a hodnocení škol. Vlastní hodnocení školy. Mezinárodní výzkumy vzdělávání.

3. Časový plán LS 3

4. Podmínky absolvování předmětu Letní semestr: 2/0 Z Zápočet: Účast ve výuce min. ¾ (=6) Seminární práce na zvolené téma (možnost zvolit ze seznamu témat) v rozsahu 5 normostran (5x1800 znaků = 9000 znaků včetně mezer)

5. Základní studijní literatura Monografie: • Kalhous , Z., Obst, O. a kol.: Školní didaktika. Portál, Praha 2004, 2009 • Kolář, Z., Vališová, A.: Analýza vyučování. Grada, Praha 2009 • Maňák, J., Švec, V.: Výukové metody. Paido, Brno 1998 • Petty, G.: Moderní vyučování. Portál, Praha 1996 • Průcha, J.: Moderní pedagogika. Portál, Praha 2005 (4. vyd.) • Švec, V.: Pedagogické znalosti učitele. Aspi, Praha 2005 • Vališová, A., Kasíková, H. (eds.): Pedagogika pro učitele. Grada, Praha 2011 (2. vyd.) • (V těchto publikacích kapitoly odpovídající tématům podle sylabu.) Dokumenty: • Rámcový vzdělávací program pro gymnázia. VÚP v Praze, 2007. Též na http://www.msmt.cz/vzdelavani/skolskareforma/ramcove-vzdelavaci-programy (kap. 1 – 4, 5.2 nebo 5.3.1 nebo 5.8, orientačně kap. 6 – 10). • Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). Např. na http://www.msmt.cz/file/19743 (orientačně).

6. Témata seminárních prací Volba tématu: vlastní návrh studenta - zadání po konzultaci s vyučující, nebo výběr z následujících témat: Cíle vzdělávání v matematice (fyzice, informatice, deskriptivní geometrii) Matematická (přírodovědná) gramotnost– pojem a výsledky českých žáků v mezinárodním srovnání Finanční gramotnost Standardy vzdělávání Národní hodnocení výsledků vzdělávání (5. a 9. ročník, maturita) Postoje žáků k matematice (fyzice, informatice) a jejich souvislost s výsledky žákova učení Kompetence k učení podle Rámcového vzdělávacího programu pro gymnázia (základní školy) a její rozvíjení ve výuce matematiky (fyziky, informatiky) Kompetence k řešení problémů podle Rámcového vzdělávacího programu pro gymnázia a její rozvíjení ve výuce matematiky (fyziky, informatiky) Rámcový vzdělávací program a jeho konkretizace ve školních vzdělávacích programech, příklady Autoevaluace školy Mezinárodní srovnávací výzkumy výsledků vzdělávání, pozice a vývoj výsledků českých žáků

7. Témata seminárních prací – pokrač. • Externí hodnocení českého vzdělávacího systému: studie OECD (2012) a McKinsey (2010) • Didaktické testy a jejich využití ve výuce (M, F, I, Dg), výhody a nevýhody • Společná část maturitní zkoušky, pro a proti • Didaktické hry ve výuce (M, F, I, Dg) • Projektové vyučování – příklad, přínosy a omezení • Skupinové vyučování (M, F, I, Dg)

8. Osnova seminární práce(uvedený rozsah jednotlivých bodů je orientační) • Úvod: zdůvodnění volby tématu, cíl práce (resp. otázka, na niž se v práci hledá odpověď) – ½ str. • Přehled problematiky ve vztahu k cíli práce – na základě pramenů, s citacemi (2 str.) • Vyvození odpovědi ve vztahu k cíli, kritická reflexe, vlastní názor či zkušenost) (2 str.) • Shrnutí, závěr – ½ str. • Seznam použitých pramenů (úplné citace, u internetových zdrojů uvádět datum stažení, používat jen hodnověrné, primární prameny)

9. Vzdělávací soustava ČR Obsah semináře: Schéma vzdělávací soustavy, její jednotlivé prvky Legislativa Řízení a odpovědnost Školy a školská zařízení Česká školní inspekce Několik kvantitativních charakteristik

