Hospodářské dějiny ( a jejich odraz v ekonomických teoriích – 3MI111)

1. Hospodářské dějiny (a jejich odraz v ekonomických teoriích – 3MI111) doc. Ing. Pavel Sirůček, Ph. D. (PS) garant předmětu – KMIE FPH VŠE v Praze č. m. 343 RB, resp. 308 JM Ing. Jiří Dobrylovský, Ph. D. (JD) č. m. 346 RB, resp. 154 JM podrobný sylabus předmětu (program, literatura, zakončení atd.) + prezentace na adresehttp://nb.vse.cz/~sirucek, též viz prezentace kurzů 3MI325, 3MI327 aj. tamtéž

2. Orientační struktura přednášek (pro skupiny garanta kurzu): • 1. týden: Ekonomické teorie a dějiny (PS) • 2. týden: Vývoj kapitalismu do roku 1870 (JD) • 3. týden: Hospodářské proměny 1870 – 1914 (JD) • 4. týden: Meziválečný hospodářský vývoj a II. SV (JD) • 5. týden: Hospodářský vývoj ČR do roku 1945 (JD) • 6. týden: Svět v období 1945 – 1990 (JD) • 7. týden: Hospodářský vývoj ČR 1945 – 1989 (JD) • 8. týden: Současné trendy světové ekonomiky (JD) • 9. týden: Vývoj a podoby standardní ekonomie (PS) • 10. týden: Formování mikro- a makroekonomie (PS) • 11. týden: Alternativní přístupy k ekonomii (PS) • 12. týden: Ekonomie ve světle globalizace (PS) • 13. týden: rezerva, resp. zkouškové testy

3. Základní doporučená literatura:[1]Sirůček, P. a kol.: Hospodářské dějiny a ekonomické teorie (vývoj-současnost-výhledy). Slaný, Melandrium 2007 (s požadovanými pasážemi seznámí vyučující – též viz http://nb.vse.cz/~sirucek). Další doporučené studijní texty k hospodářským dějinám(podrobněji viz sylabus předmětu): • [2]Faltus, J., Průcha, V.: Všeobecné hospodářské dějiny 19. a 20. století. 2. vydání. Praha, Oeconomica – VŠE v Praze 2004(lze používat i nezměněná vydání 1996, 1999 a 2003). • [3] Průcha, V. a kol.: Hospodářské a sociální dějiny Československa 1918 – 1992. 1. díl.Období 1918 – 1945. Brno, Doplněk 2004 (vybrané pasáže). • [4] Půlpán, K.: Nástin českých a československých hospodářských dějin do roku 1990. I. a II. díl. Praha, Karolinum – Univerzita Karlova v Praze 1993(vybrané pasáže). • [5]Stellner, F. a kol.:Hospodářské dějiny (16. – 20. století). Praha, Oeconomica – VŠE v Praze 2006.

4. Další doporučená literatura k přehledu vývoje ekonomického myšlení(blíže viz sylabus předmětu): • [6]Brožová, D.: Malé dějiny ekonomického myšlení. 2. přepracované vydání. Praha, Oeconomica – VŠE v Praze 2007 (vybrané pasáže). • [7]Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. 3. vydání. Praha, C. H. Beck 2005 (vybrané pasáže). • [8]Sirůček, P.: Průvodce dějinami standardních ekonomických teorií. 2. aktualizované vydání. Slaný, Melandrium 2003 (vybrané pasáže) – podrobněji viz http://nb.vse.cz/~sirucek. • [9]Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. 2. vydání. Praha, VŠE v Praze 1998 (vybrané pasáže). • [10]Sojka, M., Konečný, B.: Malá encyklopedie moderní ekonomie. 5. vydání. Praha, Libri 2004 (vybrané pasáže).

5. Ukázka další doporučené literatury k hospodářským dějinám (blíže viz sylabus): • [11]Cameron, R.: Stručné ekonomické dějiny světa.Od doby kamenné po současnost. Praha, Victoria Publishing 1996. • [12] Geršlová, J., Sekanina, M.: Lexikon našich hospodářských dějin 19. a 20. století v politických a společenských souvislostech. Praha, Libri 2003. • [13]Jakubec, I., Emertová, M., Szobi, P., Šternberk, J.: Hospodářský vývoj českých zemí v období 1848-1992. Praha, Oeconomica – VŠE v Praze 2008. • [14] Landes, D. S.: Bohatství a bída národů. Praha, BB art 2004. • [15] Sborník Hospodářský a sociální vývoj Československa (1945 – 1992). Acta Oeconomica Pragensia, 1996, č. 3. Praha, VŠE v Praze 1996. • [16]Sborník Z hospodářských a sociálních dějin Československa 1918 – 1992. K 80. výročí vzniku ČSR. Acta Oeconomica Pragensia, 1998, č. 5. Praha, VŠE v Praze 1998.

6. Ukázka další doporučené literatury k dějinám ekonomických teorií, globalizaci aj.(podrobněji viz sylabus předmětu): • [17]Buchholz, T. G.: Živé myšlenky mrtvých ekonomů. Praha, Victoria Publishing 1993. • [18]Koderová, J., Sojka, M., Havel, J.: Teorie peněz. Praha, ASPI 2008. • [19] Sirůček, P.: Rozpory a perspektivy globalizace. Marathon, 2007, č. 3. http://www.valencik.cz/marathon. • [20] Sojka, M.: John Maynard Keynes a současná ekonomie. Praha, Grada Publishing 1999. • [21] Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum – Univerzita Karlova v Praze 2000. • [22] Varadzin, F., Březinová, O.: Hledání ve světě ekonomie (věda, metodologie, ekonomie). Praha, Professional Publishing 2003. • [23]Volejníková, J.: Moderní kompendium ekonomických teorií. Od antických zdrojů až po 3. tisíciletí. Praha, Profess Consulting 2005.

7. Téma: Ekonomické teorie a ekonomické dějiny (PS) • A) Ekonomika a ekonomická věda – základní pojmy a souvislosti • B) Vznik ekonomie jako vědy • C) Členění ekonomických teorií • D) Základní periodizace ekonomických dějin a ekonomického rozvojeHlavní studijní prameny: [1] – kap. 1., 14.1, 18.1;[2] – kap. 1.; [6] – kap. 0.; [7] – předmluva, shrnutí kap. 1., 2., 3., 4.; [8] – úvod, kap. 1.; [11] – kap. 1.; [22] – kap. 1., 2., 3.

