1 / 237

L kov formy

L

stanley
Download Presentation

L kov formy

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


    1. Lékové formy Pomucky cást 2

    2. Léky jako aplikacní systémy

    3. Hlavním duvodem formulace lécivých prípravku z lécivých a pomocných látek je umožnení jejich podání. Podle místa aplikace a úcelu lécivého prípravku rozdelujeme léky na gastrointestinální, parenterální a topické.

    4. Lékové formy Cást 5 -Léciva pro GIT

    5. 5. Léciva - GIT Pro pacienta je nejpohodlnejší podání léciva do zažívacího traktu. Ruzné rozdelení: podle zpusobu podání, podle místa vstrebání a podle fyzikálního typu lékové formy. Gastrointestinália se podávají orálne a perorálne.

    6. Léciva - GIT Podle místa absorpce: prípravky orální, prípravky vstrebávající se v žaludku, prípravky uvolnující léciva vstrebávající se v tenkém strevu a vstrebávající se v tlustém strevu. Podle fyzikálního typu: prípravky kapalné, pevné lékové formy.

    7. Orální prípravky (Oromucosalia) U orálního prípravku lécivá látka muže pusobit místne nebo systémove po absorpci. Absorpce je dobrá, rychlý nástup úcinku a vyhneme se pusobení žaludecní štávy. Rozlišujeme: - kloktadla, - roztoky pro ústní výplachy, - roztoky na dásne, - orální roztoky a orální suspenze, - polotuhé orální prípravky (napr. gel na dásne, orální pasta),

    8. Orální prípravky (Oromucosalia) - orální kapky, orální spreje, sublingvální spreje, - pastilky (ruzné druhy), - sublingvální tablety, - bukální tablety, - orální tobolky, - mukoadhezivní prípravky. Patrí sem i Gummi manducabile medicinale – lécivé žvýkací gumy.

    9. Perorální prípravky (Peroralia) Po polknutí muže být lécivá látka vstrebána v žaludku nebo strevech. Jde vetšinou o systémove pusobící léciva, méne casto místne. Lécivo z GIT se dostává žilní krví do jater kde již podléhá metabolizaci (first pass effect). Rozlišujeme: - Capsulae - tobolky (tvrdé, mekké, enterosolventní, s rízeným uvolnováním, škrobové), - Granula – zrnené prášky (šumivé obalené, s rízeným uvolnováním, enterosolventní)

    10. Perorální prípravky (Peroralia) - Liquida peroralia – perorální tekutiny (roztoky, emulze, suspenze, prášky a zrnené prášky pro perorální roztoky a suspenze, perorální kapky, prášky pro perorální kapky, sirupy, prášky a zrnené prášky pro sirupy), - Pulveres perorales – perorální prášky (normální a šumivé), - Tabulettae – tablety (perorální neobalené, obalené, šumivé, pro prípravu roztoku, pro prípravu disperze, dispergovatelné v ústech, s rízeným uvolnováním, enterosolventní). Z veterinarií sem patrí napr. Inserta intraruminália a Praedmixta ad alimenta meticata.

    11. Další údaje u jednotlivých typu lékových forem.

    12. 5.1. Kapalné léky pro orální a perorální užití

    13. 5.1 Kapalné léky Patrí sem: -lécivé roztoky, kapky, kloktadla, -aromatické vody a lihy, -sirupy, -výluhy z cerstvých rostlin a rostlinných drog. I zde rozlišujeme lécivé prípravky perorální a orální.

    14. 5.1.1. Lécivé roztoky a kapky Liquida peroralia – perorální tekutiny uvedené v lékopise jsou roztoky, emulze, suspenze, perorální kapky, sirupy a radíme sem i predléky- prášky a zrnené prášky pro perorální roztoky a suspenze, prášky pro perorální kapky, prášky a zrnené prášky pro sirupy. V lékopise je rada lécivých roztoku, ale jen malá cást predstavuje perorální a orální prípravky.

    15. 5.1.1. Lécivé roztoky a kapky Solitiones medicate a Guttae jsou dvou a vícesložkové homogenní disperze lécivých látek ve vode, lihu a glycerolu (hydrofilní), nebo v oleji (hydrofobní). Kapky se dávkují po kapkách, roztoky se podávají ve vetším objemu. Hlavní fáze výroby – navažování, míchání a filtrace. Následuje plnení a adjustace. U lécivých roztoku se hodnotí cirost, barevnost, aroma, chut a rada chemických i fyzikálne-chemických parametru.

    16. 5.1.1. Lécivé roztoky a kapky Orálními kapalnými prípravky jsou: - kloktadla, - roztoky pro ústní výplachy, - roztoky na dásne, - orální roztoky a orální suspenze, - orální kapky, orální spreje a sublingvální spreje.

    17. Lécivé roztoky a kapky Klotadlo (Gargarisma)- je orální prípravek (kloktání a proplachování ústní dutiny). Obvykle se jedná o dezinfekci pri zánetlivých a infekcních onemocneních.

    18. Aromatické vody a lihy Aromatické vody (Aquae aromaticae)– nasycené vodné roztoky silic vetšinou s malou prísadou ethanolu. Mají jen omezený terapeutický význam. Používají se jako karminativa nebo príjemná korigencia chuti a vune. Krátká doba použitelnosti.

    19. Aromatické vody a lihy Aromatické lihy (Spiritus aromatici)– lihové roztok silic nebo tekavých látek. Príprava: silice se rozpustí v 96% ethanolu, roztok se cástecne zredí vodou a filtruje. Používají se jako korigencia chuti a vune, terapeuticky jako karminativa a spasmolytika.

    20. Sirupy Jsou to roztoky cukru ve vode, výluzích z drog a v ovocných štávách. Cukr zpravidla sacharosa, popr. glukosa, fruktosa, nebo i vícesytné alkoholy (mannitol, sorbitol). Jsou to chutová korigencia, ale mohou obsahovat i úcinné lécivé látky. Sirupy musí být témer ciré, nesmejí mít cizí zápach a chut.

    21. Sirupy Roztoky cukru jsou živnou pudou pro mikroorganismy. Jen vysoce koncentrované roztoky se jeví jako autosterilní. Proto bývalo zvykem pripravovat roztoky sacharózy o koncentraci nad 65%. Postup: rozpouštení cukru za varu v menším objemu vody a po ochlazení doplnit na predepsaný objem.

    22. Otázka rozpustnosti Pri vývoji kapalných LF hraje duležitou roli rozpustnost LL a použitých PL. Když pomineme otázku možných srážecích reakcí použitých látek, bývá problém v malé rozpustnosti (pod limitem požadovaným farmakology k dosažení úcinku).

    23. Otázka rozpustnosti (bez teoretických podkladu – byly v jiných oborech) se zamerujeme u vodných roztoku na: Vliv pH na rozpustnost (soli, slabé kyseliny, slabé zásady). Vytvárení komplexu (látka + solubilizátor, uzáverové komplexy). Hydrotropní efekty (dobre rozpustné soli a polární neelektrolyty). Micelární solubilizace. Prídavek kosolventu.

    24. 5.1.2. Výluhy z cerstvých rostlin a rostlinných drog Patrí do skupiny kapalných léku pro perorální aplikaci, ale slouží i jako léky na kuži. Radíme je mezi fytofarmaka. Získávají se zpracováním lécivých materiálu rostlinného puvodu (nate, kvety….). Mají zpravidla podobu roztoku (pravé, koloidní, prípadne suspenze).

    25. 5.1.2.1. Droga Definice – ve farmacii je to sušená nebo jinak konzervovaná rostlina (nebo její cást), mikroorganismus, živocich (nebo jeho orgán), nebo produkty jejich metabolismu (napr. škrob, silice), které slouží k výrobe lécivých látek a prípravku, nebo se prímo používají na lécení a pro technické cíle. Droga obsahuje smes chemicky a terapeuticky rozdílných látek!!! Vetšinou považujeme drogu za výchozí surovinu pro prípravu lécivých prípravku. Dále uvažujeme jen rostlinné drogy.

    26. Droga Drogu lze podávat samotnou, nebo ve smesi, nebo z ní získat lécivý podíl (vhodné lécivé látky). Pokud podáváme perorálne drogu samotnou, je vhodné ji upravit na urcitou velikost cástic (rezání nebo mletí). Nekdy se aplikuje samotná droga na kuži nebo sliznice. Seznam oficinálních drog najdeme v CL.

    27. 5.1.3. Výroba perorálních a orálních LP Hlavní fáze výroby – navažování, míchání, rozpouštení a filtrace. Následuje plnení a adjustace. Pripomenme obvyklé vyjádrování koncentrací farmaceutických kapalných prípravku: hmotnostní procenta pm (%m/m), objemová procenta pv (%v/v), hmotnostní koncentrace cm (m/V). Molarita, molalita a molární zlomky se prakticky nepoužívají.

    28. Navažování lécivých a pomocných látek se uskutecnuje podle SOP - podnikových predpisu v cistých prostorách. Rozpouštedlo se plní do kotle v objemu menším, než je objem konecný. Podle daného prípravku se použije jedna kapalina, nebo se pripraví smes a upraví se i teplota (prípadne další parametry).

    29. Pak se pridávají jednotlivé složky v poradí dle výrobního predpisu (napr. napred složky pufru, duležité pomocné látky a pak lécivá látka). Za míchání (a dalších podmínek – napr. zabránení prístupu svetlu, kyslíku apod.) se substance postupne rozpouštejí. Po prípadném ochlazení se doplní objem rozpouštedla na požadovanou hodnotu (a odebere se vzorek na mezioperacní kontrolu).

    30. Kapaliny pred plnením obvykle filtrujeme

    31. Plnení roztoku po MOK do vhodných obalu se uskutecnuje casto pod laminárním stropem, nebo v jinak zajišteném prostredí požadované cistoty. Pri plnení se kontrolují objemy. Následují analytické a jiné kontroly a další cásti adjustace.

    32. Rozpouštení Teorii rozpouštení pevných látek máte popsánu v jiných prednáškách (napr. Noyesova-Whitneyova rovnice, rozpouštení v uzavreném systému, rozpouštení za sink podmínek atd.). Zde jen uvádíme jak rozpouštení substancí (rychlost) lze kontrolovat pomocí lékopisných metod: Disoluce pravá a Disoluce zdánlivá.

    33. Pravá disoluce 2.9.29 Pravá disoluce (nové vcetne prístroje) Pro samotné látky (lécivé i pomocné) v pevném stavu. Rychlost rozpouštení po kompaktaci (výlisek) za podmínek konstantní plochy povrchu ve styku s mediem. Exp.podmínky pro každou látku – teplota, medium, iontová síla, pH, rychlost míchání.

    34. Pravá disoluce pevných substancí Prístroj s pádlem , do nádoby se na dno dá pevný výlisek (jako tableta) upevnený v držáku s jedním otvorem. Pevný výlisek je smácen jen s jedné strany disolucním mediem.

    35. Zdánlivá disoluce Zkouška 2.9.43 Zdánlivá disoluce. Zkouší se substance, prášky (smes) i zrnené prášky prutokovou disolucní metodou. Exp.podmínky pro každou látku – napr. teplota, medium, iontová síla, pH, rychlost prutoku, casy odebírání vzorku atd..

    38. 5.2. Tuhé (pevné) lécivé prípravky pro orální a perorální užití Cást – prášky, zrnené prášky, lékové mikroformy

    39. 5.2. Do této kapitoly patrí: Prášky – jako surovina i jako léková forma. Granuláty (zrnené prášky) – jako surovina i jako léková forma. Lékové mikroformy. Perorální želatinové tobolky (tvrdé i mekké). Perorální a orální tablety. Obalené tablety a tablety s rízeným uvolnováním. Pastilky tvrdé, mekké a lisované.

    40. Tuhé orální a perorální léky jsou hrubé disperzní systémy tuhé fáze ve fázi plynné. V omezeném množství v nich muže být i fáze kapalná. Tablety a tobolky se podávají i dalšími cestami nejen ústy, a tobolky mohou obsahovat nejen tuhé cástice ale i léciva polotuhá a tuhá. Prášky jsou i dermální (zásypy), ale u všech techto LF bude se probírat základní farmaceutická technologie již v této kapitole.

    41. Tuhým perorálním lékem byly i pilulky a ve veterinárním lékarství velké pilule - boly. Základem u nich býval plavunový prášek.