10. Schéma vzdělávací soustavy http://www.nuov.cz/schema-vzdelavaci-soustavy

11. Mezinárodní standardní klasifikace vzdělávání - ISCED Přehled kódového značení úrovní vzdělávání podle ISCED 1997kód - úroveň vzdělání 0 - preprimární vzdělávání (bez vzdělání) 1 - primární vzdělávání 2 - nižší sekundární vzdělávání 2A - stupeň, ze kterého je možné přejít na vyšší vzdělávání 2B - přípravný stupeň pro pracovní trh 2C - stupeň směřující na pracovní trh 3 - vyšší sekundární vzdělávání 3A - stupeň, ze kterého je možné přejít na vyšší vzdělávání 3B - přípravný stupeň pro pracovní trh 3C - stupeň směřující na pracovní trh 4 - postsekundární vzdělávání nižší než terciární 4A - stupeň, ze kterého je možné přejít na vyšší vzdělávání 4B - prakticky zaměřené studium 5 - první stupeň terciárního vzdělávání 5A - stupeň, ze kterého je možné přejít na vyšší vzdělávání 5B - prakticky zaměřené studium 6druhý stupeň terciárního vzdělávání

12. Legislativní základ • Zákony • Nařízení vlády • Vyhlášky Zdroj, kde lze nalézt všechny školské legislativní dokumenty: www.msmt.cz

13. Základní zákony v oblasti vzdělávání: • Regionální školství: • Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) • Zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících • Vysoké školy, věda, výzkum a vývoj: • Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách

14. Školy podle zřizovatele • Veřejné – zřizované ministerstvy (školství, spravedlnosti, vnitra, obrany) nebo regionálními orgány veřejné správy (obcemi - ZŠ, kraji- SŠ, VOŠ) • Neveřejné – zřizované církvemi a náboženskými organizacemi (církevní školy) nebo soukromými subjekty (soukromé školy)

15. Legislativní vymezení vzdělávací soustavy • Vzdělávací soustava je vymezena školským zákonem. • Vzdělávací soustava = školy + školská zařízení. • Školy a školská zařízení jsou zařazeny do veřejného seznamu, tzv. školského rejstříku. • MŠMT garantuje, že vzdělání získané na školách veřejných je rovnoprávné se vzděláním na školách neveřejných. • Pod jedním právním subjektem mohou působit různé druhy škol a školských zařízení téhož zřizovatele (např. do jedné instituce je možné spojit mateřskou a základní školu, ne však ZŠ a G.) • Veřejné školy - mohou mít právní formu příspěvkové organizace nebo školské právnické osoby (jsou-li zřizovány krajem, obcí nebo Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy) nebo organizační složky státu (jsou-li zřizovány Ministerstvem obrany, Ministerstvem vnitra nebo Ministerstvem spravedlnosti). • Církevní školy - většinou školské právnické osoby. (Školská právnická osoba je právní formou neziskové organizace, která byla zavedena školským zákonem a jejíž činnost je omezena na oblast vzdělávání.) • Soukromé školy - převažují u nich právní formy, které upravuje obchodní zákoník (např. společnosti s ručením omezeným, akciové společnosti apod.). Mohou však využívat i formy obecně prospěšné společnosti a školské právnické osoby.

16. Střední školyStřední školy se ve školském zákoně dále nerozlišují podle typu; rozlišují se pouze vzdělávací obory vyučované na SŠ (podle druhu rámcového vzdělávacího programu) • obory středního vzdělání s maturitní zkouškou – RVP pro různé obory odborného vzdělávání zakončovaného maturitou, včetně oborů lyceí : http://www.nuov.cz/ramcove-vzdelavaci-programy, • obory středního vzdělání bez maturitní zkoušky - RVP pro různé obory odborného vzdělávání, které nejsou zakončované maturitou (závěrečná zkouška, výuční list): http://www.nuov.cz/ramcove-vzdelavaci-programy • obory gymnaziální – RVP pro gymnázia: http://rvp.cz/informace/dokumenty-rvp Dřívější názvy – např. střední odborná škola, střední odborné učiliště, průmyslová škola – se objevují jen ve jménech škol, legislativně podložený význam však tyto názvy nemají.

17. Střední vzdělávání všeobecné - gymnázia a lycea • Gymnázia a gymnázia se sportovním zaměřením • Lycea -také poskytují především všeobecně zaměřené vzdělávání, ale část výuky je věnovaná odbornému vzdělávání; technické, pedagogické, přírodovědné, zdravotnické, ekonomické, kombinované (dříve Waldorfské) obory lyceí. Podíl všeobecně vzdělávací složky je vždy vyšší než podíl odborné profilace. • V gymnaziálních oborech je délka vzdělávání čtyři, šest a osm let, v oborech lyceí 4 roky.

