Došlo k rozmělnění vztahu majetek-svoboda-odpovědnost

1. Pravdy o „zlém kapitalismu“ • Došlo k rozmělnění vztahu majetek-svoboda-odpovědnost Současný kapitalismus je do značné míry záležitostí kapitálových trhů a megakorporací, v nichž je však odpovědné vykonávání vlastnického práva eliminováno, protože je rozvolněn původně přímý vztah konkrétní osoby, majetku a odpovědnosti. Korporace a banky řídí manažerské vrstvy, nikoli vlastníci, dnes většinou akcionáři. • Došlo k erozi morálního vědomí potíž ve stálém důrazu na růst prosperity, spotřebu a aktivní podněcování poptávky, což bývá obvykle považováno za základní motor ekonomiky, ovšem současně přináší odcizení a erozi soudržnosti společnosti.

2. Polomýty o „zlém kapitalismu“ • kapitalismus je špatný a je třeba vymyslet jiný ekonomický model (neexistuje jiný model souladný s lidskou svobodou a demokracií) • kapitalismus vytváří velké rozdíly mezi bohatými a chudými (Japonsko a My – nejmenší rozdíly, největší Brazílie-Rusko-Čína)

3. Polomýty o „zlém kapitalismu“ • za nedávnou finanční a hospodářskou krizi mohou hamižní kapitalisté a spekulanti (Stát uměle zvyšuje spotřebu, podporuje zadlužování, centrální banka manipuluje s úrokovými sazbami) Utrácení, spotřeba, půjčování (Keynes) x spoření, výroba (klasická škola) – viz spor o DPH a daně z příjmu • přirozeným vývojem kapitalismu je spění k monopolům, nadnárodním korporacím a vykořisťování chudých zemí (klíčový zdroj, privilegium vládní moci, přirozený monopol)

4. Centesimus annus (1991) 48.. ... V posledních letech jsme byli svědky značného rozšíření těchto intervencí, což vedlo do určité míry k novému typu státu, k "sociálnímu státu". Tento vývoj probíhal v některých státech s cílem vhodně překonat četné nedostatky a uspokojit nejrůznější potřeby odstraněním forem bídy a vykořisťování, nedůstojných člověka. Vyskytlo se však nemálo různých výstřelků a případů zneužívání, které zvláště v poslední době vyvolaly ostrou kritiku sociálního státu, který byl označován za "zaopatřovací stát". Funkční poruchy a nedostatky v sociálním státě vycházejí z nesprávného pochopení úkolů státu. I v této oblasti musí platit princip subsidiarity. Nadřazená společnost nesmí zasahovat do vnitřního života podřízené společnosti tím, že by ji oloupila o její pravomoci. Má ji nanejvýš podporovat a pomáhat jí k tomu, aby sladila své jednání s jednáním ostatních společenských sil s ohledem na obecné blaho. Sociální stát, který přímo zasahuje a olupuje společnost o její odpovědnost, způsobuje ztrátu lidské energie a přebujelost státních aparátů, které ovládá více byrokratická logika než snaha sloužit občanům; ruku v ruce s tím jde nesmírné zvyšování výdajů.

5. Proměna role státu Dříve: bezpečnost, zajištění práva, minimální státy, obava z moci státu (stát jako Leviathan) Dnes: zajištění blahobytu, nikoli solidarita se skutečně chudými, ale všestranný blahobyt co nejširších vrstev obyvatelstva (stát jako Bůh)

6. Esping-Andersenova typologie (The Three Worlds of Welfare Capitalism 1990)

7. Otazníky a problémy SS - ekonomické (zadlužení budoucnosti, brzda rozvoje, omezení ekonomické svobody, vysoké daně) - politické (Democratic overload, krize demokracie) - demografické (riziko generačního střetu, málo dětí, imigrace) - morální (ztráta odpovědnosti a iniciativy, mentalita nároku, revoluce rostoucího očekávání, rozpad funkcí tradičních institucí, rodin, eroze přirozené solidarity)