    42. 5.2.1. Prášky jako výchozí substance Tuhá dispergovaná fáze (v plynné fázi) není kontinuální. Prachové cástice se jen vzájemne dotýkají. Prachové cástice – zrno- jsou krystal, úlomek krystalu, aglomerát menších cástic. Sledují se fyzikální vlastnosti prášku: velikost cástic, tvar cástic, sypnost, teplota tání, mísitelnost, obsah vody, hustota prášku a jejich specifický povrch.

    43. Prášky jako výchozí substance Velikost cástic. -Prumer(Feretuv,Martinuv), strední prumer, rozdelení cástic dle velikosti (distribuce – rozdelení do tríd). -Merící metody: optickým mikroskopem, laserovou technikou, Coulter Counter, sedimentacní analýza, sítová analýza.

    45. Prášky jako výchozí substance Tvar cástic – podle CL optickou mikroskopií. Habitus tvaru krystalu – slovní vyjádrení (napr. izometrické – stejnomerné). Nekdy se pocítá povrch ci objem cástic. Polymorfie krystalu.

    46. Zkouška 2.9.37 Optická mikroskopie Dopl.CL 2006 str. 3364-3367 – látky lze pozorovat i fotit Charakterizace krystalinity, velikosti cástic, tvaru cástic (jehlicovité, sloupcovité, šupinovité, destickovité, lištové, stejnomerné), otázky shlukování (stupen popsán termíny: lamely, agregáty, aglomeráty, konglomeráty, sférolity, druzy), vlastnosti cástic a povrchové charakteristiky.

    48. Merení velikosti cástic Distribuce velikosti cástic se rovnež stanovuje pomocí laseru. Metody i prístroje popisuje CL. Jiná možnost je použití sít (napr. Odhad distribuce velikosti cástic analytickým proséváním). Nový clánek je 2.9.35 Jemnost prášku.

    49. Prášky jako výchozí substance Tokové vlastnosti. Hodnotí se jako: sypný úhel, index stlacitelnosti a Hausneruv pomer, vytékání otvorem, metody strihové cely.

    50. Jsou i další lékopisné metody popisující vlastnosti prášku nebo pevných krystalických látek. Mezi ne patrí nove zarazené zkoušky : 2.9.33. Charakterizace krystalických a cástecne krystalických pevných látek rentgenovou práškovou difrakcí (XRPD). 2.9.34 Zdánlivá a setresná hustota prášku. 2.9.32 Porozita a distribuce velikosti póru pevných látek rtutovou porozimetrií.

    51. Prášky jako výchozí substance Teplota tání. Duležitý údaj pro sušení a dále pro tabletování, kdy pri lisování ve smesi prachových látek se mohou tvorit eutektika. Mísitelnost. Souvisí s tokovými vlastnostmi a(tvarem cástic), pomerem prumeru cástic a s rozdílnou hustotou

    52. Prášky jako výchozí substance Hustota prášku: obecne podíl m/V. Hmotnost urcíme presne, objem se mení podle manipulace s práškem – kolik je v celém objemu vzduchu. Proto mluvíme o zdánlivé hustote. Sypná hustota – volne nasypaný prášek s nepravidelne usporádanými cásticemi. Ve válci mužeme namerit sypný objem. Setresná hustota – prášek po otrásání. Na zarízení uvedeném na obrázku v CL po x otresech se urcuje setresný objem.

    53. Prášky jako výchozí substance Specifický povrch. Lze merit adsorpcí plynu nebo pomocí pruniku vzduchu. Pomerne nárocné metody popisuje platný lékopis.

    54. Prášky jako výchozí substance Obsah vody. V tuhé látce muže být voda vázané krystalicky nebo sorpcí. Sorbovaná voda zhoršuje tokové vlastnosti, mení kohezivnost, proto se jí zbavujeme sušením. Látky hygroskopické. Sorpcní izoterma.

    55. 5.2.2. Prášky jako léková forma Pulveres perorales jsou tvoreny pevnými sypkými suchými cásticemi ruzného stupne rozdrobnení. Obsahují jednu nebo více lécivých látek (s látkami pomocnými jako jsou plniva, vcetne korigencií). Obvykle se podávají rozpuštené nebo dispergované ve vode (jiné tekutine), mohou se polykat i prímo.

    56. Prášky jako léková forma V lékárnách prášky jednoduché (Pulveres simplices) s jednou lécivou látkou, nebo složené prášky (Pulveres compositi) více lécivých a pomocných látek. Podle dávkování – prášky delené (jednodávkové) a nedelené (vícedávkové). Podle stupne rozdrobnení. Hrubý prášek (95% projde sítem c.14OO a nejvýše 40% sítem 355). Stredne jemný prášek (síta 355 a 180). Jemný prášek (síta 180 a 125). Velmi jemný prášek (síta 125 a 90).

    57. Prášky jako léková forma Oleosacharosa – v lékárnách smes kapky etherického oleje se 2 g sacharosy jako korigens. Triturované prášky – smes velmi úcinné látky s laktosou v pomeru 1:9, 1:99 nebo 1:999. Titrované prášky – práškovaná velmi úcinná droga upravená prísadou laktosy na predepsaný obsah úcinných látek.

    58. Prášky jako léková forma Šumivé prášky obsahují kyselé látky a uhlicitany nebo hydrogenuhlicitany, které za prítomnsoti vody uvolnují oxid uhlicitý. Jsou urceny k rozpuštení nebo dispergování ve vode pred podáním. Ve veterinární praxi – Premixy pro medikaci krmiv k veterinárnímu použití. Jsou to smesi lécivých látek s vhodným vehikulem. Medikovaná krmiva se pak získají smícháním premixu se standardním krmivem.

    59. Prášky jako léková forma Okrajove sem patrí i cajové smesi – Species. Smes drog rozdrobnených na predepsanou velikost (nekdy i s prísadou dalších práškovitých léciv), urcené nejcasteji na prípravku nálevu nebo odvaru.

    60. Prášky - výroba Základní kroky u perorálních prášku jsou: Príprava substancí z hlediska velikosti cástic (mletí, sítování, mikronizace), navažování, mísení, plnení, adjustace. Tato výroba bývá nárocná na vzduchotechniku (prašnost prostredí). U šumivých prášku bývá nutné udržovat vhodnou vlhkost prostredí a balí se do vzduchotesných obalu.

    61. Lékopisné kontroly Hodnocení jakosti humánních prášku - u delených prášku se stanovuje: hmotnostní stejnomernost, obsahová stejnomernost, stejnomernost dávkových jednotek.

    62. 5.2.3. Granuláty – zrnené prášky Jsou tvorené z pevných, suchých, hrubších agregátu práškových cástic (zrn). Jsou bud urcena k perorálnímu podání,nebo jsou poloproduktem pri výrobe tablet. Duvody granulace pred tabletováním – zlepšení tokových vlastností tabletoviny a rovnomerné rozptýlení fixací lécivých látek na pomocné látky.

    63. Granuláty – zrnené prášky Zvláštní druhy granulátu: šumivý, obalený, enterosolventní a s rízeným uvolnováním. Šumivý granulát- obsahuje kyselinu a uhicitan, které spolu reagují ve vode a uvolnují oxid uhlicitý. Doba rozpadu do min ve 2OO ml vody 15-25°C. Obalený granulát –zrna se obalují jednou nebo více vrstvami excipientu nanášených ve forme roztoku nebo suspenze.

    64. Granuláty – zrnené prášky Granuláty s rízeným (modifikovaným) uvolnováním – dosahují vhodnou rychlost, místo nebo cas uvolnování. Enterosolventní granulát – zrna obalená látkou odolávající žaludecní štáve. Lécivo se uvolnuje ve strevní tekutine. Obalované, enterosolventní a granuláty s rízeným uvolnováním se plní do tobolek nebo jsou poloproduktem pro perorální tablety s rízeným uvolnováním léciva zásobníkového i matricového typu.

    65. Granuláty Soudržnost cástic v zrnu se vysvetluje úcinkem elektrostatického náboje, kohezními interakcemi a vznikem mustku (kapalinových nebo z tuhých látek). Elektrostatický náboj vzniká trením. Pozor –zhoršuje tokové vlastnosti prášku. Kohezivní interakce umožnuje vrstvicka vody vázaná sorpcí na povrchu primárních cástic. Suché prášky nejsou kohezivní.

    66. Granuláty Pri zvýšení obsahu vody na povrchu cástic vznikají mezi nimi kapalinové mustky. Mustky z tuhých látek vznikají bud z roztoku pojiv nebo léciv pri sušení (granuláty slepené nebo krustovité). Granulacní metody – suchá granulace a vlhká (mokrá) granulace.

    67. Suchá granulace Postup pri nemž se prechodne vytvorí vetší shluky (agregáty) a ty se pak rozdrobní na granulátová zrna. Je to postup bez rozpouštedla a sušení. Vhodný pro léciva nesnášející vlhkost. Agregáty jsou – brikety (velké tablety) -jinak tvarované výlisky (válcovité). Stroje na suchou granulaci jsou válcové kompaktory.

    68. Vlhká granulace Má širší použitelnost protože pridáním kapalné fáze do tuhých prášku se zlepší jejich deformovatelnost a usnadní aglomerace. Kapalná fáze: voda, ethanol, roztoky polymeru, vlhciva (škrobový hydrogel, roztok želatiny, povidonu a roztoky celulosových etheru jako je methylcelulosa a hydroxymethylcelulosa).

    69. Vlhká granulace Metody – nejcasteji hnetením a ve fluidní vrstve, dále rozdelováním vlhké granuloviny (oscilacní granulátor), extruder spojený se sferonizerem. Metoda hnetení: mísa z nerezu a míchadla. Hlavní míchadlo materiál hnete s pridávanou kapalnou fází, druhé vysokootáckové delí materiál na granule.

    70. Vlhká granulace Pri granulaci rozdelováním vlhké granuloviny se rozdelení na zrna uskutecní v oscilacních nebo šterbinových granulátorech. V extruderu se vlhká granulovina protlacuje derovaným kotoucem (stací méne vlhkosti – urychlení sušení). Zrna mají válcovitá tvar, který lze zakulatit ve sferonizeru (marumerizeru).

    71. Obalování granulí se delá v tzv. driamacouterech, nebo ve vznosu. Obalovací vrstvy se nastrikují za vhodné teploty a pohybu granulí. U rízeného uvolnování mohou se použít i LL s obalenými cásticemi, pokud pri technologii výroby se nepoškodí jejich obal. Šumivé zrnené prášky jsou ve vzduchotesných obalech.

    72. Vícedávkové prípravky – perorální granuláty – plnení napr. vibracne

    73. Lékopisné kontroly zrnených prášku U jednodávkových prípravku granulí: stejnomernost dávkových jednotek, obsahová a hmotnostní stejnomernost a hmotnostní stejnomernost jednotlivých dávek ve vícedávkových baleních. Zkouška rozpadavosti u šumivých zrnených prášku. Disoluce u obalovaných granulí a granulí s rízeným uvolnováním.

    74. Novou lékopisnou zkouškou je 2.9.41 Oder granulí a sféroidu.

    75. 5.3. Lékové mikroformy Jsou to pelety, mikrocástice, nanocástice, liposomy, niosomy, farmakosomy a uzáverové komplexy cyklodextrinu. Významne se uplatnují v lécích s rízeným uvolnováním a cílenou distribucí léciv. Pelety sférické cástice s vysokou homegenitou, ale mohou mít i jádro a stenu, velikost 0,5-2,0 mm.

    76. Lékové mikroformy Mikrocástice –velikost jednotky až stovky ľm. Mohou být opatrené obalem – mikrotobolky, nebo bez nej – mikrosféry. Nanocástice –velikost 60-300 nm. Jako cílené nosice léciva do orgánu i bunek po perorálním, parenterálním i lokálním podání. Opet nanotobolky a nanosféry.

    77. Lékové mikroformy Liposomy jsou vezikuly (mechýrky) lamelární struktury vzniklé z disperze fosfolipidu ve vodném prostredí. Velikost O,6-2,O ľm s tlouštkou membrány 5 nm. Jádro i povrch liposomu je hydrofilní, vnitrek membrány lipofilní (umístení léciv dle typu). Povrch lze upravovat (prodloužení cirkulace v krvi). Aplikace parenterálne a lokálne.

    78. Lékové mikroformy Niosomy jsou unilamelární a multilamelární vezikuly z neiontových tenzidu – analogy fosfolipidových liposomu. Farmakosomy jsou vezikuly nebo micely v kterých je lécivo kovalentne vázáné. Jejich koloidní disperze prostoupí biologickými membránami.