18. Školská zařízení Plní tyto funkce: • zájmové vzdělávání v době mimo vyučování (školní družiny a kluby, střediska volného času, jazykové školy s právem státní jazykové zkoušky, základní umělecké školy); • ubytování a stravování dětí, žáků a studentů (internáty, domovy mládeže a zařízení školního stravování); • náhradní rodinná, ochranná a preventivně výchovná péče: jedná se o zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy, která poskytují jednak náhradní rodinnou péči (dětský domov), jednak výkon ústavní a ochranné výchovy (výchovný ústav a dětský domov se školou) a zabezpečující diagnostické úkoly při výkonu ústavní a ochranné výchovy (diagnostické ústavy); • výchovné poradenství (pedagogicko-psychologické poradny, speciálně pedagogická centra).

19. Systém výchovného poradenství = soustava speciálních odborných poradenských služeb v otázkách výchovy a vzdělávání Na školách: • Výchovný poradce – ředitelem školy pověřený učitel s kvalifikací získanou v dalším vzdělávání • Školní psycholog • Speciální pedagog Školská poradenská zařízení: • Pedagogicko – psychologické poradny • Speciální pedagogická centra

20. Otázky které nejčastěji řeší výchovní poradci 1. Výchovné problémy • Záškoláctví • Nekázeň • Rasismus a xenofobie • Sekty • Sexuálně rizikové chování • Problémové vztahy ke spolužákům • Problémové vztahy k učitelům • Vztahy v rodině • Agresivita a šikanování • Závislosti 2. Školní neúspěšnost 3. Kariérové poradenství 4. Prevence

21. Pedagogicko – psychologické poradny • diagnostika připravenosti dětí na povinnou školní docházku • psychologická a speciálně pedagogická vyšetření • diagnostika speciálních vzdělávacích potřeb • poradenství v případech školní neúspěšnosti • poradenství v případech problémů v osobnostním a sociálním vývoji • metodická podpora školám • prevence sociálně patologických jevů

22. Speciální pedagogická centra • poradenské služby žákům se zdravotním postižením a zdravotním znevýhodněním • diagnostika a doporučení pro integraci u žáků se zdravotním postižením a zdravotním znevýhodněním • speciálně pedagogická péče pro individuálně integrované žáky se zdravotním postižením a znevýhodněním • speciálně pedagogická a psychologická diagnostika • poradenské služby při řešení problémů spojených se školní neúspěšností a v psychickém a sociálním vývoji • poradenství a metodická podpora školám v oblasti vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami

23. Na systém výchovného poradenství mají úzkou návaznost školská zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy a preventivně výchovné péče: • dětské domovy, výchovné ústavy, dětské domovy se školou, diagnostické ústavy (viz výše) • střediska výchovné péče (preventivní služby dětem a mladistvým, kteří se nacházejí v tíživé životní situaci, mají problémy ve škole způsobené poruchami chování nebo učení nebo se obtížně orientují ve svém sociálním prostředí)

24. Vzdělávání dětí, žáků, studentů se speciálními vzdělávacími potřebami Je nedílnou součástí vzdělávacího systému. Patří sem: • žáci, kteří mají nějaký druh zdravotního postižení (mentální, tělesné, zrakové, sluchové, vady řeči, autismus, souběžné postižení více vadami, vývojové poruchy učení nebo chování; • žáci, kteří jsou zdravotně znevýhodněni - např. mají zdravotní oslabení, dlouhodobou nemoc nebo zdravotní poruchy vedoucí k poruchám učení a chování; • žáci, kteří jsou znevýhodněni sociálně, tj. pocházejí z rodinného prostředí s nízkým socioekonomickým statusem, mají nařízenu ústavní či ochrannou výchovu nebo mají postavení azylanta či uprchlíka.

25. Formy vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami • individuální integrace - žák se speciálními vzdělávacími potřebami je začleněn do třídy běžné školy se současným zajištěním nezbytné speciálně pedagogické nebo psychologické podpory • skupinová integrace – pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami se zřizují speciální školy, popřípadě v rámci školy jednotlivé třídy, oddělení nebo studijní skupiny s upravenými vzdělávacími programy • V současné době je tendence preferovat individuální integraci dětí a žáků do běžného vzdělávacího proudu - inkluzivní vzdělávání

26. Česká školní inspekce Správní úřad s celostátní působností Kontrola, monitorování a hodnocení průběhu a výsledků vzdělávání, naplnění ŠVP, využívání finančních prostředků, materiálních a personálních podmínek Prověřování stížností na činnost škol a jejich ředitelů www.csicr.cz