8. Welfare state v ČR Český sociální stát má lepší výsledky než jiné postkomunistické sociální státy (s výjimkou Slovinska) - míra chudoby je nižší (průměrný podíl občanů s příjmy pod 60% průměru činí 8% a je nejnižší v EU) - podíl veřejných výdajů na zdravotní a sociální péči osciluje kolem 20% HDP (Největší podíl sociálních výdajů cca 32 % HDP – Švédsko, průměr EU 27,5 %, z toho cca polovina jsou vždy penze)

9. Caritas in veritate (2009) 67. … „Řídit světovou ekonomiku, obnovit ekonomiky zasažené krizí, a tak zabránit zhoršení současné krize, které by vedlo k ještě větším nerovnostem; vhodným způsobem zabezpečit celkové odzbrojení, dostatek jídla a mír; zajistit ochranu životního prostředí a regulovat migrační pohyby – to všechno si naléhavě žádá existenci opravdové světové politické autority, která byla navržena už mým předchůdcem, blahoslaveným Janem XXIII. Tato autorita by se musela řídit právem, důsledně se držet zásad subsidiarity a solidarity, být zaměřena na uskutečňování obecného dobra a zasazovat se o uskutečňování opravdového integrálního rozvoje, inspirovaného hodnotami lásky v pravdě. Tato autorita by také musela být uznávána všemi a mít v rukou účinnou moc, aby každému zaručila bezpečnost, dodržování spravedlnosti a respektování práv. Pochopitelně, že musí mít pravomoci, aby si u jednotlivých stran zjednala respekt k vlastním rozhodnutím…“

10. Global Governance • větší ovladatelnost globální ekonomiky a globálních politických procesů, zvýšení demokratické participace v rozhodovacích procesech na mezinárodní a globální úrovni • zvýšená „manažerská“ efektivita mezinárodních institucí Má jít o instituci, mocenské centrum, nebo mezinárodní režim? (vláda principů, lidská práva…) • nezbytnost čelit globalizaci (chaos, nestabilita) • globální demokracie • globální sociální spravedlnost • reformovaná OSN X • zneužitelnost, paternalismus, utopie • zachování autonomie států • moc neformálních a tajných vlivových uskupení? • Světovláda, New World Order – příchod Antikrista?

11. Rizika Global Governance člen Pontifi cal Academy of Social Sciences Michel Schooyans ve své knize The Gospel: Confronting World Disorder (1997) • říká, že mnohé stávající struktury směřující ke globální vládě a globálnímu managementu rozvoje, zdraví a lidských práv, jsou ve své podstatě totožné s šiřiteli tzv. kultury smrti. Ratzinger v předmluvě: „Na jedné straně zde byly marxistické systémy, které slibovaly dosažení vytouženého lidského království politicko-ideologickou cestou. Na straně druhé se objevují snahy o budování budoucnosti za pomoci více či méně liberálních tradici. Pod názvem Nový světový Řád (New World Order) tyto snahy získávají stále zřetelnější obrysy…“ „A tak jsme na sklonku nového obrazu nového světa přišli k bodu, v němž nejen křesťan, ale zejména on, má za povinnost protestovat“. Vladimír Palko ve své knize Levy prichádzajů. Prečo Európa a Amerika smerujů k novej tyranii (2012) vnímá současný politický a společenský vývoj jako uskutečňování globální antropologické revoluce, která nechápe člověka v intencích křesťanských hodnot.

12. Evangelii Gaudium, 2013 (papež František) 213. Mezi těmito slabými, o něž se církev chce s láskou starat, jsou také nenarozené děti, které jsou nejbezbrannější a nejnevinnější a kterým je dnes upírána lidská důstojnost, aby se nimi mohlo dělat, co je libo, zbavovat je života a prosazovat takové zákony, aby tomu nikdo nemohl zabránit. Často je za účelem zábavného zesměšňování obrany, kterou církev poskytuje nenarozeným, vykreslován její postoj jako něco ideologického, obskurního a konzervativního. Tato obrana rodícího se života se však vnitřně pojí s obranou jakéhokoli lidského práva. Předpokládá přesvědčení, že lidská bytost je vždy posvátná a nedotknutelná v jakékoli situaci a v každé fázi svého vývoje. Je to cíl sám o sobě a nikdy prostředek řešení jiných těžkostí. Pokud toto přesvědčení odpadne, nezůstanou pevné a trvalé základy pro obranu lidských práv, která by tak byla vždycky podrobena nahodilým a střídajícím se konvencím mocných. 214. Právě proto, že jde o otázku, jež má co do činění s vnitřní koherencí našeho poselství o hodnotě člověka, nelze očekávat, že církev k ní změní stanovisko. Chci být naprosto čestný. Toto není argument podléhající domnělým reformám či „modernizacím“. Není pokrokové nárokovat si řešení problémů eliminací lidského života.