    79. Lékové mikroformy Uzáverové komplexy cyklodextrinu jsou molekulové inkluze kde hostující molekula nebo cást je vclenena do „otvoru“ cyklodextrinu. Perorálne se využívají hlavne pelety a mikrocástice. Duležitá je omezení dráždivosti žaludku, rízená liberace léciv i v míste úcinku. Nanocástice pak umožnuje usmernit lécivo do oblasti jinou LF nedosažitelné.

    80. Další výhody lékových mikroforem Jádro opatrené obalem je chráneno pred atmosférickými vlivy. Prekrývá se nepríjemná chut nebo aroma. Sníží se tekavost (silice). Oddelí se inkompatibilní LL.

    81. Lékové mikroformy- technologie Technologie lékových mikroforem jsou casto patentove chránené. Zde je nekolik pojmu: vrstvení (na jádra), extruze a sféronizace, rotacní aglomerace, sprejové sušení, fázová separace, koacervace, polymerace a polykondenzace.

    82. Technologie lékových mikroforem. Vrstvení. Nanášení roztoku, suspenze nebo prášku LL na neaktivní sférická jádra. Sférická jádra – sacharosa, škrob, mikrokrystalická celulosa. Zarízení – fluidní (ve vznosu), bubny (coatery).

    83. Technologie lékových mikroforem. Extruze a sféronizace. Extruze tuhých cástic – protlacování zvlhcené smesi derovanou prepážkou. Extrudát tvorený v podobe provazcu se rozdelí na cástice, které se zakulatí ve sféronizéru (rotací v komore nebo bubnu). Gravitacní nebo odstredivá extruze – formování mikrocástic s kapalným jádrem.

    84. Technologie lékových mikroforem. Extruze a sféronizace. Odstredivá extruze: Dve trubice s kapalinami – vnejší roztok obsahuje látku, která bude tvorit stenu mikrocástice. V lázni se chladí a vytvorí mikrotobolky. Kvalitnejší než pouhá gravitace je použití rotace – rychlost rotace a prutok kapaliny urcí velikost mikrotobolek. Extruze taveniny – materiál typu plastu vytvorí jádra cástic nebo smes s LL vytvorí matrice – podle vlastností plastu lze ovlivnit liberaci LL.

    85. Technologie lékových mikroforem. Rotacní aglomerace. Kombinace fluidního zarízení a sferonizéru na výrobu pelet.

    86. Technologie lékových mikroforem. Sprejové sušení a chlazení. Využije se rozprašovací sušárna. Rozprašuje se tavenina, nebo roztok.

    87. Technologie lékových mikroforem. Fázová separace, koacervace. Prubeh koacervace:

    88. Technologie lékových mikroforem. Fázová separace, koacervace. Koacervace je typ fázové separace. Koacervát = spojený, shluknutý. Dva typy koacervace – jednoduchá a komplexní. Pri jednoduché fázové separaci se používá jeden koloid (napr. želatina ve vode), u komplexní jde o interakci dvou koloidu. Jádro – kapalné nebo tuhé. Casto se enkapsulují olejové systémy.

    89. Technologie lékových mikroforem. Fázová separace, koacervace. Tuhé jádro nesmí bobtnat. Fázovou separaci muže vyvolat zredení, zmena pH, zmena teploty, cizí rozpouštedlo, elektrolyt. Fázová separace v nevodném prostredí se používá pro enkapsulaci silne hydrofilních a dobre ve vode rozpustných LL. Stenu casto tvorí ethylcelulosa.

    90. Technologie lékových mikroforem. Odparení rozpouštedla. LL se rozpustí (disperguje) v roztoku polymeru v organickém rozpouštedle. Tento roztok se emulguje ve vodné fázi s hydrofilním koloidem (+tenzid) – emulze o/v. Snížením tlaku nebo zahrátím se odparí org. rozpouštedlo a tvorí se za míchání mikrocástice, které se pak separují (filtrace, odstredení).

    91. Technologie lékových mikroforem. Polymerace a polykondenzace. Polymerace z monomeru – fyziologicky nezávadné substance. Produkt musí být však prostý monomeru a katalyzátoru. Typy polykondenzace: mezipovrchová, mezifázová, objemová (bloková), perlová a emulzní.

    92. Technologie lékových mikroforem Lékové mikroformy, jako poloprodukt, se prevedou na konecný tvar LP naplnením do tvrdých želatinových tobolek pro p.o. podání, nebo do ampulek pro aplikaci parenterální. LL v peletách – ISDN, pankreatin, diclofenac. LL v depotech – tryptorelin, leuprorelin. Liposomy v injekcních prípravcích – s amphotericinem, daunorubicinem atd.

    93. Lékové formy cást 6 GIT – Tuhé – pevné perorální a orální prípravky. Tobolky, tablety, orální prípravky

    94. 6.1. TOBOLKY Podle materiálu tvorícího stenu tobolky rozlišují se tobolky želatinové (tvrdé, mekké), škrobové a tobolky z derivátu celulosy i jiných materiálu. U želatinových tobolek se pridává pri výrobe voda, glycerol nebo sorbitol. Podle místa aplikace pak rozlišujeme tobolky orální, perorální a další dle dutin do nichž jsou aplikovány. Podle velikosti pak tobolky bežné a velké, mikrotobolky a nanotobolky.

    95. Perorální želatinové tobolky Stena je tvorena želatinou s prísadou glycerolu, nebo sorbitolu a vody. Mohou zde být i další pomocné látky (barviva). Tobolka rozpouští se ve vodné fázi, proto je náplní tuhá fáze nebo lipofilní tekutina ci pastovitá hmota. Rozlišují se tobolky tvrdé, mekké, enterosolventní a s rízeným uvolnováním.

    96. 6.1.1. Tvrdé perorální želatinové tobolky Tvrdé tobolky se skládají z tela a vícka tobolky. Léciva (prášky granuláty, mikroformy) se plní do tela, vícko tobolka uzavírá a vhodne zajištuje a tesní.

    97. 6.1.2 Perorální želatinové tobolky- další druhy Mekké tobolky jsou útvary (casto kulovité nebo elipsoidní) které se vesmes formují, plní i zavírají v jedné fázi. Méne casto se predem vyrobí a až po naplnení v další fázi uzavírají. Lécivo muže obsahovat i stena tobolky. Enterosolventní tobolky z mekkých i tvrdých tobolek se vyrobí potažením steny vhodným, žaludecní štáve odolávajícím potahem. Prípadne se plní enterosolventním granulátem (cásticemi).

    98. Perorální želatinové tobolky Tobolky s rízeným uvolnováním jsou tvrdé nebo mekké tobolky jejichž stena nebo jádro obsahují pomocné látky nebo byly vyrobeny zpusobem který upravuje rychlost uvolnování nebo urcuje místo uvolnení lécivých látek. Plovoucí tobolky mají nižší hustotu než obsah žaludku a tak plavou na povrchu tohoto obsahu a dlouhodobe uvolnují lécivou látku.

    99. 6.1.3. Výroba želatinových tobolek Pri výrobe tvrdých tobolek se želatina s prísadami rozpustí pri 65°C v kotli, formy tvaru tycky se namocí a na vzduchu se nechají uschnout. Dnes se na tele a vícku tobolky delá výstupek nebo proužek soužící k pevnému uzavrení.

    100. Výroba želatinových tobolek Plnicky tvrdých želatinových tobolek jsou krokové a novejší kontinuální. U krokových se vloží do stroje zavrené tobolky, které si stroj otevre, oddelí vícko a telo, naplní tobolku, vyradí vadne naplnené, správné uzavre a vypustí do zásobníku. Pak vycistí vzduchem držáky cástí tobolek a celý cyklus se opakuje.

    101. Výroba želatinových tobolek Kontinuální plnicky (prubežný prísun tobolek i náplne) jsou schopné naplnit až 120000 tobolek za hodinu. Moderní stroje mají jako samozrejmost vlastní kontrolu, ale casto naplnené tobolky procházejí dalším kontrolním automatem. Naplnené tvrdé želatinové tobolky se mohou upravovat potiskem, odstranením prachu a leštením, zapecetením, páskováním a vytvorením odolnosti vuci žaludecní štáve.

    102. Adjustace tobolek

    103. Výroba želatinových tobolek se švem.

    104. Výroba želatinových perel.

    105. Klady a zápory želatinových tobolek S výhodou reší nekteré stabilitní problémy u citlivých léciv: ochrana pred kyslíkem, svetlem, prípadne maskování zmen. V žaludku se rozpouštejí asi za 10 minut a ihned uvolní jemné prášky – muže být rychlejší nástup úcinku než u tablet. Méne problému pri formulaci lécivého prípravku než u tablet. Negativa – dražší LF a pomalejší výroba.

    106. 6.1.5. Hodnocení želatinových tobolek Obsahová a hmotnostní stejnomernost, stejnomernost dávky. Rozpadavost (bežné a enterosolventní tobolky). Disolucní test u prípravku s rízeným uvolnováním.

    107. 6.2. Tablety -Tabulettae , Compressi Mechanicky pevné, tvarove urcité, pórovité výlisky z práškovitých nebo granulovaných smesí lécivých a pomocných látek. Ruzný tvar – ploché válcovité, ctvercové…. Aplikace do GIT, telních dutin, nebo i jako transplantát, predlék. Podle místa uvolnení LL v GIT- dutina ústní, žaludek, tenké strevo. Forma predléku – tbl. rozpustit nebo dispergovat a pak podat jako lécivo.

    108. Tablety s bežným a rízeným uvolnováním. Rízení – s hlediska místního a casového. Historie: predchudce jsou pilulky. První lis – rucní - v polovine 19, stol. Na prelomu 19. a 20. stol. první výstredníkové lisy s pevným stolem a první rotacní lisy s pohyblivým stolem. Dnes hlavne vysoce výkonné rotacní lisy s automatickou kontrolou. V dalším se zabýváme predevším tabletami pro GIT

    109. 6.2.1. Tablety - vlastnosti a význam Mechanická odolnost – duležité pro balení a transport. Pórovitost tablety – vnik trávicích tekutin do výlisku a jeho rozpad nebo rozpuštení. Stálost – duležité pro stabilitu – dobu použitelnosti. Klady: - presnost dávkování, dnes dokonale zvládnutá technologie výroby a adjustace, dospelí pacienti je rádi prijímají, možnost rízeného uvolnování. Zápory:- nižší využití obsahu LL než u injekcí, LL je biologicky dostupná až po rozpadu tbl., tedy pomaleji než u roztoku, nelze podávat pri poruchách zažívacích orgánu, obtíže pri podání malým detem.

    110. 6.2.2. Druhy tablet Rozdelení z více hledisek: neobalené, obalované tablety, tablety do GIT, jiná místa aplikace a tablety jako predlék, tablety s bežným a rízeným uvolnováním (rychlost, nebo místo), tablety rozpustné, dispergovatelné a šumivé, (v CL máme kontrolní metody pro tablety bežné velikosti a velké).

    111. Vybrané druhy tablet – delení dle místa aplikace

    112. Druhy tablet Ruzný tvar – ploché válcovité, ctvercové, obdélníkové, cockovité (i jako polotovar pro obalované tablety), tvar „oblong a rakvickovitý“. Tablety s delícími rýhami a bez nich. Tablety jednovrstvé a dvouvrstvé. Tablety pro humánní lécbu a veterinární.

    113. Tvar tablety urcují razidla

    114. 6.2.3. Tablety – pomocné látky: plniva (laktosa, škrob), rozvolnovadla (škrob, deriváty škrobu, kyselý uhlicitan sodný), pojiva (suchá – mikrokrystalická celulosa), vlhciva pri vlhké granulaci (želatina, škrobový hydrogel, ethery celulosy) , stabilizátory vlhkosti tabletoviny (škrob, glycerol, sorbitol), adsorbenty – adsorbují urcitá kapalná léciva a tím umožní vznik tablety (koloidní oxid kremicitý), kluzné látky – snižují trení (mastek) a brání lepení tabletoviny na matrice a razidla (stearan horecnatý).

    115. 6.2.4. Výroba neobalených tablet Príprava tabletoviny- míchání lécivých a pomocných látek, nebo smíchání granulátu s extragranulárními pomocnými látkami (rozvolnovadla a látky kluzné). Lisování. Kontrola tablet. Plnení do primárních obalu a adjustace. (Kontrola lécivého prípravku).