8. Téma: Vznik kapitalistické hospodářské soustavy, průmyslová revoluce a období svobodné konkurence(JD) Vznik kapitalistické hospodářské soustavy v Evropě a zrod novodobého koloniálního systému Manufakturní období průmyslové výroby a průmyslová revoluce Přechod od feudálního ke kapitalistickému systému zemědělství Charakteristika kapitalismu svobodné konkurence a vznik světového hospodářství Diferenciace ekonomické úrovně evropských zemí a regionů Hospodářský vývoj na území USA od koloniálního období do války Jihu proti Severu Hlavní studijní prameny: [1] – kap. 1., 2., 3.; [2] – kap. 1., 2.; [11] – kap. 1., 2., 3., 4., 5., 6., 7., 8., 9., 10., 11.

9. Téma: Hospodářské proměnyv letech 1870 – 1914. Ekonomické kořeny a důsledky I. SV(JD) Nové jevy v kapitalistické ekonomice v letech 1870–1914 Změny v poměru hospodářskésíly velmocí Příčiny první světové války (I. SV) a její mocenskopolitické a ekonomické důsledky Hlavní studijní prameny: [1] – kap. 4., 5.; [2] – kap. 3., 4.; [11] – kap. 8., 9., 10., 11., 12., 13.

10. Téma: Hospodářský vývoj v meziválečném období a za druhé světové války. Specifika sovětské ekonomiky (JD) Charakteristika vývoje světového hospodářství a ekonomiky hlavních kapitalistických zemí v meziválečném období Etapy a základní rysy vývoje sovětské ekonomiky v letech 1917–1941 Válečná ekonomika Německa, Velké Británie, USA a SSSR Hlavní studijní prameny: [1] – kap. 4.,5.,6.,8.; [2] – kap. 4., 6.; [11] – kap. 13., 14.

11. Téma: Etapy a základní rysy hospodářského vývoje na území Československa v letech 1848 – 1945 (JD) Hospodářský vývoj českých zemí v letech 1848– 1918 Problémy československého hospodářství v období formování nového státu (1918–1923) Hospodářské dědictví po habsburské monarchii Základní rysy vývoje československého hospodářství v letech 1924–1938 Projevy a důsledky světové krize třicátých let v ČSR Charakteristika válečné ekonomiky za druhé světové války Státní zásahy do hospodářství Včlenění Československa do německého „velkoprostorového hospodářství“ Projevymilitarizace, exploatace a germanizace československé ekonomiky Hlavní studijní prameny: [1] – kap. 4., 7., 8.; [2] – kap. 5., 7.; [3] – kap. 1., 3., 4.; [4] – kap. 4., 5., 6.; [16] – s. 66 – 86.

12. Téma: Mocenskopolitické a ekonomické důsledky II. SV. Charakteristika hospodářského vývoje vyspělých tržních ekonomik a integrační proces v Evropě do roku 1990 (JD) Mocenskopolitické a hospodářské důsledky druhé světové války (II.SV) Ekonomický obsah lidově demokratických revolucí (1944–1948) Poválečná obnova hospodářství v Evropě Hospodářský vývoj vyspělých tržních ekonomik v letech 1950–1973 Hospodářský vývoj vyspělých tržních ekonomik v letech 1973–1990 Krize v letech 1973– 1975 a 1979– 1982 a jejich odraz ve světovém hospodářství Integrační proces v západní Evropě po druhé světové válce do roku 1992 Dynamika růstu, cyklické výkyvy a strukturální tendence v ekonomice vyspělých tržních ekonomik po druhé světové válce do roku 1990 Vliv vědeckotechnického pokroku na hospodářský růst Změny v poměru ekonomické síly velmocí v poválečném období Hlavní studijní prameny: [1] – kap. 8., 9., 11., 13.; [2] – kap. 7., 8.; [11] – kap. 15., 16.

13. Téma: Etapy a základní rysy hospodářského vývoje Československa v letech 1945 – 1989 (JD) Základní rysy hospodářského vývoje Československa v letech 1945–1948 Cíle avýsledky prvního pětiletého plánu Změny hospodářské politiky v Československu v letech 1953– 1955 a další vývoj hospodářství do roku 1970 Etapy a základní rysy hospodářského vývoje Československa v letech 1971–1989 Hlavní studijní prameny: [1] – kap. 11., 12., 13.; [2] – kap. 10., 11.; [4] – kap. 7., 8., 9., 10.; [15] – s. 9 – 14, s. 107 – 149; [16] – s. 101 – 128.

14. Téma: Nástin hospodářských problémů Čínské lidové republiky a rozvojových zemí od druhé světové války do roku 1990 (JD) Rozpad koloniální soustavy po druhé světové válce Charakteristické rysy ekonomikrozvojových zemí v době získání nezávislosti Hlavní hospodářské problémy rozvojových zemí a jejich regionální diferenciace v letech 1950–1990 Hospodářský vývoj Čínské lidové republiky v letech 1949–1990 Nástup k reformám po roce 1978 Hlavní studijní prameny: [1] – kap. 10., 11., 13.; [2] – kap. 9., 10.; [11] – kap. 15., 16.

15. Téma:Kořeny, vývoj a podoby moderní ekonomie „hlavních proudů“ (PS) • A) Počátky ekonomické analýzy • B) Klasická škola politické ekonomie • C) Vznik a etapizace neoklasické ekonomie • D) Keynesovská revoluce • E) Velká neoklasická syntéza a moderní ekonomie „hlavních proudů“Hlavní studijní prameny: [1] – kap. 14., 15.1, 16.1, 16.2, 17.3; [6] – kap. 1., 2., 3., 4., 7., 15., 16.; [7] – shrnutí kap. 1., 2., 3., 4., 8., 16.; [8] – kap. 1.; [9] – úvod, kap. 1., 2., 4., 6., 7., 9.; [10] – kap. 24.1., 24.2., 24.4., 24.5.

16. Téma: Formování, vývoja aktuální problémy standardní mikro- a makroekonomie (PS) • A) Charakteristika neoklasické ekonomie • B) Hlavní koncepce neoklasického systému a jejich moderní podoby • C) Aktuální stav, problémy a perspektivy standardní mikroekonomické teorie ve světle globalizace • D) Charakteristika a podoby keynesovské ekonomie • E) Neoklasická makroekonomie, antikeynesovská revoluce a neokonzervativní koncepce • F) Aktuální stav, problémy a perspektivy standardní makroekonomické teorie ve světle globalizace Hlavní studijní prameny: [1] – kap. 15.2, 15.3, 15.4, 15.5, 16.1, 16.2, 16.3, 17.1, 17.2, 17.3;[6] – kap. 7., 8., 9., 10., 11., 13., 15., 16., 18., 19., 20., 21., 22.; [7] – shrnutí kap. 8., 9., 10., 12., 16., 17., 18., 19.; [8] – kap. 2., 3.; [9] – kap. 4., 5., 6., 7., 9., 10., 11., 12., 13.; [10] – kap. 24.4., 24.5., 24.6.;[18] – kap. 1., 2., 4., 6. – 11.

