SEMINÁRNÍ PRÁCE NA TÉMA: Specifické poruchy učení

1. SEMINÁRNÍ PRÁCE NA TÉMA:Specifické poruchy učení Vypracovaly: Bc. Dobiášová Kristýna, stud. obor Muzeologie, učo 346390, 346390@mail.muni.cz Bc. Studýnková Radana, stud. obor Muzeologie, učo 180544, 180544@mail.muni.cz Bc.Benešová Lenka, stud. obor Muzeologie-Historie, učo 178940, 178940@mail.muni.cz

2. Specifické poruchy učení obecně „Poruchy učení jsou souhrnným označením různorodé skupiny poruch, které se projevují zřetelnými obtížemi při nabývání a užívání takových dovedností, jako je mluvení, porozumění mluvené řeči, čtení, psaní, matematické usuzování nebo počítání. Tyto poruchy jsou vlastní postiženému jedinci a předpokládají dysfunkci centrálního nervového systému. I když se porucha může vyskytnout souběžně s jinými formami postižení (např. smyslové vady, mentální retardace, sociální a emocionální poruchy nebo souběžně s jinými vlivy prostředí (např. kulturní zvláštnosti, nedostatečná nebo nevhodná výuka, psychogenní činitelé), není přímým důsledkem takových postižení nebo nepříznivých vlivů.“ 1) 1) Smutná, J. Předpoklady k učení u dětí dyslektických a dysgrafických. Litomyšl: AUGUSTA, 1996. s. 13

3. Poruchy učení z historického hlediska • poruchy učení existují tak dlouho jak lidská vzdělanost sama • První zpráva o specifické poruše učení se v literatuře objevila v roce 1896, kdy byla porucha nazývána slovní slepotou • V ČR se první zpráva o poruše učení a to o dyslexii objevila v roce 1904 a zasloužil se o ni MUDr. Antonín Heveroch

4. Diagnostika poruch učení • Cílem je stanovit úrovně vědomí a dovedností, charakteristika poznávacích procesů, sociálních vztahů, osobních charakteristik a další faktorů, jenž se podílejí na úspěchu a neúspěchu dítěte. • Diagnostika dětí je prováděna buďto na specializovaném pracovišti nebo v běžné či specializované třídě.

5. Druhy specifických poruch učení • Dyslexie • snížená či úplná neschopnost naučit se číst při dostatečném výukovém vedení, přiměřené inteligenci a dostatečné sociokulturní příležitosti • projevuje se narušením běžné rychlosti čtení, chybami v průběhu hlasitého čtení a poruchami porozumění přečteného textu

6. Dysgrafie • specifická porucha psaní, která se projevuje sníženou či úplnou neschopností naučit se psát při dostatečném výukovém vedení, přiměřené inteligenci a dostatečné sociokulturní příležitosti. • projevuje se neschopností zvládnout technickou stránku psaného písma.

8. Dysortografie • specifická porucha pravopisu, jenž se projevuje narušenou schopnost zvládat gramatické jevy mateřského jazyka. • děti s touto poruchou nejčastěji zaměňují krátké a dlouhé samohlásky, nerozlišují slabiky dy-di, ty-ti, ny-ni, vynechávají, přidávají a zaměňují písmena či celé slabiky.

9. Ukázka diktátu Jiřího (1.ročník)slova: liška, kůň, krk, bělásek, koření, bouda, pěnkava, svíčka, packa, kolotoč, žába, házeladalší slova: jedla, trn, laň, hrábě, botičky, pěšina

10. Dyskalkulie • specifická porucha matematických schopností • projevuje se narušením aritmetických dovedností, které jsou v protikladu s průměrnými či nadprůměrnými intelektovým předpoklady.

11. Dyspinxie • specifická porucha kreslení. • projevuje se sníženou schopností či neschopností zvládnout technickou stránku kresby • typický primitivní kresebný projev, dítě je neobratné v zacházení s kreslířskými prostředky

12. Dysmuzie • specifická porucha hudebních schopností • jedná se o sníženou či úplnou neschopnost vnímat hudbu a rytmus • žák s dysmuzií se není schopen dostatečně naučit zpívat či hrát na hudební nástroj

13. Dyspraxie • projevuje se výraznou pohybovou nemotorností dítěte • obtíže se týkají hrubé motoriky (chůze, lezení) a jemné motoriky (stříhání, jemné pohyby prstů, motorika mluvidel).