    116. 6.2.4.1. Neobalené tablety- lisování. Smes pevných cástic se pusobením tlaku zhustí do pevného, tvarove urcitého výlisku. Lisovatelnost – vlastnost sypkého materiálu –pri pusobení lisovacího tlaku se uplatní vliv plastické deformace, zvýšená adheze stycných ploch, vzájemné vklínení cástic.

    117. Neobalené tablety- lisování Požadavky na materiál: Tvar krystalu – výhodný je tvar pravidelný – nejlépe soustava kubická. Horší soustava jednoklonná, velmi špatné u dlouhých vláken. Velikost cástic a zrn – optimum 0,25-0,30 mm, obsah prachu do 5 – 10%. Pórovitost – granulát silne pórovitý (moc vzduchu) se špatne lisuje. Teplota tání – nízkotající látky (do 75 °C) se lepí na matrice. Vlhkost – urcité % je dobré.

    118. Neobalené tablety- lisování Ctyri stadia lisování: Pocátecní – tabletovina nasypána do matrice. Zhutnení – pocátecní pusobení lisovací síly- vyplnení mezicásticových prostor. U kohezních materiálu soudržný, ale nepevný výlisek. Stadium elastické deformace – výlisek se dále zhuštuje. Atomy, ionty, molekuly dostávají potenciální energii – po urcitou hodnotu napetí – po tzv, hranici elasticity. Hookuv zákon. Stadium plastické deformace- trvalé zmeny – fixace tvaru tablety. Casto doprovázeno drcením puvodních cástic a tvorba nových mezipovrchu. Dodaná práce se spotrebuje na vyvolání zmen krystalové mrížky, vytvorení nových mezipovrchu a zahrívání materiálu.

    119. Lisování Matrice a razidla. Lisy výstredníkové - a rotorové.

    120. Matrice a razidla

    121. Lisování Rovnice Heckelova: ln 1/(1-D) = KxF + A D – zdánlivá hustota tbl, (1-D) pórovitost, F použitý lisovací tlak, K a A jsou konstanty. Práce lisování (závislost mezi dráhou horního razidla a lisovacím tlakem- graf v ucebnici). Rychlost lisování (optimum závisí na druhu materiálu). Zhuštení výlisku není homogenní, nejslabší místo tesne pod povrchem (víckování).

    122. Výstredníkový lis: Pevná matrice, pohyblivá násypka, zhuštování horním razidlem, vysouvání výlisku dolním razidlem. Lisovací tlak výstredníkem (excentr). Pracovní fáze: plnení, lisování, vysouvání. Tbl. na strane dolního razidla tvrdší. Výrobnost: 4000 – 15000 tbl za hod. Maximální prumer 12 mm. Výroba s menšími náklady, ale malá výrobnost.

    123. Rotorový lis Rotující stul – 5 – 30 matric, pevná násypka, zhuštování od obou razidel stejné. 1 -3 plnících a lisovacích míst. Výrobnost 200000 – 600000 tbl za hod. Max. velikost 20 mm prumer kulatých tbl. Dražší provozní náklady, ale vysoká výrobnost.

    124. Prídavná zarízení tabletovacích lisu Mechanismy pro nucené plnení patric – násypky s míchadly, vibrátory, násypky s odsáváním vzduchu. Odprašovací zarízení – síta, bubny, kartáce, metaldetektor. Registracní a kontrolní zarízení (pro lisovací tlak, hmotnost tablet, teplota výlisku atd.). Zarízení kontrolující rozmery, hmotnost a pevnost tablet.

    125. Modifikace tabletovacích lisu Lisy pro vícevrstvé tablety (napr. dvakrát se plní a lisuje a až pak se tableta vysouvá). Lisy pro pláštové tablety – výroba obalených tablet s nalisovaným obalem. Lisy pro vložkové tablety – tyto tablety mají jen na jedné strane plášt- obal.

    126. Dvojvrstevné tablety

    127. 6.2.4.2. Hodnocení jakosti neobalených tablet Metody farmaceutické technologie: hmotnostní stejnomernost, obsahová stejnomernost, stejnomernost dávková, oder, pevnost (mechanická odolnost), zkouška rozpadavosti, disolucní test. U tablet s delící rýhou se hodnotí obsahová a dávkové stejnomernost jednotlivých úlomku. Tak jako u všech jiných lékových forem, uskutecnují se kontroly analyticko-chemické a biologické (mikrobiologická jakost).

    128. 2 a) – Oder a pevnost tablet 2.9.7 Oder neobalených tablet CL 2005 str. 27O-1 Zkouší se (100 otácek) cca 6,5 g neoblených tablet o hmotnosti do 650 mg, nebo 10 tablet vetších. Prípravek vyhovuje, když oder (snížení hmotnosti) je do 1 % a nejsou zretelné vetší úlomky. 2.9.8 Pevnost tablet CL 2002 str. 419 Merí se síla potrebná k rozdrcení tablety.

    129. 6.2.5. Obalené tablety Lisovaná tableta tvorí tzv. jádro na které se ruznými metodami nanáší obal. Duvody obalování jsou estetické a organoleptické, dále technologické (stabilita, cílené místo uvolnování LL) a terapeutické (lék s rízeným uvolnováním LL). Metody: dražování, filmové obalování, obalování nalisováním obalu.

    130. 6.2.5.1. Obalené tablety - PL Pomocné látky Pri dražování plniva (sacharoza, škroby, uhlicitan a síran vápenatý, mastek…), pojiva a jejich roztoky (cukr, škrobový sirup, želatina, arabská klovatina…). Pri filmovém obalování disperze kopolymeru kys. methakrylové a ethakrylátu nebo , methylmethakrylátu, disperze ethylcelulosy, celoftal. Dále barviva (ruzné pigmenty) a leštiva (tuky, vosky).

    131. 6.2.5.2. Obalené tablety- výroba Výroba Dražování v dražovacích bubnech ruzného tvaru, prívod materiálu rozprašovacími systémy. Fluidní zarízení. Dríve to byla „ars pharmaceutica“, dnes vše dle SVP postupu. Postup: izolace jádra, nanesení krycí vrstvy a prípadné zaoblení hran. Nanášení obalových vrstev a hlazení. Barvení. Leštení. Potahování filmotvornými látkami: vytvorí se tenký film,který nezmení tvar jádra. Dríve látky v org.rozpouštedlech, dnes casteji vodné disperze.

    132. Dražovací bubny – konvencní, - s ponornou trubicí pro sušící vzduch, - válcové bubny (dvouotvorové), - perforované bubny. Dnes jsou dražovací bubny opatreny rozprašovacími systémy pro prívod obalovací tekutiny.

    133. Fluidní zarízení Tablety v komore fluidního zarízení se pohybují nahoru a pak padají ke dnu, kde jsou v blízkosti trysky rozprašující kapalinu s obalovou látkou. Mohou být i prístroje s dvema koexistujícími fluidními vrstvami.

    134. Obalování cukrem Izolace jádra. Zaoblení hran, nanesení krycí vrstvy. Nanášení obalových vrstev do dosažení žádané hmotnosti a hlazení. Barvení. Leštení.

    135. Obalování filmotvornými látkami Výroba potahovaných tablet: malá spotreba materiálu, malé zvýšení hmotnosti, nápisy na tablete mohou zustat citelné, proces bývá automatizován.

    136. 6.2.5.3. Hodnocení jakosti Metody farmaceutické technologie: hmotnostní stejnomernost, obsahová stejnomernost, stejnomernost dávková, zkouška rozpadavosti, disolucní test.

    137. 6.2.6. Tablety s rízeným uvolnováním Rízené uvolnování z hlediska místa a casu. V Cl se uvádí uvolnování prodloužené, zpoždené a pulsní. Celá rada výhod : rovnomerný obsah LL v krvi, zmenší se cetnost aplikace, menší riziko vedlejších a nežádoucích úcinku. Muže se vynechat vliv na žaludek apod. Nevýhoda je v cene léku. A ne všechny LL lze použít pri rízeném uvolnování.

    138. 6.3.1. Rízené uvolnování - Lécivé a pomocné látky Ne všechny LL lze použít pri rízeném uvolnování. Musí se predem posoudit: velikost dávky, rozpustnost, stabilita, velikost molekuly, distribucní objem, metabolismus, délka úcinku, terapeutický index atd. Pomocné látky: vosky tuky, vyšší alifatické kyseliny a alkoholy, deriváty celulosy, methakryláty a rada další polymeru.

    139. 6.3.2. Rízené uvolnování- základní typy prípravku Pro rízené uvolnování z hlediska casu se uvádejí tyto základní typy pevných LF podávaných do GIT. Zásobníkový typ – liberace na základe rozpouštení, dufuze nebo osmozy. Matricový typ – nemá mebránu, LL je dispergována v urcitém objemu polymeru.

    140. Rízené uvolnování z hlediska místa Sem patrí u tablet predevším enterosolventní prípravky, které projdou nezmenené žaludkem a liberace nastává až v tenkém strevu. Pomocné látky jsou pro tyto úcely stejné jako v prípade tobolek. Naopak pro uvolnování LL jen v žaludku byl vyvinut typ prípravku s nízkou hustotou, takže plave na tekutém žaludecním obsahu. Nejdríve byl využíván ve veterinární medicíne (v bachoru krav), nyní pokusy i s prípravky humánními.

    141. Tablety s rízeným uvolnováním vyžadují zkoušku disoluce V Lékopisu 2.9.3. Zkouška disoluce pevných lékových forem. Má více cástí. Rozlišuje se uvolnování : bežné, prodloužené a zpoždené. Prístroje a metody. Nový oddíl vyhodnocení s kriterii prijatelnosti (akceptacní kriteria). Oddíl pro informaci – Smernice disolucního testování.

    142. 6.4. Tuhé (pevné) orální prípravky Pastilky tvrdé a pastilky mekké. Lisované pastilky. Sublingvální tablety a bukální tablety. Orální tobolky. Mukoadhezivní prípravky. Žvýkací tablety.

    143. 6.4.1. Pastilky tvrdé a mekké Pevné jednodávkové prípravky urcené k cucání, pritom nastává jejich pomalé rozpouštení nebo rozpad. Obvykle mají místní úcinek v ústech a ústní cásti hltanu. Tvrdé pastilky jsou mechaniky pevné prípravky vyrobené formováním. Mekké pastilky jsou pružné prípravky vyrobené tvarováním. Obsahují prírodní nebo syntetické polymery bevo gumy a sladidla.

    144. Lisované pastilky Jsou mechanicky pevné jednodávkové prípravky urcené k cucání s požadavkem místního nebo systémového úcinku. Pripraví se lisováním a mají casto kosoctvercový tvar. Odpovídají všeobecné definici tablet. Mají ale pomalejší rozpad. Když mají systémový úcinek, provádí se zkouška disoluce.

    145. 6.4.2. Sublingvální a bukální tablety Jsou mechanicky pevné jednodávkové prípravky urcené k podání pod jazyk nebo do lícní dutiny, prípadne k dosažení systémového úcinku. Pripravují se lisováním smesí prachu nebo granulátu do tablet vhodného tvaru. Odpovídají všeobecné definici tablet. Obvykle se provádí zkouška disoluce.

    146. 6.4.3. Mukoadhezivní prípravky Obsahují jednu nebo více lécivých látek urcených k absorpci sliznicí tváre v delším casovém období. Mívají systémový úcinek. Mohou být dodávány jako mukoadhezivní bukální tablety nebo jako jiné pevné nebo polotuhé prípravky. Provádí se u nich zkouška disoluce. Mukoadhezivní bukální tablety jsou mechanicky pevné.

    147. 6.4.4. Žvýkací tablety. Tabulettae manducabiles – v mnoha zemích velmi používané. Oblíbené u detí, rychlý nástup úcinku u systémových léku i v dutine ústní. Požadavky u léciv na chut, vuni a pocit v ústech. Maskování v mikrotobolkách. Pomocné látky: smesi cukru, látky kluzné, korigencia.

    148. 6.4.5. Orální tobolky Jsou to mekké tobolky urcené ke žvýkání nebo cucání.

    149. Lékové formy cásti 7 a 8 Parenteralia

    150. 7.1. Delení parenterálií Parenteralia jsou LP, které se do tela podávají po propíchnutí kuže, sliznice apod., tedy injekcí, infuzí nebo implantací. Rozlišujeme : - Iniectiones - injekce, - Infusiones – infuze, - Implantata – implantáty.