17. Téma: Alternativní přístupy k ekonomickým teoriím(PS) • A) Standardní a alternativní přístupy • B) Německá historická škola a hledání metody • C) Rakouská a neorakouská ekonomie • D) Institucionální ekonomie • E) Marxistická politická ekonomie • F) Teorie J. A. Schumpetera a dlouhé vlny • G) Další přístupy mimo „hlavní proudy“ Hlavní studijní prameny: [1] – kap. 17.4, 18.1, 18.2, 18.3, 18.4, 19.1; [6] – kap. 5., 6., 9., 12., 13., 17.; [7] – shrnutí kap. 5., 6., 7., 11., 14.; [9] – úvod, kap. 3., 8., 15., 16., 19.; [10] – kap. 24.3., 24.7.

18. Téma: Perspektivy ekonomické vědy ve světle globalizace (PS) • A) Rozměry a rozpory soudobé globalizace • B) Globální problémy a jejich řešení • C) Tradiční a „nové“ přístupy k růstu • D) Ekonomický model člověka • E) Hledání nových základů ekonomie • F) Perspektivy globalizace a udržitelná budoucnost Hlavní studijní prameny: [1] – kap. 15.5, 17.4, 19.1, 19.2, 19.3;[7] – kap. 16.4., 16.6.6.; [19]; další doporučená literatura viz sylabus předmětu, resp. přednášky, též viz http://www.valencik.cz/marathon

19. ZKOUŠKOVÉ OKRUHY K ČÁSTI HOSPODÁŘSKÉ DĚJINY: • 1. Hospodářská a sociální změna v období přechodu od feudalismu k ranému kapitalismu (do konce 18. století). • 2. Fenomén industrializace (průmyslová revoluce, agrární revoluce, demografická revoluce, revoluce v infrastruktuře). • 3. Období hospodářského liberalismu (charakteristika kapitalismu volné soutěže, koloniální expanze, základní rysy hospodářského vývoje čelných států světa). • 4. Od zformování systému organizovaného kapitalismu k první světové válce (vznik světového hospodářství, základní rysy hospodářského vývoje evropských velmocí a USA). • 5. Hospodářský vývoj českých zemí do roku 1918. • 6. První světová válka, její příčiny, nastolení válečných ekonomik, mocensko politické a ekonomické důsledky). • 7. „Zlatá“ léta vývoje světového hospodářství 1918–29 (odlišnosti vývoje kapitalistických velmocí). • 8. Světová hospodářská krize přelomu 20. a 30. let (příčiny, způsoby překonávání, důsledky, ekonomický vývoj hlavních kapitalistických mocností do počátku druhé světové války, nástup ekonomické militarizace). • 9. Vznik a vývoj sovětské centrálně plánované ekonomiky (do vstupu Sovětského svazu do války). • 10. Formování ekonomiky nezávislého československého státu a jeho sociálně reformní opatření, hospodářský vývoj Československa do nástupu světové hospodářské krize. • 11. Hospodářské problémy Československa v období světové hospodářské krize, státně intervencionistická opatření a jejich efektivita.

20. 12. Charakteristika válečných ekonomik velmocí v letech 1939–45. • 13. Dopady mnichovského diktátu na hospodářství tzv. druhé republiky, nacistická okupace českých zemí a jejich včlenění do německého „velkoprostorového hospodářství“ (militarizace, exploatace a germanizace). • 14. Důsledky druhé světové války, poválečná obnova v podmínkách bipolarizace světa (1945–49). • 15. Hospodářsko sociální vývoj Československa v periodě limitované demokracie 1945–48/49. • 16. Hospodářský vývoj vyspělých tržních ekonomik v letech 1950–73. Změny v poměru ekonomické síly velmocí. • 17. Vývoj vyspělých tržních ekonomik od první ropné krize do konce studené války (dynamika růstu, vědeckotechnický pokrok, cyklické výkyvy a strukturální tendence). • 18. Integrační procesy v západní Evropě po druhé světové válce do současnosti. • 19. Sovětský svaz a jeho satelité 1949–90 (hospodářský vývoj SSSR a tzv. socialistická integrace). • 20. Čínské sociálně ekonomické experimenty (1949–do současnosti) • 21. Soumrak kolonialismu a hospodářsko sociální přeměny tzv. třetího světa. • 22. Instalace centrálně plánované ekonomiky v Československu a její vývoj do nástupu „Pražského jara“ (tzv. generální linie budování socialismu a její realizace, reformní pokusy 50. a 60. let). • 23. Hospodářský vývoj Československa od nástupu „normalizace“ do „sametové revoluce“ (1969–89/90). • 24. Cesty české (československé) hospodářské transformace. • 25. Hospodářské problémy současného světa a hlavní vývojové tendence (1990–do současnosti).

21. ZKOUŠKOVÉ OKRUHY K ČÁSTI DĚJINY EKONOMICKÝCH TEORIÍ: • 1. Obecná charakteristika ekonomického myšlení starověku a středověku. • 2. Obecná charakteristika merkantilismu. • 3. Obecná charakteristika klasické školy politické ekonomie. • 4. Obecná charakteristika neoklasické ekonomie. • 5. Etapizace a školy neoklasické ekonomie. • 6. Obecná charakteristika keynesovské ekonomie. • 7. Vývoj a podoby keynesovství. • 8. Hlavní směry neokonzervativní ekonomie. • 9. Formování a problémy soudobé mikroekonomie. • 10. Formování a problémy soudobé makroekonomie. • 11. Obecná charakteristika historizujících přístupů v ekonomii. • 12. Obecná charakteristika institucionalizujících přístupů v ekonomii. • 13. Obecná charakteristika liberálních přístupů v ekonomii. • 14. Obecná charakteristika socialistických přístupů v ekonomii. • 15. Obecná charakteristika soudobé globalizace.