27. Doporučení k roli České školní inspekce (studie McKinsey, 2010, s. 24) „Přestože Česká školní inspekce (ČŠI) pokrývá i oblasti související s kvalitou vzdělávání, věnuje významnou část své kapacity právním a podpůrným otázkám (např. budovy a vybavení, partnerství a kontrola dodržování právních předpisů) a v otázkách vzdělávání se zaměřuje na základní požadavky (např. absence, kvalifikace učitelů). Na základě těchto kritérií ČŠI označila 5 % středních škol jako problematické nebo v kritickém stavu (a 15 % z důvodu porušení právních předpisů). Vezmeme-li v úvahu kupříkladu fakt, že 25 % patnáctiletých studentů nesplňuje základní úroveň čtenářských dovedností, Česká republika by měla zvážit mandát a zaměření těchto kontrol.“

28. Data o vzdělávacím systému ČR Zdroje kvantitativních dat: Národní školská statistika (zpravodajská povinnost všech škol na základě školského zákona) Mezinárodní statistika (OECD, EU, UNESCO) Národní výzkumy v oblasti školství a vzdělávání Mezinárodní výzkumy (OECD, IEA – Mezinárodní asociace pro hodnocení výsledků ve vzdělávání)

29. Při zpracování následujících snímků byla využita publikace: • České školství v mezinárodním srovnání 2011. ÚIV Praha 2011, http://www.msmt.cz/file/17526

30. Podíl obyvatel s terciárním vzděláním (2010)

31. Podíl obyvatel s nejvyšším dosaženým alespoň vyšším sekundárním vzděláním (2010)

32. Shrnutí • Česká republika se historicky řadí mezi země s nejvyšším podílem populace s alespoň vyšším sekundárním vzděláním – dosahuje jej 92 % populace ve věku 25–64 let. V případě mladých lidí se jedná o podíl ještě větší – alespoň vyšší sekundární vzdělání má 94 % mladých lidí ve věku 25–34 let, vyšších hodnot dosahuje pouze Korea – 98 % a podobné hodnoty najdeme na Slovensku, v Polsku a Slovinsku. • Česká republika je také zemí s jedním z nejnižších podílů obyvatel, kteří nemají ani vyšší sekundární vzdělání (mají tedy základní vzdělání, anebo jsou bez vzdělání). Podíl takto nevzdělaných obyvatel je pouze 8 % a obdobných hodnot jako Česká republika dosahuje pouze Slovensko (9 % obyvatel). V zemích OECD a EU21 je podíl lidí bez vzdělání poměrně vysoký – v průměru 26 %, resp. 25 %.

33. Shrnutí (pokrač.) • Zatím poměrně nízkých hodnot dosahujeme v podílu obyvatel s terciárním vzděláním. I přes poměrně velký rozvoj vysokoškolského studia v porevolučním období počty nových absolventů ovlivňují celkovou vzdělanost poměrně pomalu. Celkově dosahuje terciárního vzdělání 17 % obyvatel ČR (průměr OECD je 31 % a EU21 28 %), nicméně situace se zlepšuje zejména v případě mladé generace. Ve věkové skupině 25–34 let má terciární vzdělání 23 % obyvatel (v zemích OECD 38 %, v zemích EU21 35 %), v porovnání s obyvateli ve věku 55–64 let (12 %) je to téměř dvojnásobek.

34. Míra účasti 4letých dětí ve vzdělávání (2005, 2010)

35. Účast v terciárním vzdělávání – studenti, jejichž rodiče dosáhli pouze nízké úrovně vzdělání (2009)

36. Podíl zaměstnaných ve věku 25–64 let podle úrovně dosaženého vzdělání (2010)

37. Využití kvalifikace na pracovním trhu v ČR • Úplnou shodu vzdělání a zaměstnání, tedy plné využití kvalifikace, vykazuje necelá polovina (47 %) všech vyučených a 40 % všech maturantů. • Až 37 % vyučených pracuje na pozicích, které naprosto neodpovídají jejich vzdělání, a kde tedy ani zčásti nevyužívají svoje získané vzdělání a kvalifikaci (např. vyučený zedník pracuje jako číšník apod.). • Maturanti středního odborného vzdělávání: 28 % hrubé neshody.

38. Rozdíly ve střední délce života 30letých lidí podle nejvyššího dosaženého vzdělání (2010)

39. Výdaje na vzdělávání jako procento HDP na všech vzdělávacích úrovních (2000, 2009) a index změn mezi roky 2000 a 2009 (2000=100, stálé ceny)

40. Výdaje na vzdělávání v České republice • Česká republika vynaložila v roce 2009 na vzdělávání 4,8 % HDP, v zemích OECD šlo o 6,2 % HDP a v zemích EU21 5,9% HDP. Řadíme se tím mezi několik málo zemí, které vydávají na vzdělávání méně než 5 % HDP. Zatímco ve výdajích na terciární vzdělávání jsme se 1,3 % HDP mírně pod průměrem zemí OECD (1,6 %) a zemí EU21 (1,4 %), v primárním, sekundárním a postsekundárním vzdělávání jsme s výdaji na úrovni 2,9 % HDP výrazně pod úrovní zemí OECD (4,0 %) i EU21 (3,8 % HDP). Na preprimární vzdělávání se v České republice vydají finanční prostředky ve výši 0,5 % HDP (země OECD 0,5 %, země EU21 0,6 % HDP). • V případě, že porovnáváme pouze výši veřejných výdajů na vzdělávání, pak Česká republika vydá na vzdělávání 4,2 % HDP (OECD 5,4 % a země EU21 celkem 5,5 %).

