Obsah dějepisného vyučování, výběr dějepisného učiva, obtížnost dějepisného učiva

1. Obsah dějepisného vyučování, výběr dějepisného učiva, obtížnost dějepisného učiva Přednáška č. 5 AR 2013/2014

2. Obsah dějepisu Systém historických poznatků: • historické jevy • historická fakta • historické pojmy • jejich vzájemné vztahy ↓↓výuka soubor znalostí a dovedností

3. Zaměření obsahu dějepisu: • ovlivněno cíli a úkoly školské politiky Zdroj obsahu dějepisu: • historická věda Konkretizace obsahu dějepisu: • základní pedagogické dokumenty

4. S problematikou obsahu dějepisu souvisí: • výběr obsahu učiva • vztah světových, obecných, národních a regionálních dějin • specifičnost historických poznatků • vymezování tematických celků ( součást osnovování učiva)

5. Výběr učiva↑ disproporce mezi množstvím a náročností látky příslušného oboru a možnostmi žáků Výběr učiva → pedagogické ztvárnění vědeckého obsahu a jeho přizpůsobení požadavkům praxe Při řešení otázky výběru učiva dějepisu → dvě tendence

6. Dvě tendence při řešení otázky výběru dějepisného učiva • Není možné zvládnout vědní obsah historické vědy vzhledem k šíři a obtížnosti obsahu historie a permanentního nárůstu tohoto obsahu→ není dobré kopírovat vnitřní strukturu obsahu historické vědy byť ve zjednodušeném modelu → není únosné dodržet při osnování dějepisného učiva jeho encyklopedickou kontinuitu→ je nutné orientovat výuku na vybrané celky.

7. Z tohoto pojetí vychází: • Liberální teorie výběru učiva - neusiluje o vytvoření uceleného, i když zjednodušeného obrazu dějin. Kritériem je závažnost tématu, zájem žáků. Poskytován je prostor aktivní samostatné práci žáků, rozvoji komunikativních dovedností. • Teorie exemplárnosti – výběr nosných paradigmat ( vzorových témat) učební látky

8. 2.tendence Jejím základem je přesvědčení, že k pochopení současnosti lze dospět takovou koncepcí dějepisné výuky, která postupuje chronologicky v relativní komplexnosti i za cenu z toho plynoucích didaktických obtíží. Z tohoto pojetí vychází: • teorie základního ( kmenového) učiva • systémově strukturální teorie

9. Teorie základního ( kmenového) učiva ( na českých školách nejpopulárnější): základní učivo podpůrné učivo Teorie systémově-strukturální: snaží se o takové pojetí výběru učiva, které usiluje o co nejužší přiblížení obsahu D systému a struktuře historické vědy

10. Problematika výuky světových, obecných, národních a regionálních dějin • světové dějiny – obor, který zahrnuje celkový vývoj lidských pospolitostí • obecné dějiny – obor, který se zaměřuje na vývoj určitých geografických oblastí • národní dějiny – dějiny jednotlivých národů, případně státních celků, kterých jsou tyto národy organickou součástí ( u nás - dějiny zemí Koruny české, multietnický charakter)

11. Specifikum historických poznatků z hlediska náročnosti jejich osvojování D – poznatky z oblasti politických dějin, hospodářských dějin, sociálních dějin, z oblasti dějin státu a práva , kulturních dějiny, dějin každodennosti i poznatky z oblasti časové a prostorové orientace. U musí zajímat specifická obtížnost těchto poznatků, aby zvolil správné didaktické postupy

12. Obtížnost učiva Dle S. Julínka: • Nejobtížnější – oblast hospodářských dějin, dějin státu a práva, duchovní kultury ( zde zejména filozofické teorie a názorové koncepty) • Relativně snazší – poznatky z oblasti sociálních dějin, z dějin umění a z dějin vědy a techniky (při uplatňování názornosti a konkrétnosti) • Nejlepší výsledky má osvojování konkrétních dějových prvků (průběh událostí, biografie významných osobností), dobré výsledky jsou dosahovány i při osvojování časové a prostorové orientace Didaktické obtíže nastávají tam, kde přechází výuka z roviny popisu konkrétních historických jevů do roviny pojmové a vztahové

13. Obtížnost historických poznatků je důležitá pro: • výběr obsahu výuky • stanovení jejích cílů • volbu metod a postupů ve výuce U nesmí úroveň žáků ani podcenit ani přecenit!

14. Výzkumy zjistily, že vývoj chápání historie se zřetelem k věku žáků jde od obsahu výuky: osobnost, historický čin – událost, historický předmět – detail, konkrétnost, změny, mýticko-magické údaje, jednoduchá etická rozhodnutí k obsahu výuky: nadindividuální uspořádání společnosti, sociální dějinné vztahy, společenské a vládní formy, instituce, státní a politické souvislosti

15. Jak žákům přiblížit historické jevy? V D důležité tři cesty pro přiblížení složitých historických skutečností žákům: • elementarizace • konkretizace • personifikace

16. Schéma převažujícího charakteru historických poznatků z hlediska jejich obtížnosti, věkové přiměřenosti Základní škola • konkrétní dějepis, konkrétní myšlení, reprodukce, rekonstrukce • jedinečné a konkrétní pojmy • historická fakta, jejich řazení, hypotézy, obraz a představa, vztah mezi jevy • událost, děj, historická situace • práce s jednotlivými prameny • příčina, průběh, následek události, situace, jejich význam, aktualizace • popis, vyprávění • jednotlivé hodnoty, osobní sociální zkušenost, poučení z dějin, vciťování

17. Střední škola: • abstraktní dějepis, strukturální, tvořivé myšlení • obecné a abstraktní pojmy • pojem, soud, úsudek, výrok, logická struktura, pojmové zobecnění • historický proces, systém • řešení problému – vlastní jednoduchý výzkum, analýza, syntéza • kumulace příčin a následků, historická podmíněnost, multikausalita, transfer, kontinuita a diskontinuita, pochopení změny • úvaha, názor, životní postoj • strukturace hodnot

18. Zadání samostatné práce pro seminář: • zvolte historické téma • přečtěte si k tomuto tématu text učebnice • vyberte historická fakta, události, osobnosti, pojmy konkrétní , abstraktní, časová určení • formulujte hlavní otázky, na které chcete, aby žák na konci hodiny uměl odpovědět • napište, co očekáváte, že bude odpověď obsahovat ↓ vyberte základní poznatky, které budou tvořit strukturu výuky ( vědomosti, dovednosti, hodnoty)