22. KONKRETIZACE UKONČENÍ(podrobněji viz sylabus předmětu): zkouška písemná část(cca 60 % celkového hodnocení) zkouškový test vždy obsahuje: jednu otázkutypu volné odpovědi zproblematiky hospodářských dějin (viz seznam otázek)s hodnocením 0 –40 bodů dvěkvizové otázky z problematikyhospodářských dějin(viz seznam otázek zde, resp. ukázku typových kvizů v sylabu kurzu na http://nb.vse.cz/~sirucek), vždy s pěti nabídkami odpovědí a jedinou správnou možností, s hodnocením 0 (při nesprávně označené odpovědi) nebo 10 bodů (při správně označené odpovědi) u každé otázky čtyřikvizové otázky z problematiky dějin ekonomických teorií (viz seznam okruhů zde, resp. ukázku typových kvizů v sylabu kurzu na http://nb.vse.cz/~sirucek), vždy s pěti nabídkami odpovědí a jedinou správnou možností, s hodnocením 0 (při nesprávně označené odpovědi) nebo 10 bodů (při správně označené odpovědi)u každé otázky Zkouškový test – maximum 100 bodů, časový limit 40 minut, hodnocení odpovídá klasifikační stupnici podle akreditace (zde % odpovídají dosaženým bodům)

23. ústní část(cca 40 % celkového hodnocení) ústní přezkoušení probíhá pouze u studentů, kteří požadují zlepšení výsledku dosaženého v písemné části zkoušky– v tomto případěobdržíjednu otázkuz oblasti hospodářských dějin nebo dějin ekonomických teorií (viz seznam otázek, resp. okruhů, zde okruh = otázka) a po přípravě odpovídají vždy s hodnocením 0 – 40 bodů Ústní částí lze získat, resp.ztratit maximálně 40 bodů (zde body odpovídají %) Aktuální informace (včetně termínů zkoušek a dalších pokynů) na adrese http://mie.vse.cz

24. 3MI111 – prezentace k přednáškám (část dějiny ekonomických teorií)pro skupiny garanta předmětu, též viz prezentace k dalším kurzům na http://nb.vse.cz/~sirucek

25. ekonomické aktivity (hospodaření) cíl: vyšší míra uspokojení potřeb • ekonomické aktivity + ekonomické instituce + „příroda“ aj. = ekonomika(národní hospodářství) • ekonomika jako důležitý rozměr společenského života, vydělovaný pomocí abstrakce • ekonomické myšlení (vědomí) • individuální a společenské • přirozené a kvalifikované • ekonomická věda(ekonomie)jako nejvyšší forma ekonomického vědomíHD I/1

26. ekonomie – etymologicky z řečtiny, podle spisu filosofa Xenofóna (430–355 př.n.l.) „Oikonomikos“ (pravidla rozumného vedení starořecké domácnosti) • moderní ekonomická věda zahrnuje řadu ekonomických disciplín • obecné • podnikohospodářské a odvětvové • aplikované a mezní aj. • zde ekonomie ve smyslu její teoretické složky – obecné ekonomie (obecné ekonomické teorie, politické ekonomie aj.), tj. ekonomických teoriíHD I/2

27. vznik ekonomie jako vědy–teprve v 17. – 18. století s rozvojem kapitalismu vzniká „společenská objednávka“ (dříve nižší stupeň ekonomického myšlení – ekonomické názory rozvíjeny v rámci filosofie) • 1776 –„Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“ (A. Smith) • 1755 – „Esej o povaze obchodu“ (R. Cantillon) • 1662 – „Rozprava o daních a poplatcích“ (W. Petty) • specializace a vyčleňování ekonomických disciplín cca od druhé poloviny 19. století • 1848 – „Zásady politické ekonomie“ (J. S. Mill) • různé vymezení předmětu i označení a názvy • politická ekonomie • politická aritmetika • economics(ekonomie) • 1890 – „Zásady ekonomie“ (A. Marshall) • národní hospodářství apod. HD I/3

28. dějiny ekonomického myšlení (teorií, doktrín, analýzy apod.) jako přehled vývoje teoretického ekonomického myšlení – tj. přehled vzniku, vývoje a zániku ekonomických škol, směrů a proudů • školy ekonomického myšlení • kolem ústřední postavy, instituce (katedry apod.) • různé filosofické, světonázorové, ideologické aj. zakotvení • různé metodologické instrumentarium (odlišné metody) • různé předpoklady, formulují příslušný kategoriální a pojmový aparát, teorie a zákony (resp. paradigmata) • odlišná doporučení pro hospodářskou politiku • navazují na určitou tradici, tuto rozvíjejí a ně navazují další ekonomické školy atd.HD I/4

29. ekonomické školy, směry a proudy existují vedle sebe (konkurence doktrín), navazují na sebe (střídání doktrín), možné „návraty“ (neo- ...) aj. • jedno z vysvětlení souběžné existence různých názorů, jejich vývoje, střídání apod. pomocí teorie paradigmat • 1962 – „Struktura vědeckých revolucí“ (T. S. Kuhn) • vývoj věd (zejména přírodních) ve skocích • střídání paradigmat (jako dominantních myšlenkových vzorců, „mantinelů“ vědy) pomocí vědeckých revolucí • období evoluce (zdokonalování) a revolučních proměn (např. marginalistická revoluce, keynesovská revoluce či monetaristická kontrarevoluce apod.) • různé interpretace paradigmatu v ekonomii (základní ekonomické paradigma, neoklasické a keynesovské paradigma aj.) HD I/5

30. různá členění ekonomických teorií • standardní ekonomie jako různé podoby ekonomie neoklasické a keynesovské (tzv. ekonomie „hlavních proudů“, ortodoxní) a nestandardní (alternativní) přístupy mimo „hlavní proud (y)“ • individualistické versus kolektivistické přístupy • axiomatické a „babylónské“ konstrukce • abstraktně-deduktivní (formálně-logické) a empiricko-induktivní (resp. sociálně-ekonomické) směry • matematické a nematematické (verbální) koncepce • pozitivní a normativní ekonomie • mikroekonomiea makroekonomieapod. • metodologické problémy ekonomických teorií • v užším smyslu: konstrukce teorií (axiomaticky apod.), verifikace pravdivosti, včetně předpokladů (metodologický pozitivismus, realismus aj.), používané metody (abstrakce, dedukce, indukce aj.) • v širším smyslu: co je „za“ teorií (různé představy o fungování ekonomiky a společnosti, různé světonázorové vidění, odlišné filosofie, politické ideologie aj.) apod. HD I/6