14. Válka, mírúvod a hodnocení ze strany sociální etiky a sociální nauky církve

15. Definice války Sociologická definice - vyhrocený a násilný projev sociálního konfliktu. Politicko-filozofická definice (Clausewitz) - válka je pokračování politiky jinými prostředky Kvantitativní definice - překročení určitého množství obětí za časové období, na stupnici: • malý ozbrojený konflikt • střední ozbrojený konflikt • válka (nejméně 1000 obětí v každém roce konfliktu)

16. Typologie příčin wars of gain wars of fear wars of doctrine Hypotéza „demokratického míru“ (Doyle 1994) Mikroteorie - Křesťanská teorie - Biologická teorie Makroteorie - Strukturální teorie - Geopolitická teorie - Malthusiánská teorie - Rasová teorie - Marxisticko-leninská teorie

17. Počty obětí 1. Světová válka 16 000 000 (10/6) 2. Světová válka 60 000 000 (25/35) 6. a 9. 8. 1945 Hirošima (160 tis.) a Nagasaki (80 tis.) Irák 65-150-650 tis. (USA 4 500)

18. Sv. Augustin Augustinovo učení o míru jako tranquilitas ordinis, De Civitate Dei [kniha 19, kap. 11-13] Augustin proti odpůrcům hájil tezi, že křesťanství není v nutném rozporu s válkou "Kdyby křesťanská kázeň haněla války, prosícím v Evangeliu by byla dána spíše ta rada spásy; aby zahodili zbraně a úplně se vzdálili od vojska. Avšak bylo jim řečeno: Nikoho netýrejte a buďte spokojeni svým žoldem. Když jim tedy přikázal, aby byli spokojeni vlastním žoldem, nezakázal jim vojančiti“.

19. Sv. Tomáš Akvinský - Conditio triplex • jus ad bellum x jus in bello • auctoritas supremae civilis potestatis • causa justa • recta intentio • (Summa Theologiae II-II q. 40 a. 1 co) • Nejvyšší civilní autorita • Spravedlivá příčina • Správný záměr

20. Katechismus katolické církve (1992) „Přísně se musí zvážit striktní podmínky, které ospravedlňují oprávněnou obranu vojenskou mocí. Takové rozhodnutí je pro svou závažnost podrobeno přísným podmínkám mravní oprávněnosti. Je třeba: — aby škoda způsobená národu nebo společenství národů útočníkem byla trvalá, těžká a jistá; — aby se všechny jiné prostředky, jak tomu zabránit, ukázaly neproveditelné nebo neúčinné; — aby byly odůvodněné vyhlídky na úspěch; — aby použití zbraní nevyvolalo mnohem těžší zla a zmatky než zlo, které je třeba odstranit. Při hodnocení této podmínky je třeba pečlivě zvážit sílu moderních ničivých prostředků. Toto jsou tradiční prvky vypočítávané v nauce o tzv. „spravedlivé válce“. Hodnocení takových podmínek mravní oprávněnosti přísluší prozíravému úsudku těch, kteří mají odpovědnost za obecné blaho.“ [KKC 2039].

21. Gaudium et spes (1965) „Ti, kteří slouží vlasti ve vojsku, ať se považují za služebníky bezpečnosti a svobody národů. Když tento úkol správně plní, opravdu přispívají k upevnění míru“ [č. 79]. „Je tedy zřejmé, že se musíme snažit všemi silami připravovat dobu, kdy bude možné mezinárodní dohodou jakoukoli válku naprosto zakázat. To ovšem vyžaduje, aby se ustavila celosvětová, všemi uznávaná veřejná autorita s účinnou mocí k zajištění bezpečnosti, spravedlnosti a úcty k právům pro všechny“ [čl. 82].