    151. Dále sem patrí predem naplnené injekcní stríkacky nebo náboje do nich a LP jako predléky (musí se upravit redením, rozpouštením apod.). - Concentrata pro iniectionibus aut infusionibus – koncentrované roztoky pro injekce nebo infuze, - Pulveres pro iniectionibus aut infusionibus – prášky pro injekce nebo infuze.

    152. 7.2. Místa parenterální aplikace Rozlišujeme místo aplikace, napr. podkožní (subkutánní), žilní (intravenosní), svalová (intramuskulární) a radu dalších. Nitrosvalová injekce aplikovaná do hýždového – sedacího svalu se nazývá intragluteální. Podle místa podání se mení složení podávaného roztoku prípadne jeho kvalita.

    153. Další místa aplikace Tato místa podání se využívají méne casto: Intradermální – do kuže mezi dermis a epidermis, Intramedulární – do kostní drene (intrasternální – do hrudní kosti). Intrakardiální – do srdecního svalu. Intraarterální – do tepny. Intraperitoneální – do podbrišní dutiny. Intralumbální – do míšního kanálu. Epidurální – do prostoru pred tvrdou míšní blánu a subdurální – za tvrdou blánu. Injekce do oblasti bederní je inj.lumbální, do oblasti krížové – inj.sakrální.

    154. Další místa aplikace Intrapleurální – do pohrudnicové dutiny. Intracisternální (intracerebrální) – do mozkové dutiny. Intraokulární – do oka. Retrookulární – za oko. Intratekální – v podstate lumbální injekce (do míšního kanálu mezi obratle).

    155. 7.3. Vlastnosti parenteralií U roztoku, emulzí i suspenzí sledujeme (mimo další specifické požadavky): Obsah lécivé látky, aktuální aciditu, osmotický (onkotický ) tlak, sterilitu, bezpyrogennost (bakteriální endotoxiny). U pravých roztoku navíc cirost, barvu, kontaminaci viditelnými a subviditelnými (pod hranicí viditelnosti) cásticemi.

    156. Obsah LL v parenteráliích Forma hmotnostne objemové koncentrace (g.l-1 , mg.l-1, mg.100ml-1 - údaj totožný s tzv. miligramprocenty –mg%). Ionty casto jako molární koncentrace, nebo tisícina molu na litr – mmol.l-1 . Protože je sledován osmotický tlak, u infundibilií též v miliosmolech na litr – mosmol.l-1 , prípadne v kilopascalech kPa. Vzhledem k objemové roztažnosti kapalin, osmotický tlak závisí i na teplote : 1 kPa = 0,39 mosmol.l-1 pri teplote 37°C a pri 0°C je 1 kPa= 0,44 mosmol.l-1 ).

    157. Obsah LL v parenteráliích Z duvodu závislosti koncentrace na teplote u jednotek vztažených na objem roztoku, je správnejší uvádet osmolalitu v jednotkách mosmol/kg, tak je popsána v lékopisu (stat 2.2.35 Osmolalita). Osmolalitou se uvádejí prakticky všechny rozpuštené látky (ionty) v infuzních roztocích.

    158. Osmolalita Aproximace pro osmolalitu vodného roztoku:? pocet cástic z molekuly v roztoku, m je molalita roztoku a F molální osmotický koeficient.

    159. Osmolalita Osmolalita vodných roztoku se obvykle stanovuje pomocí snížení teploty tuhnutí ?T. Císlo 1,86 je tzv. kryoskopická konstanta pro vodu.

    160. Merení ?T se delá na osmometru. Používají se pro kalibraci porovnávací roztoky chloridu sodného.

    161. Osmolalita Roztoky izotonické s krevními tekutinami mají ?T = 0,520 °C, což odpovídá koncentraci NaCl 9 g/kg (približne i 9 g/l).

    162. Obsah LL v parenteráliích Pokud v roztoku máme komplex LL, nebo sul tvorenou velkými cásticemi a nebo když se casto vyrábejí injekce s více typy solí téže LL, bývá zvykem uvést i obsah (koncentraci) úcinné složky komplexu (soli…), tedy samotné LL napr. jako baze.

    163. Cirost parenteralií Parenterální pravé roztoky jsou ciré, prakticky prosté cizorodých cástic. Nevhodné cástice mohou být prícinou rady rizik (flebitida, tromboflebitida, embolie, granulomy). Cizorodé cástice mají ruzný puvod a velikost. Mohou pocházet z léciva (endogenní – napr. agregace soucástí prípravku), vnikají v procesu výroby z prístroju a materiálu, jsou z aplikacních pomucek (inj. jehly a soupravy) a mohou vznikat smícháním ruzných léciv (napr. pridáním injekce k infúznímu roztoku)..

    164. Cirost parenterálií Kontrola pro viditelné cástice se uskutecnuje podle CL visuálne, v prumyslu se používají speciální zarízení na bázi metod stínení svetla. Pro cástice pod hranicí viditelnosti lékopis predepisuje hodnocení pomocí laseru, nebo mikroskopicky. Jsou zde prísné limity, zejména pro infundibilia a injekce podávané intravenosne. Pro aplikaci subkutánne nebo intramuskulárne mohou být trošku vyšší limity.

    165. Aktuální acidita Fyziologická acidita v organismu – pH 7,2 až 7,4. Pokud mají parenterália toto pH (presneji 7,35 až 7,45) jsou izoacidní (izohydrické). Vetšinou pH parenterálií se nastavuje na hodnotu 4 – 8 a roztoky se nazývají euacidní (euhydrické). K úprave pH se používají tlumivé roztoky, ale u infuzí nesmí v nich být použita kyselina boritá, tetraboritan sodný a draselné soli!

    166. Osmotický a onkotický tlak Osmotický tlak krevní plasmy je 0,73 – 0,81 MPa. Parenterália s nižším osmotickým tlakem jsou hypotonická, s vyšším hypertonická. Po i.v. podání hypotonického roztoku vzniká hemolýza – vstup vody do krvinek a uvolnení hemoglobinu (nevratný proces). Aplikace hypertonických roztoku vyvolá u krvinek hemoptýzu (plasmolýzu) – voda vystupuje z krvinek pres semipermeabilní membránu (vratný proces). Úprava hypotonických roztoku izotonizacními prísadami je tedy nutná.

    167. Osmotický a onkotický tlak Existují fyzikálne-chemické metody merení osmotického tlaku. Bud se jedná o prímá merení, nebo se použijí jiné, tzv. koligativní vlastnosti roztoku. Jsou to ebulioskopie - sledování zvýšené teploty varu roztoku oproti samotnému rozpouštedlu, nebo kryskopie – snížení teploty tuhnutí roztoku oproti samotnému rozpouštedlu, prípadne tenze par nad roztokem (napr. parními osmometry) .

    168. Osmotický a onkotický tlak Výpocty pomocí kryoskopických dat jsou nejcastejší. Snížení ?T teploty tuhnutí roztoku oproti cisté vode : ?T = K.c (K je kryoskopická konstanta pro vodu je 1,86 a c je molární koncentrace). U elektrolytu nastává elektrolytická disociace a zavádí se osmotický koeficient i : ?T= i.K.c. Pri zjednodušeném výpoctu nahrazujeme i teoretickou hodnotou n – pocet cástic (iontu) vznikajících z molekuly. Osmotický tlak krve odpovídá ?T=0,520°C. Tedy isotonické jsou roztoky parenterálií které mají stejné ?T.

    169. Osmotický a onkotický tlak Teoreticky vypocítáme snížení teploty tuhnutí léciva (elektrolytu) ?1 = n1.K. g1.1000/(M1.L) ?2=0,520 - ?1 a g2=?2.M2.L/(n2.K.1000), kde ?1 je snížení teploty tuhnutí léciva, n1 a n2 pocet iontu na které se rozpadá lécivo a izotonizacní prísada, L je hmotnost rozpouštedla a izotonizacní prísady, M1 a M2 jsou relativní molekulové hmotnosti léciva a izotonizacní prísady.

    170. Osmotický a onkotický tlak Snížení teploty tuhnutí lécivých látek bývají také tabelovány. Interval v nemž lze považovat roztoky za vyhovující z hlediska izotonicity s krevní plasmou je pro ?T -0,520 až -0,580 ; pro osmotickou molaritu 280 - 320 mosm.l-1 a pro osmotický tlak 670 až 800 kPa.

    171. Osmotický a onkotický tlak Koloidní roztoky mají onkotický tlak. Ten casto bývá u látek s velkou molekulovou hmotností zanedbatelný oproti osmotickému tlaku elektrolytu, ale v gelech molekulárních koloidu dosahu onkotický tlak vysokých hodnot. Duvodem je skutecnost, že vzrustá exponenciálne s koncentrací koloidu (vlivem tlaku bobtnání).

    172. Sterilita a bezpyrogenita parenterálií Sterilita parenterálií je povinná. Metody sterilizace jsou soucástí jiné prednášky. Metody hodnocení popisuje platný CL. Rovnež zkoušku na pyrogeny injekcí a infuzí a noveji preferovanou zkoušku na bakteriální endotoxiny predepisuje CL. U humánních parenterálií je tato zkouška povinná. U veterinárních injekcí je zkouška požadována jen pri objemu jedné dávky od 15 ml.

    173. Sterilita a bezpyrogenita parenterálií Zkouška na prítomnost pyrogenu se delá na živých králících. Je jednoduchá a obecne popsatelná i použitelná. Ochránci zvírat prosazují zkoušku na bakteriální endotoxiny. Tato zkouška muže predchozí ve vetšine prípadu nahradit, ale u každého prípravku je nutné metodu vyzkoušet a validovat. Hodnotí se totiž endotoxiny pocházející z gramnegativních bakterií hlavne pomocí zákalovýchci barevných reakcí pri styku s biologickým materiálem.

    174. Sterilita a bezpyrogenita parenterálií Použivá se lyzát z amebocytu ostrorepa (Lymulus polyphemus, nebo Tachypleus tridentatus). Metody jsou v zásade tri – gelová (tvorba gelu v prítomnosti endotoxinu), turbidimetrická (zákal po vazbe endogenního substrátu) a chromogenní (zbarvení po interakci se syntetickým peptidochromogenním komplexem). Protože tyto metody mohou být limitní i semikvantitativní, kinetické nebo zamerené na konecný bod, lékopis uvádí celkem 6 metod stanovení bakteriálních endotoxinu.

    175. Depyrogenace Odstranování pyrogenu z parenterálních roztoku je pomerne složité a ne vždy úspešné. Pokud jsou pyrogeny látky s velkou molekulovou hmotností bývají v roztokui jako agregáty, lze tyto cástice zachytit ultrafiltrací (filtry z polypropylenu, polyethylenu, polyfluorethylenu). Pyrogeny zachycují i polyamidové a acettocelulosové filtry v zarízeních na prípravu cisté vody (reverzní osmosou), ale lékopis dnes predepisuje prípravu vody na injekci destilací. Pyrogeny z emulzí a suspenzí se neodstraní.

    176. 7.4. Výroba parenterálních prípravku Obecne metody výroby byly popsány v drívejší prednášce. Bežný postup se skládá z navažování, prípravy roztoku (nebo disperzí), filtrací, plnení do obalu, sterilizací a dalších adjustací. U parenterálních prípravku, se mohou použít pomocné látky napr. k izotonizaci, úprave pH, ke zvýšení rozpustnosti, ke konzervaci nebo zajištení vhodných protimikrobních vlastností, ale bez nepríznivého ovlivnení požadovaného lécebného úcinku, nebo bez dráždivých úcinku a toxicity v dané kocentraci. Lékopis predepisuje pro parenterália použití sterilních, vzduchotesne uzavrených a zabezpecných obalu.

    177. Výroba parenterálních prípravku Základem úspešné výroby je otázka cistoty, protože prípravky mají být sterilní, bez bakteriálních endotoxinu nebo pyrogenu a roztoky jsou ciré, bez mechanických viditelných necistot i cástice pod hranicí viditelnosti jsou limitovány. Proto se pracuje v cistých prostorách, všechny komponenty prípravku, zarízení a pomucky jsou mikrobiologicky sledovány, kde lze sterilizovány.