31. vývoj ekonomického myšlení jako důsledek měnících se podmínek sociálně-ekonomického vývoje • důsledek vývoje lidského poznání • důsledek rozvoje procesů hospodaření • ekonomické myšlení jakoodrazkonkrétních hospodářských poměrů, úkolů doby(společenská „objednávka“) aj. • různé periodizace ekonomických dějin • rozdělení historie lidstva: pravěk, starověk, středověk, novověk, doba nejnovější • význam technologických změn, resp. revolucí: první průmyslová revoluce (Anglie cca 1760 – 1830), druhá (technickovědecká) revoluce(cca 1873 – I. SV), třetí (vědeckotechnická) revolucecca od II. SV s různými etapami (včetně revoluce informační apod.)HD I/7

32. podle dominantních aktivit: společnost předindustriální (zemědělství), industriální(průmysl) a postindustriální (služby) – R. Aron, D. Bell, A. Toffler aj. • obdobně: agrární etapa (zemědělská společnost „první vlny“), industriální etapa (průmyslová společnost „druhé vlny“) a „superindustriální“ etapa (např. informační společnost „třetí vlny“) – A. Toffler • stadia ekonomického růstu (podle HDP na obyvatele, míry úspor apod.): tradiční společnost, předpoklady vzestupu, vzestup (start), dosahování zralosti, období masové nadspotřeby – W. W. Rostow • podle úrovně výrobních sil a výrobních (resp. vlastnických) vztahů: prvobytně-pospolná, otrokářská, feudální, kapitalistická a komunistická (resp. socialistická) formace – K. H. Marx, F. Engels • kapitalismusmanufakturní a průmyslový • průmyslový kapitalismus volné soutěže (svobodné konkurence) a kapitalismus monopolní (imperialismus) • státně-monopolní kapitalismus, globalizace a postkapitalismus (tzv. ultraimperialismus) apod. HD I/8

33. různé metody a přístupy studia ekonomického rozvoje, resp. jeho nerovnoměrností („proč jsou některé země chudé a jiné bohaté?“) – např. historická metoda, modernistický versus tradicionalistický přístup apod. • vymezení rozvinutostia zaostalosti (HDP na hlavu, další ukazatele ekonomického rozvoje aj.) • ekonomický růst, rozvoj a pokrok a jejich základní determinanty(zdroje, populace, technologie, společenské instituce aj.) • logistická křivka ekonomického růstu • „S“ křivka s dvěma fázemi (zrychlený a zpomalený růst, na vrcholu asymptotické přiblížení horizontále), využití k ilustraci přírodních i sociálních jevů • např. „vlny“ evropského růstu, růstu evropské populace, dopady na rozvoj či stagnaci ekonomik, objevy, tvořivost aj. – R. Cameron HD I/9

34. ekonomické myšlení starověku (zejména Řecka) v rámci racionální filosofie (etický rozměr a morální soudy, význam zemědělství, kritika zbožně-peněžních vztahů – např. lichvy, obchodu, obhajoba stávajícího společenského uspořádání) • Xenofón (430–355 př.n.l.), Platon (427–347 př.n.l), Aristoteles (384–322 př.n.l.) • naznačeny základní ekonomické kategorie a problémy, resp. přístupy individualistické a kolektivistické • ekonomické myšlení středověkupodřízeno náboženské křesťanské filosofii (katolická doktrína v západní Evropě) • ekonomické otázky řešeny v rámci scholastiky jako univerzální a kosmopolitní soustavy etiky a filosofie • mnišské řády (františkáni, dominikáni aj.) jako nositelé vzdělanosti, mniši také jako první „ekonomové“ • Tomáš Akvinský (1225–74) HD IX/1

35. od 15. století postupná emancipace od církevních dogmat a přechod ke světským učením, význam kulturní, resp. vědecké revoluce(M. Koperník, J. Kepler, G. Galilei, I. Newton, R. Descartes, F. Bacon, N. Machiavelli, T. Hobbes aj.) • merkantilismus jako první pokus o teoretický odraz kapitalismu, světské učení a hospodářská politika států v době cca 15. – 18. století • období vzniku centralizovaných absolutistických států na národním principu, zámořských objevů, koloniálních expanzí, přesunu těžiště vývoje do měst, rozvoje manufaktur, změn sociální struktury apod. • odráží zájmy panovníka (potřeba peněz) a rodícího se obchodního kapitálu (finanční domy, obchodní společnosti atd.) • zvětšování národního bohatství ( = množství peněz v zemi, naplněnost státní pokladny) zejména pomocí zahraničního obchodu • zaměření na praktické otázky a hospodářsko-politická opatření na hromadění peněz ( = drahých kovů) v zemi, důraz na obchod • doktrína aktivní peněžní, resp. obchodní bilance • ekonomický nacionalismus, úloha silného státu v ekonomice (regulace pohybu peněz i zboží, podpora vývozu apod.) • raný a rozvinutý merkantilismus • T. Mun (1571–1641), J. B. Colbert (1619–83) aj.HD IX/2

36. definitivní vznik ekonomie jako vědy spojen s klasickou školou politické ekonomie • zkoumání vzniku, zdrojů a růstu společenského bohatství pocházejícího z přírody a výroby (význam práce), závisejícího na vybavenosti výrobními faktory a jejich kombinaci (dělbě práce) a rozdělování produktu (na renty, zisky, úroky, mzdy aj.) mezi společenské třídy • ekonomika řízena objektivními zákony – idea přirozeného řádu, práv a zákonů • sympatie s kapitalismem, sledování vlastního zájmu a svoboda ekonomické aktivity přináší výhody všem („neviditelná ruka trhu“ – A. Smith), hospodářský liberalismus uvnitř („minimální stát“ – „laissez faire, laises passer“) i navenek („free trade“) • makroekonomický přístup, orientace na nabídku (analýza nákladů – např. práce) a dlouhé období, úloha dělby práce, včetně mezinárodní – teorie absolutních (A. Smith), resp., komparativních (D. Ricardo) výhod, úvahy o perspektivách kapitalismu (vize stagnace), rozpracování různých teorií (hodnoty, peněz, rozdělování, populace aj.), dobová podmíněnost (A. Smith jako „klasik“ manufakturního období, D. Ricardo jako „klasik“ první průmyslové revoluce) HD IX/3

