120 likes | 230 Views
Digitální učební materiál. Komutace. Při komutaci (přepojování) paketů se informace před vlastním přenosem rozdělí do menších celků, jež se potom individuálně přenášejí cestou mezi oběma koncovými systémy.
E N D
Komutace • Při komutaci (přepojování) paketůse informace před vlastním přenosem rozdělí do menších celků, jež se potom individuálně přenášejí cestou mezi oběma koncovými systémy. • Důležitou vlastností každé telekomunikační sítě, včetně datové, je možnost sdílení technických prostředků sítě více koncovými systémy, čímž se zásadně zvyšuje ekonomická efektivita jejich provozu.
Sdílení přenosu • Nejpodstatnějším je princip sdílení přenosového média. V takovémto případě musí mít v síti cestymezi sebou komunikujících koncových systémů společné některé sekce. Tyto musí být technicky vyřešeny tak, aby umožnily sdílení přenosu na daném typu přenosového média. • Algoritmus nebo metoda sdílení je důležitá, protože umožňuje přijímacímu uzlu dané sekce od sebe vzájemně odlišit informace od jednotlivých koncových systémů, jež tuto sekci při přenosu vzájemně sdílejí.
Metody sdílení • Jednou z velmi důležitých a často používaných metod je metoda časového sdílení. • U něj se dané přenosové médium sekce používá v jednom časovém intervalu pro přenos informace mezi jedním párem koncových systémů, v dalším intervalu pro další pár, atd.
Metody sdílení • V dnešní praxi existuje více konkrétních typůčasového sdílení odlišujících se od sebe navzájem způsobem přidělení výše zmiňovaného časového intervalu co do jeho začátku nebo délky, ale také určení jeho příslušnosti k dané relaci. • Relací rozumíme jeden konkrétní pár mezi sebou komunikujících koncových systémů.
Způsoby časového sdílení • Synchronní přenosový mód - je metoda používaná původně v digitálních telefonních sítích. Každá relace má k dispozici pro přenos periodicky se opakující časový interval s pevnou délkou dat (jiným názvem kanálový interval - neboli slot) typicky o velikosti 8 bitů • Asynchronní paketový přenos - v tomto případě je pro přenos dané relace vyhrazen podle potřeby časový interval nutný pro odeslání jednoho bloku dat, tzv. paketu (datagramu) s konkrétní délkou.
Způsoby časového sdílení • Absolutní časový začátek tohoto intervalu a ani jeho délka nejsou pevně stanoveny (v některých případech je stanovena pouze maximální délka) - například sítě s protokoly Ethernet, Token Ring, X.25 a Frame Relay • Asynchronní buňkový přenos - je totožný s předchozím s tím rozdílem, že délka přiděleného časového intervalu je pevně stanovena pro všechny relace shodně. Je to doba nutná pro odvysílání jednoho datového bloku s pevnou délkou - buňky(např. u ATM technologie se jedná o 53 bajtový blok.
Další používané metody • SDM (SpaceDivisionMultiplexing) je metoda prostorového sdílení, kdy se signály šíří v rámci sekce různými přenosovými médii a jsou takto oddělitelné přímo na fyzické rovině. Například kabelová trasa s více optickými vlákny kde každé relaci může být přiřazeno jedno vlastní vlákno (podobně pracuje systém MIMO v bezdrátových sítích)
Další používané metody • CDM (CodeDivisionMultiplexing) je metoda kódového sdílení, kdy se relace po přenosu sekcí sítě od sebe vzájemně oddělí na základě přiřazených kódů • FDM (FrequenceDivisionMultiplexing) je metoda frekvenčního sdílení, kdy se na stejném přenosovém médiu uvažované sekce použije pro každou relaci odlišné frekvenční pásmo
Další používané metody • WDM (Wavelenght Division Multiplexing) je metoda podobná předchozí, ale poněkud pokrokovější. Používá se pro přenos v optických sítích, kdy se každé relaci přidělí jiná vlnová délka
Spojová vrstva • Ve většině případů nemá stanice k dispozici žádné informace o globální topologii sítě, nebo o lokalitách, kde jsou k síti připojeny jednotlivé koncové systémy. • Jinak řečeno „oblastí zájmu“ spojové vrstvy je zajištění přenosu informace v rámci jedné sekce datové sítě. • V tomto ohledu plní spojová vrstva v datových sítích mnoho funkcí.
Použité zdroje: BOHÁČ, Leoš a Pavel BEZPALEC. Datové sítě: přednášky. 1. vyd. Praha: České vysoké učení technické, 2011, 204 s. ISBN 978-80-01-04694-4 HÄBERLE, Heinz. Průmyslová elektronika a informační technologie. 1. vyd. Praha: Europa-Sobotáles, 2003. ISBN 80-867-0604-4. JANSEN, Horst a Heinrich RÖTTER. Informační a telekomunikační technika. 1. vyd. Praha: Europa-Sobotáles, 2004, 399 s. ISBN 80-86706-08-7. Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Ing. Bronislav Sedláček.