    178. Výroba parenterálních prípravku Je rada duvodu pro udržování mimorádné cistoty. Pri akutním onemocnení se mobilizuje imunitní systém, prítomnost mikrobu, endotoxinu i mechanických necistot by podstatne navíc imunitní systém zatížila. Mohly by vzniknout další onemocnení a komplikace. Zdroje kontaminace behem výroby jsou na dalším schématu.

    179. Cisté prostory -velikost a pocty cástic v 1 m3 vzduchu v klidu a *za provozu

    180. Cástice a mikroorganismy od cloveka

    181. Výroba parenterálních prípravku Duležité je oblecení pracovníku. Pro každou trídu cistoty B, C, D je predepsané viz Smernice Evropského spolecenství, sv.IV, z roku 2003 a Doplnek 1 –Výroba sterilních lécivých prípravku. Trída D – vlasy, vousy zakryty, normální pracovní bavlnený odev, vhodná obuv, návleky. Trída C- vlasy vousy zakryty, odev jednodílný nebo dvoudílný. Rukávy na zápestí staženy, krk zakryt vysokým límcem, vhodná obuv nebo návleky.

    182. Výroba parenterálních prípravku Trída B – vlasy, vousy zcela zakryty kuklou nebo cepec s rouškou. Kukla má sahat pod límec. Ruce zakryty sterilními a nezasypanými rukavicemi s pryže nebo plastu, na nohou sterilizovaná obuv nebo návleky. Otvory obleku staženy, aby se neuvolnovaly do prostoru cástice pokožky. Oblek z materiálu neuvolnujícího cástice nebo vlákna. Oblek nepropouští cástice z pokožky. V tríde cistoty A se pracovníci nemají vyskytovat! Proto není ani oblecení definováno.

    183. Výroba parenterálií Vybavení a usporádání místností je rovnež prísne plánované a musí odpovídat predpisum SVP.

    184. Výroba parenterálií – cištení a dezinfekce Další podmínky cistoty: cištení (sanitace) a dezinfekce (menit chemické prostredky). První krok – bežný úklid a mytí, protože vetšina mikrobiální kontaminace (až 90%) je ve viditelné špíne. Mytí – vodný roztok detergentu (voda pitná demineralizovaná, prípadne k oplachum voda na injekce). Mechanické cištení – vysávání, stírání, leštení). Každá trída cistoty má vlastní vyclenené cistící prostredky (kontroluje se, zda se nezamenují). Pro trídy A, B a C nesmí materiál uvolnovat cástice a vlákna.

    185. Výroba parenterálií – cištení a dezinfekce Casto následuje dezinfekce. Používají se hlavne roztoky dezinfekcních prostredku, vyjímecne i plyny. Pozor . Dodržovat predepsanou dobu expozice. Nároky na dezinfekcní prostredky: -širokospektrální úcinek, pokud možno v nízké koncentraci a krátké expozici, -malé ztráty úcinnosti pri styku s organickou hmotou a malé korozivní vlastnosti. Dále trvanlivost pri skladování, minimální nebezpecí pro cloveka, malý zápach, cena a dobrá dostupnost.

    186. Výroba parenterálií – cištení a dezinfekce Vztah mezi koncentrací c dezinfekcního prostredku a dobou expozice t vyjadruje koncentracní koeficient n : cn.t = konst. Zvýšení teploty obvykle zvýší úcinnost dezinfekcního prostredku. Faktor Q10 vyjadruje kolikrát je dezinfekcní látka úcinnejší pri zvýšení teploty o 10°C.

    187. Výroba parenterálních prípravku Funkcní vzduchotechnika. Systém vytvárí v provozní místnosti podmínky pro pobyt osob, materiálu i umožnení vlastní výrobní cinnosti: - filtrací cistí privádeny vzduch na potrebnou úroven, -udržují teplotu a vlhkost v požadovaných mezích a -odvádejí vydýchaný a aerosolem znecištený vzduch.

    188. Ve tríde A laminární proudení Pravidelná kontrola úcinnosti (HEPA) filtru – defektoskopie- jejich cištení a výmeny.

    189. Výroba parenterálních prípravku Primární obaly parenterálií (ampulky, lahvicky, láhve, zátky, uzávery) je nutné nejen vycistit, ale i sterilizovat. Ampulky a lahvicky (obojí nové sklenené výrobky, které obsahují jen sklenené úlomky a prach) se vymývají (vstrik dutou jehlou) vodou na injekce a vyfukují filtrovaným vzduchem (filtr 0,45ľm). Doplnení ultrazvukem. Následuje sušení a sterilizace – casto vše v jednom cyklu na pásovém posunu a v tunelu. Obcas se používá silikonování vnitrního povrchu skleneného obalu.

    190. Výroba parenterálních prípravku Zátky (pryžové pro injekcní lahvicky) vyžadují mytí v bubnové pracce, oplachy vodou na injekce a pak sterilizace v autoklávu pri 120°C. Kovové uzávery pro zajištení zátek (pertle) se obvykle nasazují v cistých prostorách a je tedy nutné je dekontaminovat (odstranit necistoty, cástice a mikroorganismy). Dnes se zejména u infundibilií používají plastové obaly vyrábené na lince, kde se ihned po vytvarování teplem plní roztoky, tak odpadá nutnost mytí. Dríve se používaly tzv. NTS sklenené láhve. Nové byly cišteny detergenty v ultrazvukových myckách a pak dukladne vypláchnuty vodou na injekce. Použité NTS láhve bylo navíc nutné nejdríve zbavit mikrobiální kontaminace sterilizací v autoklávu, nebo ponorením do vhodného dezinfekcního roztoku.

    191. 7.5. Injekce - Iniectiones Nejbežnejší parenterální léková forma. Lékopis uvádí radu požadavku na tuto LF.

    192. 7.5.1. Injekce Iniectiones – injekce jsou sterilní roztoky, emulze (typ o/v) nebo suspenze ve vhodném obalu a objemu. Pripravují se rozpouštením, emulgováním nebo suspendováním lécivých a pomocných látek ve vode na injekci nebo vhodné sterilní nevodné tekutine (oleji apod.). Injekcní emulze jsou homogenní, injekcní suspenze mohou obsahovat snadno roztrepatelný sediment.

    193. Injekce Injekce nemusí být jen roztoky, suspenze nebo emulze vhodného objemu ve vhodném obalu, ale patrí sem i Concentrata pro iniectionibus – koncentrované roztoky pro injekce, Pulveres pro iniectionibus – prášky pro injekce. Gelata pro iniectionibus – gely pro injekce.

    194. Injekce Vícedávkové prípravky obsahují vhodnou protimikrobní prísadu, krome prípadu, kdy samotná lécivá látka má protimikrobní úcinky. Vodné prípravky vyrábené za aseptických podmínek, které nelze tepelne sterilizovat, mohou obsahovat protimikrobní látku. Protimikrobní látka se nesmí pridávat když: objem v jednotlivé dávce je nad 15 ml, prípravek je podáván intracisternálne, epidurálne, intratekálne nebo jinou cestou pri níž by se dostal do styku s mozkomíšním mokem, nebo pri podání intra a retrookulárním. Tyto prípravky jsou v jednodávkových obalech.

    195. 7.5.2. Výroba injekcí Obecný postup výroby injekcí - roztoku: Príprava surovin a materiálu, navažování, rozpouštení, filtrace, plnení, sterilizace, balení. Pri výrobe více kontrol – in proces control, MOK, kontrola analytická, kontrola konecného prípravku (analytická, biologická, mikrobiologická, farmaceuticko-technologická, kontrola balení).

    196. Výroba injekcí - roztoky Navažování lécivých látek v cistém prostredí. Rozpouštení pomocí míchání. Záleží na poradí pridávaných a rozpouštených látek. Nekterá léciva chránit pred svetlem. Jiné lécivé látky rozpouštet pod ochrannou atmosférou (napr. dusík). Filtrace bakteriologickými filtry o velikosti póru 0,22 ľm.

    197. Výroba injekcí - rozpouštení Rozpouštení. Nejcasteji rozpouštení lécivých a pomocných látek (v urcitém poradí) v nerozplnené vode na injekce. Pripravují se i olejové roztoky, nebo roztoky ve smíšeném vehikulu. Roztoky se pripravují za míchání ve sklenených nebo nerezových nádobách. Rozlišujeme rozpouštení v bežné atmosfére a pod inertním plynem (tímto plynem se nejdríve nasytí vehikulum, rozpouštení probíhá za stálého probublávání tímto plynem a pripravený roztok se uchovává pod tímto plynem v uzavrené nádobe, aby se zejména zabránilo prístupu kyslíku ze vzduchu).

    198. Výroba injekcí - rozpouštení Nekterá léciva vytvárejí pri rozpouštení molekulové agregáty – micely až koloidních rozmeru. Oznacují se jako polokoloidy. Roztok má vyšší viskozitu než rozpouštedlo. Molekulové koloidy vytvárejí makromolekulární látky používané jako krevní náhrady – patrí do skupiny infuzních roztoku. Voda na injekci nerozplnená (kvalita a výroba je v jiné prednášce), se privádí k rozpouštecím kotlum ze zásobníku, ve kterých se uchovává pri teplote 85°C.

    199. Výroba injekcí - rozpouštení Do rozpouštecí nádoby se dá obvykle asi 2/3 celkového predepsaného objemu rozpouštedla. Atestované (Oddelením kontroly a rízení jakosti propuštené) výchozí látky se odváží. Pak se sypou do nádoby v poradí predepsaném v technologickém reglementu a rozpouštejí. Pokud je soucástí injekcí protimikrobní látka, obvykle se rozpouští na zacátku. Roztok se promíchává a pridá se zbývající cást vehikula. Odebere se vzorek na MOK.

    200. Suspendování a emulgování Injekce ve forme suspenzí se obvykle používají k prodloužení úcinku (depotní injekce). Obecne se vyžaduje, aby cástice neprekrocily velikost 250ľm a musí být deflokulované, aby prošly injekcní jehlou. Používá se vehikulum vhodného složení (viz kapitola pomocné látky) omezující sedimentaci – vydelování tuhých cástic. Lécivé látky bývají mikronizovány nebo pripraveny srážecími reakcemi pri rízené velikosti cástic. Míchání pri príprave suspenze bývá intenzivnejší a používají se vhodné typy míchadel.

    201. Suspendování a emulgování Parenterální emulze jsou jen typu o/v. Pripravují se pridáváním oleje do vodné fáze. Jako emulgátor se používají fosfatidy (vetšinou sójové nebo vajecné). Emulze se vyrábí v homogenizátorech protlacováním smesi pres šterbinu. Duležitá je zejména velikost cástic u parenterální výživy.

    202. Výroba injekcí - filtrování Injekce typu pravých roztoku obsahují roztoky, které jsou ciré, prakticky prosté cástic. Požadavek cirosti je oprávnený, protože by cizorodé cástice mohly jednak ovlivnovat imunitní systém a navíc, podle zásad SVP, prípravek nesmí vzbudit svým vzhledem neduveru pacienta nebo lékare. Proto se všechny tyto prípravky filtrují. Pri použití filtru o velikosti póru 0,22ľm se odstraní i mikroorganismy.

    203. Výroba injekcí - filtrování Nejcasteji se používají filtry membránové. Jsou to makromolekulární materiály (napr. acetylcelulosa a jiné estery celulosy) s definovanou velikostí póru. Tvarem jsou kotoucové nebo tzv. membránové filtracní svícky. Dnes se upouští od používání asbestocelulosových filtracních prepážek. U suspenzí je filtrování vetšinou nemožné, u emulzí je treba použít jednak filtry z materiálu odolávajích olejum, jednak je treba zvolit príslušnou velikost póru. Pravé injekcní roztoky se dnes fíltrují mebránovými filtry o velikost póru 0,22 ľm i když následuje tepelná sterilizace.

    204. Výroba injekcí - filtrování Filtracní svícka

    205. Výroba injekcí - filtrování K filtraci se používá pretlaku (vyšší tlak nad filtrem). Podtlaková filtrace se dnes prumyslove nepoužívá. Filtry musí být pred použitím vysterilizovány. Po vlastní filtraci se hodnotí integrita filtru tzv. bublinkovým testem nebo jinou validovanou metodou.

