Karel Kramář Alois Rašín Antonín Švehla

1. Karel KramářAlois RašínAntonín Švehla

2. Karel Kramář(27. prosince 1860 – 26. května 1937)

3. Karel Kramář • narodil se 27. prosince 1860 ve Vysokém nad Jizerou • byl český a československý politik • první ministerský předseda ČSR • účastník 1. odboje • předseda Československé národní demokracie • předseda Národního sjednocení • zemřel 26. května 1937 v Praze

4. Studie: Právnická fakulta Univerzity Karlovy vývoj rakouského státního práva ve Vídni národní hospodářství v Berlíně politické vědy v Paříži • 1889 – podílí se na založení České strany lidové – realistické • 1891- zvolen do vídeňské Říšské rady za mladočechy později je zvolen předsedou • Od r. 1894 – člen zemského sněmu • Do vypuknutí 1. světové války byl zastáncem federalizovaného Rakouska-Uherska, v jehož rámci by úzce spolupracovaly slovanské národy. • Organizoval všeslovanské sjezdy v Praze (1908) a v Sofii (1910) a propagoval myšlenku novoslovanství. • Před vypuknutím 1. světové války vypracoval dokument s názvem Slovanská ústava, který již s existencí Rakouska- -Uherska nepočítá a české země plánuje jako součást slovanské federace.

5. První světová válka • Začal organizovat domácí odboj • 1915 byl za to zatčen, proces trval od 6. prosince 1915 do 3. července 1916 (spolu s A. Rašínem, V. Červinkou a J. Zamazalem) byl odsouzen k trestu smrti pro velezradu a vyzvědačství. Trest mu byl později změněn na 20 let a v červenci roku 1917 byl císařem Karlem I. spolu s dalšími odsouzenými amnestován. • Doma získal již během procesu s ním pověst hrdiny, který díky své činnosti pro vlast riskuje vlastní život. • Po propuštění opět stanul v čele mladočeské strany, která se v únoru 1918 sloučila s několika menšími stranami, zejména Českou stranou státoprávně pokrokovou pod názvem Česká státoprávní demokracie.

6. Po první světové válce • V době vyhlášení samostatného Československa se jako předseda Národního výboru nacházel v Ženevě na setkání představitelů domácího a zahraničního odboje. • 1919 - na počátku 1. republiky, změnila Kramářova strana svůj název na Československou národní demokracii

7. První ministerský předseda ČSR • 14. listopadu 1918 byl Národním shromážděním zvolen prvním ministerským předsedou ČSR. • Vedl československou delegaci na Pařížské mírové konferenci Prosazoval tam názor, že by měly vítězné mocnosti intervenovat proti bolševické vládě v Rusku. S tímto požadavkem však pro Benešův odpor neuspěl. • Ve funkci zůstal do 8. července 1919, kdy jeho strana neuspěla v obecních volbách. • 8. ledna 1919, ještě jako ministerský předseda, přežil pokus o atentát mladého komunisty Aloise Šťastného na jeho osobu.

8. V době 1. republiky byl Kramář sice předsedou své strany, ale faktickou moc v ní měli jiní. Kramář zastával konzervativní a nacionalistické názory • Vedl řadu ideových i osobních sporů (například o zásluhy domácí a zahraničního odboje) s Benešem i Masarykem. • Po vzniku Národního sjednocení se stal jeho předsedou. • K. Kramář zemřel roku 1937 v Praze a je pohřben v kryptě pravoslavného kostela na Olšanských hřbitovech.

9. Místo posledního odpočinku Karla Kramáře v kryptě Chrámu Zesnutí přesvaté Bohorodice

10. Kramářova vila je budova, kterou nechal postavit v roce 1914 premiér K. Kramář. Od 18. prosince 1998 slouží jako oficiální rezidence českých premiérů.

11. Alois Rašín(18. října 1867 – 18. února 1923)

12. Alois Rašín • český a československý politik ekonom a právník • jeden z odsouzených v procesu s Omladinou • účastník 1. odboje • první československý ministr financí • funkcionář Československé národní demokracie

13. Studie: gymnázia v Novém Bydžově, Broumově a Hradci Králové Lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze přestoupil ze zdrav. důvodů na právnickou fakultu • 14. února 1894 – odsouzen v procesu s Omladinou ke 2 letům vězení (ztratil titul doktor práv) • listopad 1895 – amnestován (získal zpátky titul) • Podílel se na založení Radikálně státoprávní strany a přeměně Radikálních listů v deník • 1900 – stáhl se z aktivní politiky a založil advokátní kancelář • Politické dění komentoval příležitostně na stánkách deníku Slovo. • 1907 – vstupuje díky změnám vedení do Strany mladočeské, kde se věnuje psaní do Národních listů. • 1911 – úspěšně kandidoval za Klatovy do Říšské rady, kde působil ve finančním a rozpočtovém výboru.