37. různá členění a etapizace klasické školy politické ekonomie, odlišné názory na začlenění a význam ekonomů • doba trvání cca 1662 – 1871 • anglická a francouzská větev • „zlatý věk“ cca 60. léta 17. století – cca 1830 W. Petty (1623–87), A. Smith (1723–90), D. Ricardo (1772–1823) • ekonomie prvních dvou třetin 19. století (poklasická ekonomie, „millovská“ aj.) – J. S. Mill (1806–73) aj. • Anglie: W. Petty (1662 – „Rozprava o daních a poplatcích“), A. Smith (1776 – „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“), D. Ricardo (1817 – „Zásady politické ekonomie a zdanění“), J. S. Mill (1848 – „Zásady politické ekonomie“) • Francie: škola fyziokratů – F. Quesnay (1758 – „Ekonomická tabulka“) • předchůdci neoklasické ekonomie: N. W. Senior (1790–1864), T. R. Malthus (1766–1834), J. B. Say (1767–1832), J. S. Mill (1806–73) aj. • cca 1871 – nástup marginalistů („marginalistická revoluce“– školy předkeynesovské neoklasiky) HD IX/4

38. neoklasická ekonomie (neoklasicismus, marginalismus) jako dominantní složka standardní ekonomické teorie • etapizace neoklasiky • předkeynesovská neoklasika („tradiční“, formativní období) cca 1871 – I., resp. II. SV • neoklasika v době dominance keynesovství cca II. SV – 60., resp. 70. léta 20. století • neokonzervativní ekonomie a moderní podoby neoklasiky (monetarismus, nová klasická ekonomie aj.) od cca 70. – 80. let 20. století • transformační proměnyneoklasiky • přeměna klasické školy v neoklasickou (přechod k mikroekonomické analýze, statice apod.) • soupeření s keynesovstvím (vznik neoklasické makroekonomie, dynamické aspekty apod.) • tradiční neoklasický teoretický systém a jeho moderní podoby („postkeynesovská“ neoklasika) • určování cen podle poptávky a nabídky • teorie rozdělování podle mezních produktivit faktorů • idea harmoničnosti ekonomického systému v duchu liberální ideologie HD IX/5

39. předchůdci neoklasiky • A. A. Cournot (1801–77), J. H. Thünen (1783–50), H. H. Gossen (1810–58), J. B. Say, N. W. Senior, J. S. Mill aj. • „marginalistická revoluce“ jako postupný nástup • 1871 – „Teorie politické ekonomie“ (W. S. Jevons) • 1871 – „Základy národohospodářské nauky“ (C. Menger) • 1874 – „Základy čisté politické ekonomie“ (L. M. E. Walras) • 1890 – „Zásady ekonomie“ (A. Marshall) • předkeynesovská neoklasika (formativní období) • W. S. Jevons (1835–82) • cambridgeská škola: A. Marshall (1842–1924), A. C. Pigou (1877–1959), J. M. Keynes (1883–1946) • lausannská škola (matematická, škola celkové rovnováhy): L. M. E. Walras (1834–1910), V. Pareto (1848–1923), později J. R. Hicks (1904–89) aj. • marginalismus v USA: J. B. Clark (1847–1938), I. Fisher (1867–1947) • rakouská škola (specifická rakouská tradice): C. Menger (1840–1921), E. Böhm-Bawerk (1851–1919), F. Wieser (1851–1926), později mladší generace („neorakušané“): L. E. Mises (1881–1973), F. A. Hayek (1899–1992), M. N. Rothbard (1926–95) aj. • švédská škola (specifickáskandinávská tradice): J. G. K. Wicksell (1851–1926), G. K. Cassel (1866–1945), mladší generace: G. K. Myrdal (1898–1987), B. G. Ohlin (1899–1979) aj. HDIX/6

40. keynesovská revoluceJ. M. Keynes (1883–1946) – „Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz“ (1936) • vznik, formování a diferenciace keynesovské ekonomie (neo- versus postkeynesovství), neokeynesovství jako druhý hlavní proud economics a jeho dominance po II. SV • 50. – 60. léta 20. století: sbližování hlavních směrů – vznik tzv. velké neoklasické syntézy (neoklasická MIE + neokeynesovská MAE) • J. R. Hicks (1904–89), A. H. Hansen (1887–1975), F. Modigliani (1918–2003), P. A. Samuelson (nar. 1915), J. E. Meade (1907–95), J. Tobin (1918–2002), R. M. Solow (nar. 1924) aj. • vznik neoklasické makroekonomie po II. SV (neoklasické teorie růstu – R. M. Solow (nar. 1924), nová kvantitativní teorie peněz – M. Friedman (1912–2006), postupná neoklasická renesance • 70. – 80. léta 20. století:krize teorie i praxe neokeynesovství, rozpad syntézy, nástup a dominance neokonzervativní ekonomie (chicagská, monetaristická, antikeynesovská „kontrarevoluce“) • monetarismus a ekonomie chicagské školyM. Friedman (1912–2006) • nová klasická makroekonomie (škola racionálních očekávání) R. E. Lucas (nar. 1937), R. J. Barro (nar. 1944) • ekonomie strany nabídkyA. B. Laffer (nar. 1941) • škola veřejné volby J. M. Buchanan (nar. 1919) • cca od 90. let 20. století: rozpolcenost zejména standardní makroekonomie (hledání nového výchozího modelu), snahy o sbližování a nový konsensus, hledání nových směrů a východisek • nová keynesovská ekonomie, nová institucionální ekonomie, moderní podoby neokonzervativní (resp. neoklasické) ekonomie – např. teorie reálných ekonomických cyklů apod.HD IX/7

41. neoklasická ekonomie • představa dostatečné vnitřní stability soukromého sektoru, resp. tržní ekonomiky (automatická obnova rovnováhy při plném využití zdrojů, úloha „neviditelné ruky trhu") – ekonomický liberalismus • mikroekonomická orientace (metodologický individualismus), analýza rozhodovacích procesů mikroekonomických subjektů (subjektivismus, racionalita ekonomického modelu člověka – jediná motivace všech subjektů v podobě maximalizace užitku ze spotřeby) • rovnovážný přístup (metodologie, resp. aparát dílčí „marshalovské“ rovnováhy a celkové „walrasovské“ ekonomické rovnováhy) • statický charakter analýzy (komparativní statika, logický čas) • „scientizace“ ekonomie (marginalismus, matematizace, optimalizace, modelování – preference abstraktně-deduktivních metod) • pozitivní anglosaská economics („vzácnostní“ definice economics, princip vyrovnání mezních veličin jako kritérium efektivní alokace) • předpoklad dokonalé konkurence, logika Sayova zákona trhů • ideologická funkce, obhajoba kapitalismu, svoboda ve spotřebě • problematická místa neoklasického systému (striktně ekonomické pojetí člověka, další nerealistické předpoklady, ekonomie jako věda formálně-logická, individualismus, statičnost, ahistoričnost, vysoký stupeň formalizace, axiomatizace, resp. matematizace, kvantitativní charakter analýzy, abstrakce od neekonomického prostředí – např. institucí, exogenní charakter technologických změn aj.) HDX/1