14. Příčiny specifických poruch učení Dle Otokara Kučery, jsou příčinami SPU : • lehké mozkové dysfunkce (jiné označení: lehké dětské encefalopatie či minimální mozkové dysfunkce) dědičnost • kombinace dědičnosti a lehkých mozkových dysfunkcí • neurotická nebo nejasná etiologie (původ)

15. Projevy specifických poruch učení Představují charakteristický soubor projevů konkrétního typu specifické poruchy učení • Specifické projevy dyslexie – porucha může postihovat rychlost četní (dítě čte pomalu nebo pouze slabikuje); správnost (dítě zaměňuje písmena, domýšlí text); porozumění čteného textu

16. Specifické projevy dysgrafie – porucha psaní postihující úpravu písemného projevu i osvojování jednotlivých písmen a spojení hláska-písmeno; psaní v pravolevém směru; vynechávání písmen, slabik či slov • Specifické projevy dysortografie – porucha pravopisu; záměna tvrdých, měkkých, popřípadě dlouhých a krátkých slabik; nepřesná hranice slov, splývání více slov v jedno; vysoká chybnost v paní diktátu

17. Specifické projevy dyskalkulie – postihuje operace s čísly; obtíže v řazení předmětů či symbolů dle stanovených kritérií; snížená schopnost či neschopnost používat základní aritmetické operace; problémy při řešení slovních úloh • Specifické projevy dyspinxie – deformace formálních znaků kresby; roztřesenost linií čar; neodpovídající proporcionalita kresby; primitivnost znaků kresby neodpovídající chronologickému ani mentálnímu věku

18. Specifické projevy dysmuzie – neschopnost reprodukovat hudbu; narušené vnímání rytmu melodie; narušení vnímání hudebních prvků • Specifické projevy dyspraxie - nepřesné a nekoordinované cílené pohyby rukou či nohou; obtíže s každodenními pohybovými aktivitami spojenými se sebeobsluhou (oblékání, manipulace s příborem, zavazování tkaniček);

19. Reedukace specifických poruch učení • dlouhodobý diagnosticko-terapeutický proces, jehož cílem je odstranění nebo zmírnění obtíží dítěte a zlepšení celkového stavu psychiky dítěte • efektivnost reedukace specifických poruch učení je závislá na týmové spolupráci vyučujících, kteří se podílejí na výchově a vzdělávání žáka.

20. Vývoj specifických poruch učení závisí na několika faktorech, které se obměňují v závislosti na dítěti dle: • typu dyslexie • intenzity poruchy • trvání, pravidelnost a intenzity reedukace, která může trvat i několik let • podpory, motivace, důsledků zažitého neúspěchu, osvojování si nových poznatků • bdělosti, spolupráce s rodinou, školou a specializovaným pracovištěm

21. Zásady reedukace: • trpělivost, klid a optimistický výhled do budoucnosti • nedopustit, aby se dítě naučilo něčemu špatně • nešetřit povzbuzením, pochvalou, oceněním za snahu • nepřipustit, aby vznikl u dítěte pocit méněcennosti • vytvořit ovzduší spolupráce mezi rodinou a školou • pracovat za dokonalého soustředění a dělat častěji přestávky k odpočinku

22. ADHD • syndrom deficitu pozornosti s hyperaktivitou • děti, trpící syndromem ADHD jsou nepozorné, aktivní a impulzivní v míře, jenž není přiměřena jejich mentálnímu věku a pohlaví • jednotlivé symptomy vystupují do popředí v situacích, kladoucích požadavky na udržení pozornosti a sebekontrolu.

23. Symptomy ADHD: 1) NEPOZORNOSTI – děti mají největší a nejčastější obtíže s udržením pozornosti či s plněním zadaných úloh a jejich dokončením v určitém časovém limitu. 2) HYPERAKTIVITY - nadměrná nebo vývojově nepřiměřená aktivita. 3) IMPULSIVITA – třetí základní charakteristika ADHD. Pro impulsivitu jsou typické rychlé, neadekvátní reakce, které často předbíhají instrukci, vyvolávají chyby či omyly z nepozornosti.

24. Použitá literatura • BARTOŇOVÁ, Miroslava. Kapitoly ze specifických poruch učení II : Reedukace specifických poruch učení. 1. vyd. Brno : Katedra speciální pedagogiky, 2005. 152 s. ISBN 80-210-3822-5. • ELLIOT, Julian, PLACE, Maurice. Dítě v nesnázích : prevence, příčiny, terapie. 1. vyd. Havlíčkův Brod : Grada Publishing, spol. s. r. o., 2002. 208 s. ISBN 80-247-0182-0. • SELIKOWITZ, Mark. Dyslexie a jiné poruchy učení. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, spol. s. r. o., 2000. 136 s. ISBN 80-7169-773-7. • Smutná, J. Předpoklady k učení u dětí dyslektických a dysgrafických. Litomyšl: AUGUSTA, 1996. • SWIERKOSZOVÁ, Jana. Specifické poruchy učení. Ostrava : Pedagogická fakulta, 2007. 110 s. ISBN 80-7368-042-4. • ZELINKOVÁ, Olga. Poruchy učení. 1. vyd. Praha : Portál, 1994. 196 s. ISBN 80-7178-038

25. Děkuji za pozornost ;)