41. Mezinárodní srovnání efektivity nákladů, základní a střední školy (McKinsey, 2010, , s.16)

42. Náklady na žáka a jejich souvislost s výsledky žáků (McKinsey, 2010, s.17)

43. Shrnutí k posledním dvěma grafům: „Z hlediska efektivity nákladů si české školství vede relativně velmi dobře, protože s nižší úrovní financování dosahuje průměrných výsledků. … Lze však lepších výsledků vzdělávání dosáhnout plošným zvýšením výdajů na financování výchovně-vzdělávacího systému? Jak ukazuje zpráva McKinsey & Company z roku 2007, koupit si lepší výsledky školství se státům nedaří. Lepších výsledků v poměru k výdajům než Česká republika dosahují například Estonsko a Polsko (měřeno dle parity kupní síly). Navíc na rozdíl od rozvíjejících se zemí je Česká republika již ve stádiu, kdy by dodatečné výdaje měly klesající marginální přínos . To, že vyšší výdaje nemusejí bezpodmínečně znamenat lepší studijní výsledky, potvrzuje mnoho jiných příkladů (jako USA mezi lety 1970-2004, nebo Francie, Německo a Velká Británie mezi lety 1970-1994)…. Také v České republice se vzhledem ke snižujícímu se počtu studentů ve skutečnosti průměrné výdaje na studenta zvýšily. Klesající trend výsledků vzdělávání studentů se ale nezastavil. Z uvedeného vyplývá, že program zlepšení výchovně-vzdělávacího systému se sice bez finančních prostředků neobejde, ale navýšení financí změnu nepřinese.“ (Studie McKinsey 2010, s. 16)

44. Minimální a maximální platy učitelů v nižším sekundárním vzdělávní (2010) (Průměrné roční platy učitelů ve veřejných institucích nižšího sekundárního vzdělávání jako ekvivalent US $ přepočtených na paritu kupní síly)

45. Struktura běžných výdajů na vzdělávání v regionálním školství (České školství v mezinárodním srovnání, 2011)

46. Počet odučených hodin za rok podle úrovně vzdělávání (2010) (Čistý kontaktní čas v hodinách za rok na veřejných školách.)

47. Věková struktura učitelů v sekundárním vzdělávání (2010)

48. Struktura učitelstva v České republice • Stejně jako ve většině zemí má i Česká republika problémy se stárnutím učitelského sboru. V primárním vzdělávání bylo v roce 2010 celkem 35 % učitelů starších 50 let (v zemích OECD i EU21 šlo o 30 %), v nižším sekundárním vzdělávání bylo v této věkové kategorii 37 % učitelů (země OECD 33 % a země EU21 34 %) a ve vyšším sekundárním vzdělávání se jednalo o 40 % učitelů (v zemích OECD 37 % a v zemích EU21 šlo o 38 %). Co je ale daleko více alarmující je nízký podíl učitelů ve věku do 40 let na Českých školách – jde o 26 % v primárním, 32 % v nižším sekundárním a 23 % ve vyšším sekundárním vzdělávání. • Obdobně jako i v ostatních zemí je u nás školství doménou zejména žen, i když jejich podíl klesá spolu s rostoucí úrovní, na které učí. V preprimárním vzdělávání učí prakticky pouze ženy (99,7 % učitelských sborů), v primárním vzdělávání ženy tvoří 97,5 % učitelů, v nižším sekundárním 73,9 %, ve vyšším sekundárním 58 % a v terciárním vzdělávání 39 %. • Programy určené pro studium pedagogických odborů odpovídají svou délkou i typem vzdělávání učitelů v ostatních zemích. Co však u nás naprosto chybí je kariérní řád a povinný systém dalšího vzdělávání učitelů, na kterém by závisel i jejich profesní a platový postup.

49. Podíl rozhodování učiněných na různých úrovních řízení ve veřejných institucích nižšího sekundárního vzdělávání (2011)

50. Zkoušky a přístup k terciárnímu vzdělávání (2011)