Školní zralost z hlediska sociální a emoční úrovně dítěte

1. Školní zralost z hlediska sociální a emoční úrovně dítěte

2. Sociální zralost - Socializace – Sociální role – Interakce - Komunikace • Sociální zralost obecně je schopnost člověka zapojit se do běžného chodu společnosti a fungovat v ní na základě jejích pravidel a norem – tedy vytvořit si a přijmout sociální roli v procesu socializace. • Socializace jako proces utváření osobnosti pomocí sociálních vlivů má v dětství zásadní význam, který může ovlivnit kvalitu dalšího života - ve škole i mimo ni. • Základními sociálními procesy, které ovlivňují přijetí sociální role jsou interakce (reagování lidí na sebe navzájem) a komunikace ( sdělování obsahu). • Na základě těchto procesů si dítě vytváří svůj obraz samo o sobě (tj. vlastní sebepojetí) včetněsebe v konkrétní sociální roli.

3. Základní podmínky dobré socializace: • Pravidla a normy musí dítě znát, přijmout, aktivně je dodržovat, případně i pomoci spoluvytvářet. Týká se jak běžných každodenních situací (stravovací návyky, hygienické návyky, společenské způsoby chování), tak složitějších sociálních jevů (řešení konfliktu, vyjednávání) • Uvědomovat si a přijmout určitou sociální pozici ve skupině (spoluhráč, vedoucí ) • Dokázat přijmout i roli, které si nevybíráme, ale vznikají automaticky (nástup do ZŠ) Sociální role se vytváří postupně, mohou se různě prolínat a kombinovat, někdy nejsou zcela zřetelné (jsi ještě moc malý x jsi už dost velký…)

4. Dítě ve škole • Školní zralost tohoto pohledu znamená úspěšně přijmout a zvládat sociální role v novém sociálním prostředí (v ZŠ, ŠD). • Role školáka přináší dítěti větší sociální prestiž, ale zároveň je to i role zátěžová, vyžadující větší nasazení než mělo dítě dosud (přijmout zodpovědnost za jednání, větší podíl samostatnosti atd.) • Splnění očekávání jednotlivých rolí může být pro citlivější dítě problematické až stresující (zadání úkolů učitelkou x reakce sourozence, rodičů..) Zátěž by měla být pro dítě přijatelná, roli by mělo vnímat pozitivně nebo alespoň neutrálně (možnosti psychického vyčerpání popř. i různých forem neuróz)

5. Změna sociální role dítěte při vstupu do ZŠ: Žák - role vůči učitelce dítě respektuje její autoritu, pracuje podle pokynů dodržuje základní společenské normy (vykání, hlásí se o slovo, počká, až je vyzváno) bez problémů naváže kontakt (zeptá se, omluví se) Spolužák - role vůči ostatním dětem ve třídě obhájí svoji pozici (místo ve třídě, v šatně) bez problémů se zapojí do skupiny dětí, má zde kamarády dokáže se ohradit vůči nevhodnému chování ze strany druhých dětí Školák - role vyplývající z očekávání rodiny – (rodičů, prarodičů, sourozenců) dítě si je vědomo i svých domácích povinností spojených se školou, bez problémů je řeší možná obava z nezvládnutí všech úkolů perfektně (problém příliš ambiciózních rodičů)

6. Předpoklady pro dobré zvládnutí role školáka Vzniká integrací mnoha psychických procesů: • Dosažení potřebných psychických funkcí (pozornosti, soustředění, paměti atd.) – viz psychologické hledisko • Přizpůsobení biorytmů pro novou životní situaci (např. dřívější vstávání, chybí dopolední pobyt venku, odpolední odpočinek) – viz fyzická způsobilost, přiměřená unavitelnost – adaptabilita ke změnám • Citová stabilita, přiměřená míra frustrační tolerance • Přiměřenost postojů a očekávání dítěte (do jaké míry realita práce v ZŠ odpovídá představám dítěte o škole) – pozitivním očekáváním x obavám • Schopnost zdravého sebeprosazení • Schopnost spolupráce • Dovednost komunikace s dětmi i dospělými (nejen mluvit, ale dobře naslouchat) • Dovednost vyrovnat se s drobným neúspěchem, pracovat s chybou

7. Možné projevy sociálně a emotivně nezralého dítěte: • Přetrvávají adaptační problémy (má problémy s odloučením od rodičů) • Na drobný neúspěch reaguje velmi negativně (počmárá obrázek, vzteká se, odmítá se zapojit do dalších aktivit) • Dítě je nesamostatné, na vše se ptá, čeká až na pokyn • Nedokáže vyjádřit svůj názor, potřebu, vysvětlit vzniklou situaci • Nezvládá komunikaci s druhými dětmi – při problémech se obrací k učitelce o řešení, pokud mu není vyhověno, urazí se nebo se druhých straní • Nezvládá vhodné formy komunikace s dospělými (vykání, počkat, až dospělý domluví), odmítá komunikaci s méně známými dospělými

8. Nedodržuje při hře nebo společných činnostech domluvená pravidla , zejména pokud je výsledek pro ně nepříznivý • Není ochotno slevit ze svých požadavků (např. střídat ve vedoucích rolích s ostatními, rozdělit se o hračku) – chce mít vždy slovo, být první vybráno • Odmítá přijmout vedoucí roli (ve hře, vystoupení na besídce..) • Je nepřiměřeně bojácné, špatně snáší jakékoliv změny (např. i návštěvu divadla, výlet..) • Vůči škole má negativní postoj (já tam chodit nebudu, je to tam ošklivé) Všechny tyto projevy v dospělých obvykle vyvolávají negativní reakci, dítě bývá „sociálně nepřijato“ a je na ně vyvíjen tlak, který může paradoxně situaci zhoršit

9. Význam a formy předcházení problémům a pomoci sociálně nezralým dětem • Snaha pochopit příčinu jednání (např. danou temperamentem - dítě nadměrně úzkostlivé), momentální rodinou situací (narození sourozence), způsobu výchovy v rodině atd. – dítě si své sociální vzorce teprve tvoří • Pedagogický styl učitelky – využití empatické komunikace (příklady – lítostivost), ale být v projevech opravdová (co prožívám, říci) • Vyhýbat se nálepkování a negativnímu přijetí dítěte (hodnotit konkrétní čin, ne dítě jako takové) • Vzor učitelky při jednání s dítětem – respektující a přijímající komunikace (dítě přirozeně napodobuje) • Stanovit s dětmi společně pravidla, která je třeba dodržovat

10. Postupné otužování dítěte v sociálních situacích (vyřídit vzkaz poslat dvě děti, na besídce účinkovat ve skupině, v divadle posadit dítě vedle sebe) • Cíleně zařazovat hry a činnosti na rozvoj spolupráce, oceňovat celou skupinu, (nepodněcovat chci být vždy první) • Nemluvit za dítě, nechat mu dostatek prostoru pro vlastní vyjádření. • Rozehrávat různé sociální situace pomocí námětových a dramatických her – vést děti k přijetí různých rolí a nechat je situace prožít, povídat si s nimi.

11. Využít i námětové hry na školu – zkusit si roli žáka, učitele • Podporovat a oceňovat samostatnost – přijmout i riziko, že dítě něco pokazí. Nepomáhat, kde to není nutné! • Motivovat děti k zájmu o školu (to by bylo fajn, kdybyste už uměli si tu knížku sami přečíst – za rok už to půjde..), ideálně prožít dopoledne v ZŠ

12. Děkuji za pozornost • Ať se vám práce daří….