    206. Výroba injekcí - plnení Plnení injekcního roztoku bývá obvykle do ampulí. Nekteré prípravky se mohou plnit do sklenených nebo i plastových lahvicek. Existují i tzv. predem naplnení injekcní stríkacky, nebo Cartridge – náplne injekcních stríkacek. Objem plnení se kontroluje. Lékopis požaduje zkoušení na využitelný objem parenterálních prípravku. Tzn., že lze z ampulky odebrat tolik injekcního roztoku,aby pacient mohl dostat deklarovaný (na obalu prípravku uvedeny jmenovitý objem náplne injekce). Pri výrobe je nutno plnit vetším objemem než je deklarovaný objem prípravku.

    207. Výroba injekcí - plnení Plnení bývá spojeno s další pojistnou filtrací pred vlastním naplnením roztoku do ampule. Po naplnení ihned následuje zatavení ampulí nebo uzavrení lahvicek. Injekce které se tepelne nesterilizují musí se plnit v tríde A. Naplnené a zatavené ampule se oznacují na stonku barevným kruhovým kódem. Tím se zabranuje zámenám prípravku. Injekcní roztok se muže nejen pripravovat, ale i plnit v ochranné atmosfére. Z ampulky se inetrním plynem pres jehlu vyfoukne vzduch, na další pozici plnicky ampulí se vstríkne do ampulky požadovaný objem injekcního roztoku (ten je stále probubláván tímto plynem) a opet na další pozici je jehlou naplnen prostor nad roztokem inertním plynem. Ihned následuje zatavení ampule.

    208. Výroba injekcí – výroba a plnení Prášky pro injekce. Vyrábejí se casto lyofilizací (popis v jiné prednášce). Plní se do injekcních lékovek (roztok se muže v nich též lyofilizovat). K plnení slouží ve výrobe speciální plnicky na tuhá léciva. Výroba – plnení prirozene za aseptických podmínek.

    209. Výroba injekcí – mikrobiální dekontaminace Naplnené ampule, obsahující termostabilní léciva, se obvykle sterilizují tlakovou párou v autoklávech (121°C/15min). Tím je zajištena základní podmínka jakosti parenterálií – nesmí obsahovat živé a životaschopné mikroorganismy. Injekce s termolabilními lécivy se vyrábejí za aseptických podmínek. Používají se predem vysterilizované suroviny a pokud lze uskutecní se filtrace mikrobiálními filtry.

    210. Injekce – oznacování a balení Ampulky míváme již z výroby oznacené barevnými kroužky na stonku. Po analytické a jiné kontrole se ampule polepují štítky. Využívá se balících stroju, které nalepují štítky a casto i balí do vhodných obalu. Pro ampulky se používají kartonové skládacky (krabicky s plastovou vložkou). Do techto krabicek je ovšem nutné dát i príbalovou informaci a pokud nejsou ampule samolámací i pilník.

    211. Injekce – oznacování a balení Na krabickách jsou podnikové kódy. Je to carový kód vytištený na všech soucástech vnejšího obalu (štítek, skládacka a príbalová informace). Na balících linkách jsou cidla kontrolující tento kód – tím se zabranuje zámenám. Nový požadavek UE – na krabicky jsou i údaje brailovým písmem pro nevidomé. Parenterální prípravky, stejne jako jiné léky se identifikují i EAN-kódy (European articles numbring). Teprve po konecné kontrole se mohou propouštet a vydávat z karanténních skladu.

    212. 7.5.3. Použití injekcí Aplikují se jimi prakticky všechny farmakologické skupiny léciv. I když jsou bolestivé a pacienti je nemají rádi, jsou nenahraditelné. Napr. když pacient nemuže polykat, nebo když se LL jinou cestou nedá podat. Mají nejrychlejší dobu nástupu úcinku, prakticky úplne využitelné množství léciva z lékové formy.

    213. 7.5.5. Požadavky CL na injekce U všech typu injekcí: -Sterilita. Zkoušky na bakteriální endotoxiny nebo pyrogení látky. U emulzí homogenost. Suspenze nejvýše se snadno roztrepatelným sedimentem. U injekcí v jednodávkovém obalu -využitelný objem.

    214. Vícedávkové vodné injekce – s vhodnou protimikrobní látkou, ale ta se nesmí pridávat když: - objem jedné dávce je více než 15 ml, - prípravek je podáván do míst, kde je to z lékarských duvodu zakázané (intercisternálne, epidurálne, intratekálne, nitroocne apod.). Pravé roztoky bez mechanických necistot a limitované pocty cástic pod hranicí viditelnosti.

    215. Jednodávkové suspenze pro injekce vyhovují zkoušce na stejnomernost dávkových jednotek, nebo obsahovou stejnomernost. Prášky pro injekce vyhovují zkouškám: stejnomernost dávkových jednotek, obsahová stejnomernost, nebo hmotnostní stejnomernost

    216. 8. Infuze a další typy parenterálií.

    217. 8.1. Infuze Infusiones – infuze jsou sterilní vodné roztoky nebo emulze typu o/v (kontinuální fází je voda), obvykle izotonické s krví. Jsou urceny k podání ve velkých objemech i.v. Infuze neobsahují protimikrobní látky. Emulze nevykazují oddelování fází. Když infuzní roztok obsahuje dispergované cástice, musí být prokázána nutnost jejich prítomnosti a kontrolována jejich velikost.

    218. Infuze Infuze nemusí být jen roztoky nebo emulze, ale patrí sem i Concentrata pro infusionibus – koncentrované roztoky pro infuze, Pulveres pro infusionibus – prášky pro infuze.

    219. 8.1.1. Infuze - výroba Obecný postup výroby infuzí- roztoku: Príprava surovin a materiálu, navažování, rozpouštení, filtrace, plnení, sterilizace, balení. Pri výrobe více kontrol – in proces control, MOK, kontrola analytická, kontrola konecného prípravku (analytická, biologická, mikrobiologická, farmaceuticko-technologická, kontrola balení).

    220. Výroba infuzí - rozpouštení Navažování lécivých látek v cistém prostredí. Rozpouštení pomocí míchání. Záleží na poradí pridávaných a rozpouštených látek. Nekterá léciva chránit pred svetlem. Jiné lécivé látky rozpouštet pod ochrannou atmosférou (napr. dusík).. Nejcasteji rozpouštení lécivých a pomocných látek (v urcitém poradí) v nerozplnené vode na injekce. Pripravují se i parenterální emulze typu o/v. Roztoky se pripravují za míchání ve sklenených nebo nerezových nádobách.

    221. Výroba infuzí - rozpouštení Nekterá léciva vytvárejí pri rozpouštení molekulové agregáty – micely až koloidních rozmeru. Oznacují se jako polokoloidy. Roztok má vyšší viskozitu než rozpouštedlo. Duležité u tzv. krevních náhrad jsou tzv. molekulové koloidy které vytvárejí makromolekulární látky. Patrí sem napr. dextran a modifikovaná želatina. Po rozpuštení vzniknou stálé, jednofázové soustavy s vizkozitou vyšší než má rozpouštedlo. Pri rozpouštení látek tvorících koloidní systémy mohou vzniknout težkosti pri nedostatecném styku cástic s rozpouštedlem.

    222. Výroba infuzí - rozpouštení Voda na injekci nerozplnená (kvalita a výroba je v jiné prednášce), se privádí k rozpouštecím kotlum ze zásobníku, ve kterých se uchovává pri teplote 85°C. Do rozpouštecí nádoby se dá obvykle asi 2/3 celkového predepsaného objemu rozpouštedla. Atestované (Oddelením kontroly a rízení jakosti propuštené) výchozí látky se odváží. Pak se sypou do nádoby v poradí predepsaném v technologickém reglementu a rozpouštejí. Roztok se promíchává a pridá se zbývající cást vody na injekce a opet se míchá. Odebere se vzorek na MOK a roztok je pripraven na filtraci.

    223. Infuze - emulgace Parenterální emulze jsou jen typu o/v. Pripravují se pridáváním oleje do vodné fáze. Jako emulgátor se používají fosfatidy (vetšinou sójové nebo vajecné). Emulze se vyrábí v (tlakových) homogenizátorech protlacováním smesi pres šterbinu. Duležitá je zejména velikost cástic u parenterální výživy. Zde cástice mají mít velikost 0,1 až 1 ľm (žádné nad 5). Tedy infuzní emulze patrí mezi koloidy a nekdy se jim ríká i emulzoidy.

    224. Výroba infuzí - filtrace Infuze typu pravých roztoku jsou ciré, prakticky prosté cástic. Požadavek cirosti je oprávnený, protože by cizorodé cástice mohly jednak ovlivnovat imunitní systém a navíc, podle zásad SVP, prípravek nesmí vzbudit svým vzhledem neduveru pacienta nebo lékare. Proto se všechny tyto prípravky filtrují. Pri použití filtru o velikosti póru 0,22 ľm se odstraní i mikroorganismy.

    225. Výroba infuzí - filtrace Nejcasteji se používají filtry membránové. Jsou to makromolekulární materiály (napr. acetylcelulosa a jiné estery celulosy) s definovanou velikostí póru. Tvarem jsou kotoucové nebo tzv. membránové filtracní svícky. Dnes se upouští od používání asbestocelulosových filtracních prepážek. U emulzí je treba použít jednak filtry z materiálu odolávajích olejum, jednak je treba zvolit príslušnou velikost póru. Pravé roztoky se dnes fíltrují mebránovými filtry o velikost póru 0,22 ľm i když následuje tepelná sterilizace.

    226. Výroba infuzí - filtrace K filtraci se používá pretlaku (vyšší tlak nad filtrem). Podtlaková filtrace se dnes prumyslove nepoužívá. Filtry musí být pred použitím vysterilizovány. Po vlastní filtraci se hodnotí integrita filtru tzv. bublinkovým testem nebo jinou validovanou metodou.

    227. Výroba infuzí - plnení Infuze se dríve plnily do tzv. infuzních lahví s pryžovými zátkami a hliníkovými uzávery. Dnes se vetšinou plní do plastových vaku (muže se jednat o kontinuální linky Bottle-pack– aseptic-system v nichž se vak vytvaruje teplem a ihned naplní). Obalovým materiálem je polyethylen. Do stroje vstupuje jako granulát, z nehož se v extruderu tvaruje hadice a z ní pak láhve nebo vaky. Po naplnení se vytvaruje horní cást obalu uzavírající celek. Má to radu výhod, ale pozor na migraci cástic z obalu do lécivého prípravku.

    228. Výroba infuzí - sterilizace Ke sterilizaci infuzních roztoku se používá nasycená pára pod tlakem v autoklávech. Bežné podmínky pro vodné roztoky jsou 121°C/ 15min. Lze použít i jiné teploty a casy, ale proces musí být validován – overeno dosažení hladiny sterilizacní jistoty 10-6 nebo lepší. Protože v lahvích i vacích je vetší tlak než v autoklávu k plnení se využívá jen 80% jmenovitého objemu nádoby.

    229. Infuze – oznacování a balení Na rozdíl od ampulek injekcí, vaky prípadne láhve se pri výrobe infuzí neznací barevne (injekce mají na stonku ampule barevné kroužky). Podnikové kódy se však používají podobne jako u injekcí.

    230. 8.1.2. Použití intravenózních infuzí Infuze se uplatnují jako náhrada krve a telesných tekutin pri jejich velkých ztrátách. Slouží pro parenterální výživu (prívod sacharidu, iontu, aminokyselin, vitaminu i tuku). Osmotická terapie – odnímání vody z tkání hypertonickými roztok cukru, polyolu, mocoviny. Nekdy slouží jako vehikula do nichž se pridávají injekce. Mohou se používat jako laváže, perfúze a na perotoneální dialýzu.

    231. Použití infuzí – roztoky elektrolytu Roztoky elektrolytu jsou izoiontové, hypoiontové, hyperiontové a koncentráty pro infuze. Izoiontové roztoky jsou sestaveny tak, že obsah iontu se približuje obsahu iontu v extracelulární tekutine. Obsahují NaCl, KCl, CaCl2, MgCl2, popr. mlécna, octan nebo jablecnan sodný. Ale v extracelulární tekutine jsou i fosforecnany hydrogenuhlicitany a další soli. Protože se sráží s vápenatými a horecnatými ionty, nelze je do roztoku pridat. Tyto izoiontové roztoky jsou vlastne polyiontové a požívají se hlavne na izotonickou dehydrataci. Solutio Ringeri, Hartmani a Foxuv roztok.

    232. Použití infuzí – roztoky elektrolytu Hypoiontové roztoky (závodnovací, ledvinové stratéry) obsahují ˝ až 1/6 iontu roztoku izoziontových. Na správnou osmotickou aktivitu jsou upraveny prídavkem glukosy, fruktosy nebo sorbitolu. Mohou obsahovat i jiné ionty.