22. Dějiny SUC Pacem in terris (1963) 112. Proto spravedlnost, moudrost a smysl pro lidskou důstojnost naléhavě žádají, aby horečné závody ve zbrojení byly zastaveny; aby množství výzbroje, jíž různé státy disponují, bylo současně na obou stranách sníženo; aby byly zakázány atomové zbraně; a aby konečně všichni dospěli k dohodě o náležitém odzbrojení se vzájemnou a účinnou kontrolou. "Všemi silami je třeba zabránit" – napomínal náš předchůdce blahé paměti Pius XII. –, "aby světová válka, která by s sebou nesla tolik hospodářské a sociální zkázy, tolik ohavností a mravního poblouznění, nedolehla na lidskou rodinu potřetí“.

23. Dějiny SUC Sollicitudo Rei Socialis (1987) „Soupeření mezi dvěma bloky, které se vynořilo s koncem druhé světové války, ovládlo ovzduší celých příštích čtyřiceti let. Buď mělo ráz studené války (bellum frigidum), nebo válek uměle vyvolaných: zneužívalo se místních konfliktů anebo byli lidé udržováni v nejistotě a neklidu hrozbou otevřené a totální války“ [čl. 20].

24. Jaderný klub • 1961 – 4000x násobek ničivé síly bomby na Hirošimu – 58 mil. tun TNT

25. Centesimus annus (1991) 52. „Já sám jsem u příležitosti nedávné dramatické války v Perském zálivu opakoval výzvu: "Nikdy více válku!!!" Ne, nikdy více válku, která ničí životy nevinných, učí zabíjet a ničí i životy těch, kteří zabíjejí, nikdy více válku, která zanechává trvalou stopu hněvu a nenávisti a ztěžuje spravedlivé řešení problémů, které ji vyvolaly! Jako v jednotlivých státech konečně nadešel čas, kdy na místo osobní msty a odplaty nastoupila vláda zákona, je nyní naléhavě nutné, aby se podobný pokrok uskutečnil i v mezinárodním společenství národů. Nesmíme nikdy zapomínat, že válka má vždy reálné a závažné příčiny: utrpěné bezpráví, maření oprávněných snah, bídu a vykořisťování zoufalých mas lidí, kteří nevidí reálnou možnost zlepšení své situace pokojnou cestou“.

26. Postmoderní válka „Postmoderní válka nečiní rozdílů mezi vojenskou a civilní sférou, válka není oddělena od života občanské společnosti, jako tomu bývalo ve „zlatém věku“ válek moderních. Naopak, ozbrojený konflikt, který v průběhu XX. století postupně a stále hlouběji zasahuje do života celé společnosti, je v postmoderní válečné realitě běžnou součástí každodenního života. Zbraň se pro část civilních obyvatel stává nezbytným předmětem denní potřeby. Je to válka bez lineárních front, válka rozptýlená v prostoru jak geografickém, tak společenském. Je to válka krutá a záludná, a je tudíž obtížné rozlišit v ní síly dobra a zla, protože se zpravidla vymyká kritériím doktríny spravedlivé války“. Jiří ŠEDIVÝ Válka: rámec pro analýzu náměstek generálního tajemníka NATO pro obrannou politiku a plánování

27. „Postmoderní válka“ Pokud se zaměříme na technologické hledisko, lze o postmoderní válce hovořit již od 70. let 20. století: - technologické změny (informační technologie, vědomosti – civilní technologie, sítě, satelity, GPS apod.) - úpadek masových armád, přesun k malým vzdělaným profesionálním skupinám - synonymem postmoderní válka je „kyberválka“, je zde snaha omezit lidské ztráty na obou stranách (boj ze vzduchu) a maximalizovat materiální ztráty protivníka.. Další snahy – nesmrtící zbraně (Non-Lethal Weapons) infrazvukové, mikrovlnné, optické, ale i biologické a chemické…