14. První světová válka • Aktivně se zapojil do odboje jako člen organizace Maffie. • 1915 byl zatčen s K. Kramářem odsouzen k trestu smrti pro velezradu a vyzvědačství • Trest byl mu nejprve zmírněn na 10 let a v červenci 1917 byl spolu s dalšími odsouzenými amnestován. • Během procesu se stal v očích české veřejnosti národním hrdinou. • Po návratu z vězení se okamžitě aktivně zapojuje do politického života. • 22. září 1917 byl opět promován doktorem práv, protože rozsudkem z července 1916 už podruhé ztratil titul. • Podílí se na vzniku České státoprávní demokracie a stává se členem předsednictva Národního výboru.

15. Po vzniku Československa • 28. října 1918 spolu s A. Švehlou, J. Stříbrným, F. Soukupem a V. Šrobárem vyhlašuje samostatný stát. (je autorem textu prvního zákona) • V Kramářově vládě přijal funkci ministra financí. • V této funkci setrval až do 7. července 1919. • Díky svému působení získal pověst budovatele státu a stabilizátora rozvrácených poválečných státních financí. • Byl tvůrcem měnové odluky. Na základě zvláštních pravomocí, které mu byly uděleny, nechal v době od 26. února do 9. března 1919 uzavřít státní hranice a okolkovat veškeré oběživo, které se na území Československa nacházelo a část finančních prostředků nechal zadržet ve formě nucené státní půjčky.

16. Díky jeho politice – zpevňování koruny (zanedlouho patří k nejsilnějším a nejstabilnějším měnám na evropském trhu) • 1922 – ministr financí v první Švehlově vládě • Nadále podporuje politiku rozpočtové úspory a politiku deflace. • Dostává se do sporu s některými legionáři. • 5. ledna 1923 se stává obětí atentátu, když je u svého bytu v Žitné ulici zákeřně střelen do zad anarchistou Josefem Šoupalem, který byl členem komunistické strany. • 18. února 1923 – umírá

17. Poslední portrét Aloise Rašína

18. Antonín Švehla(15. dubna 1873 - 12. prosince 1933)

19. Antonín Švehla • předseda třech československých vlád • předseda Agrární strany • hostivařský statkář

20. Antonín Švehla • 1900 – převzal po smrti svého otce rodinné hospodářství. • Politicky se začal angažovat v 90. letech 19. století • 1902 – místopředsedou Sdružení českých zemědělců • 1906 – spoluzakladatel časopis Venkov • 1908 až 1913 – působil jako poslanec českého zemského sněmu • 1909 – v Agrární straně předsedou výkonného výboru • Za 1. světové války byl jedním z vůdčích představitelů domácího odboje. • Účastnil se činnosti Českého svazu, od roku 1917 byl v popředí Maffie a od července 1918 stál v čele Národního výboru.

21. Po vzniku Československa • 28. října 1918 se podílel na vyhlášení samostatného státu a stal se tak jedním z pěti mužů 28. října. • 1918 – poslancem Národního shromáždění • 1918 až 1920 – ministrem vnitra • Podílel se výrazně na vzniku a podobě československé ústavy schválené r. 1920. • V roce 1919 se stal předsedou Agrární strany • Podílel na vytvoření a následném fungování tzv. Pětky, orgánu koordinujícího činnost hlavních českých tzv. státotvorných politických stran.

22. Od r. 1922 byl předsedou celkem třech československých vlád ( 7. 10. 1922 - 9. 12. 1925, 9. 12. 1925 - 18. 3. 1926 a 12. 10. 1926 - 1. 2. 1929). • 1927 – odmítl kandidovat na funkci prezidenta a podpořil kandidaturu T. G. Masaryka • 1929 – z důvodu svého zdravotního stavu se stáhl z aktivního politického života • Švehla byl znám jako schopný politik a mistr kompromisu. Na rozdíl od většiny významných politiků své doby neměl akademické vzdělání, své znalosti získal samostudiem a vynikal v řešení praktických politických otázek.

23. Pomník Antonína Švehly v obci Chválenice

24. Zdroje: • Malá československá encyklopedie, naklad. Academia, 1987, Praha • Osudové okamžiky Československa, K. Pacner, naklad. Albatros, 2001, Praha • Malá encyklopédiaSlovenska, naklad. Vydavateľstvo slovenskej akadémie vied, 1987, Bratislava • www.vlada.cz • zivotopisyonline.cz