    233. Použití infuzí – roztoky elektrolytu Hyperiontové roztoky obsahují soli ve vyšší koncetraci než odpovídá extracelulární tekutine (nemyslíme velikost osmotického tlaku, ale kocentraci jednotlivých iontu). Napr. Solutionatrii chlorati isotonica (fyziologický roztok chloridu sodného) ve skutecnosti není fyziologický, protože vysoký obsah NaCl vyvolá acidosu a proto je vhodný pri metabolické alkalose. Naopak roztoky hydrogenuhlicitanu sodného, mlécnanu sodného a trometamolu se používají k zvládnutí metabolické acidosy.

    234. Jiné použití intravenózních infuzí Ringeruv roztok se používá i neparenterálne na laváže a perfúze. Lavហje oplachování velkých ran operacního pole. Perfúze je prutok tekutiny urcitým prostredím, napr. promývání ledvin urcených na transplantaci.

    235. 8.1.3. Požadavky na kvalitu infuzí Sterilita. Bakteriální endotoxiny – pyrogenita. Využitelný objem infuze z obalu. Infuzní emulze jsou homogenní. Pokud jsou v infuzi cástice, kontroluje se jejich velikost. Prášky pro infuze vyhovují zkouškám: stejnomernost dávkových jednotek, obsahová stejnomernost, nebo hmotnostní stejnomernost

    236. 8.1.4. Infundibilia – terapeutické využití Infuzní prípravky, podle složení,mají celou radu využití i bez pridání dalších lécivých látek. Cást byla již uvedena u roztoku elektrolytu.

    237. Infundibilia – roztoky sacharidu Pripravují se roztoky cukru (glukosa, fruktosa) a alkoholických cukru (sorbitol, xylitol) izotonické i hypertonické. Obvykle slouží k parenterální výžive ve smesi s dalšími infuzními roztoky. Nejcasteji se používá glukosa, jejíž roztok se po rozpuštení ve vode na injekce upraví na pH 3 až 4,5 (aby pri sterilizaci nehnedl). Fruktosa je na teplotu ješte citlivejší než glukosa. Sorbitol a xylitol jsou tepelne odolné. Hypertonicé roztoky mannitolu a sorbitolu slouží k více terapeutickým úcelum.

    238. Infundibilia – roztoky aminokyselin Slouží k parenterální výžive ve smesi se solemi, cukry a alkoholy. Používá se široká škála L- aminokyselin (D-aminokyseliny se težko absorbují a nekteré jsou zcela nevhodné): Esenciální – valin, leucin, izoleucin, fenylalanin, methionin, lyzinacetát, treonin, tryptofan. Semiesenciální – arginin, histidin. Asistující – glycin, alanin, kys.glutámová a asparágová, prolin, serin, cystin, N-acetyl-tyrozin.

    239. Infundibilia – roztoky aminokyselin Technologické potíže pri príprave infuzních roztoku – aminokyseliny se hure rozpouštejí, roztoky bývají opalizující, je nutné volit smesi s ohledem na izoelektrické body (pH). Dobre však snášejí sterilizaci teplem. Skladovat se tyto infuzní roztoky musí v chladu a temnu.

    240. Infundibilia – olejové emulze Parenterální výživa se bez oleju neobejde. Máme technologické postupy k príprave stabilních a velikostí cástic (0,1 až 1 ľm) vyhovujících emulzí. Oleje mají vysokou nutricní hodnotu a jsou zdrojem esenciálních nenasycených kyselin (linolová, linolenová, arachidonová). Emulze o/v – tvorí voda na injekci (se sorbitolem nebo glycerolem), vhodný olej (vetšinou sójový) a emulgátor (fosfatidový koncentrát z vajecných žloutku nebo sójové fosfolipidy).

    241. Infundibilia – olejové emulze Emulze se vyrábí v tlakových homogenizátorech, pritom se zahrívá (nutnost i chlazení). Emulze lze tepelne sterilizovat. Byly vyvinuty speciální, tzv.rotacní sterilizátory. Olejové parenterální emulze jsou predevším složky výživy, ale bylo zjišteno, že mohou sloužit i k targetingu – usmernování léciv do retikuloendotelového systému a do kostní drene.

    242. Infundibilia – fluorokarbonové emulze Tyto emulze mohou do tkání dorucovat kyslík (náhrada krve). Ale je to jen ve stadiu pokusu.

    243. Infundibilia – koloidní roztoky Jsou náhrady krve- objemové náhrady plasmy. Používají se tyto látky – dextrany, želatinové deriváty a hydroethylškrob. Dnes se preferuje poslední sloucenina (dextrany mohou vyvolat anafylaktický šok, jsou známé vedlejší úcinky želatiny).

    244. 8.1.5. Složená infundibilia Pri mísení infuzních a injekcních roztoku mohou vzniknout: A) smesné infuze B) smes infuzí C) smesný infuzní roztok. Ad A) – vzniká pridáním injekcního roztoku do celého objemu infuzního roztoku, nebo pridáváním injekce do hadicky infuzní soupravy.

    245. Smesná infundibilia Ad B) – simultánní aplikace nekolika infuzních roztoku pres spojovací díly infuzní soupravy (Y). Ad C) – smesný infuzní roztok vzniká spojením nekolika infuzních roztoku v míchacím vaku. Používá se napr. pri úplné parenterální výžive. Pokud máme smes elektrolytu, cukru a oleje v jednom vaku, oznacujeme to :all-in-one-bottle. Tyto tri možnosti jsou v klinické praxi casto využívány. Jen nutné velice dávat pozor na inkompatibility (fyzikální, chemické, nebo terapeutické).

    246. 8.2. Infúzním roztokum jsou blízké následující typy prípravku. Roztoky pro hemodialýzu. Roztoky pro hemofiltraci. Roztoky na peritoneální dialýzu. Antikoagulacní a konzervacní roztoky. Roztoky na konzervaci telních cástí (uchovávání orgánu). V lékopisu jsou clánky pro tyto typy prípravku.

    247. Roztoky elektrolytu blízké infuzním Solutiones ad haemodyalisi – Roztoky pro hemodialýzu – roztoky solí s koncentracemi podobnými jako v plasme, mohou obsahovat i glukosu (mají svuj clánek lékopisu). Pripravují se redením koncentrovaných roztoku vodou príslušné kvality (Aqua ad concentratas solutiones diluendas haemodialysi).

    248. Roztoky elektrolytu blízké infuzním Solutiones ad haemocolaturam haemodiacolaturam – Roztoky pro hemofiltraci a hemodiafiltraci – parenterální použití, obsahují elektrolyty v koncentraci a složení cca jako má plasma.

    249. Roztoky elektrolytu blízké infuzním Solutiones ad peritoneal dialysim – Roztoky na peritoneální dialýzu . Obsahují ionty vesložení cca jako má plasma a neco glukosy. Podávají se do brišní dutiny. Solutiones anticoagulantes et sanguinem humanum – Antikoagilacní a konzervacní roztoky pro lidskou krev. Jsou sterilní a apyrogenní. Obsahují ve vode na injekci citronan sodný, glukosu, hydrogenfosforecnan sodný.

    250. Roztoky elektrolytu blízké infuzním Solutiones ad conservationem partium corporis – Roztoky pro uchovávání orgánu. Používají se vesmes pro orgány urcené k transplantacím (uchovávání, perfúze). Jsou to sterilní vodné roztoky. Mají složení blízké intercelulárnímu, ale mohou obsahovat i cukry a pomocné látky stabilizující, izotonizující a uptavující pH.

    251. Koncentrované roztoky pro injekce a infuze Jsou to predléky - sterilní roztoky urcené k naredení, predepsaným objemem predepsané kapaliny, pro injekce a infuze. Po zredení vyhovují zkoušce na bakteriální endotoxiny nebo pyrogenitu. Jsou to vetšinou roztoky hyperiontové, které se použijí i na úpravu standardních infundibilií, tj. na zvýšení obsahu solí a dalších látek podle potreby pacienta.

    252. Prášky pro injekce nebo infuze Pevné sterilní látky dodávané v obalech v nichž se po protrepání s predepsaným objemem predepsané sterilní tekutiny ihned rozpustí na ciré roztoky prakticky prosté cástic,nebo vytvorí homogenní suspenze. Pripravují se aseptickým naplnením sterilních substancí do lahvicek, nebo lyofilizací sterilních roztoku.

    253. 8.3. Implantáty Jsou to sterilní pevné lécivé prípravky o velikosti a tvaru vhodném pro parenterální implantaci. Umožnují dlouhodobé uvolnování lécivých látek. Jsou dodávány výhradne v jednodávkových obalech. Pripravují se z mnohých polymerních materiálu. Nekteré z biodegradovatelných, když však mají uvolnovat LL více let, používají se materiály, které nejsou biologicky odbouratelné.

    254. 8.4. Další parenterália Zvláštní kapitoly predstavují krev, krevní deriváty a transfúzní prípravky (krevní plasma tekutá, sušená krevní plasma, krevní deriváty- frakce plasmy). Pro radiofarmaka ve forme parenterálií platí zvláštní požadavky na hodnocení jakosti.

    255. 8.5. Prehled hodnocení jakosti parenterálií Do skupiny obecných požadavku a kontrolních metod farmaceutické technologie patrí: Vzduchotesnost nádob. Cirost roztoku (cástice viditelné a subviditelné). Využitelný objem parenterálních prípravku. Hmotnostní a jiná stejnomernost. Požadavek sterility a bezpyrogenity, nebo zkouška na bakteriální endotoxiny.

    256. Hodnocení jakosti parenterálií Parenterália se zásadne dodávají ve vzduchotesných a zabezpecených obalech. Pri výrobe injekcí se napr.delá zkouška na probarvování a to v rámci výrobního cyklu u každé šarže. Když se umístí zatavené ampule s lécivem do barevného roztoku (napr. methylenové modri) a nádoba je v prostoru se sníženým tlakem, u špatne zatavených ampulí se obsah zabarví.

    257. Hodnocení jakosti parenterálií Cirost roztoku (cástice viditelné a subviditelné). Toto zkoušení muže mít dve cásti – jednak se hodnotí cirost pravých roztoku lékopisnou zkouškou „Zkouška cirosti“. Je zde popsána metoda prípravy série modelových zákalu. Za ciré se považují roztoky, které jsou stejné jako referencní destilovaná voda R, nebo jako použité rozpouštedlo, nebo nemají vetší opalescenci než porovnávací roztok c.I. Dále v roztoku nemají být viditelné cástice (tzv.mechanika) a cástice pod hranicí viditelnosti se hodnotí laserem nebo mikroskopicky ve dvou trídách – nad 10 a 25 ľm (jsou limity pro pocty cástic).

    258. Hodnocení jakosti parenterálií Lékopis požaduje uskutecnit zkoušku na Využitelný objem parenterálních prípravku. Jednoduše receno, z obalu jemožné odebrat a pacientu podat tolik tekutiny, kolik je uvedeno na obalu. Pri zkoušce se dodržuje teplota a ruzné podrobnejší podmínky pri odberu injekcní stríkackou.

    259. Hodnocení jakosti parenterálií Hmotnostní a jiná stejnomernost. Parenterální prípravky jsou kusové lékové formy a vetšinou jednodávkové prípravky. Podle typu se delá zkouška na hmotnostní stejnomernost (napr. prášky pro injekce), obsahovou stejnomernost (napr. parenterální suspenze v injekcích), nebo dávkovou stejnomernost (nová zkouška).

    260. Hodnocení jakosti parenterálií U všech parenterálií se uvádí požadavek sterility a bezpyrogenity, nebo zkouška na bakteriální endotoxiny. Obojí bylo uvedeno v predchozích kapitolách. Je zde jedna vyjímka pro veterinária: Zkouška na bakteriální endotoxiny nebo pyrogeny se delá pro injekce a.u.v. jen když je podávaný objem jedné dávky 15 ml a vetší a odpovídá dávce 0,2 ml nebo více na 1 kg hmotnosti zvírete.

    261. Hodnocení jakosti parenterálií Nekteré typy parenterálií vyžadují i další zkoušky (napr. na velikost cástic), jak bylo naznaceno v predchozím textu. Parenterální prípravky skutecne vyžadují pri výrobe mimorádnou peclivost a dodržování všech požadavku SVP, aby nebyl ohrožen pacient.

More Related