28. Metoda Pravidelná válka - Válka je formálně vyhlášena subjektem mezinárodního práva (státem) je vedena a ukončena v souladu s právními konvencemi. Boje se účastní pravidelná armáda, tedy hierarchicky strukturovaná a disciplinovaná skupina vycvičených a jednotně označených (uniformovaných) odborníků, kteří dodržují normy válečného práva ohledně zacházení se zajatci a civilním obyvatelstvem. Válčící strany používají přiměřené prostředky (neužívají zakázané druhy zbraní). Nepravidelná válka - uchyluje se k ní slabší protivník v asymetrické situaci - tedy v boji se silnější stranou. Metody nepravidelné války užívají především národně-osvobozenecká hnutí, revoluční skupiny, mohou však být i doplněním tradičních konvenčních postupů. Nepravidelné válka je zřejmě nejobtížněji zachytitelná a typizovatelná forma válečnictví. Jejím prototypem byla španělská guerrilla (ve španělštině doslova „malá válka“), Název guerrilla se obecně vžil pro označování nejrůznějších druhů nepravidelného vedení války.

29. Terorismus - kriminální (za účelem osobních materiálních výhod) - patologický (za účelem osobního uspokojení) - politický (za účelem kolektivních nemateriálních výhod) Politický terorismus dále: státní terorismus, vigilantismus (substátní skupiny mezi sebou), povstalecký terorismus (vůči státu) Dle metod: - konvenční - moderní mezinárodní terorismus (využívá sebevražedných útoků, což přináší spoustu nových výhod – odpadá problém únikových cest, odpadá riziko odhalení, chycení, výslechů, zvyšuje se přesnost a účinnost útoku a dále i psychologický účinek aktu) (Jiří Šedivý: Nové paradigma terorismu. In Mezinárodní politika 1/2003, s. 4-7.)

30. Charakter terorismu - přesun konfliktu z oblasti mezistátní do oblasti vnitrostátní - vedle pravidelných armád jsou aktéry boje různé nestátní a paramilitární subjekty • nečiní rozdílů mezi vojenskou a civilní sférou • válka bez lineárních front, rozptýlená v prostoru jak geografickém, tak společenském

31. Náboženský fundamentalismus Boží pomsta „La Revanche de Dieu“ (1991) Boží pomsta - křesťané, Židé a muslimové znovu dobývají svět „Je to profanace (profanation) a rouhání (blasphemy) prohlásit se za teroristu ve jménu Božím “ [Jan Pavel II., dne 24. 11. 2001 v projevu během pastorální návštěvy v Kazachstánu].

32. Írán Islámská revoluce v roce 1979 Mahmúd Ahmadínedžád - prezident islámské Íránské republiky • Roku 931 zmizel beze stopy dvanáctý a poslední imám Mohamed al Mahdí (dvanáctý přímý potomek Alího Ibn Abí Táliba, bratrance a zetě proroka Mohameda) • od té doby očekávají Šiíté návrat Mahdího. Až se dvanáctý imám zjeví, bude napraveno všechno zlo tohoto světa a nastolena boží spravedlnost. Celé lidstvo uzná učení šiítského islámu a podrobí se mu (mesiášsko-apokalyptická vize světové vlády Mahdího) • Válka národů, nesnesitelný útlak, příchod Mahdího lze urychlit nebo oddálit

33. Křesťanský sionismus • Křesťanští sionisté věří v mimořádnou dějinnou úlohu Židů, soudí, že jejich návrat na Sion a založení Izraele je znamením doby předcházející příchod Mesiáše • Příchodu Mesiáše musí předcházet zničení obou mešit na Chrámové hoře, aby byla připravena cesta pro příchod Pána a pro nový chrám. Ten bude vystavěn v době přechodného míru, po které bude následovat příchod Antikrista a boj „Gógových vojsk z říše Magóg“. „...islám je falešné náboženství, a jakožto modla, padne. Alláh není Bohem Bible. Není Bohem Abrahama, Izáka a Jákoba. Alláh je krvežíznivý, pomstychtivý, pouštní bůh, za kterým se skrývá zlý duch.“ (EKMAN, U., Židé - lid budoucnosti, Brno: Postilla, 1996, s.81-82.)