42. teoretický systém neoklasické ekonomie • teorie mezního užitku (kardinalistická a ordinalistická verze), tzv. Gossenovy zákony, teorie indiference (aparát indiferenční analýzy) jako základ moderního zkoumání strany poptávky (modely spotřebitelského chování) • teorie mezní produktivity jako základ moderní analýzy strany nabídky („oceňování“ výrobních faktorů, rozhodování firmy, teorie produkčních funkcí, izokvantová analýza, neoklasické koncepce ekonomického růstu), zákon klesajících výnosů, substituce faktorů a dokonalá konkurence • teorie dílčí ekonomické rovnováhy, poptávkově-nabídková analýza, princip klesající poptávky (klesající MU) a rostoucí nabídky (rostoucí MC) • teorie celkové (všeobecné) ekonomické rovnováhy, soustavy bilančních rovnic a matematická ekonomie (ekonometrie, operační výzkum apod.) • ekonomie blahobytu jako normativní součást neoklasiky, koncepce tržních selhání (externality, veřejné statky atd.) • kvantitativní teorie peněz, neutralita peněz, „stará“ (Fisherova transakční a cambridgeská důchodová verze) a „nová“ verze (např. Friedmanova) • teorie nedokonalé konkurence, rozpracování teorie firmy pro různé tržní struktury pomocí analýzy příjmů a nákladů • tzv. alternativní koncepce (resp. cíle) firmy, manažerské a behavioristické modely (maximalizace obratu apod.) • moderní směry standardní mikroekonomické analýzy (propracování teorie spotřebitele a firmy, rozhodování za rizika, směry nového institucionalismu aj.), „formalistická revoluce“, metodologie celkové rovnováhy • makroekonomická nadstavba, neoklasické teorie ekonomického růstu, „nová“ kvantitativní teorie peněz, moderní neoklasické koncepce v rámci třetí vývojové etapy (neokonzervativní ekonomie) HDX/2

43. transformací „marshallovské“ ekonomie v období cca 1900 – 1950 položeny základy moderní standardní MIE analýzy • tzv. formalistická revoluce (cca od poloviny 30. let 20. století především v USA) – nové metody moderní MIE • precizace stávajících koncepcí a jejich rozpracování do moderních podob (formalizace, axiomatizace, důraz na metodologii celkové rovnováhy apod.) –P. A. Samuelson (nar. 1915), J. R. Hicks (1904–89) aj. • rozšiřování působnosti MIE analýzy– G. S. Becker (nar. 1930), směry nového institucionalismu, „kontraktační teorie“ apod. • hlavní směry rozpracování standardní MIE po II. SV: • moderní analýza poptávky a nabídky (teorie spotřebitele a firmy na různých trzích) • matematická ekonomie a ekonometrie • rozpracování modelů celkové rovnováhy • koncepce tržních selhání (teorie externalit, veřejných aj. statků apod.) • nové směry v analýze nedokonalé konkurence (aplikace teorie her atd.) • rozhodování v situacích rizika (teorie očekávaného užitku apod.) • teorie nedokonalých a asymetrických informací • zohlednění prostorové dimenze (teorie lokalizace, prostorová ekonomie atd.) • zohlednění prostředí (institucionálního rámce), různé směry nového institucionalismu („kontraktační teorie“ typu teorie dobývání renty, vlastnických práv, transakčních nákladů, ekonomických agentů, teorie veřejné volby aj.) • formy moderní MIE odlišné od tradiční (předkeynesovské) neoklasiky, ale stejná východiska a principy (přílišná matematizace, odtržení od reality, přerušení komunikace mezi ekonomy, ekonomická imperialita aj.)HDX/3

44. keynesovská ekonomie • představa nedostatečné vnitřní stability tržní ekonomiky (automatická obnova rovnováhy při neúplném využití zdrojů, např. práce) – ekonomický intervencionismus (doplnění „neviditelné ruky“ trhu „viditelnou pěstí“ vlády) • poptávkové omezení systému (plánované výdaje = AD, především na investice, jsou nedostatečné ke generování důchodu při plném využití zdrojů) • MAE orientace s využitím příjmově-výdajového přístupu (příjmy se automaticky nemění na výdaje – přeměna S v I) • ne-neutralita peněz (změny nominálního množství peněz mají také reálné dopady) • nepružnosti mezd a cen (existence bariér pro „vyčišťování“ trhů při plném využití zdrojů, rigidity, „tření“ na trzích) • dichotomie keynesovské ekonomie • standardní neokeynesovství a alternativní postkeynesovství • neokeynesovství hlavního proudu v rámci tzv. velké neoklasické syntézy (model s linií 45 stupňů, IS-LM analýza) • nová keynesovská ekonomie (MIE zdůvodnění nepružností mezd a cen a jejich MAE důsledků) HDX/4

45. dominance neokeynesovské ekonomie (především tzv. velké neoklasické syntézy) i HP praxe cca ve 40. – 60. letech 20. století • rozpracování neoklasické mikroekonomie také v rámci neokeynesovství(P. A. Samuelson (nar. 1915) aj.) • vznik neoklasické MAE nadstavby po II. SV (po linii teorií růstu –R. M. Solow (nar. 1924) a „nové“ kvantitativní teorie peněz –M. Friedman (1912–2006)), procesy „neoklasické renesance“ • krize teorie a praxe neokeynesovství cca v 70. – 80. letech + stále pokračující hledání východisekz krize (nové směry keynesovství cca od 80. let 20. století v čele s novou keynesovskou ekonomií) • „antikeynesovská revoluce“ (chicagská „kontrarevoluce“– role chicagské liberální školy), nástup směrů neokonzervativní ekonomie (v čele s monetarismem) jako třetí etapy neoklasiky • od 90. let 20. století postupné snižování váhy extrémních neokonzervativních (resp. neoliberálních) směrů, růst váhy nových směrů keynesovství (ale i nestandardních přístupů) • spory (o sklon křivky SAS, LM, o HP doporučení aj.), rozpolcenost standardní MAE, hledání nového výchozího modelu (IS-LM analýza versus model „vyčišťujících se trhů“ R. J. Barro (nar. 1944)), konsensus (porušený v 70. letech) zatím neobnoven, neschopnost adekvátní reakce na sílící globalizaciHDX/5

46. alternativní (nestandardní, „neortodoxní“) přístupy mimo „hlavní proudy“ soudobé ekonomické vědy • různé směry sociálně-ekonomické, historizující, institucionalizující apod. • obvykle širší pojetí předmětu ekonomie (interdisciplinarita) • obvykle větší důraz na „společenskost“ ekonomie a na metody empiricko-induktivní • často snahy o dynamickou analýzu v historickém čase • často kritické k přílišnému individualismu, liberalismu a matematizaci standardní ekonomie • obvykle se již nečlení na MIE a MAE, často snahy o překonání jednostranného (a příliš ekonomického) pojetí člověka, snahy o adekvátní odraz měnící se reality (např. procesů globalizace)HDXI/1

47. německá historická škola (nacionální směr) • jádro historizujících směrů • odraz specifických podmínek německých zemí v 19. století • snahy o přebudování ekonomie pomocí historické (empiricko-induktivní) metody (historická podmíněnost ekonomických jevů) • hledání správné metody v ekonomické vědě (spory o metodu) • kritika idejí přirozených zákonů a liberalismu anglické klasické politické ekonomie (předchůdce NHŠ F. List (1789–1846)– idea národní politické ekonomie a teorie výchovného protekcionismu) • „stará“ NHŠ: cca 40. léta – 60./70. léta 19. století (W. Roscher (1817–94) aj.), vytyčení programového cíle • „nová“ NHŠ (etická škola, tzv. katedrový socialismus): cca do začátku 20. století (G. Schmoller (1835–1917), M. Weber (1864–1920), A. Spiethoff (1873–1957) aj.), pak v německy mluvících zemích dominuje do 30. let 20. století nestandardní liberální rakouská škola, postupný ústup z původních pozic a cílů • metodologický odkaz, zajímavé dílčí koncepce • problém přecenění historické metody, při úplné eliminaci abstraktně-deduktivních přístupů záměna ekonomické teorie dějinami národního hospodářstvíHDXI/2

48. rakouská a neorakouská škola • raná RŠ (vídeňská, subjektivně-psychologická škola, škola mezního užitku): cca 1871 – I. SV (C. Menger (1840–1921), E. Böhm-Bawerk (1851–1919), F. Wieser (1851–1926)) • řada odlišností od jiných škol předkeynesovské neoklasiky (vyhraněnější subjektivismus a liberalismus, důraz na psychologii uspokojování potřeb individua, odmítání matematizace apod.) • teorie mezního užitku jako subjektivní teorie hodnoty, teorie imputace, koncepce alternativních nákladů, teorie kapitálu aj. • kolem I. SV nástup žáků, pokračuje specifická rakouská tradice jako tzv. neorakouská škola (L. E. Mises (1881–1973), F. A. Hayek (1899–1992), M. N. Rothbard (1926–95) aj.) • rysy před II. SV: metodologický individualismus a subjektivismus, marginalismus, vliv užitku na poptávku a tržní ceny, náklady příležitosti, časová struktura výroby a spotřeby • rysy po II. SV: trhy a konkurence jako procesy „učení se“ a „objevování“, aspekt nejistoty a nedokonalé informace • RŠ, resp. NRŠ populární mezi válkami (diskuze o efektivnosti a racionalitě socialistické ekonomiky) a pak od 70. let 20. století v kontextu kritiky keynesovství, resp. nástupu neoliberálních koncepcí neokonzervativní ekonomie, různá chápání RŠHDXI/3

49. tradice institucionální ekonomie (institucionalismus) • jádro institucionalizujících přístupů (zohlednění prostředí) • „tradiční“ institucionalismus: od 90. let 19. století cca do II. SV (T. B. Veblen (1857–1929), J. R. Commons (1862–1945) aj.) • odraz specifických podmínek USA • kriticismus– vůči neoklasice (ahistorismus, statičnost), modernímu kapitalismu (řešení – technokratická reforma), empirismus (důraz na empiricko-induktivní popisné přístupy) a pragmatismus, ekonomie jako věda společenská (konfrontace s měnící se realitou), člověk jako tvor společenský, interdisciplinarita, evolučnost vývoje (evoluce institucí), různé směry v rámci I • po II. SV tradice I pokračuje (K. Polanyi(1886–1964) apod.), vliv na řadu dalších směrů v ekonomii i v jiných vědách, specifický směr neoinstitucionalismus(J. K. Galbraith (1908–2006)– vliv keynesovství či marxismu, prolínání s koncepcemi industriální aj. společnosti apod., hledání nového civilizačního modelu) • cca od 70. let 20. století rozvoj různých směrů nového institucionalismu (předmět obdobný jako u I, ale metodologie a instrumentárium neoklasické), obvykle interpretovaného jako moderní rozpracování neoklasické MIE (zohlednění prostředí – vlastnictví, transakčních nákladů, organizací apod.) HDXI/4

50. marxistická politická ekonomie • jádro socialistických směrů (industriální historie jako konfrontace politických ideologií – liberalismu, konzervatismu a socialismu) • socialismus malovýrobní, utopický a vědecký • tři zdroje a tři součásti marxismu (německá klasická filosofie –historický a dialektický materialismus, anglická klasická PE –marxistická PE (kapitalismu + socialismu), francouzský utopický socialismus –vědecký komunismus) • materialismus, dialektika, historický přístup, zákon souladu výrobních sil a výrobních (vlastnických) vztahů, třídní boj, střídání společenskoekonomických formací pomocí sociálních revolucí • K. H. Marx (1818–83), F. Engels (1820–95), V. I. Lenin (1870–1924), dále různá členění např. marx-leninská perioda (stalinismus, destalinizace, neostalinismus, perestrojka), neomarxismus, radikální politická ekonomie, trockismus, postmarxismus apod. • předmět MPE: výrobní vztahy a ekonomické zákony (ve kterých se výrobní vztahy projevují), metodologický kolektivismus, člověk jako bytost společenská, třídní a dialektický přístup • pracovní teorie hodnoty + teorie nadhodnoty, teorie reprodukce, teorie výrobní ceny, teorie zániku kapitalismu (logika kapitalistické akumulace a sestupná míra zisku) HDXI/5