34. Sollicitudo Rei Socialis, 1987 čl. 24 „Nemůžeme zavírat oči ani před bolestnou ranou dnešního světa: před terorismem, zaměřeným na zabíjení a ničení lidí a statků bez rozdílu, na vytváření ovzduší strachu a nejistoty, často též zadržováním rukojmích. Teroristické činy nelze nikdy schvalovat, ani tehdy, když se tato nelidská praxe odůvodňuje nějakou ideologií nebo nezbytností nastolit novou společnost. Tím méně, jestliže tato rozhodnutí a tyto činy nabývají – jak se to dnes děje – někdy rozměrů skutečného masakru, jestliže jde o únosy nevinných osob, nezapletených do konfliktů, a sledují-li se propagandistické cíle. Anebo, což je ještě horší, když jsou to akce samoúčelné, když se zabíjí, jen aby se zabíjelo. Vůči takové hrůze a vůči tak nesmírnému utrpení stále platí slova, která jsem pronesl před několika lety a která chci zde ještě jednou opakovat: "Křesťanské učení zakazuje ... druhé nenávidět a bezbranné zabíjet, stejně jako užívat teroristických metod. "

35. Poselství k oslavě Světového dne míru Poselství k oslavě Světového dne míru pro rok 2002 „Letošní Světový den míru slavíme na pozadí dramatických událostí loňského 11. září. Toho dne byl spáchán nesmírně závažný zločin: tisíce nevinných lidí různého etnického původu byly během několika minut strašlivým způsobem zmasakrovány “ [čl. 1]. „V posledních letech, zvláště po skončení studené války, se terorismus přeměnil ve vysoce rozvinutou síť založenou na politické, technické a ekonomické spolupráci přesahující hranice států a pronikající do celého světa. Jedná se o opravdové organizace, často vybavené obrovskými finančními zdroji, které vypracovávají rozsáhlé strategie a zasahují nevinné lidi, kteří nemají nic společného se situací, jež teroristy popuzuje “ [čl. 4] Poselství k oslavě Světového dne míru pro rok 2006 „Pohroma terorismu mimoto vyžaduje hlubší úvahu o etických hranicích týkajících se použití dnešních nástrojů pro ochranu národní bezpečnosti. Stále častěji totiž dochází k bojům, které nejsou vyhlášeny, a to především tehdy, pokud je rozpoutávají teroristické skupiny odhodlané dosáhnout svého cíle jakýmikoli prostředky. Při otřesných událostech posledních let musí státy pochopit potřebu stanovení jasnějších pravidel schopných účinně čelit dramatické změně, které jsme svědky “ [čl. 14].

36. Michael Novak x Patrick Buchanan • Asymetrická válka • Rozdíl mezi preventivní a preemtivní válkou se stírá • Irák 2003 je pokračování 1. války v zálivu • NOVAK, M. Asymmetrical Warfare” & Just War. National Review[online]. February 10, 2003 • <http://www.nationalreview.com/novak/novak021003.asp>. • Neamerické zájmy • Angažovanost USA škodí • Správná nebyla ani intervence USA v Evropě v 1. a 2. sv. válce • BUCHANAN, P. J. Whose War? A neoconservative clique seeks to ensnare our country in a series of wars that are not in America’s interest. www.amconmag.com, The American Conservative <http://www.amconmag.com/03_24_03/cover.html>.

37. „Humanitární intervence“ Pro hrubé, systematické a rozsáhlé porušování lidských práv (např. genocida) Somálsko (1993) x Rwanda (1994) Jugoslávie (1999) Lybie (2011) Sýrie (?) Jaká je legitimita RB OSN? Kde končí humanitární pomoc a začíná vměšování do vnitřních záležitostí státu? Jak lze odlišit humanitární potřeby od politických a ekonomických zájmů? Vztahuje se humanitární intervence jen na slabé státy nebo na všechny země bez rozdílu?

38. Na otázku, co říká Bůh na to, že jsou na světě války, odpověděl: "Odvažuji si myslet, ze je krajně nespokojen". [ hlavní kaplan české armády Jan Kozler, 2008 ] „Myslím, že na válku jsem nebyl připravený“. [ George W. Bush, odcházející prezident USA rekapituluje vojenskou akci v Iráku, prosinec 2008 ]